Location via proxy:   [ UP ]  
[Report a bug]   [Manage cookies]                
Přeskočit na obsah

Akce Sokol

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Akce Sokol
zátah na členy sokolské organizace
Odstraňování sokolských symbolů z veřejného prostoru po 11. říjnu 1941 na území protektorátu
Odstraňování sokolských symbolů z veřejného prostoru po 11. říjnu 1941 na území protektorátu
Základní informace
Datumnoc ze 7. října 1941 na 8. října 1941
StátProtektorát Čechy a Morava
Místocelé území protektorátu
Organizátorněmecké bezpečnostní složky
Statistika
Zatčení900 až 1500 zatčených osob
Ozbrojení Sokolové ve službě při vzniku samostatného Československa (1918)

.

František Pecháček ve 20. letech 20. století jako umělecký model pro sokolského borce
Sokolský cvičitel František Pecháček[p. 1]
Přísaha republice – prostná sestava cvičení mužů od Františka Pecháčka (1938)
Vlajka sokolské organizace v době Protektorátu Čechy a Morava

Akce Sokol (německy Aktion Sokol) byla první rozsáhlá represivní akce uskutečněná po příjezdu Reinharda Heydricha do Prahy (27. září 1941).[1] Tato zatýkací razie německých bezpečnostních orgánů byla zaměřena na činovníky České obce sokolské (ČOS) a významné členy její odbojové odnože Obce sokolské v odboji (OSVO).

Historický úvod

[editovat | editovat zdroj]

Sokolové v první světové válce

[editovat | editovat zdroj]

V základních principech sokolské organizace, založené v roce 1862, bylo zakotveno (krom tělocvičné činnosti) i vedení sokolů ke smyslu pro čest, morálku, etiku a především k vlastenectví[2] neboť to souviselo i se schopností národa vybudovat z branně schopných cvičenců armádu schopnou bránit republiku. Tento princip umožnil za první světové války vznik prvních jednotek československých legií ve Francii, Rusku i Itálii.[2][3] A byly to dobrovolnické jednotky složené ze sokolů, kteří v říjnu 1918, po vzniku samostatného Československa, coby „první garnitura“ oficiální československé armády[2] bojovali o státní hranice s Poláky na Těšínsku a s Maďary na Slovensku.[4]

Léta 1937, 1938

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1937 byla uzákoněna povinná branná výchova obyvatelstva a předvojenská příprava mládeže. Na tomto úkole se aktivně podílela Československá obec sokolská (ČOS), která měla (v meziválečném Československu) téměř milionovou, sokolskými ideály prodchnutou členskou základnu.[2] Není divu, že rok 1938 byl v ČOS ve znamení příprav k obraně Československa před přibližující se německou okupací.[4]

X. všesokolský slet (1938)

[editovat | editovat zdroj]

Veřejnou manifestací připravenosti a odhodlanosti celého národa k obraně vlasti před nacistickou agresí se stal X. všesokolský slet konaný v červenci 1938.[2] Na tomto sletu se podílelo téměř 350 000 cvičenců a cvičenek a sletový program shlédlo dva a půl milionu diváků. Symbolem celého X. všesokolského sletu se stalo závěrečné prostné cvičení téměř 30 000 mužů, které bylo doprovázeno husitským chorálem a bylo zakončeno skladbou „Přísaha republice“, jejímž autorem byl sportovec, československý olympionik, sokolský činovník a pozdější účastník sokolského domácího odboje František Pecháček.[4][2][5][3][p. 1]

Před a po podepsání Mnichovské dohody

[editovat | editovat zdroj]

