Jü Ta-jou
Jü Ta-jou | |
---|---|
Posmrtné jméno | Wu-siang |
Pseudonym | Sü-ťiang |
Jiná jména | Jü Č’-fu |
Narození | 1503 Luo-ťiang, Fu-ťien |
Úmrtí | 1579 |
Vojenská kariéra | |
Velel | velitel vojsk (總兵) v Če-ťiangu, pak Fu-ťienu a Kuang-tungu |
Války | boje s piráti wo-kchou v éře Ťia-ťing |
| |
Národnost | chanská |
Země | říše Ming |
Vzdělání | wu-ťin-š’ (1535) |
Povolání | voják |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jü Ta-jou (čínsky pchin-jinem Yú Dàyóu, znaky 俞大猷; 1503–1579) byl vojevůdce působící v čínské říši Ming za vlády císaře Ťia-ťinga. Podílel se na potlačení útoků pašeráků a pirátů wo-kchou na jihovýchodním pobřeží Číny v 50. a 60. letech 16. století. V bojích vynikl jako úspěšný stratég i znalec bojových umění.[1]
Jméno
[editovat | editovat zdroj]Jü Ta-jou používal zdvořilostní jméno Č’-fu (čínsky pchin-jinem Zhìfǔ, znaky zjednodušené 志辅, tradiční 志輔) a pseudonym Sü-ťiang (čínsky pchin-jinem Xūjiāng, znaky zjednodušené 虚江, tradiční 虛江). Za zásluhy o stát obdržel posmrtné jméno Wu-siang (čínsky pchin-jinem Wǔxiāng, znaky 武襄).
Život
[editovat | editovat zdroj]Jü Ta-jou se narodil roku 1503 v rodině dědičných vojáků[1] žijící v moderním městském obvodu Luo-ťiang (část městské prefektury Čchüan-čou v provincii Fu-ťien), jeho rod však pocházel z okresu Chuo-čchiou v provincii An-chuej. Roku 1535 složil důstojnické zkoušky a získal tak titul wu-ťin-š’ (武進士, volně „skutečný znalec vojenství“). Poté dostal hodnost v císařské gardě.
Později byl přeložen na jihovýchodní pobřeží mingské Číny. V diskuzi o bezpečnostní situaci a vztazích s Japonskem v první polovině 50. let 16. století patřil vedle Čang Ťinga (ťin-š’ 1517, ministr vojenství a hlavní cenzor) a Žuan Era (1509–1567, velký koordinátor ve Fu-ťienu a Če-ťiangu) mezi konzervativce hájící nekompromisní vynucování protiobchodních zákonů.[2] Přitom zastával názor, že piráti a pašeráci by měli být zlikvidováni ještě na moři, než se stačí vylodit na pobřeží. Žádal proto vybudování početného loďstva vybaveného silnou dělostřeleckou výzbrojí.[3]
Roku 1553 porazil piráty wo-kchou u ostrova Pchu-tchou-šan v souostroví Čou-šan nedaleko čeťiangského pobřeží.[3] Roku 1555 byl jedním z velitelů mingského vojska vedeného Čang Ťingem, které se postavilo rozsáhlému nájezdu pirátů a na dva tisíce jich zabilo v bitvě u Wang-ťiang-ťing. Následujícího roku byl povýšen na místo velitele vojsk (總兵, cung-ping) v Če-ťiangu s příkazem zlikvidovat piráty.
Roku 1559 byl uvězněn za pochybení svého podřízeného.[3] Odmítl totiž dát úplatek důstojníkům Východního křídla, vlivné mingské tajné služby. Z vězení ho zachránili Chu Cung-sien, vrchní velitel cung-tu ve třech provinciích – Nan č’-li, Če-ťiangu a Fu-ťienu, a Čchi Ťi-kuang, Jü Ta-jouův nástupce v Če-ťiangu. V následujících letech se Jü Ta-jou pod vedením Chu Cung-siena aktivně účastnil bojů s piráty wo-kchou.
Vedle Čchi Ťi-kuanga byl nejvýznamnějším Chu Cung-sienovým generálem.[4] Roku 1562 byl přeložen do Fu-ťienu opět na místo velitele vojsk. Následujícího roku s generálem Čchi Ťi-kuangem a dalšími vypudil wo-kchou z Pchu-tchienu, fuťienského pobřežního města.
Později byl přeložen do Kuang-tungu, kde působil v 60. letech.[5]
Zemřel roku 1579,[1] vláda ho za zásluhy o porážku pirátů posmrtně poctila vysokou generálskou hodností cuo tu-tu (左都督) a udělením posmrtného jména Wu-siang.
Jü Ta-jou byl specialistou na boj s holí, kterému přikládal velký význam ve výcviku vojáků,[6] přitom používal styl ťing-čchu čchang-ťien (荊楚長劍). Navštívil klášter Šao-lin, aby se od tamních mnichů naučil nové techniky boje, ale nakonec se učili oni od něho.[1] Je autorem spisu Čeng-čchi tchang ťi (正氣堂集) v níž popisuje boj různými zbraněmi, včetně lukostřelby.
Syn Jü Ta-joua, Jü C’-kao (俞咨皐) sloužil v mingské armádě jako námořní velitel, roku 1624 porazil Nizozemce a donutil je ustoupit z Pcheng-chu na Tchaj-wan. Naopak roku 1628 ho u Sia-menu porazil čínský pirátský vůdce Čeng Č’-lung.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Yu Dayou na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d SHAHAR, Meir. Ming-Period Evidence of Shaolin Martial Practice. Harvard Journal of Asiatic Studies. Prosinec 2001, roč. 61, čís. 2, s. 359–413, na s. 374–375. Dostupné online. ISSN 0073-0548. (anglicky)
- ↑ LI, Kangying. The Ming Maritime Policy in Transition, 1367 to 1568. Wiesbaden: Otto Harrassowitz, 2010. 211 s. ISBN 978-3-447-06172-8. S. 103. (anglicky)
- ↑ a b c TURNBULL, Stephen. Pirate of the Far East: 811-1639. Oxford, UK: Osprey Publishing, 2012. 64 s. ISBN 1780963696, ISBN 9781780963693. S. 51. (anglicky)
- ↑ DARDESS, John W. A Political Life in Ming China: A Grand Secretary and His Times. 1. vyd. Lanham, Md.: Rowman & Littlefield, 2013. ISBN 9781442223776. S. 134. (anglicky)
- ↑ CHENG, Weichung. War, Trade and Piracy in the China Seas (1622-1683). Leiden: Brill, 2013. 390 s. ISBN 900425353X, ISBN 9789004253537. S. 15. (anglicky)
- ↑ LORGE, Peter A. Chinese Martial Arts: From Antiquity to the Twenty-First Century. Cambridge: Cambridge University Press, 2011. Dostupné online. ISBN 1139502557, ISBN 9781139502559. S. 182. (anglicky)