Location via proxy:   [ UP ]  
[Report a bug]   [Manage cookies]                
Přeskočit na obsah

Dassault Ouragan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Šablona:Letadlo

Dassault M.D.450 Ouragan byl francouzský stíhací bombardér vyvinutý firmou Avions Marcel Dassault, předchůdce dnešního výrobce Dassault Aviation, ve 40. letech 20. století. Přestože svými výkony nebyl tento letoun úplnou světovou špičkou, hrál důležitou roli v obnově francouzského leteckého průmyslu po druhé světové válce (ovšem jednoznačně jej po stránce výkonů překonávaly pouze sovětský MiG-15 a americký F-86 Sabre, na straně druhé ale měl dobré letové vlastnosti).

Vývoj

Ouragan v barvách Armée de’l Air
Detail výstupní trysky

Francouzský letecký průmysl během okupace za druhé světové války z části ztratil kontakt se špičkou technického vývoje v letectví. Letecký konstruktér Marcel Dassault, před válkou konstruující letouny pod vlastním jménem Marcel Bloch, se po ukončení války rozhodl vyvinout nový proudový letoun, který také v roce 1947 navrhl. Reakce francouzské vlády na projekt byla pozitivní, ale přesto nebyla stavba letounu objednána. Dassault se proto rozhodl pokračovat ve vývoji letounu na vlastní náklady.

Práce na vlastní konstrukci letounu, který byl mezitím označen jako M.D.450, začala v prosinci roku 1947. Konstrukce vycházela z motoru Rolls-Royce Nene, jehož licenční výroba se ve Francii připravovala, „kolem“ něho byl navržen trup s kruhovým průřezem, pilotní kabinou na přídi, a s příďovým zatahovacím podvozkem. Kritické Machovo číslo bylo zvýšeno použitím šípovitých ocasních ploch a mírně šípového křídla — šípové křídlo se mimo jiné vyznačuje také některými nectnostmi, jako jsou špatné vlastnosti na vysokých úhlech náběhu, či stáčení proudnic podél rozpětí (což záporně ovlivňuje funkci křidélek), přitom prostředky zlepšující tyto negativní vlastnosti šípového křídla (aerodynamické plůtky, či tzv. „psí zuby“, tj. lomená náběžná hrana křídla) ještě nebyly všeobecně známy. (Konstruktéři Dassaultu se tak vyhnuli většině těcho problémů, které se negativně projevují na řiditelnosti a ovladatelnosti stroje při malých rychlostech, tedy hlavně během vzletu a přistání.) Stavba prototypu byla zahájena 7. dubna 1948 v Dassaultově továrně na západním předměstí Paříže v Saint-Cloud. Až 29. června 1948 byla přidělena oficiální zakázka na stavbu tří prototypů. K prvnímu letu prototypu došlo 28. února 1949. Pilotoval ho přitom zkušební pilot Constantin Rozanoff.

Prototyp, označený M.D.450-01, nebyl vybaven přetlakovou kabinou, neměl výzbroj, a ani později pro stroj typické palivové nádrže na koncích křídel. Poháněl ho proudový motor Rolls-Royce Nene o tahu 22,24 kN. Letoun s ním během zkušebních testů dosáhl rychlosti 980 km/h a stoupavosti 43 m/s. Palivové nádrže na koncích křídel se u letounu objevily v prosinci 1949. Druhý prototyp M.D.450-02 měl již přetlakovou kabinu a dokázal při testech vystoupat do výšky 15 000 m, zatímco třetí prototyp M.D.450-03 byl použit pro testy 15mm a později 20mm kanónů.

V červenci roku 1949 objednalo Francouzské letectvo stavbu 15 předsériových Ouraganů (dokončeno bylo 12), které byly použity při zkouškách různých motorů (včetně legendárního SNECMA Atar), výzbroje a dalších konstrukčních řešení. 31. srpna 1950 získal Dassault objednávku na stavbu 150 sériových Ouraganů a dalších 200 bylo objednáno v následujících letech.

Operační nasazení

Francie

Dassault Ouragan v muzeu

První sériový Ouragan vzlétl 5. prosince 1951. Do služby ve francouzském letectvu byl typ přijat v roce 1952, kdy nahradil britské letouny de Havilland Vampire. Prvních 50 letounů bylo dodáno ve verzi M.D.450A s motorem Rolls-Royce Nene 102, postaveným v licenci ve firmě Hispano-Suiza. Ostatní, označené M.D.450B, měly motor Nene 104B s menší hmotností a mírně větším tahem. Obě varianty už měly nádrže na koncích křídel.