V době před podepsáním Mnichovské dohody (30. září 1938) pomáhali sokolové jednotkám Stráže obrany státu (SOS) eliminovat na hranicích republiky přeshraniční útoky organizované členy Sudetoněmeckého Freikorpsu. Po podepsání Mnichovské dohody a postoupení Sudet nastal exodus Čechů a jejich rodin do vnitrozemí. Rodiny sokolů z pohraničí hledaly za pomoci vnitrozemských sokolských jednot nová působiště, sokolovny se staly evakuačními centry i pro ostatní „nesokolské“ české vlastence. Mezi z pohraničí vykořeněnými sokoly patřil i starosta sokolské župy Krušnohorské-Kukaňovy Jan Zelenka-Hajský a Václav Novák z Podmokel.[4] (Oba uvedení i jejich členové rodiny později sehráli důležitou roli v podpoře parašutistů, kteří uskutečnili květnu 1942 útok na Reinharda Heydricha.)[4]

První kroky v protektorátu

[editovat | editovat zdroj]

Po nastolení Protektorátu Čechy a Moravy (po 15. březnu 1939) odešli někteří členové sokola do zahraničí, aby se tam účastnili v hlavních centrech emigrace (v Paříži a Londýně) budování zahraniční protiněmecké armády. (V dubnu 1940 byla v Paříži založena Sokolská župa Zahraniční v čele s meziválečným slovenským politikem Jurajem Slávikem.) Tak se stalo, že členové ČOS se během druhé světové války ocitli prakticky na všech světových bojištích. Další část sokolů zahájila odbojovou činnost v protektorátu téměř ve všech vznikajících protiněmeckých ilegálních organizacích: Obrana národa (podplukovník Josef Mašín, generál Hugo Vojta, generál Vojtěch Boris Luža), Politické ústředí (Přemysl Šámal, Jan Jína, Ladislav Karel Feierabend a Jaromír Nečas), Petiční výbor Věrni zůstaneme (PVVZ), Zemský národní výbor v Brně (pedagogové Masarykovy univerzity – Jan Uher, Vladimír Helfert, Vladimír Groh, Robert Konečný a Ferdinand Richter). (V roce 1937 měla Československa obec sokolská asi 800 tisíc členů – muži, ženy dorost a žactvo dohromady.) Německé bezpečnostní složky tak od prvních dní existence protektorátu považovali členy ČOS za „potenciální odpůrce říše“ (odbojáře).[4] (Brněnský Zemský národní výbor byla odbojová organizace zaměřená na zpravodajskou a kurýrní činnosti a na akce propagandistického charakteru.)[4]

OSVO

[editovat | editovat zdroj]

Kromě angažmá sokolů v různých protektorátních odbojových skupinách vznikla na domácí protiněmecké scéně i vlastní ilegální organizace Obec sokolská v odboji (OSVO). Ta byla hierarchicky organizována (ústředí, župy, místní sokolské jednoty) a v jejím čele stáli funkcionáři ČOS (vedeni Augustinem Pechlátem, od července 1939 náčelníkem ČOS). OSVO zpočátku pomáhala při organizování ilegálních odchodů osob mimo hranice protektorátu, zabývala se zpravodajskou činností a přípravami na možné budoucí ozbrojené povstání proti Němcům. OSVO disponovala dvěma zemskými veliteli: pro Čechy to byl František Pecháček a pro Moravu Štěpán Drásal.[4]

První a druhá garnitura OSVO

[editovat | editovat zdroj]

Příliš rozsáhlá a hierarchicky strukturovaná sokolská odbojová organizace byla zranitelná a tak její první garnitura byla gestapem silně narušena zatýkáním jak v řadách Zemského národního výboru, tak i mezi členy Politického ústředí. Koncem roku 1939 a začátkem roku 1940 byla tato tzv. první garnitura vedení OSVO pozatýkána. Ke konci jara 1940 se začala budovat druhá garnitura OSVO, která se orientovala ve svých vazbách na Obranu národa (v Čechách) a na PVVZ (na Moravě) a posléze i na centrální Ústřední vedení odboje domácího (ÚVOD).[4]

Rok 1941

[editovat | editovat zdroj]

