Location via proxy:   [ UP ]  
[Report a bug]   [Manage cookies]                
Přeskočit na obsah

Květnov (Blatno)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(rozdíl) ← Starší revize | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější revize → (rozdíl)
Květnov
Náves s památkově chráněnou usedlostí čp. 4 (vlevo)
Náves s památkově chráněnou usedlostí čp. 4 (vlevo)
Lokalita
Charaktermalá vesnice
ObecBlatno
OkresChomutov
KrajÚstecký kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°31′7″ s. š., 13°22′16″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel23 (2021)[1]
Katastrální územíKvětnov u Chomutova (5,67 km²)
Nadmořská výška625 m n. m.
PSČ430 01
Počet domů5 (2011)[2]
Květnov
Květnov
Další údaje
Kód části obce5380
Kód k. ú.605387
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Květnov (dříve Kvinov,[3] německy Quinau) je vesnice v Krušných horách v okrese Chomutov. Stojí asi sedm kilometrů severozápadně od Chomutova v nadmořské výšce kolem 625 metrů. Byla založena nejspíše ve čtrnáctém století a po většinu doby patřila k chomutovskému nebo červenohrádeckému panství. Po zrušení poddanství se Květnov dvakrát stal na krátkou dobu samostatnou obcí, ale od padesátých let dvacátého století patří k Blatnu. V šestnáctém století se květnovský kostel Navštívení Panny Marie stal významným poutním místem.

Název

[editovat | editovat zdroj]

Název vesnice je pravděpodobně odvozen z osobního jména Květen, ale při převzetí do němčiny prošel složitějším vývojem, jehož výsledkem byly historické tvary Kvinov nebo Quinau používané v roce 1854. V historických pramenech se jméno vyskytuje ve tvarech: Kwinow (1552), na wsi Kwinowu (1561), w Kwinowie (1564), Cuina (1606), Kwinau (1787) nebo Kwinau a Kwina (1846).[4]

Historie

[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1359, kdy zde jeden lán patřil pánům z Alamsdorfu. Od stejného roku patřila zdejší rychta chomutovskému měšťanovi Hynku Plaubnerovi. V záznamech řádu německých rytířů z chomutovské komendy se vesnice objevuje v letech 1382–1393. Podle rozboru katastrálních map je však možné, že Květnov patří k nejstarším sídlům tzv. chomutovského újezdu a byl součástí majetku, který věnoval Bedřich Načeratec řádu v roce 1252.[5] Podle jiné hypotézy byl ve čtrnáctém století Květnov součástí najštejnského panství pánů z Alamsdorfu, kteří postupně rozprodávali svůj majetek, a na konci téhož století již hrad patřil chomutovské komendě.[6]

Poutní kostel Navštívení Panny Marie

Další písemné zprávy o vesnici pochází až ze druhé poloviny šestnáctého století. Některé z nich uvádí květnovské pláteníky, kteří byli členy chomutovského plátenického cechu.[6] Květnov zůstal součástí chomutovského panství až do roku 1605, kdy část zabaveného majetku Jiřího Popela z Lobkovic koupil Adam Hrzán z Harasova a vesnici připojil k červenohrádeckému panství, u kterého zůstala až do roku 1850.[7]

V šestnáctém století byla u vesnice postavena kaple, ve které údajně došlo k zázračnému uzdravení a Květnov se stal poutním místem. Kaple byla postupně rozšířena na dochovaný poutní kostel, ke kterému v době baroka směřovala četná procesí.[8] Zejména díky milostné soše madony místo patřilo do poutní trasy s Bohosudovem, Mariánskými Radčicemi, Horním Jiřetínem, Chomutovem, Zahražanami a Údlicemi. Autor mariánského atlasu Wilhelm Gumppenberg je zařadil mezi nejvýznamnější poutní místa Evropy.[9] Zprávy ze druhé poloviny osmnáctého století uvádějí, že v době moru v Chomutově ho navštívilo až osm tisíc lidí během jednoho týdne.[8]

Následky vojenských akcí v Květnově během třicetileté války neznáme. Dochovaly se však zprávy blatenského faráře, který si v roce 1637 stěžoval, že část květnovských protestantů odmítá přestoupit ke katolictví. V roce 1640 dokonce pět poddaných odešlo kvůli víře do Saska. Podle Berní ruly z roku 1654 bylo ve vsi pět pustých a jedna vypálená usedlost. Obyvatelé se živili prodejem dřeva v Chomutově a zemědělstvím na neúrodných polích. Žili zde tři sedláci, kterým patřily tři potahy, devět krav, dvacet jalovic, deset prasat a deset koz. Dalších dvanáct chalupníků mělo dohromady sedmnáct potahů, 29 krav, 33 jalovic, sedm prasat a dvacet koz. Jeden z chalupníků provozoval hospodu a jiný mlýn. Kromě nich tu žilo několik nádeníků závislých na obci, kteří měli pouze jednu krávu, dvě jalovice a kozu.[10]

