Location via proxy:   [ UP ]  
[Report a bug]   [Manage cookies]                
Přeskočit na obsah

Kino Scala

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Logo ve vstupním schodišti kina

Kino Scala je jednosálové kino v Brně. Nachází se na Moravském náměstí v podzemí domu číslo popisné 127, číslo orientační 3, v městské části Brno-střed a v části Brno-město. V provozu je od roku 1929. V průběhu doby vystřídalo také názvy Bio Dopz a Kino Moskva. Od podzimu 2013 jej jako první univerzitní kino v Česku[1] provozuje Masarykova univerzita ve spolupráci se společností Aeropolis. Kromě běžných filmových projekcí sloužilo také jako reprezentační, přednáškový a konferenční sál pro akademické účely. Od roku 2023 je kvůli statickým problémům hlavní sál uzavřen, nadále zde provizorně funguje malé kino ve foyer.

Bio Dopz (1929–1935)

[editovat | editovat zdroj]

První kočovné kinematografy se v Brně objevovaly od roku 1896 a první stálé kino bylo otevřeno v roce 1907. Počátek kina Scala však sahá až do období o 20 let později, kdy už ve městě fungovala kina Centrál (jako první z roku 1907), Edison (1908), Varieté (pozdější Divadlo Radost), Oránia (1911), Lidový biograf (1911) a další.[2] Scala vznikla v nově zbudovaném moderním paláci DOPZ, který byl vystavěn na Moravském (tehdy Lažanského) náměstí patrně v letech 1927–1928.[3]

DOPZ byla zkratka z Družstva obchodních a průmyslových zaměstnanců (celým názvem Stavební a obchodní družstvo zaměstnanců obchodu a průmyslu, zapsaná společnost s ručením omezeným), které od září 1927 vlastnilo celou budovu.[4] Odtud také pochází prvotní pojmenování Bio Dopz. Provozovatelem kina však nebylo družstvo, tím byl Masarykův fond na podporu studentstva vysokých škol na Moravě a ve Slezsku.[5] Fond požádal o licenci k provozování kinematografického podniku už 11. července 1922 a od 28. prosince 1923 ji získal pro provozování kina Bristol na Křenové ulici, a to s platností do konce roku 1926. Se získáním prostor kina však byly těžkosti, a tak fond hledal další místa – kino Universum v Lidické (tehdy Nové) ulici či sál v novostavbě Nový domov v Gorkého (Folkensteinerově) ulici – až mu licence prošla. V dubnu 1927 získal příslib nové licence a v červnu 1928 nabídku DOPZ k provozování kina v jeho paláci mezi Moravským a Jakubským náměstím. Dne 24. září 1928 tedy fond požádal o licenci a po tahanicích se zemským úřadem získal 27. prosince 1929 povolení k předběžnému provozování a 6. března 1930 plnohodnotnou licenci. Zatímco fond řešil licenci, místnosti kina si zajistila firma Kraus a spol., a tak byla mezi nimi 20. prosince 1929 uzavřena smlouva s platností do konce roku 1935, podle níž firma zařídila a na své riziko provozovala kino s licencí fondu, jemuž odváděla 8% podíl z hrubých příjmů. Fond pak ještě ze svého čistého výnosu odváděl 40 % trojici spolků.[6]

Kino zahájilo svůj provoz 28. prosince 1929 premiérovou projekcí zvukového filmu Bílé stíny[7][8] (White Shadows in the South Seas), amerického romantického filmu oceněného Oscarem za nejlepší kameru.[9][10] Vedoucím kina byl v té době Rudolf Valenta, jehož od roku 1930 nahradil Rudolf Urban.[7] Vstupné bylo od 3 do 7 korun.[11] Ačkoli celkový výtěžek není znám, fondu připadl v letech 1930–1932 roční podíl 189 077, 160 642 a 121 782 korun.[12]

Kino Scala (1935–1948)

[editovat | editovat zdroj]