Německé bezpečnostní složky během roku 1940 stále častěji registrovaly sílící moc odbojových struktur v protektorátu i fakt, že v nich hrají roli členové ČOS. Již 12. dubna 1941 obdržel předseda protektorátní vlády Alois Eliáš požadavek K. H. Franka na zastavení činnosti sokolské organizace, ale k její opravdové destrukci došlo až o 6 měsíců později.[4]

Reinhard Heydrich po svém nástupu do funkce zastupujícího říšského protektora (jmenován Adolfem Hitlerem do této funkce 27. září 1941) okamžitě zahájil represe proti domácímu odboji. Dne 28. září 1941 byl v Ruzyňských kasárnách v Praze zastřelen bývalý cvičitel dorostenců Sokola Královské Vinohrady generál Hugo Vojta a o dva dny později (tj. 30. září 1941) byli popraveni i Augustin Pechlát a Vladimír Groh.[4][2]

Akce Sokol

[editovat | editovat zdroj]

Po vyhlášení prvního stanného práva[p. 2] se OSVO stala cílem úderů německých bezpečnostních orgánů (gestapo, sicherheitsdienst). Drtivý úder sokolské organizaci zasadily německé bezpečnostní složky v noci ze 7. na 8. října 1941,[2][5] kdy proběhla po celém území protektorátu tzv. Akce Sokol[4][3] namířená proti vedoucím činovníkům (členové vedení sokolské obce, žup i funkcionáři sokolských jednot) i proti vybraným řadovým členům tělovýchovné organizace Sokol.[6][7]

Při této rozsáhlé systematické zatýkací razii gestapa bylo zatčeno asi 900 až 1 500 členů[2][3] České obce sokolské,[8][7][4] (z toho asi 800 funkcionářů)[6][7][9] mezi nimiž byli i významní sokolští odbojáři:

