Location via proxy:   [ UP ]  
[Report a bug]   [Manage cookies]                
Přeskočit na obsah

Curzonova linie: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
m typo
 
(Není zobrazeno 12 mezilehlých verzí od 11 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
[[Soubor:Map of Poland (1945).png|náhled|upright=1.3|Linie je vyznačena zeleně]]
[[Soubor:Map of Poland (1945).png|náhled|upright=1.3|Linie je vyznačena zeleně]]
[[Soubor:George Curzon2.jpg|náhled|[[George Curzon]] jako indický místokrál]]
[[Soubor:George Curzon2.jpg|náhled|[[George Curzon]] jako indický místokrál]]
'''Curzonova linie''' byl návrh západní [[státní hranice|hranice]] [[Sovětský svaz|SSSR]] (současného [[Bělorusko|Běloruska]], [[Ukrajina|Ukrajiny]] a [[Litva|Litvy]]) s [[Polsko|Polskem]]. Vytyčila ji ''Rada Dohody'' podle usnesení z [[8. prosinec|8. prosince]] [[1919]].
'''Curzonova linie''' byla návrhem demarkační linie mezi [[Druhá Polská republika|druhou polskou republikou]] a [[Sovětský svaz|Sovětským svazem]], dvěma novými státy, které vznikly po [[První světová válka|první světové válce]]. Poprvé ji Nejvyšší radě Dohody v roce 1919 navrhl [[George Curzon|1. hrabě Curzon z Kedlestonu]], britský ministr zahraničí, jako diplomatický podklad pro budoucí dohodu o hranicích. Vytyčila ji ''Rada Dohody'' podle usnesení z [[8. prosinec|8. prosince]] [[1919]].

Tato linie se stala významným geopolitickým faktorem během druhé světové války. Německo dne 1. 9. 1939 napadlo a začalo obsazovat území Polské republiky, kde byla část území okamžitě připojena k Německu. Další území, až po demarkační Curzonovu linii, bylo také obsazeno Německem a nazvané Generální gouvernement. Z východu dne 16. 9. 1939, po útěku polské vlády do zahraničí a po vyhlášení Británií a Francií války Německu, došlo k obsazení části území Polska Sovětským svazem, což mělo za následek rozdělení území Polska mezi SSSR a nacistické Německo podél Curzonovy linie. Po německém útoku na Sovětský svaz v roce 1941, operaci Barbarossa, až do Teheránské konference Spojenci nesouhlasili s tím, aby budoucí východní hranice Polska měla být zachována tak, jak byla nakreslena v roce 1939. Churchillův postoj se změnil po sovětském vítězství v bitvě u Kurska.