Piloti letoun hodnotili jako příjemný na ovládání a stabilní při střelbě. Naopak kritizován byl sklon letounu dostat se při utažené zatáčce do vývrtky. Po dva roky tyto letouny používala akrobatická skupina Patrouille de France. Od roku 1961 byl typ ve Francii nahrazen modernějšími letouny Dassault Mystère IV.

Indie

Indie 25. června 1953 objednala dodávku 71 Ouraganů, vybavených mírně zdokonaleným motorem Nene 105, přičemž většina letounů měla být dodána v následujícím roce. Později bylo zakoupeno dalších 33 Ouraganů z druhé ruky, takže jich Indie získala celkem 104. V indickém letectvu měly Ouragany jméno Toofani, význam označení se ale nezměnil. Od roku 1958 indické Ouragany nahradil typ Dassault Mystère IVA. Indické Ouragany se dostaly do boje v roce 1961, kdy podnikly letecké útoky proti portugalské kolonii Diu (dnešní Dangarvadi) na ostrově na západním pobřeží Indie, jež Indie obsadila a okupovala.

Izrael

Oproti Francii a Indii byl Izrael nadšeným uživatelem tohoto typu, který Izraelské letectvo hodnotilo velice kladně. Izraelské letectvo hledalo letoun dostatečně výkonný k tomu, aby se mohl postavit v okolních zemích zaváděným MiGům-15 s šípovým křídlem. Uvažovalo se jak o francouzských Dassault Mystère, tak kanadských Canadair Sabre (variantě amerického North American F-86 Sabre). Vývoj letounů Mystère se však zpozdil a Kanada na nátlak USA od prodeje 24 Sabrů odstoupila.[1] Nakonec byla objednána modernější verze Dassault Mystère IVA a jako dočasné řešení byl zvolen nákup už ne zcela moderních Ouraganů. Izrael v lednu 1955 odebral 24 Ouraganů vyřazených od 4. a 12. eskadry francouzského letectva a v násleujícím získal ještě 6 kusů. Letouny byly zařazeny d ostavu 113. perutě sídlící na letišti Hatzor.[1]

Prvního vítězství izraelský Ouragan dosáhl 12. dubna 1956, kdy jeho pilot sestřelil egyptský De Havilland Vampire. Počátkem suezské krize, dne 29. října 1956, izraelské Ouragany sestřelily další čtyři egyptské Vampiry. Dva zdokumentované souboje Ouraganů s egyptskými letouny MiG-15, které měly podobný motor, dopadl v obou případech poškozením Ouraganu. První letoun utrpěl několik zásahů z kanónu ráže 37 mm, ale druhý den opět létal, zatímco druhý byl ve vzdušném souboji těžce poškozen. Špatně vycvičení egyptští piloti nakonec nevyužily lepších výkonů svých strojů (především v rychlosti a stoupavosti). Dne 31. října 1956 dvojice Ouraganů prudce napadla neřízenými střelami a kanóny egyptský eskortní torpédoborec Ibrahim-el-Awal (ex-HMS Mendip) třídy Hunt, což vedlo až k jeho zajetí. Během Suezské krize (Operace Kadesh) byl letoun používán především pro podporu pozemních jednotek a žádný z nich nebyl ve válce ztracen.[1]

Po suezské krizi bylo do Izraele dodáno dalších 51 Ouraganů. Ouragany bojovaly také v šestidenní válce v roce 1967, kde byly opět používány k bitevním akcím. V šestidenní válce byly ztraceny čtyři letouny.[1] Poslední Ouragany byly z bojových útvarů staženy v lednu roku 1973.[1] V roce 1975 prodalo Izraelské letectvo 18 Ouraganů do Salvadoru, kde létaly až do konce 80. let.

Salvador

Bezprostředně po skončení fotbalové války v roce 1969 se Salvador pokusil o modernizaci svého letectva. Jelikož na dodávky amerických zbraní bylo vyhlášeno embargo, v roce 1975 zakoupil Salvador 18 kusů vyřazených izraelských Ouraganů. Ouragany byly používány během občanské války v Salvadoru, která se odehrávala v letech 1980–1992. Letouny tehdy operovaly především z letiště Ilopango, které je poblíž hlavního města San Salvador. Protože Salvador je velice malá země a letounům zde stačil jen malý dolet, Ouragany zde obvykle nenesly nádrže na koncích křídel. Upřednostněno bylo větší bojové zatížení.