Jméno Příjmení Obrázek osoby Datum narození Datum úmrtí Místo úmrtí Popis osoby
Jan Václav Keller 21. dubna 1884 26. února 1944 věznice Brandenburg an der Havel úřadující starosta (JUDr.)[10]
Antonín Benda 5. července 1892 27. března 1942 koncentrační tábor Osvětim místonáčelník (středoškolský profesor)[11]
Stanislav Bukovský 2. května 1889 8. října 1942 koncentrační tábor Osvětim bývalý starosta (MUDr.)[10]
Ladislav Jandásek 19. listopadu 1887 5. září 1942 koncentrační tábor Osvětim člen předsednictva vzdělavatelského sboru[12]
Jan Pelikán 16. října 1889 15. února 1942 koncentrační tábor Osvětim člen předsednictva vzdělavatelského sboru[10]
Rudolf Bárta 30. ledna 1897 1. března 1985 Praha člen Sokola Praha IV; člen předsednictva ČOS a člen předsednictva vzdělávacího výboru ČOS; podnikatel a ředitel rodinné firmy Prastav, vědec a univerzitní učitel[13]
Jan Husták 17. října 1892 20. října 1962 Říčany u Prahy vládní rada Československých státních drah a první náměstek starosty Sokolské župy Středočeské Jana Podlipného (JUDr.)[14]
Jiří Jan Burghauser 3. srpna 1887 2. února 1943 koncentrační tábor Osvětim starosta Sokolské župy Šumavské; zatčen v Klatovech
Bedřich Jenšovský 24. září 1889 Praha 12. února 1942 koncentrační tábor Osvětim ředitel Archivu země České a sokolský odbojář a vzdělavatel
Jan Jebavý 10. května 1908 1. října 1942 koncentrační tábor Mauthausen sokolský odbojář (spolupracovník Augustina Pechláta), oční lékař (MUDr.); zatčen v Brně
Bohuslav Horák 14. října 1877 10. února 1942 koncentrační tábor Osvětim botanik a spolupracovník sokolské odbojové organizace Jindra; finančně podporoval i odbojáře z Obrany národa; zatčen v Rokycanech[10]
Jan Engelbert Šabršula 16. května 1892 12. února 1942 koncentrační tábor Osvětim významný sokolský odbojář, podporovatel Obrany národa a bývalý starosta Sokola v Německém Brodě; zatčen v Německém Brodě
Vojtěch Vacín 16. července 1887 17. května 1942 koncentrační tábor Osvětim–Rajsko náčelník libeňského Sokola a župy Barákovy[15][16][10]
František Rompart 17. listopadu 1877 27. prosince 1941 koncentrační tábor Mauthausen (prof. Ing.), ředitel reálného gymnázia v Olomouci; zatčen 8. října 1941 v rámci Akce Sokol, 5. prosince 1941 deportován do KT Mauthausen, kde 27. prosince 1941 zemřel hladem, mrazem a vyčerpáním[10]
Jaroslav Řepa 13. prosince 1894 4. dubna 1942 koncentrační tábor Osvětim-Rajsko člen výboru a předsednictva ČOS, starosta župy Barákovy[15][16][17][18]
Vladimír Rozmara 21. července 1881 22. března 1942 koncentrační tábor Osvětim stavební inženýr, podplukovník československé armády, člen předsednictva Československé obce sokolské[19][20]
Jan Brabec 3. února 1876 27. března 1942 koncentrační tábor Osvětim Pražský podnikatel. V Československé obci sokolské (ČOS) vykonával funkci starosty Sokola Královské Vinohrady. Byl též členem předsednictva ČOS.[21]
Václav Janda 24. prosince 1885 11. února 1942 koncentrační tábor Osvětim Byl pedagogem a ředitelem dívčí měšťanské školy v Nymburce. Vzdělavatel Sokola Nymburk. Vzdělavatel a tiskový zpravodaj sokolské župy Tyršovy[22]
Oldřich Kocián 13. prosince 1888 16. března 1942 koncentrační tábor Osvětim Majitel soukenického zasilatelského obchodu. V Československé obci sokolské (ČOS) vykonával funkci starosty Sokola Humpolec. Od roku 1941 působil jako starosta Sokolské župy Havlíčkovy.[23][24]
Oldřich Uhlyarik 5. října 1899 člen Československé obce sokolské (ČOS) Praha–Vršovice a náčelník Sokolské župy Středočeské–Jana Podlipného. Z Osvětimi byl 2. června 1942 propuštěn. Druhou světovou válku přežil a po jejím skončení vedl cvičení Sokola v pražských Vršovicích.[25][26]
František Ehleman 30. května 1894 20. února 1942 koncentrační tábor Osvětim Po absolvování obecné školy a dvou tříd měšťanské školy studoval na obchodní škole. Po studiích pracoval jako vrchní účetní městské spořitelny v Mnichově Hradišti, vykonával funkci člena městské rady a byl předsedou veslařsko–plaveckého klubu. V Československé obci sokolské (ČOS) působil jako dlouholetý pokladník Sokola Mnichovo Hradiště.[27][28]
Karel Stránský 5. října 1898 14. dubna 1978 Praha JUDr., advokát, starosta Sokola v Praze na Malé Straně. Také byl druhým náměstkem Sokolské župy Podbělohorské. Za protektorátu se účastnil domácího odboje. Po propuštění z koncentračního tábora Osvětim (2. června 1942) se znovu zapojil (v organizaci Bílý lev) do II. odboje. Po únoru 1948 byl zatčen a komunistickým režimem odsouzen ke dvěma letům nucených prací. V roce 1968 byl rehabilitován.[29]

a další.

