Královský uherský řád sv. Štěpána
Královský uherský řád sv. Štěpána | |
---|---|
Königlich Ungarischer St. Stephans-Orden Magyar királyi Szent István lovagrend | |
Odznak řádu v hodnosti rytíře | |
Uděluje Uherské království, Rakouské císařství a Rakousko-Uhersko | |
Typ | záslužný řád |
Založeno | 5. května 1764 |
Stát | Uherské království Rakouské císařství Rakousko-Uhersko |
Heslo | Publicum Meritorum Praemium (Odměna za veřejné služby) |
Zakladatel | Marie Terezie |
Třídy | velkokříž komtur rytíř |
Popis | zlatý tlapatý kříž se zeleným smaltem, na středu kříže je medailon s opisem řádové devízy a na středu štítek s uherským znakem a iniciálami zakladatelky (M.T.) |
Hvězda k velkokříži řádu sv. Štěpána | |
Stuha řádu I. třídy | |
Stuha řádu II. třídy | |
Stuha řádu III. třídy |
Královský uherský řád sv. Štěpána (německy Königlich Ungarischer Orden des Heiligen Stephan, maďarsky Magyar királyi Szent István lovagrend) byl nejvyšším uherským řádem a vyznamenáním udělovaným za civilní zásluhy.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Řád na popud uherského šlechtice a svého důvěrníka Františka Esterházyho z Galanty založila 6. května 1764 královna Marie Terezie při příležitosti korunovace Josefa II. římským králem a řád byl dán pod patronát uherského krále sv. Štěpána. Vyznamenání bylo zamýšleno jako civilní obdoba vojenského řádu Marie Terezie, přičemž bylo udělováno zejména uherským šlechticům. Řád zanikl roku 1918 s pádem Rakousko-Uherska, ale v letech 1938–1944 jej obnovil Miklós Horthy jako maďarský regent, který jej udělil šesti osobám.
Celkem mohlo být členů řádu pouze 100 (cizozemci se nepočítali) a členem řádu mohl být pouze šlechtic (z rodiny šlechtické nejméně po 4 generace). Do roku 1884 pro nižšího šlechtice zakládalo přijetí do řádu právo na povýšení na svobodného pána a svobodný pán mohl být povýšen na hraběte. Z Čechů byl nositelem řádu například Jan Karel Chotek z Chotkova (1704–1787, nejvyšší český kancléř), Václav Antonín z Kounic-Rietbergu a Karel Filip Schwarzenberg či Alois Ugarte starší.
Popis odznaku
[editovat | editovat zdroj]Řádový kříž je zeleně emailovaný leopoldovský kříž, který má v okrouhlém středu uherský dvojitý kříž s iniciálami M T a heslem "PRAEMIUM PUBLICUM MERITORUM" (Za veřejné zásluhy), na reversu je nápis STO.ST.RI.AP. (Sancto Stephano Regi Apostolico, "Svatému Štěpánu, apoštolskému králi"). Kříž je převýšen královskou uherskou korunou. Řádová stuha je purpurová s tmavozelenými okraji.[1]
Třídy a způsoby nošení
[editovat | editovat zdroj]Velmistrem řádu byl uherský král, přičemž řád měl tři třídy:
- Velkokříž - mohlo jich být nejvýše 20 a měli zároveň titul skutečného tajného rady a právo být oslovováni panovníkem můj bratranče. Velkokřížníci nosili o řádových slavnostech řádovou zeleno-červenou uniformu obšitou hermelínem. Dále nosili zlatý řetěz s odznakem řádu a při méně slavnostních příležitostech nosili pouze řádovou hvězdu na levé straně hrudi spolu s řádovým křížem na velkostuze.
- Komandér - mohlo jich být nejvýše 30 a měli zároveň titul tajného rady. Nosili odznak řádu na stuze kolem krku.
- Rytíř- mohlo jich být nejvýše 50 a nosili řádový kříž na levé straně hrudi.
Významní nositelé
[editovat | editovat zdroj]Mezi nositele řádu byli například kníže Alfred Windischgrätz, ruský generál Ivan Paskievič, maršál Josef Václav Radecký z Radče[2], kancléř Otto von Bismarck, pražský arcibiskup Lev Skrbenský z Hříště, ministr zahraničí Otakar Černín z Chudenic, osmanští sultánové Abdul Medžid a Mehmed V. atp.[3]
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Odznak řádu (III. třída, rytíř)
-
Dvě hvězdy k velkokříži řádu
-
Korunní princ Rudolf s velkostuhou a hvězdou velkokříže řádu
-
Řádový ornát z roku 1820
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ LOBKOWICZ, František. Encyklopedie řádů a vyznamenání. Praha: Libri, 1995. 238 s. ISBN 80-901579-9-8. S. 125.
- ↑ KOLÁČNÝ, Ivan. Řády a vyznamenání habsburské monarchie. Praha: Elka Press, 2006. 302 s. ISBN 80-902745-9-5. S. 97.
- ↑ Řády a vyznamenání, s. 98.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Václav Měřička, Orden und Ehrenzeichen der Österreichisch-Ungarischen Monarchie, Vídeň 1974
- Robert Freiherr von Procházka, Österreichisches Ordenshandbuch, 1 - 4, Mnichov 1979
- Gustav Adolph Ackermann: Ordensbuch sämtlicher in Europa blühender und erloschener Orden und Ehrenzeichen, Annaberg 1855
- Dominus: Der Stephansorden und seine Geschichte. Vídeň 1873
- Ivan Koláčný, Řády a vyznamenání Habsburské monarchie, Elka Press Praha 2006, ISBN 80-902745-9-5
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Královský uherský řád sv. Štěpána na Wikimedia Commons
- MAGYAR KIRÁLYI SZENT ISTVÁN REND (Seznam udělených řádů podle let). https://web.archive.org/web/20101222022855/http://tornai.com/rendtagok.htm (maďarsky)