K 3. prosinci 1935 bylo kino z obchodních důvodů přejmenováno na Scala.[13][5] V té době pomalu končila licence a když fond v únoru 1936 požádal o její prodloužení, zemský úřad žádost 31. března zamítnul a požadoval ukončení provozu do konce roku 1936. V říjnu 1937 úřad udělil licenci pro kino Scala spolku „Jubilejní ozdravovna policejního ředitelství v Brně“. Ten získával od provozující firmy Kraus 5,5 % z čistých tržeb, což v letech 1937–1938 činilo ročně 85 075, resp. 82 832 korun, přičemž 2 % musel odvádět dalším spolkům.[14]

Pak do osudu kina vstoupila německá okupace. Mimo jiné byl zrušen příspěvek odváděný Masarykovu fondu a nahrazen odvodem pro Nationalsozialistische Volkswohlfahrt (NSV). Dne 4. prosince 1941 koupila domy od DOPZ Pražská městská pojišťovna a 14. července 1942 se nájemci místností a vlastníky kina stali Fritz Lord a Josef Veselý. Ti už 2. června 1941 požádali o licenci, kterou získali 7. dubna 1944. S příchodem válečné fronty 15. dubna 1945 bylo kino nuceno přerušit provoz. Budova spolu se sousedními v průběhu bojů vyhořela, podzemní kino však zůstalo neporušeno. Po nejnutnější opravě vstupu od 9. května 1945 znovu zahájilo provizorní promítání a po úpravě vestibulu od 2. června obnovilo běžný provoz filmem Martina Friče Druhá směna.[15][16]

Kino Moskva (1948–1991)

[editovat | editovat zdroj]
Průčelí budovy, někdejšího Hutního projektu (při rekonstrukci náměstí r. 2010)

Dekretem z 11. srpna 1945 byl zestátněn veškerý filmový průmysl, výroba i distribuce, včetně všech kin. Zastřešujícím orgánem se stal Československý státní film.[17] Od 25. září 1946 bylo dosavadní Lažanského náměstí přejmenováno na náměstí Rudé armády[18] a posléze tento trend následovalo i samo kino, když 15. října 1948 dostalo název Moskva. V první polovině 50. let proběhla stavební adaptace vyhořelé budovy i sousedních domů,[19] někdejší palác DOPZ nahradila honosná socialistickorealistická stavba Hutního projektu od brněnského architekta Lubora Laciny.[3]

Vládním nařízením z 16. ledna 1957 došlo v zemi k převedení správy kin na národní výbory. V Brně vznikla Správa městských kin s prvním ředitelem Antonínem Kaláškem, která od Krajského filmového podniku v Brně převzala všech zdejších 29 kin, včetně Moskvy.[17] Právě v roce 1957 došlo také k přestavbě samotného kina, přičemž byl od 16. června přerušen provoz, aby byl znovu obnoven 21. listopadu téhož roku, a to projekcí francouzsko-italského dramatu Nejlepší část (La Meilleure part[20]) s Gérardem Philipem v hlavní roli.[19]

V krátkém, asi ročním období od 21. srpna 1968 bylo pojmenování změněno zpět na kino Scala, avšak po 26. září 1969 je opět uváděno jako Moskva.[19][8]

V letech 1971–1973 proběhla generální rekonstrukce kina. Autorem návrhu interiérů kina včetně zařizovacích prvků, svítidel, kazetových obkladů a originálního nábytku byl brněnský architekt a designér Jaroslav Šmídek. Vybavení kinosálu bylo upraveno pro projekci 70mm filmů a plastický zvuk.[zdroj?] Slavnostní zahájení v nových podmínkách proběhlo 22. listopadu 1973 – pro zvané hosty byl promítán film režiséra Alexeje Saltykova Sibiřanka (Сибирячка[21]), běžné veřejné projekce započaly následujícího dne.[19] V 80. letech byla Moskva prémiovým kinem, spolu s dalšími biografy ve středu města: Družbou, Prahou, Jaltou a Úderkou.[22] Zároveň bylo po předchozí rekonstrukci nejlépe vybaveným kinem v Brně.[23]