Zatčení členové vedení Sokola byli po výsleších v pražském Petschkově paláci převezeni do pankrácké věznice.[1] Zde byli krátce vězněni před přesunem do policejní věznice gestapa v Malé pevnosti v Terezíně.[4] Odtud byli deportováni do koncentračního tábora Osvětim[1][4][2] (život některých ale vyhasl jinde, např. v Mauthausenu či v nacistických káznicích). Konce druhé světové války se nedožilo plných 93% zatčených, vězněných a umučených členů Sokola.[3][p. 3]

Dne 8. října 1941 (ještě v době, kdy probíhalo zatýkání)[5] byla sokolská organizace (na základě úředního výměru podepsaného R. Heydrichem) rozpuštěna,[3] ale úředně k tomuto aktu došlo (vstoupil v platnost) až 11. října 1941.[4] Samotné nařízení o rozpuštění ČOS podepsal Reinhard Heydrich: „Říšský protektor v Čechách a na Moravě na základě § 13 nařízení o vybudování správy a německé bezpečnostní policie v Protektorátu Čechy a Morava z 1. září 1939 ... Spolek „Česká obec sokolská“ se sídlem v Praze a jeho členská sdružení, odbočky a přičleněné organizace se tímto rozpouštějí. ... Toto opatření nabude účinnosti uveřejněním v „Der Neue Tag“.[6]

Počátkem listopadu 1941 vypracovala německá Bezpečnostní služba (Sicherheitsdienst) o „Akci Sokol“ zprávu, kde se mimo jiné konstatovalo: „Účinek rozpuštění sokolských spolků a zatčení mnohých funkcionářů ukazuje, jak významnou roli hrál Sokol ve veškerém českém životě a jak hluboko byl zakotven v českém národě. Německé obyvatelstvo, především v německých národnostních ostrovech, přijalo oznámení o rozpuštění Sokola s velkou radostí.“[4]

  • Pečkův palác v Praze, sídlo gestapa za německé okupace Čech a Moravy v letech 1939 až 1945
    Pečkův palác v Praze, sídlo gestapa za německé okupace Čech a Moravy v letech 1939 až 1945
  • Gilotina v popravčí místnosti pankrácké sekyrárny
    Gilotina v popravčí místnosti pankrácké sekyrárny
  • Cela v Malé pevnosti Terezín
    Cela v Malé pevnosti Terezín
  • Dřevěné baráky v koncentračním táboře Osvětim v roce 1941
    Dřevěné baráky v koncentračním táboře Osvětim v roce 1941
  • Strážní věž v koncentračím táboře Mauthausen (1940–1943)
    Strážní věž v koncentračím táboře Mauthausen (1940–1943)

Dovětek

[editovat | editovat zdroj]

Rekonstrukcí poničených struktur OSVO se začal zabývat Ladislav Vaněk – zakladatel ilegální organizace Jindra, která se stala přímým pokračovatelem OSVO. Odhodlání některých sokolů a sokolek pomstít smrt členů ČOS se následně stalo základem pro vydatnou podporu parašutistů při splnění jejich úkolu – útoku na Reinharda Heydricha.[3] Radikální část sokolského odboje, která se na přípravách atentátu přímo podílela, si na památku 8. října 1941 dala název skupina Říjen.[4] Na počest všech sokolů a sokolek, kteří se těchto aktivit účastnili (a za druhé heydrichiády po smrti R. Heydricha) přišli o život v boji za svobodu, demokracii a samostatnost,[3][p. 3] si česká veřejnost každoročně připomíná 8. říjen jako Památný den sokolstva' (a od roku 2019 i jako jeden z významných dnů České republiky).[4][2][3][p. 1]

Závěrečná poznámka

[editovat | editovat zdroj]

