Šulamit Aloniová
| Šulamit Aloniová שולמית אלוני | |
|---|---|
 | |
| 7. ministryně vědy a umění Izraele | |
| Ve funkci: 7. června 1993 – 18. června 1996 | |
| Předchůdce | Šim'on Šitrit |
| Nástupce | Benny Begin |
| 21. ministryně komunikací Izraele | |
| Ve funkci: 7. června 1993 – 18. června 1996 | |
| Předchůdce | Moše Šachal |
| Nástupce | Limor Livnat |
| 13. ministryně školství Izraele | |
| Ve funkci: 13. července 1992 – 11. května 1993 | |
| Předchůdce | Zevulun Hammer |
| Nástupce | Jicchak Rabin |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Ma'arach (1965-1967) Strana práce (1967-1968) Ma'arach (1968-1969, 1981-1984) Rac (1974-1975, 1976-1981, 1984-1992) Ja'ad-Hnutí za lidská práva (1975-1976) |
| Rodné jméno | Šulamit Adler |
| Narození | 29. listopadu 1928 Tel Aviv, Britský mandát Palestina (nyní Izrael) |
| Úmrtí | 24. ledna 2014 (ve věku 85 let) Tel Aviv |
| Místo pohřbení | Kfar Šmarjahu |
| Kneset | 6., 8., 9., 10., 11., 12., 13. |
| Děti | Udi Aloni Dror Aloni Nimrod Aloni |
| Alma mater | Hebrejská univerzita |
| Profese | politička, spisovatelka, advokátka, vychovatelka, aktivistka za práva žen, aktivistka, advokátka, lidskoprávní aktivistka a publicistka |
| Ocenění | čestný doktor Svobodné univerzity v Bruselu (1997) Izraelská cena (2000) Emil Grunzweig Human Rights Award Cena Bruna Kreiskyho |
| Commons | Shulamit Aloni |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Šulamit Aloniová (hebrejsky שולמית אלוני, rodným jménem Šulamit Adler; 29. listopadu 1928 – 24. ledna 2014) byla izraelská politička a levicová aktivistka. Byla prominentní členkou izraelského mírového tábora, zakladatelkou politické strany Rac a někdejší předsedkyní strany Merec. Během svého téměř čtyřicetiletého působení v izraelském parlamentu zastávala několik ministerských postů v izraelské vládě (jmenovitě například ministryně školství či ministryně vědy a umění) a byla členkou mnoha parlamentních výborů.
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Narodila se v Tel Avivu jako Šulamit Adler. Její matka byla švadlena a otec tesař, oba potomci polských rabínských rodin.[1] Během druhé světové války rodiče Šulamit poslali do internátní školy a sami vstoupili do Britské armády.[1] Jako mladá byla členkou socialisticko-sionistického mládežnického hnutí ha-Šomer ha-ca'ir a elitních úderných jednotek Palmach.[2] Během izraelské války za nezávislost v roce 1948 se zapojila do vojenských bojů o jeruzalémské Staré Město a byla zajata jordánskou armádou.[3]
Po vzniku Izraele pracovala Aloniová s dětskými uprchlíky a pomáhala založit školu pro děti imigrantů.[2] Pracovala jako učitelka a zároveň studovala právo na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě.[2] V roce 1952 se provdala za Reuvena Aloniho a přestěhovala se do malého města Kfar Šmarjahu.[1]
V roce 1959 vstoupila do strany Mapaj. V té době pracoval jako právnička a vedla vlastní rozhlasovou show Outside Working Hours, ve které se zabývala lidskými právy a právy žen.[1] Rovněž psala sloupky do řady novin.
Poslankyní Knesetu byla zvolena poprvé ve volbách v roce 1965 za stranu Ma'arach (alianci Mapaje a Achdut ha-avody). Následně založila Radu izraelských spotřebitelů, které po čtyři roky předsedala.[3] Ma'arach opustila po rozporech s tehdejší předsedkyní a premiérkou Goldou Meirovou v roce 1973 a založila novou stranu Rac (Hnutí za občanská práva).[2] Nová strana obhajovala reformu volebního systému a oddělení náboženství, státu a lidských práv. V parlamentních volbách v roce 1973 získala strana tři poslanecké mandáty. Rac poté vstoupil do Ma'arachem vedené koaliční vlády a Aloniová byla jmenována ministryní bez portfeje.[2] Krátce poté však rezignovala kvůli jmenování Jicchaka Rafa'ela členem vlády.[1] Poté, co se ke straně přidal nezařazený poslanec Arje Eli'av se strana nakrátko přejmenovala na Ja'ad-Hnutí za lidská práva, ale později se vrátila ke svému původnímu názvu.