Kino Scala (1991–2011)

[editovat | editovat zdroj]
Dřívější logo nad vstupním schodištěm (před přerušením provozu v  roce 2011)

Po sametové revoluci, od roku 1991 bylo kinu vráceno dřívější jméno Scala.[4] Téhož roku vzniklo Kulturní a informační centrum města Brna (KIC), jež bylo v listopadu 1994 organizačně spojeno se Správou městských kin, a Scala tak přešla s platností od 1. ledna 1995 pod jeho řízení.[24] V říjnu 1999 bylo v brněnském nákupním centru Olympia otevřeno první multikino, po pražské Galaxii druhé v Česku a první odpovídající evropským standardům.[25] Scala byla v tom roce sedmým nejnavštěvovanějším kinem v republice s 99 tisíci diváků, Olympia ji však již o jednu příčku předstihla se 120 tisíci.[26] V září 2001 bylo otevřeno druhé brněnské multikino Velký Špalíček, v průběhu následujících pěti let postupně zanikala jednosálová kina a Scala zůstala jedním z posledních v Brně, spolu s Artem a Lucernou.[27][28] Provozovatel městských kin v lednu 2006 podal podnět k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže proti upřednostňování multiplexových kin filmovými distributory, neuspěl však.[29][30]

V té době již bylo oním provozovatelem Brněnské kulturní centrum (BKC), tedy od roku 2005 přejmenované KIC.[31][32] Návštěvnost velkokapacitní Scaly za prvních 10 měsíců roku 2009 již poklesla pod 16 tisíc diváků, což bylo 24×, resp. 30× méně než v obou brněnských multiplexech a dokonce méně než v menším kině Art.[33][34] Kromě méně atraktivní dramaturgie[33] a přístupu filmových distributorů hovořil vedoucí městských kin Daniel Zásměta o nutnosti rozsáhlých investic do rekonstrukce kina, které však blokoval mnohaletý městem vedený spor o určení vlastníka budovy.[35] V letech 2009–2010 navíc probíhala celková rekonstrukce Moravského náměstí,[36] která dále dočasně snížila atraktivitu lokality. V roce 2010 navštěvovalo Scalu průměrně 37 diváků, celkově 27 713.[37]

Dne 21. června 2011 schválilo Zastupitelstvo města Brna změnu zřizovací listiny provozujícího BKC, které se přejmenovalo na Turistické informační centrum a spolu s tím změnilo i těžiště své činnosti od kultury k cestovnímu ruchu a marketingu.[38][32][39] Zatímco kino Art prodělalo modernizaci a digitalizaci, Scalu se město rozhodlo uzavřít,[40] 5. října schválila Rada města Brna záměr ukončit jeho činnost k 31. prosinci 2011.[41][42] Poslední veřejnou projekcí se stal 21. prosince 2011 kanadský koprodukční film Pan Nikdo (Mr. Nobody[43]), následující dopoledne proběhlo už jen promítání pro školy.[44]

Univerzitní kino Scala (2013–)

[editovat | editovat zdroj]
Vstupní schodiště v podobě z roku 2015

Proti uzavření protestovali akademici z Ústavu filmu a audiovizuální kultury Filozofické fakulty Masarykovy univerzity a vznikla petice za zachování kina.[45][46][47] Město ještě před vypsáním případného výběrového řízení nabídlo Masarykově univerzitě kino k pronájmu za symbolickou jednu korunu ročně[48] a univerzita o tuto možnost projevila zájem.[49] V březnu 2012 svůj zájem potvrdila a oznámila, že má partnera, s nímž by kino mohla provozovat.[50][51] Jednání však probíhala dál,[52] Rada města Brna schválila 27. března 2013 teze připravované smlouvy a 17. dubna souhlasila s dlouhodobým pronájmem na 30 let za 1,8 milionu korun ročně.[53][54][55][56]

