Roderick Murchison

Roderick Impey Murchison (19. únor 1792, Muir of Ord, Skotsko - 22. října 1871, Londýn, Velká Británie) byl skotský geolog a paleontolog.

Život

Narodil se v hrabství Ross-shire ve dánským rodičům. Byl vychován v Durhamu. V třinácti létech začal studovat ve vojenské koleji Great Marlow. Účastnil se tažení do Galicie ve Španělsku v r. 1808, kde prodělal ústup, při kterém se málem dostal do zajetí. Po skončení napoleonských válek vystoupil z armády, prodal rodinnou usedlost ve Skotsku a usadil se ve střední Anglii, kde se věnoval polním sportům a stal se brzy jedním z největších lovců lišek. Roku 1816 se oženil s Charlotte Hugoninovou, vysoce vzdělanou dcerou generála Hugonina, která ho povzbuzovala k vědeckému studiu. Z podnětu chemika Sira Humry Davyho chodil na přednášky na Royal Institution v Londýně. Oblíbil si geologii, stal se členem Geologické společnosti a za pomoci W. H. Fittona připravil první vědeckou zprávu, četl ji ve společnosti v roce 1825.

V Geologické společnosti se seznámil s woodwardovským profesorem v Cambridgi Adamem Sedgwickem s nímž navázal přátelství, které se projevilo zvláště na jejich společných studijních cestách v Anglii, Skotsku aj. Na těchto cestách získal mnoho poznatků, které mu poskytly materiál pro zprávy v memoárech geologické společnosti. Tyto zprávy byly v geologické společnosti velmi ceněny, takže byl Murchison záhy zvolen za jednoho ze dvou sekretářů spolenosti. Do terénní práce byl Murchison uveden W. Bucklandem, profesorem v Oxfordu. Spolu s CH. Lyellem studoval vulkanickou oblast v Auvergni a jinde v jižní Francii a navštívil též severní Itálii, Tyrolsko a Švýcarsko. Roku 1829 se pustil spolu se Sedgwickem do řešení nesnadného problému geologické struktury Alp. Výsledky společné cesty do bavorských a rakouských Alp popsali oba autoři v práci "A sketch of the structure of the Eastern Alps" , vydané Transactions londýnské geologické společnosti v roce 1831.

Roku 1831 navštívil Morchison na popud Bucklanda pobřeží Walesu s účelem studovat zde horniny tzv. drobové formace v podloží starého čeveného pískovce (Old redu) a stanovit jejich sukcesi, jak to pro druhohorní horniny Anglie provedl William Smith (1769 - 1839). Z toho se vyvinula dlouholetá Murchisonova práce ve Walesu, Cumberlandu a sousedních hrabstvích, jejímž výsledkem bylo první rozdělení tehdy neprobádaných souvrství v několika rozeznatelných sérií z nichž každá byla charakterizována ústrojnými zbytky, do té doby neznámými v ostatních vrstvách Anglie. Při výzkumu těchto starých formací postupoval Murchison od tehdy již dobře známého souvrství "starého červeného pískovce" (Old Red Sandstone)směrem dolů do stále starších vrstev a věnoval důkladnou pozornost zkamenělinám obnaženým v jednotlivých vrstvách. Když o svých výzkumech poprvé Murchison přednášel roku 1833 v londýnské geologické společnosti, doporučil mu francouzský geolog L. Elie de Beaumont (1798 - 1874 )a jiný přátelé, aby nově stratigraficky rozčleněné komplexy studovaných vrstev "drobné formace" označil nějakým případným názvem. Bylo to v době, kdy se poprvé začaly vymezovat jednotlivé geologické útvary.

Murchison ozbačil tudiž studované komplexy jako útvar The Silurian System podle kmene Silurů, kteří v římské době obývali Wales.

V téže době, kdy Murchison studoval mladší oddíly "drobové formace", zabýval se jeho přítel Sedgwick výzkumem starších oddílů drobové formace, dobře odkrytých ve skalnatých a geologicky složitých oblastech Cumberlandu a Westmorlandu, známých pod názvem "Jezerní oblasti" (Lake District), a severního Walesu.

Na Murchisonovu radu zavedl Sedgwick pro starší oddíly drobové formace název kambrický útvar (The Cambrian System) podle krajiny Cambrie, jak se v římské době nazýval Wales.

Podle úložených poměrů a na základě litologické povahy vrstev rozdělil Sedgwic svém kambrium ve tři oddíly:

spodní
střední
svrchní

Podobně i Murchison rozdělil svůj silur na:

spodní
svrchní

O vzájemném poměru mezi Sedgwickovým kambriem a Murchisonovým silurem se zprvu mnoho nevědělo a soudilo se, že oba útvary do sebe plynule přecházejí.