Po skončení druhé světové války byla činnost Sokolské organizace záhy obnovena a v době konání XI. všesokolského sletu v Praze (červen 1948) měla ČOS členskou základnu čítající více než jeden milion členů. Samotného XI. všesokolského sletu se účastnilo více než 500 tisíc sokolských cvičenců.[30] Po roce 1956 byla ČOS opět komunistickým režimem rozpuštěna a sokolského majetku se „zmocnily“ nově zřízené tělovýchovné jednoty.[30] V roce 1968 sokolové nakrátko obnovili svoji činnost, ale invaze vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 jejich snahy o obnovu organizace zhatila.[30] Činnost ČOS byla obnovena po sametové revoluci v roce 1990 a v červenci 1994 navázali sokolové XII. všesokolským sletem na svoje zpřetrhané (a znovuobnovené) historické tradice.[30]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c František Pecháček se stal i symbolem Památného dne sokolstva. Jeho poslední slova před smrtí k spoluvězňům byla tato: „Sbohem, bratři, vím, že jdu na smrt, ale nebojím se jí. Statečný muž umře jednou, jen zbabělci umírají stokrát. Umřu s klidem, protože vím, že naše oběti nebyly marné.“[3]
  2. ↑ První stanné právo za protektorátu trvalo od 28. září 1941 do 20. ledna 1942; druhé stanné právo za protektorátu pak od 27. května 1942 do 3. července 1942.
  3. ↑ a b Celkem 11 611 členů ČOS bylo vězněno v období mezi léty 1939 až 1945. Přímo bylo popraveno 1 212 sokolů a sokolek. Dalších 2 176 členů ČOS zemřelo na útrapy spojené s pobytem v nacistických káznicích, věznicích a koncentračních táborech. Při květnových povstáních v roce 1945 v souvislosti s končící druhou světovou válkou přišlo o život dalších několik stovek sokolských dorostenců a dorostenek.[3] Pramen[30] uvádí, že v období existence Protektorátu Čechy a Morava bylo zatčeno 12 tisíc členů ČOS. V tomto období jich bylo 3 388 popraveno a desítky tisíc členů „sokolských rodin“ bylo německou okupační mocí perzekvováno.[30] Na frontách druhé světové války zemřely tisíce Sokolů a v květnovém povstání 1945 zahynulo 654 členů ČOS. Zápisy z poválečného norimberského procesu uvádějí celkové číslo 20 tisíc členů ČOS, kteří zahynuli ve válečných letech 1939 až 1945.[30]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. Kapitola Politických vězňú 929/20 (Petschkův palác), s. 233. 
  2. ↑ a b c d e f g h i j k KORCOVÁ, Lucie. Uplynulo 80 let od Akce Sokol. Reinhard Heydrich při ní nechal zatknout a deportovat 1500 členů organizace [online]. iRozhlas cz, 2021-10-08 [cit. 2023-10-21]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f g h i j k Památný den sokolstva, Akce Sokol [online]. Encyklopedie Prahy 2 [cit. 2023-10-21]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s BURIAN, Michal. ATENTÁT 80: Akce Sokol – Heydrich si podepsal rozsudek smrti 8. října 1941 [online]. Vojenský historický ústav Praha (VHÚ), 2021-10-07 [cit. 2023-10-17]. Autor je pracovníkem Vojenského historického ústavu Praha a vzdělavatelem České obce sokolské. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c 8. říjen: Památný den sokolstva. Připomíná nejen Akci Sokol z roku 1941 [online]. Krajský úřad Libereckého kraje, 2020-10-08 [cit. 2023-10-21]. Zprávy pro Liberecký kraj. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c KOUŘIL, Jiří. Příčiny zrušení České obce sokolské 8. října 1941 [online]. Masarykova univerzita, 2015 [cit. 2023-09-12]. Studia sportiva. 9. 114. 10.5817/StS2015-1-13. (str. 118). Dostupné online. 