== Popis ==
== Popis ==
Curzonova linie nebyla a ani neměla být vytyčena podle etnického kritéria, i když je tak často prezentována. Jak na její východní, tak na západní straně ponechávala rozsáhlé oblasti obydlené většinově etniky, která měla rozdělovat (Polsku přiznávala oblast kolem Sejn a Punska obydlenou hlavně Litevci, Litvě a Bělorusku přiznávala Vilensko a oblast [[Grodno|Grodna]] obydlené hlavně Poláky, Polsku přiznávala oblasti kolem [[Bielsk Podlaski|Bielska Podlaského]] a [[Hajnówka|Hajnovky]] obydlené hlavně Bělorusy,Sovětskému Rusku přiznávala [[Lvov]] a [[Ternopil]]sko obydlené hlavně Poláky, Polsku přiznávala východní část vesnických oblastí u [[Přemyšl]]e, [[Sanok]]u a [[Chełm|Chelma]] obydlené hlavně Ukrajinci). Původně byla Curzonova linie vytyčena pouze na území patřícím před válkou Rusku, teprve později byla dodatečně prodloužena také na bývalé rakouské území v [[Halič]]i. Název projektu je odvozen od tehdejšího britského ministra zahraničních věcí lorda [[George Curzon|George Curzona]], který ale nebyl ani jejím autorem ani zastáncem. Autorem linie byl Philip Kerr, sekretář tehdejšího britského premiéra [[David Lloyd George|Davida Lloyd George]], který ji také osobně prosazoval.
Curzonova linie nebyla a ani neměla být vytyčena podle etnického kritéria, i když je tak často prezentována. Jak na její východní, tak na západní straně ponechávala rozsáhlé oblasti obydlené většinově etniky, která měla rozdělovat (Polsku přiznávala oblast kolem Sejn a Punska obydlenou hlavně Litevci, Litvě a Bělorusku přiznávala Vilensko a oblast [[Grodno|Grodna]] obydlené hlavně Poláky, Polsku přiznávala oblasti kolem [[Bielsk Podlaski|Bielska Podlaského]] a [[Hajnówka|Hajnovky]] obydlené hlavně Bělorusy,Sovětskému Rusku přiznávala [[Lvov]] a [[Ternopil]]sko obydlené hlavně Poláky, Polsku přiznávala východní část vesnických oblastí u [[Přemyšl]]e, [[Sanok]]u a [[Chełm|Chelma]] obydlené hlavně Ukrajinci). Původně byla Curzonova linie vytyčena pouze na území patřícím před válkou Rusku, teprve později byla dodatečně prodloužena také na bývalé rakouské území v [[Halič]]i. Název projektu je odvozen od tehdejšího britského ministra zahraničních věcí lorda [[George Curzon]]a, který ale nebyl ani jejím autorem ani zastáncem. Autorem linie byl Philip Kerr, sekretář tehdejšího britského premiéra [[David Lloyd George|Davida Lloyd George]], který ji také osobně prosazoval.


Její trasa vedla (od severu):
Její trasa vedla (od severu):
* [[Grodno]] – [[Jalówka]] – [[Němirovo]] – [[Brest (Bělorusko)|Brest]] – řeka [[Západní Bug|Bug]] – [[Krylovo]] a poté jihozápadně k [[Československo|československé]] hranici.
* [[Grodno]] – [[Jalówka]] – [[Němirovo]] – [[Brest (Bělorusko)|Brest]] – řeka [[Západní Bug|Bug]] – [[Krylovo]] a poté jihozápadně k [[Československo|československé]] hranici.


Během [[Polsko-sovětská válka|polsko-sovětské války]] v&nbsp;roce [[1920]] předložil britský ministr zahraničí [[George Curzon|G. N. Curzon]] [[Moskva|Moskvě]] návrh, aby se [[Rudá armáda]] na svém postupu zastavila právě na této linii, ale sovětská strana tento požadavek ignorovala (sovětská vojska tehdy postupovala na přes linii dále na západ). Sovětský svaz začal Curzonovu linii prosazovat teprve po porážce u Varšavy a ústupu daleko na východ od Brity propagované Curzonovy linie. Po uzavření [[Rižský mír|Rižského míru]] v březnu 1921 vedla hranice mezi Polskem a sovětským Ruskem mnohem východněji.<ref name="БРЭ">{{Citace elektronické monografie
Během [[Polsko-sovětská válka|polsko-sovětské války]] v&nbsp;roce [[1920]] předložil britský ministr zahraničí [[George Curzon|G. N. Curzon]] [[Moskva|Moskvě]] návrh, aby se [[Rudá armáda]] na svém postupu zastavila právě na této linii, ale sovětská strana tento požadavek ignorovala (sovětská vojska tehdy postupovala přes linii dále na západ). Sovětský svaz začal Curzonovu linii prosazovat teprve po porážce u Varšavy a ústupu daleko na východ od Brity propagované Curzonovy linie. Po uzavření [[Rižský mír|Rižského míru]] v březnu 1921, poté co Polsko obsadilo některá ruská území, vedla hranice mezi Polskem a sovětským Ruskem mnohem východněji.<ref name="БРЭ">{{Citace elektronické monografie
| autor = Колганов, А. М.
| autor = Колганов, А. М.
| titul = [[Velká ruská encyklopedie]]
| titul = [[Velká ruská encyklopedie]]
| url = https://bigenc.ru/military_science/text/2061469
| url = https://bigenc.ru/military_science/text/2061469
Řádek 19: Řádek 21:
| kapitola = «КЕ́РЗОНА ЛИ́НИЯ»
| kapitola = «КЕ́РЗОНА ЛИ́НИЯ»
| typ kapitoly = heslo
| typ kapitoly = heslo
| url archivu = https://web.archive.org/web/20190925211845/https://bigenc.ru/military_science/text/2061469
| datum archivace = 2019-09-25
| nedostupné = ano
}}</ref>
}}</ref>