Základní úpravy kina před obnovením provozu byly dokončeny koncem září 2013 a spolu s následnou digitalizací projekčního zařízení měly stát zhruba 12 milionů korun. Opravy zaplatilo město Brno a peníze od univerzity vybíralo formou nájemného. Partnerem pro univerzitu, který měl zajišťovat celoroční filmové produkce, se stala společnost Aeropolis, která již měla zkušenosti s provozem artových kin v Praze (Bio Oko, Kino Aero...) a Hradci Králové (Bio Central). Mimoto sama univerzita začala kino využívat k akademickým účelům, jako přednáškový a konferenční sál či místo k promocím a imatrikulacím. Provoz pro veřejnost kino zahájilo 14. října 2013 slavnostní projekcí ojedinělého interaktivního filmového projektu Kinoautomat: Člověk a jeho dům.[1][57][58][59]

Od 20. září 2016 bylo ohlášeno otevření prodejních prostor ve foyer kina, v nové vestavbě vedle pokladny. Obchod nazvaný Univerzitní shop Scalanterie byl určen k prodeji propagačních předmětů Masarykovy univerzity nebo kina Scala, knih z nakladatelství Munipress a sortimentu pro filmové fanoušky.[60][61]

Od září 2023 funguje kino v provizorním provozu, neboť bylo zjištěno statické poškození stropu sálu kina. Zpočátku byly projekce pořádány v kavárně umístěné v budově,[62] v září 2024 vzniklo ve spodním foyer Scaly alternativní kino Scalka pro 50 diváků.[63]

Prostory a vybavení

[editovat | editovat zdroj]

Kino vzniklo jako součást víceúčelového paláce DOPZ, který koncem 20. let 20. století kromě kancelářských místností družstva zahrnoval také velký konferenční, taneční či divadelní sál v přízemí, kavárnu Biber v prvním a druhém poschodí a vlastní biograf v suterénu.[3]

Podzemní umístění představovalo v počátcích potíže, neboť nejnižší bod hlediště byl více než 7 metrů pod úrovní chodníku v místě hlavního vchodu z Moravského (tehdy Lažanského) náměstí, zatímco ministerské nařízení dovolovalo jen 6 metrů. Zemská správa proto nejprve 31. října 1928 zamítla žádost o licenci. V nové žádosti byl proto zvolen za hlavní vchod z níže položeného Jakubského náměstí, díky čemuž se relativní hloubka zmenšila na 5,77 metru. Při kolaudaci byl také určen počet sedadel: 562 v přízemí a 238 na balkoně, celkem tedy 800, což bylo maximum dané ministerským nařízením pro podzemní kina.[64] Již při úpravách v roce 1931 bylo povoleno nové uspořádání hlediště, kdy zrušením postranních lóží vzniklo na balkoně 304 míst a v přízemí bylo dalších 702, celkem tedy 1 006 míst. Ještě v květnu téhož roku došlo k další drobné změně s výslednými čísly 700 + 312 míst, čímž kapacita dosáhla 1 012 diváků.[65][66] Co do počtu sedadel bylo Bio Dopz největším v Brně. V červnu 1932 byla dosavadní čekárna upravena na kuřácký salónek a za čekárnu nadále sloužil foyer.[65]

Promítárna kina v roce 2011 s tandemem projektorů Meo 5-XB

V roce 1957, kdy bylo kino přestavěno pro širokoúhlé promítání systémem Cinemascope, došlo k odbourání bočních křídel balkonu, výměně sedadel a jejich novému uspořádání pro 550 míst v přízemí a 200 na balkoně. Byly zrušeny i točité schody a promítárna, která byla nově přemístěna do druhého suterénu s vchodem vedle vstupu do sálu. Pokladna v horním foyer byla rozdělena na dvě.[19]