V roce 1839 vydal Murchison své klasické dílo The Silurian System doprovázené geologickými mapami, profily a obrazy krajin a tabulemi s vyobrazenými zkamenělinami. Toto monumentální dílo vzbudilo velkou pozornost nejen evropských, ale i amerických geologů a přispělo tak záhy k tomu, že silurský útvar byl rozpoznán v mnohých zemích v vichž staré formace byly dosud označovány jako "Ubergangsgebire" nebo "Grauwackenformation". Tak v Čechách označil Joachim Barrande staré formace středních a jihozápadních Čech jako "systém silurský středních Čech".

Po stanovení kambrického a silurského útvaru obrátili Murchison a Sedgwick pozornost k jihozápadnímu cípu Anglie, hrabství Cornwall a Devonshire, kde silně tektonicky postižená drobová formace dlouho působila anglickým geologům potíže pokud jde o její stratigrafickou příslušnost. V oblasti obou hrabství jižně od Bristolského zálivu není vyvinut starý červený pískovec (Old Red a značná část vrstev drobové formace obsahuje živočišné a zvláště rostlinné zbytky podobné oněm, které se jinde vyskytují v kamenouhelných pánvích. Tyto vrstvy se zbytky rostlin byly již tehdy označovány jako Culm-measures. Sbíráním a studiem zkamenělin obsažených v drobové formaci Cornwallu a Devonského hrabství se dlouho zabýval William Lonsdale (1794 - 1871), který koncem roku 1837 přišel k závěru, že vrstvy starší než Culmmeasures obsahují zkameněliny, které se značně liší od zkamenělin Murchisonova silurského útvaru i od zkamenělin kulmských a představují jakýsi přechod mezi oběma faunami.

Z toho se dalo usoudit, že vrstvy s touto přechodnou faunou tvoří asi stratigrafický ekvivalent starého červeného pískovce. Sedgwick a Murchison, kteří se dva roky věnovali tomuto problému, se nakonec přesvědčili o správnosti Lonsdalovy doměnky a rozhodli se prohlásit vrstvy v podloží Culm-measures, obsahujíci faunu přechodného rázu mezi silurskou a kamenouhelnou, za nový samostatný geologický útvar, jejž označili roku 1839 podle Devonského hrabství jako devon - Devonian system. Protože je devonský útvar v jihozápadní Anglii pro silné tektonické porušení špatně vyvinut, takže ho zde nelze spolehlivě podrobněji stratigraficky rozčlenit, podnikli Sedgwick a Murchison studijní cestu na evropský kontinent do Německa, zvláště do Porýní, na Harz a do Smrčin, kde zjistili, že je zde devonský útvar rozšířen v rozsáhlých oblastech a poskytuje mnohem příznivější podmínky pro stratigrafické studium než je tomu v Anglii.

V pozdějších letech vznikl mezi Murchisonem a Sedgwickem dlouholetý spor o stanovení poměru kambrického útvaru k útvaru silurskému. Při studiu zkamenělin, které pocházely z Jezerní oblasti a ze severozápadního Walesu, se ukázalo, že fauna tzv. svrchního kambria Sedgwickova je totožná s faunou Murchisiniva spodního siluru. Proto prohlásil Murchison Sedgwickovo svrchní kambrium za spodní silur. Sedgwick na rozdělení svého kambria neústupně trval. Pravda byla ovšem na straně Murchisonově, protože Murchisonovo rozdělění siluru se opíralo o paleontologický obsah vrstev, kdežto Sedgwick nebral ve svém dělení kambria vůbec v úvahu výskyt zkamenělin.

Spor o vymezení hranice mezi kambriem a silurem ukončil po smrti Murchisona a Sedgwicka roku 1870 návrh Charlese Lapwortha, profesora na universitě v Birminghamu (1842 - 1920), který pro sporný komplex vrstev stanovil jako samostatný geologický útvar mezi kambriem a silurem - ordovik.

Dílo

1825: Geological Sketch of the North-Western Extremity of Sussex, and the adjoining parts of Hants and Surrey
1830: A Sketch of the Structure of the Austrian Alps
1834: Outline of the Geology of the Neighbourhood of Cheltenham
1835: On the Silurian and Cambrian Systems, Exhibiting the Order in which the Older Sedimentary Strata Succeed each other in England and Wales
1839: The Silurian System
1839: On the Classification of the older stratified deposits of Devonshire and Cornwall |
1841: First sketch of the principal results of a second geological survey of Russia
1841: On the Geological Structure of the Northern and Central Regions of Russia in Europe
1842: On the Classification and Distribution of the Older or Paleozoic Rocks of the North of Germany and Belgium, and Their Comparison with Formations of the same Age in the British Isles
1845: The Geology of Russia in Europe and the Ural Mountains
1848: On the Geological Structure of the Alps, Apennines, and Carpathians, more especially to prove a transition from Secondary to Tertiary Eocks, and the development of Eocene deposits in Southern Europe., with plate of sections
1854: Siluria: The history of the oldest known rocks containing organic remains, with a brief sketch of the distribution of gold over the earth

Zdroj

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Roderick Murchison na německé Wikipedii.