== Jaltská konference ==
== Jaltská konference ==
V&nbsp;roce [[1945]] předložil [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalin]] na [[Jaltská konference|konferenci v Jaltě]] svůj požadavek sovětských hranic na západě na Curzonově linii. Konference se nakonec usnesla, že východní hranice Polska povede víceméně po této linii. [[16. srpen|16. srpna]] 1945<ref name="БРЭ"/> byla podepsána moskevská ''dohoda o sovětsko-polské hranici'', vycházející z&nbsp;Curzonovy linie, ale místy upravená ve prospěch Polska,<ref name="БРЭ"/> protože západní mocnosti se bránily příliš velkým územním požadavkům Sovětského svazu.
V&nbsp;roce [[1943]] předložil [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalin]] na [[Teheránská konference|konferenci v Teheránu]] svůj požadavek sovětských hranic na západě na Curzonově linii<ref name="History revue">{{Citace periodika
| příjmení = Krumphanzl
| jméno = Filip
| titul = Tajemství Velké trojky: Roosevelt se v Teheránu nechal odposlouchávat
| periodikum = History revue
| datum vydání = 12-2020
| číslo = 12
| strany = 58
}}</ref>. Konference se nakonec usnesla, že východní hranice Polska povede víceméně po této linii. K potvrzení Stalinových požadavků došlo na [[Jaltská konference|konferenci na Jaltě]] v roce [[1945]]. Dále byla [[16. srpen|16. srpna]] 1945<ref name="БРЭ" /> podepsána moskevská ''dohoda o sovětsko-polské hranici'', vycházející z&nbsp;Curzonovy linie, ale místy upravená ve prospěch Polska,<ref name="БРЭ" /> protože západní mocnosti se bránily příliš velkým územním požadavkům Sovětského svazu.


Curzonova linie se však původně týkala příměří a znamenala [[demarkační čára|demarkační čáru]]. Nebyla míněna jako stálá státní hranice. Po Jaltě se jí se souhlasem spojeneckých velmocí stala. Náhradu za ztracená území na východě [[Polsko]] dostalo na úkor dosavadního německého státu, zde ovšem hlavně Britové protestovali proti připojení Dolního Slezska a oblasti kolem [[Štětín]]a k Polsku. Území připojené k Polsku bylo o 77&nbsp;000&nbsp;km² menší než polské území, které bylo připojeno k Sovětskému svazu.
Curzonova linie se však původně týkala příměří a znamenala [[demarkační čára|demarkační čáru]]. Nebyla míněna jako stálá státní hranice. Po Jaltě se jí se souhlasem spojeneckých velmocí stala. Náhradu za ztracená území na východě [[Polsko]] dostalo na úkor dosavadního německého státu, zde ovšem hlavně Britové protestovali proti připojení Dolního Slezska a oblasti kolem [[Štětín]]a k Polsku. Území připojené k Polsku bylo o 77&nbsp;000&nbsp;km² menší než polské území, které bylo připojeno k Sovětskému svazu.
Řádek 34: Řádek 47:
* Henryk Zieliński, Historia Polski 1914–1939, Zakład Narodowy im. Ossolińskich, 1983.
* Henryk Zieliński, Historia Polski 1914–1939, Zakład Narodowy im. Ossolińskich, 1983.
* R. Dmowski, Polityka Polska i odbudowanie państwa, Paryż 1925, s. 114
* R. Dmowski, Polityka Polska i odbudowanie państwa, Paryż 1925, s. 114
* P. Eberhardt, Polska granica wschodnia 1939–1945, s. 202-203
* P. Eberhardt, Polska granica wschodnia 1939–1945, s. 202–203
* [https://wolnemedia.net/linia-curzona-najwieksze-oszustwo-xx-wieku/ článek - Linia Curzona-najwieksze oszustwo XX wieku]
* [https://wolnemedia.net/linia-curzona-najwieksze-oszustwo-xx-wieku/ Linia Curzona-najwieksze oszustwo XX wieku] {{pl}}