Další přestavba s generální opravou v letech 1971–1973 podle projektu architekta Jaroslava Šmídka přinesla kinu možnost panoramatické projekce ze 70mm filmového pásu. V promítárně byly instalovány dva projekční stroje typu UM 70/35 a jeden ME 9. Plastický zvuk měla zajistit šestikanálová zesilovací souprava. Z kuřáckého salonku se stal bar, pokladny byly přemístěny naproti vchodovému schodišti a místo nich byla zřízena kancelář. V hledišti byla opět vyměněna sedadla a novým uspořádáním poklesla kapacita na 328 v přízemí a 145 na balkoně, celkem tedy 473 míst.[19] Tehdejší Moskva se tak stala nejlépe vybaveným kinem v Brně.[67]

K dosud poslední adaptaci došlo v roce 2013, když bylo kino nově vybaveno digitální technikou k projekci v rozlišení 4K a ve zvukovém formátu Dolby Digital Plus 7.1.[3]

Fotogalerie

[editovat | editovat zdroj]
  1. a b SVOBODOVÁ, Karolína. Scala v Brně se otevře v říjnu jako první univerzitní kino v Česku. iDNES.cz [online]. 2013-09-16 [cit. 2015-11-17]. Dostupné online. 
  2. GÁLA, Antonín. Historie a současnost brněnských kin. Brno: Správa městských kin, 1982. 30 s. Kapitola Kočovné kinematografy, První stálá kina, s. 17–21.  (Dále jen Gála.)
  3. a b c d ALTMAN, Karel; ŠMEJDOVÁ, Petra. Místo mnoha jmen a proměn [online]. Aeropolis, Masarykova univerzita, 2013 [cit. 2015-11-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-04-23. 
  4. a b MJ, Fl. Kino Scala [online]. Encyklopedie dějin města Brna [cit. 2015-11-04]. Dostupné online. 
  5. a b FOJTŮ, Martina. Místo do Scaly do Dopzu nebo Moskvy. I tak se kino jmenovalo. online.muni.cz [online]. 2013-10-18 [cit. 2015-11-04]. Dostupné online. 
  6. NOVÁK, Václav. Historie brněnských kinematografů 1896–1982. Brno: Archiv města Brna, fond T 68 pozůstalost Václava Nováka, 1982. 466 s. Kapitola Bio Dopz, s. 389–393.  (Dále jen Novák.)
  7. a b Novák, s. 392.
  8. a b VLČKOVÁ, Lenka. Marketingová strategie a marketingový mix pro kino Scala. Brno, 2011 [cit. 2015-11-17]. 101 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Mikuláš Bek. s. 11–12. Dostupné online. (Dále jen Vlčková.)
  9. Bílé stíny [online]. Česko-Slovenská filmová databáze [cit. 2015-11-05]. Dostupné online. 
  10. White Shadows in the South Seas [online]. American Film Institute [cit. 2015-11-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Novák, s. 391.
  12. Novák, s. 394.
  13. Novák, s. 396.
  14. Novák, s. 397–398.
  15. Novák, s. 399.
  16. Druhá směna [online]. Česko-Slovenská filmová databáze [cit. 2015-11-13]. Dostupné online. 
  17. a b Gála, kapitola Současnost brněnských kin, s. 3–4
  18. Moravské náměstí [online]. Encyklopedie dějin města Brna [cit. 2015-11-17]. Dostupné online. 
  19. a b c d e f Novák, s. 400–401.
  20. Sibiřanka [online]. Česko-Slovenská filmová databáze [cit. 2015-11-17]. Dostupné online. 
  21. Sibiřanka [online]. Filmová databáze [cit. 2015-11-17]. Dostupné online. 
  22. Gála, kapitola Specializace brněnských kin, s. 8–12.