V devatenáctém století byl ve vsi hostinec a na Bílině stály mlýny Teichmühle a Linzmühle. Linzmühle stával u křižovatky silnice z Květnova do Orasína a do Mezihoří[11] a byla u něj také pila a stoupa na tříslo upravená později na výrobu šindelů.[7] Výroba třísla z dubové kůry skončila okolo roku 1900.[12] Ve vesnici se nacházela tzv. páchnoucí studna, ze které vyvěral pramen se sirnatým zápachem a chutí.[13]

V roce 1903 byl vybudován vodovod a vodu z Bíliny odebíral jirkovský pivovar. Na počátku dvacátých let dvacátého století byl u Květnova otevřen stříbrný důl kadaňské firmy Kräupl a Hartmann, ale pro špatné výsledky byl brzy uzavřen. Elektrifikace proběhla roku 1922 připojením k rozvodům kadaňské elektrárny. Ve třicátých letech dvacátého století většina obyvatel pracovala v lese nebo v zemědělství na malých hospodářstvích. Kromě toho ve vsi byly dva hostince, obchod se smíšeným zbožím, Linzův mlýn s pilou a z řemeslníků pouze švec.[12]

Po roce 1990 přišli do téměř vylidněné vesnice noví obyvatelé.[14] Bylo opraveno několik hrázděných domů a postupně se obnovila tradice poutí.[12]

Přírodní poměry

[editovat | editovat zdroj]
Rybník Tři Kříže nad bývalým mlýnem Teichmühle

Květnov stojí v jihozápadní části katastrálního území Květnov u Chomutova o rozloze 5,67 km².[15] Hranici území vymezují údolí Bíliny na severu a na východě a údolí Malé vody na jihu a jihozápadě. Na západě hranice vede přibližně podél silnice z Blatna do Mezihoří.[16] Nachází se asi 1,2 kilometru severovýchodně od Blatna a 7,3 kilometru severozápadně od Chomutova.[11]

V geologickém podloží převládají předvariské intruzivní horniny a horniny neznámého stáří, které jsou často deformované a metamorfované. Zastupují je různé druhy metagranitů až metagranodioritů a ortoruly. V jihozápadním a jihovýchodním cípu území se vyskytují také prekambrické dvojslídné a biotitické ruly.[16]

V geomorfologickém členění Česka oblast leží v geomorfologickém celku Krušné hory, podcelku Loučenská hornatina a okrsku Bolebořská vrchovina, která na hranici katastrálního území v údolí mezi Mezihořím a Orasínem přechází do Rudolické hornatiny a na západě do Přísečnické hornatiny.[16] Nejnižší body území s nadmořskou výškou okolo 450 metrů se nachází v místech, kde se Bílina a Malá voda vlévají do vodní nádrže Jirkov, zatímco nejvyšší bod s výškou okolo 670 metrů se nachází na výšině s pomístním názvem U Holubí skály na severozápadě. Samotná vesnice stojí ve výšce okolo 625 metrů.[11]

Z půdních typů naprosto převládá podzol kambický, ale v údolí Malé vody jihozápadně a jihovýchodně od vesnice se vyskytuje také glej modální. Významné vodní toky tečou podél hranic území. Bílina i Malá voda zásobují vodní nádrž Jirkov pitnou vodou. Nádrž je spolu s rybníkem Tři kříže jedinou větší vodní plochou v oblasti.[16]

Do jihovýchodní části katastrálního území zasahuje přírodní památka Najštejnské bučiny.

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 179 obyvatel (z toho 85 mužů), kteří byli s výjimkou jednoho Čechoslováka německé národnosti a kromě tří evangelíků patřili k římskokatolické církvi.[17] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 158 obyvatel: 156 Němců a dva cizince. Všichni se hlásili k římskokatolické církvi.[18]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety[14][19]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Obyvatelé 238 202 178 210 177 179 158 37 30 15 7 2 7 11 23
Domy 31 31 30 30 29 28 29 14 — 4 3 3 5 5 15
Počet domů z roku 1961 je zahrnut v celkovém počtu domů obce Blatno.

Obecní správa

[editovat | editovat zdroj]

Květnov je částí obce Blatno. Po zrušení poddanství se stal v roce 1850 samostatnou obcí, ale v roce 1869 je uváděn jako osada Blatna. V letech 1880–1930 byl opět obcí, ale po roce 1945 byl znovu připojen k Blatnu.[7][20][21]

Doprava

[editovat | editovat zdroj]

Květnovem vede jediná silnice č. III/25212, která spojuje silnici III/2524 z Chomutova do Blatna a silnici III/25211 z Boleboře do Kalku.[22] Po silnici vede značená cyklotrasa č. 3079 z Bezručova údolí přes Boleboř do Rudolic v Horách. Autobusová linková doprava do vesnice nezajíždí. Nejbližší zastávka se nachází jižně od Radenova asi 750 severozápadně od vesnice, ale vede k ní pouze polní cesta. Nejbližší pravidelně obsluhovaná železniční stanice je v Chomutově.[11]