=== Související články ===
=== Související články ===
Řádek 43: Řádek 56:
* [[Československo-polský spor o Těšínsko]]
* [[Československo-polský spor o Těšínsko]]
* [[Československo-polský spor o Oravu a Spiš]]
* [[Československo-polský spor o Oravu a Spiš]]
* [[polsko-ukrajinská válka]]
* [[Polsko-ukrajinská válka]]

=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat}}


{{Pahýl}}
{{Pahýl}}
{{Autoritní data}}


{{Portály|Rusko|Polsko}}
{{Portály|Rusko|Polsko}}
Řádek 58: Řádek 75:
[[Kategorie:Vzniklo 1919]]
[[Kategorie:Vzniklo 1919]]
[[Kategorie:Dějiny Polska 20. století]]
[[Kategorie:Dějiny Polska 20. století]]
[[Kategorie:Geografické objekty nazvané po osobách]]
[[Kategorie:Místa nazvaná po osobách]]
[[Kategorie:Polsko-sovětské vztahy]]
[[Kategorie:Polsko-sovětské vztahy]]
[[Kategorie:Bělorusko-polská státní hranice]]
[[Kategorie:Bělorusko-polská státní hranice]]
[[Kategorie:Litevsko-polská státní hranice]]
[[Kategorie:Litevsko-polská státní hranice]]
[[Kategorie:Polsko-ukrajinská státní hranice]]
[[Kategorie:Polsko-ukrajinská státní hranice]]
[[Kategorie:Politika v roce 1919]]

Aktuální verze z 21. 11. 2024, 15:41

Linie je vyznačena zeleně
George Curzon jako indický místokrál

Curzonova linie byla návrhem demarkační linie mezi druhou polskou republikou a Sovětským svazem, dvěma novými státy, které vznikly po první světové válce. Poprvé ji Nejvyšší radě Dohody v roce 1919 navrhl 1. hrabě Curzon z Kedlestonu, britský ministr zahraničí, jako diplomatický podklad pro budoucí dohodu o hranicích. Vytyčila ji Rada Dohody podle usnesení z 8. prosince 1919.

Tato linie se stala významným geopolitickým faktorem během druhé světové války. Německo dne 1. 9. 1939 napadlo a začalo obsazovat území Polské republiky, kde byla část území okamžitě připojena k Německu. Další území, až po demarkační Curzonovu linii, bylo také obsazeno Německem a nazvané Generální gouvernement. Z východu dne 16. 9. 1939, po útěku polské vlády do zahraničí a po vyhlášení Británií a Francií války Německu, došlo k obsazení části území Polska Sovětským svazem, což mělo za následek rozdělení území Polska mezi SSSR a nacistické Německo podél Curzonovy linie. Po německém útoku na Sovětský svaz v roce 1941, operaci Barbarossa, až do Teheránské konference Spojenci nesouhlasili s tím, aby budoucí východní hranice Polska měla být zachována tak, jak byla nakreslena v roce 1939. Churchillův postoj se změnil po sovětském vítězství v bitvě u Kurska.