  23. Gála, kapitola Zlepšování vybavenosti kin, s. 12–15.
  24. DUFKOVÁ, Kamila. Minulost, budoucnost a přítomnost Turistického informačního centra města Brna, příspěvkové organizace. Brno, 2012 [cit. 2015-11-17]. 120 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce František Svoboda. s. 49. Dostupné online. (Dále jen Dufková.)
  25. PASEKOVÁ, Lucie. Fenomén multikino. Brno, 2011 [cit. 2015-11-17]. 96 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Viktor Pantůček. s. 16, 20 a 23. Dostupné online. (Dále jen Paseková.)
  26. SPÁČILOVÁ, Mirka; cfa. Kina čeká zkouška ohněm: nástup multiplexů. iDNES.cz [online]. 2000-08-16 [cit. 2015-11-17]. Dostupné online. 
  27. Paseková, s. 32.
  28. Tradiční kina v kraji bojují s multiplexy. Brněnský deník [online]. 2008-01-09 [cit. 2015-11-17]. Dostupné online. 
  29. Paseková, s. 34.
  30. Informační list č. 4/2006 [PDF online]. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže [cit. 2015-11-17]. Kapitola Příklady případů řešených tvz. soutěžní advokacií, s. 7. Dostupné online. 
  31. Dufková, s. 62–63.
  32. a b BERNÁTEK, Martin. Analýza transformace Brněnského kulturního centra [PDF online]. Brno kulturní, 2012-03-25 [cit. 2015-11-17]. Dostupné online. 
  33. a b ŠEDÁ, Aneta. Krize nekrize, Brňané chodí do kin stále rádi. Brněnský deník [online]. 2009-11-22 [cit. 2015-11-17]. Dostupné online. 
  34. STULÍROVÁ, Markéta; SUCHÁ, Lenka; ZABADALOVÁ, Veronika. Kina ztrácejí návštěvníky. Divadla a galerie ne. Brněnský deník [online]. 2010-04-22 [cit. 2015-11-17]. Dostupné online. 
  35. STULÍROVÁ, Markéta. Art slaví devadesáté výročí od založení. Brněnský deník [online]. 2009-03-24 [cit. 2015-11-17]. Dostupné online. 
  36. REICH, Michal. Moravské náměstí je po rekonstrukci opět otevřené. Brněnský deník [online]. 2010-09-15 [cit. 2015-11-17]. Dostupné online. 
  37. SPĚŠNÝ, Jan. Kinu Scala hrozí zrušení. Chybí peníze na opravy. Brněnský deník [online]. 2011-09-11 [cit. 2015-11-17]. Dostupné online. 
  38. Dufková, s. 74–78.
  39. TAUŠOVÁ, Zuzana. Brněnské kulturní centrum změní ředitelku i název. Brněnský deník [online]. 2011-06-07 [cit. 2015-11-17]. Dostupné online. 
  40. Dufková, s. 81.
  41. ŽÁRA, Pavel. Tisková zpráva z RMB č. R6/040 dne 5. 10. 2011 [online]. Statutární město Brno, 2011-10-06 [cit. 2015-11-17]. Dostupné online. 
  42. SPĚŠNÝ, Jan. Scala končí. Brno kino pronajme. Brněnský deník [online]. 2011-10-06 [cit. 2015-11-17]. Dostupné online. 
  43. Pan Nikdo [online]. Česko-Slovenská filmová databáze [cit. 2015-11-17]. Dostupné online. 
  44. STUCHLÍKOVÁ, Markéta; ŽÍDKOVÁ, Klára. Scala dnes promítá naposledy. A zadarmo. Brněnský deník [online]. 2011-12-21 [cit. 2015-11-17]. Dostupné online. 
  45. KOLÍNKOVÁ, Eliška; HORÁK, Michal. Zachraňte kino Scala, vyzvali filmoví vědci brněnského primátora. iDNES.cz [online]. 2011-11-28 [cit. 2015-11-17]. Dostupné online. 
  46. KOLÍNKOVÁ, Eliška; TAUŠOVÁ, Zuzana. Provozujte si kino Scala sami, vzkázali brněnští radní kritikům. iDNES.cz [online]. 2011-12-02 [cit. 2015-11-17]. Dostupné online. 