Dne 27. ledna 1985[1] bylo několik Ouraganů zničeno na zemi při útoku revolučních Farabundo Martí National Liberation Front (FMLN), což uspíšilo hledání jejich náhrady. Tou se nakonec stal americký typ Cessna A-37 Dragonfly, jehož dodání umožnilo zrušení amerického zbrojního embarga za prezidenta Ronalda Reagana. Zbylé letouny byly vyřazeny koncem války.

Dochované kusy

Řada Ouraganů se dodnes dochovala, a to především ve Francii.

  • Dva Ouragany (čísla 251 a 450/4-US) se nacházejí v kolekci na francouzském zámku Savigny-lès-Beaune.
  • Ouragan s číslem 154 se nachází v The Musee de l'Air et de l'Espace na pařížském letišti Le Bourget.
  • Ouragan s číslem 214, v barvách akrobatické skupiny Patrouille de France, je vystaven v Musée Européen de l'Aviation de Chasse v Montélimaru.
  • Izraelský Ouragan s číslem 113 vlastní Israel Air Force Museum.
  • Ouragan s označením IC 554 v Indian Air Force Museum v městě Palam u Nového Dillí.
  • Jeden salvadorský Ouragan je vystaven na podstavci na letišti Ilopango.

Varianty

  • M.D.450A - prvních 50 sériových kusů, motor Nene 102.
  • M.D.450B - hlavní sériová verze. Silnější motor Hispano-Suiza Nene 104B, dvoudílný kryt přední podvozkové nohy místo původního čtyřdílného, který se snadno poškodil při střelbě kanónů.
  • M.D.450R - průzkumná varianta, 1 kus.
  • M.D.450-30L - předsériový prototyp s motorem SNECMA Atar 101b a vstupy vzduchu na bocích trupu a dvěma 30mm kanóny DEFA.
  • Barougan - čtyři sériové stroje byly upraveny pro provoz z polních letišť. Podvozek měl dvě kola, u kterých byl použit nízký tlak a letoun měl i brzdící padák. Tato verze byla určena pro využití v Alžírsku. Sériová výroba ale i přes dobré výkony nezačala a dva kusy byly později přestavěny zpět do standardní podoby.

Uživatelé

Hlavní technické údaje (M.D.450B)

  • Posádka: 1 (pilot)
  • Rozpětí: 13,39 m (s příd. nádržemi)
  • Délka: 10,74 m
  • Výška: 4,14 m
  • Nosná plocha: 23,40 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 4142 kg
  • Vzletová hmotnost: 7404 kg
  • Max. vzletová hmotnost: 7900 kg
  • Mezní rychlost: Mach = 0,82
  • Maximální rychlost:
    • 930 km/h na úrovni hladiny moře
    • 850 km/h v 9000 m
  • Cestovní rychlost: 750 km/h
  • Dostup: 13 000 m
  • Počáteční stoupavost: 36 m/s
  • Dolet: 720-1300 km (podle výšky letu)
  • Akční rádius: 450 km
  • Délka vzletu (přes 15 m překážku): 783 m
  • Délka přistání (přes 15 m překážku): 910 m

Pohonná jednotka

Výzbroj

  • 4 × 20 mm kanón Hispano-Suiza HS-404, popř. M-50 (125 nábojů na hlaveň)
  • max. 1000 kg pum, či jiné podvěšené výzbroje
    • Varianty podvěšené výzbroje:
    • 16 × 105 mm neřízených střel Brandt T-10
    • 8 × 105 mm rakety Brandt T-10
    • 2 pumy o hmotnosti do 500 kg (každá) nebo dvě zápalné pumy s napalmem

Reference

  1. ↑ a b c d e f PETZ, Daniel. Francouzské stíhací letouny v Izraeli. HPM. 1993, roč. III, čís. 3, s. 17–20. ISSN 1210-1427. 

Prameny

  • PETZ, Daniel. Francouzské stíhací letouny v Izraeli. HPM. 1993, roč. III, čís. 3, s. 17–20. ISSN 1210-1427. 

Externí odkazy

Logo Wikimedia Commons Galerie Dassault Ouragan na Wikimedia Commons

Šablona:Portál Letectví

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Dassault_Ouragan&oldid=3063260“