Během 70. let se Aloniová pokoušela navázat dialog s palestinskými Araby v naději dosažení trvalého mírového uspořádání.[1] Během první libanonské války v roce 1982 založila Mezinárodní centrum pro mír na Blízkém východě.[2] Ve volbách v roce 1984 se strana Rac spojila s hnutím Mír nyní a Levicovým táborem Izraele a zvýšila tak své zastoupení v Knesetu na pět poslaneckých mandátů. Před volbami v roce 1992 Aloniová vedla stranu Rac do koalice se stranami Šinuj a Mapam. Tři strany vytvořily novou stranu Merec, jež ve volbách pod jejím vedením získala dvanáct poslaneckých mandátů.[1] Merec se stala součástí levicové koaliční vlády Jicchaka Rabina a Aloniová byla jmenována ministryní školství. Po zhruba roce však byla donucena rezignovat kvůli svým protináboženským vyjádřením.[1] Následně byla jmenována ministryní komunikací a ministryní vědy a umění a zmíněné funkce zastávala až do roku 1996, kdy odešla z politického života.
Politický aktivismus
[editovat | editovat zdroj]Šulamit Aloniová byla členkou organizace Ješ Din založené v březnu 2005. Tato organizace věnující se lidským právům, je „tvořena dobrovolníky, kteří se organizují proti pokračujícímu porušování palestinských lidských práv na palestinských okupovaných územích.“[4]
Zastala se bývalého amerického prezidenta Jimmyho Cartera, který v titulu své knihy Palestine Peace Not Apartheid použil v souvislosti s Izraelem slova apartheid.[5] Později dodala, „Nesnáším, když se skrývají věci, které by měly být vyneseny na denní světlo.“
Ocenění
[editovat | editovat zdroj]V roce 1998 byla Aloniové Asociací pro lidská práva v Izraeli udělena cena Emil Grunzweig Human Rights Award. V roce 2000 ji byla udělena Izraelská cena za její celoživotní jednání a mimořádný přínos izraelské společnosti.[6][7] V roce 2005 byla v internetové soutěži 200 největších Izraelců deníku Ynet zvolena 57. největším Izraelcem všech dob.[8]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]- Democracy in Shackles (Demokratia be'azikim), Am Oved (hebrejsky)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Shulamit Aloni na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h Shulamit Aloni (1928- ) [online]. Židovská agentura [cit. 2010-04-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-01-11. (anglicky)
- ↑ a b c d e f TERNER, Erich. Dějiny Státu Izrael. Pardubice: Kora, 1991. 262 s. ISBN 80-901092-0-9. S. 250.
- ↑ a b Shulamit Aloni [online]. Ministerstvo zahraničních věcí Státu Izrael [cit. 2010-04-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ About Us [online]. Yesh Din [cit. 2010-04-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-05-02. (anglicky)
- ↑ ALONIOVÁ, Šulamit. Yes, There is Apartheid in Israel [online]. Counterpunch, 2007-01-08 [cit. 2010-04-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-03-08. (anglicky)
- ↑ Israel Prize Official Site – Recipient’s C.V. [online]. Ministerstvo školství Státu Izrael. Dostupné online. (hebrejsky)
- ↑ Israel Prize Official Site – Judges' Rationale for Grant to Recipient [online]. Ministerstvo školství Státu Izrael. Dostupné online. (hebrejsky)
- ↑ הישראלי מספר 1: יצחק רבין [online]. Ynet, 2005-05-11 [cit. 2011-02-27]. Dostupné online. (hebrejsky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Šulamit Aloniová na Wikimedia Commons 
Osoba Šulamit Aloniová ve Wikicitátech- (anglicky) Kneset – Šulamit Aloniová
- (anglicky) Kneset – Šulamit Aloniová (biografie)
- (anglicky) Židovská agentura – Šulamit Aloniová
- (anglicky) Ynetnews – Shulamit Aloni: We are a nefarious people (11/2009)
- (anglicky) Haaretz – Shulamit Aloni / Sadly, Israel is no longer democratic (05/2009)
- Členové Knesetu
- Narození v roce 1928
- Narození 29. listopadu
- Úmrtí v roce 2014
- Úmrtí 24. ledna
- Izraelští aktivisté
- Židovští aktivisté
- Ministři vlád Izraele
- Nositelé Izraelské ceny
- Absolventi Hebrejské univerzity v Jeruzalémě
- Izraelští ateisté
- Židovští ateisté
- Židovští politici
- Izraelští Židé
- Sabrové
- Narození v Tel Avivu
- Úmrtí v Tel Avivu