Peter Pitseolak
| Peter Pitseolak | |
|---|---|
 | |
| Narození | 2. září 1902 Nottingham Island |
| Úmrtí | 30. září 1973 (ve věku 71 let) Kinngait |
| Povolání | fotograf, autor deníků a sochař |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Peter Pitseolak (2. září 1902, Nottinghamský ostrov, Nunavut, Kanada – 30. září 1973, Kinngait, Kanada) byl inuitský fotograf, sochař, umělec a historik. Byl prvním domorodým fotografem Baffinova ostrova.[1]
Životopis
[editovat | editovat zdroj]
Narodil se 2. září 1902 na ostrově Nottingham v Severozápadních teritoriích.[3][4] Většinu svého života prožil v tradičních inuitských táborech nedaleko Cape Dorset na jihozápadním pobřeží Baffinova ostrova, nyní na kanadském území Nunavut.[5] Tváří v tvář rychlým technologickým změnám v inuitské komunitě se Pitseolak věnoval uchovávání poznatků o tradičních způsobech života, a to psaním, kreslením a zejména fotografováním. Dokumentoval zvyky, techniky lovu, příběhy a mýty. Jeho bratrem byl náčelník Pootoogoo.[6]
V roce 1912 se Pitseolak setkal s fotografem Robertem J. Flahertym. Flaherty, dnes známý zejména díky svému dokumentárnímu filmu Nanook of the North (1922), inspiroval Pitseolaka k zájmu o fotografii.[7] Až ve 30. letech 20. století však Pitseolak pořídil svou první dochovanou fotografii. Bylo to pro bělocha, který se bál přiblížit k lednímu medvědovi, aby si ho mohl vyfotografovat. Pitseolak pro něj pořídil fotografii pomocí návštěvníkova fotoaparátu.[4]
V roce 1923 se Pitseolak oženil s Annie z Lake Harbor, nyní Kimmirut. Z jejich manželství vzešlo sedm dětí; přežili jen Udluriak a Kooyoo, dvě dcery. Annie dostala v roce 1939 tuberkulózu a zemřela.[8]
Ve čtyřicátých letech 20. století žil Pitseolak v Cape Dorset a pracoval pro obchodníky s kožešinou, když od katolického misionáře získal svůj první fotoaparát. S pomocí své druhé manželky Aggeok (1906–1977)[9] vyvolal své první fotografie v mysliveckém iglú.[10] Musel překonat mnohé potíže, včetně extrémních klimatických změn, vysoké úrovně světla z reflexní sněhové scenérie a potíží se získáním filmů a vývojky. Peter a Aggeok experimentovali. Jako bezpečnostní světlo používali bateriovou svítilnu pokrytou červenou látkou a filtr na čočky vyrobený ze starých slunečních brýlí.[10]
Byl také malířem, který v roce 1939 realizoval sérii akvarelů pro Johna Buchana, později druhého barona Tweedsmuira, syna generálního guvernéra Johna Buchana, prvního barona Tweedsmuira.
Pitseolak psal různé deníky, poznámky a rukopisy, vše ve slabikách Inuktitut. Spolu s Dorothou Harley Eberovou publikoval People From Our Side (1975), příběh jeho raného života,[10] a Peter Pitseolak's Escape From Death (1977), popis katastrofy mezi ledovými kry.
Fotografoval sebe, svou rodinu a členy komunity. Zachycoval je v pózách i s tradičním oděvem a nářadím. Během dvaceti let vytvořil Pitseolak více než 2000 fotografií mizejícího tradičního způsobu života. V roce 1961, ve věku 59 let, opustil svůj tábor v Keatuku a vrátil se k životu v osadě na Cape Dorset.[11] Po jeho smrti v roce 1973 bylo od jeho vdovy zakoupeno více než 1500 negativů a fotografií pro Národní muzea Kanady (dnes součást Kanadského muzea historie).
Slavná sochařka Okpik Pitseolak (* 1946) se provdala za Petrova syna Marka Pitseolaka.[12] Podle Terryho Ryana, bývalého manažera West Baffin Eskimo Co-operative, synovec Petra Pitseolaka, Kananginak Pootoogook, velmi obdivoval svého strýce a byl jím ovlivněn a také se stal umělcem.[13]
Zemřel 30. září 1973 v Cape Dorset, Northwest Territories.[3][4]
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
"Terry, Peter Pitseolak, Pat, Kananginak, Elli a Tommy na pátečním večerním tanci", duben 1968, Cape Dorset -
Peter Pitseolak, duben 1968, Cape Dorset -
Peter Pitseolak: Vyřezávaný medvěd z mastku, dar Royal Military College of Canada
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Peter Pitseolak na slovenské Wikipedii.
- ↑ Mark Nuttall. Encyclopedia of the Arctic. [s.l.]: Routledge, 12 November 2012. Dostupné online. ISBN 978-1-136-78680-8. S. 943–.
- ↑ Archived copy [online]. [cit. 2006-11-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-09-30.
- ↑ a b Civilization.ca - Gateway to Aboriginal Heritage - Peter Pitseolak [online]. Dostupné online.
- ↑ a b c Peter Pitseolak - The Canadian Encyclopedia [online]. Dostupné online.
- ↑ STOFFMAN, Judy. Inuit art adviser Terry Ryan had a passion for the Arctic. The Globe and Mail. 17 September 2017. Dostupné online.
- ↑ Maija M. Lutz. Hunters, Carvers, and Collectors: The Chauncey C. Nash Collection of Inuit Art. [s.l.]: Harvard University Press, 12 November 2012. Dostupné online. ISBN 978-0-87365-407-4. S. 20–.
- ↑ Archived copy [online]. [cit. 2018-11-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-11-25.
- ↑ Canadian Personalities - Peter Pitseolak [online]. Dostupné online.
- ↑ Jean Blodgett; SUSAN JOAN GUSTAVISON; MCMICHAEL CANADIAN ART COLLECTION. Strange Scenes: Early Cape Dorset Drawings. [s.l.]: McMichael Canadian Art Collection, 1993. Dostupné online. ISBN 978-0-7778-0838-2.
- ↑ a b c Peter Pitseolak; DOROTHY EBER. People from Our Side: A Life Story with Photographs. [s.l.]: McGill-Queen's Press - MQUP, 1993. Dostupné online. ISBN 978-0-7735-1118-7. S. 13–.
- ↑ North: Nord. [s.l.]: Department of Indian Affairs and Northern Development., 1976. Dostupné online.
- ↑ Pitseolak, Okpik Archivováno 19. 12. 2010 na Wayback Machine., Inuit Art FOundation. Accessed 13 January 2013.
- ↑ Sandra Martin. The guiding voice of Cape Dorset artists chronicled the Inuit past. The Globe and Mail. Toronto, Canada: Phillip Crawley, 4 December 2010. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Peter Pitseolak na Wikimedia Commons - Záznam v databázi umělců Inuitské umělecké nadace