Curzonova linie nebyla a ani neměla být vytyčena podle etnického kritéria, i když je tak často prezentována. Jak na její východní, tak na západní straně ponechávala rozsáhlé oblasti obydlené většinově etniky, která měla rozdělovat (Polsku přiznávala oblast kolem Sejn a Punska obydlenou hlavně Litevci, Litvě a Bělorusku přiznávala Vilensko a oblast Grodna obydlené hlavně Poláky, Polsku přiznávala oblasti kolem Bielska Podlaského a Hajnovky obydlené hlavně Bělorusy,Sovětskému Rusku přiznávala Lvov a Ternopilsko obydlené hlavně Poláky, Polsku přiznávala východní část vesnických oblastí u Přemyšle, Sanoku a Chelma obydlené hlavně Ukrajinci). Původně byla Curzonova linie vytyčena pouze na území patřícím před válkou Rusku, teprve později byla dodatečně prodloužena také na bývalé rakouské území v Haliči. Název projektu je odvozen od tehdejšího britského ministra zahraničních věcí lorda George Curzona, který ale nebyl ani jejím autorem ani zastáncem. Autorem linie byl Philip Kerr, sekretář tehdejšího britského premiéra Davida Lloyd George, který ji také osobně prosazoval.

Její trasa vedla (od severu):

Během polsko-sovětské války v roce 1920 předložil britský ministr zahraničí G. N. Curzon Moskvě návrh, aby se Rudá armáda na svém postupu zastavila právě na této linii, ale sovětská strana tento požadavek ignorovala (sovětská vojska tehdy postupovala přes linii dále na západ). Sovětský svaz začal Curzonovu linii prosazovat teprve po porážce u Varšavy a ústupu daleko na východ od Brity propagované Curzonovy linie. Po uzavření Rižského míru v březnu 1921, poté co Polsko obsadilo některá ruská území, vedla hranice mezi Polskem a sovětským Ruskem mnohem východněji.[1]

Jaltská konference

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1943 předložil Stalin na konferenci v Teheránu svůj požadavek sovětských hranic na západě na Curzonově linii[2]. Konference se nakonec usnesla, že východní hranice Polska povede víceméně po této linii. K potvrzení Stalinových požadavků došlo na konferenci na Jaltě v roce 1945. Dále byla 16. srpna 1945[1] podepsána moskevská dohoda o sovětsko-polské hranici, vycházející z Curzonovy linie, ale místy upravená ve prospěch Polska,[1] protože západní mocnosti se bránily příliš velkým územním požadavkům Sovětského svazu.

Curzonova linie se však původně týkala příměří a znamenala demarkační čáru. Nebyla míněna jako stálá státní hranice. Po Jaltě se jí se souhlasem spojeneckých velmocí stala. Náhradu za ztracená území na východě Polsko dostalo na úkor dosavadního německého státu, zde ovšem hlavně Britové protestovali proti připojení Dolního Slezska a oblasti kolem Štětína k Polsku. Území připojené k Polsku bylo o 77 000 km² menší než polské území, které bylo připojeno k Sovětskému svazu.

  1. a b c Колганов, А. М. Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2019-09-25]. Heslo «КЕ́РЗОНА ЛИ́НИЯ». Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-09-25. (rusky) 
  2. KRUMPHANZL, Filip. Tajemství Velké trojky: Roosevelt se v Teheránu nechal odposlouchávat. History revue. 12-2020, čís. 12, s. 58. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Natalija Naročnickaja. 2006. Rusko a jeho místo ve světě, s. 156. Praha: Ottovo nakladatelství.
  • Henryk Zieliński, Historia Polski 1914–1939, Zakład Narodowy im. Ossolińskich, 1983.
  • R. Dmowski, Polityka Polska i odbudowanie państwa, Paryż 1925, s. 114
  • P. Eberhardt, Polska granica wschodnia 1939–1945, s. 202–203
  • Linia Curzona-najwieksze oszustwo XX wieku (polsky)

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]