Location via proxy:   [ UP ]  
[Report a bug]   [Manage cookies]                
Přeskočit na obsah

D 34

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Divadlo D 34 bylo české, levicově orientované divadlo.

Divadlo měnilo každý rok název – vždy písmeno "D" + poslední dvě číslice letopočtu, název D 34 zvolil v roce 1933, protože divadlo zahajovalo činnost 16. září a v této době začínalo i nová divadelní sezóna.

Toto divadlo založil roku 1933 Emil František Burian, jeho cílem bylo dělat levicově, prokomunisticky orientované divadlo. Jednalo se o první "divadelní družstvo" – tzn. majetek a rozhodování patřilo všem. Hlavní dramaturg, režisér a vlastník koncese byl E. F. Burian a tak to nebylo tak úplně jednání rovným s rovným, jak to někdy bývá prezentováno.

Dalším cílem bylo přiblížit českému divákovi náročné hry (Boamarchiese, Lazebník sevilllský, Lakomec, Utrpení mladého Werthera), ale uváděl i díla jako Dobrý voják Švejk, Žebrácká opera a realizoval i vlasní hry s aktuální problematikou.

Divadlo fungovalo až do roku 1941 (D 41), kdy bylo pro svůj protifašistický postoj uzavřeno, končilo D 39.

Po druhé světové válce bylo divadlo obnoveno pod názvem D 46, divadla D 46 a D 47 hrála zcela v komunistické režii prakticky pouze agitační hry.

Roku 1951 E. F. Burian převedl divadlo pod Československou armádu, kdy fungovalo jako "Armádní umělecké divadlo", v tomto období patřilo mezi nejvíce komunistická divadélka. Po Burianově odchodu z armády (1955), obnovil divadlo pod původním názvem D 34.

Hodnocení

Je velmi těžké jakkoli uceleně hodnotit toto divadlo, protože přes jeho přílišnou levicovost, zde byly uváděny náročné a kvalitní hry, v letech 1934–1939 patřilo ke kvalitním českým divadlům. Roky 19401941 byly poznamenány fašismem, proti kterému toto divadlo vystupovalo nad rámec možností, lze říci, že postoj aktérů té doby byl příkladný a velmi odvážný.

Poválečná obnova byla dobrovolným pokračování v komunistické agitaci, která byla dělána tím nejhorším způsobem. V divadle se hrály hry, které se přímo navážely do nespravedlivě odsouzených (např. M. Horákové v případě hry "Pařeniště") a nepokrytě chválily tehdejší čelné představitele.

Odkazy