  47. ČTVRTEČKOVÁ, Helena. Za Scalu bojují i akademici. Brněnský deník [online]. 2011-11-29 [cit. 2015-11-17]. Dostupné online. 
  48. SPĚŠNÝ, Jan. Magistrát nabídne kino Scala univerzitě. Za korunu. Brněnský deník [online]. 2011-12-02 [cit. 2015-11-17]. Dostupné online. 
  49. HORÁKOVÁ, Veronika. Masarykova univerzita: Chceme kino Scala. Brněnský deník [online]. 2011-12-07 [cit. 2015-11-17]. Dostupné online. 
  50. POLČÁKOVÁ, Petra. Univerzita potvrdila zájem o kino Scala. Muni : měsíčník Masarykovy univerzity. Duben 2012, roč. 2012, čís. 04, s. 1. Dostupné online [PDF online, cit. 2015-11-17]. Dostupné také na: [1]. ISSN 1801-0806. 
  51. HORÁK, Michal. Masarykova univerzita si pronajme kino Scala, chce je digitalizovat. iDNES.cz [online]. 2012-03-30 [cit. 2015-11-17]. Dostupné online. 
  52. JEŘÁBEK, Petr; FAJKUSOVÁ, Anna. Kino Scala otevře nejdřív v lednu. Město stále jedná s univerzitou. Brněnský deník [online]. 2012-08-26 [cit. 2015-11-17]. Dostupné online. 
  53. ŽÁRA, Pavel. Tisková zpráva z RMB č. R6/098 dne 27. 3. 2013 [online]. Statutární město Brno, 2013-03-28 [cit. 2015-11-17]. Dostupné online. 
  54. ŽÁRA, Pavel. Tisková zpráva z RMB č. R6/100 dne 17. 4. 2013 [online]. Statutární město Brno, 2013-04-17 [cit. 2015-11-17]. Dostupné online. 
  55. POVOLNÝ, David. Univerzita si od města Brna pronajme kino Scala. Muni : měsíčník Masarykovy univerzity. Květen 2013, roč. 2013, čís. 05, s. 2. Dostupné online [PDF online, cit. 2015-11-17]. Dostupné také na: [2]. ISSN 1801-0806. 
  56. FOLTÁNKOVÁ, Kateřina. Scalu měla škola dostat za korunu. Teď to jsou necelé dva miliony. Brněnský deník [online]. 2013-03-29 [cit. 2015-11-17]. Dostupné online. 
  57. SIGMUNDOVÁ, Blanka. Legendární kino Scala ožívá. Na Moravě se stane jedničkou. Brněnský deník [online]. 2013-09-16 [cit. 2015-11-17]. Dostupné online. 
  58. LACINOVÁ, Simona. Brněnská Scala po dvou letech otvírá, jako univerzitní kino. iDNES.cz [online]. 2013-10-08 [cit. 2015-11-17]. Dostupné online. 
  59. Kinoautomat: Člověk a jeho dům [online]. Česko-Slovenská filmová databáze [cit. 2015-11-17]. Dostupné online. 
  60. 20. září otevře Univerzitní shop Scalanterie! [online]. Univerzitní kino Scala [cit. 2016-09-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-20. 
  61. redakce. Masarykova univerzita otevře vlastní obchod. Nabídne mikiny i knihy. online.muni.cz [online]. 2016-09-13 [cit. 2016-09-19]. Dostupné online. 
  62. PULGRETOVÁ, Tereza. Bolkovi najdete domov a na nás kašlete, zlobí se brněnské kino na magistrát. Promítat bude v kavárně. Brněnská Drbna [online]. 2023-09-05 [cit. 2023-09-21]. Dostupné online. 
  63. NOVÁČKOVÁ, Kateřina. Ve foyer Scaly vzniklo nové alternativní kino. Podobu Scalky vyformuje komunita. Brněnská Drbna [online]. 2024-10-03 [cit. 2024-10-08]. Dostupné online. 
  64. Novák, s. 390–391.
  65. a b Novák, s. 395.
  66. Gála, s. 20.
  67. Gála, s. 13.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]