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
Usedlost čp. 11
Příkop hradu Najštejn
  • Poutní kostel Navštívení Panny Marie stojí na místě kaple, vystavěné ve druhé polovině šestnáctého století a rozšířené v letech 1674 a 1685 Chomutovskými jezuity. Ve štítu je barokní kamenná socha Panny Marie Květnovské. Hlavní mariánský oltář je barokní z doby kolem roku 1700, na svatostánku stojí pozdně gotická dřevořezba z doby kolem roku 1450: poutní socha Panny Marie Samodruhé se snědou tváří a rozepjatými pažemi, která byla v roce 1999 restaurována a znovu vysvěcena.[23] Boční oltáře jsou zasvěceny svaté Anně a svatému Janu Nepomuckému.[24].
  • Památkově chráněné usedlosti čp. 4 a 11 jsou volně stojící domy z poloviny devatenáctého století se zděným přízemím, hrázděným patrem a štíty obloženými šindelem.[25][26]
  • Na strmém ostrohu nad vodní nádrží Jirkov se dochovaly pozůstatky zaniklého hradu Najštejn založeného pány z Alamsdorfu ve čtrnáctém století.[27]
  • Jižně od vesnice stojí u silnice k Blatnu socha Madony s dítětem z roku 1899[24] a přibližně o sto metrů dále na jih je smírčí kříž.[12]
  • Socha Ukřižovaného Krista z roku 1737 na návsi[24]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
  2. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. ↑ Vyhláška ministerstva vnitra č. 16/1952 Sb., o změnách úředních názvů míst v roce 1951. [cit. 2017-10-01]. Dostupné online.
  4. ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam změny. Svazek II. CH–L. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1949. 706 s. S. 461–462. 
  5. ↑ LISSEK, Petr; NOVÝ, Miroslav; SÝKORA, Milan. Záchranný archeologický výzkum v Chomutově na Žižkově náměstí. Most: Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech v Mostě, 2009. 132 s. Dostupné online. S. 14. 
  6. ↑ a b BINTEROVÁ, Zdena. Od Kalku po Boleboř a Blatno. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 2000. 128 s. ISBN 80-238-6410-6. Kapitola Květnov, s. 103. Dále jen Binterová 2000. 
  7. ↑ a b c Binterová 2000, s.
  8. ↑ a b DVOULETÝ, Miroslav. Historie Květnova [online]. Kostel Navštívení Panny Marie – křesťanské poutní místo na Květnově [cit. 2017-03-25]. Dostupné online. 
  9. ↑ SARTORIUS, Augustinus. Marianischer Atlas, Oder Beschreibung Der Marianischen Gnaden-Bilder Durch die gantze Christen-Welt. Praha: [s.n.], 1717. Dostupné online. S. 538–539. (německy) 
  10. ↑ Binterová 2000, s. 105
  11. ↑ a b c d Seznam.cz. Turistická a historická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2017-03-19]. Dostupné online. 
  12. ↑ a b c d Binterová 2000, s. 106
  13. ↑ BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov: Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. S. 96. 
  14. ↑ a b Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2016-12-11]. Kapitola Okres Chomutov. Dostupné online. 
  15. ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-20. 
  16. ↑ a b c d CENIA. Katastrální mapy, geomorfologická, půdní a geologická mapa ČR [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE [cit. 2017-03-19]. Dostupné online. 
  17. ↑ Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 211. 
  18. ↑ Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 101. 
  19. ↑ Základní údaje podle částí obce vybraného SO ORP – Kadaň [PDF online]. Český statistický úřad [cit. 2023-08-25]. Dostupné online. 
  20. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2017-03-22]. S. 270. Dostupné v archivu pořízeném dne 2024-03-06. 
  21. ↑ Vývoj územní správy na Chomutovsku v letech 1945–1985. Památky, příroda, život. 1986, roč. 18, čís. 3, s. 77. 
  22. ↑ Ředitelství silnic a dálnic ČR. Silniční a dálniční síť ČR (veřejná aplikace) [online]. Geoportál ŘSD [cit. 2017-03-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-20. 
  23. ↑ PACHNER, Jaroslav; SEDLÁČEK, Hugo. Opevněné kostely na Chomutovsku. Chomutov: Oblastní muzeum v Chomutově, 2013. 86 s. ISBN 978-80-904342-9-5. Kapitola Květnov, s. 33. 
  24. ↑ a b c Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek II. K/O. Praha: Academia, 1978. 580 s. Heslo Květnov, s. 199–200. 
  25. ↑ Dům [online]. Národní památkový ústav [cit. 2017-03-25]. Dostupné online. 
  26. ↑ Dům [online]. Národní památkový ústav [cit. 2017-03-25]. Dostupné online. 
  27. ↑ DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie Českých hradů. Praha: Libri, 2002. ISBN 80-7277-003-9. Heslo Najštejn, s. 372. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BINTEROVÁ, Zdena. Od Kalku po Boleboř a Blatno. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 2000. 128 s. ISBN 80-238-6410-6. Kapitola Květnov, s. 102–106. 
  • BINTEROVÁ, Zdena, kolektiv. Obce chomutovského okresu. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 2002. 302 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Květnov, s. 25–26. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Části obce Blatno
Části obce
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Květnov_(Blatno)&oldid=24176735“