  7. ↑ a b c PADEVĚT, Jiří. Kronika protektorátu. 1. vyd. Praha: Academia, 2021. 871 s. ISBN 978-80-200-3203-4. Kapitola Jmenný rejstřík: Jan Pelikán, s. 305. 
  8. ↑ ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc. (1939–1941). Příprava vydání Jan Kočudák; redakce Jakub Laxar. 2.., rozšířené vyd. Praha: Ottovo nakladatelství (1. vydání), 2022 (2022 tisk). 496 s. ISBN 978-80-7451-871-3. Kapitola 7. Opus pro smrtihlava, s. 422. První kniha z trilogie. 
  9. ↑ UHLÍŘ, Jan Boris. Sokolská odbojová organizace Jindra (závěrečná zpráva gestapa); Dokumenty [online]. Soudobé dějiny VIII/4 [cit. 2023-09-12]. Strana 793; strana 3 z 21 stran. Dostupné online. 
  10. ↑ a b c d e f ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc. (1939–1941). Příprava vydání Jan Kočudák; redakce Jakub Laxar. 2.., rozšířené vyd. Praha: Ottovo nakladatelství (1. vydání), 2022 (2022 tisk). 496 s. ISBN 978-80-7451-871-3. Kapitola VII. Opus pro smrtihlava, s. 422, 423. První kniha z trilogie. 
  11. ↑ Antonín Benda (* 5. 6. 1892 Praha – 27. 3. 1942 koncentrační tábor Osvětim) – sokolský pracovník [online]. Fotografická databáze Langhans [cit. 2023-09-14]. Dostupné online. 
  12. ↑ Ladislav Jandásek (* 19.11.1887 Moravany – 5.9.1942 koncentrační tábor Osvětim) – pedagog [online]. Fotografická databáze Langhans [cit. 2023-09-14]. Dostupné online. 
  13. ↑ KŘIKAVOVÁ, Lenka. Vězeň číslo 25 668 Rudolf Bárta [online]. Památný den Sokola (brožura pro Sokol Brno I), 2013-11-23 [cit. 2023-10-14]. Strany 50, 51. Dostupné online. 
  14. ↑ KŘIKAVOVÁ, Lenka. Vězeň číslo 25622 Jan Husták [online]. Památný den Sokola (brožura pro Sokol Brno I), 2013-11-23 [cit. 2023-10-16]. Strany 38, 39. Dostupné online. 
  15. ↑ a b 7. část historie Sokola v Praze - Libni [online]. TJ Sokol Praha–Libeň [cit. 2023-10-19]. Dostupné online. 
  16. ↑ a b Vacínova, Praha [online]. Pražská správa nemovitostí [cit. 2023-10-19]. Dostupné online. 
  17. ↑ KOTLABA, Jaroslav. Jaroslav Řepa (* 13. 12. 1894 Neratovice – † 4. 4. 1942 Koncentrační tábor Osvětim) [online]. Spolek pro vojenská pietní místa (vets cz) [cit. 2023-10-19]. Dostupné online. 
  18. ↑ KOTLABA, Jaroslav. Pamětní deska Jaroslav Řepa [online]. Spolek pro vojenská pietní místa (vets cz), 2013-12-09 [cit. 2023-10-19]. Umístění: Neratovice, Masarykova 250, čelní stěna rodinného domku; Nápis: ZDE ŽIL / JAROSLAV ŘEPA / ČLEN VÝBORU A PŘEDSEDNICTVA ČOS / STAROSTA ŽUPY BARÁKOVY / UMUČENÝ V OSVĚČIMI / 4.DUBNA 1942 / SOKOLSKÁ ŽUPA BARÁKOVA; Centrální evidence válečných hrobů: CZE-2117-40382. Dostupné online. 
  19. ↑ Rozmara, Vladimír (21.7.1888 Praha – 22.3.1942 koncentrační tábor Osvětim) [online]. Fotografický archiv Langhans studio [cit. 2023-10-20]. Dostupné online. 
  20. ↑ KŘIKAVOVÁ, Lenka. Vězeň číslo 25 554 [online]. Památný den Sokola (brožura pro Sokol Brno I), 2013-11-23 [cit. 2023-10-23]. Strany 22, 23. Dostupné online. 
  21. ↑ KŘIKAVOVÁ, Lenka. Vězeň číslo 25 565 [online]. Památný den Sokola (brožura pro Sokol Brno I), 2013-11-23 [cit. 2023-10-23]. Strany 24, 25. Dostupné online. 
  22. ↑ KŘIKAVOVÁ, Lenka. Vězeň číslo 25 581 [online]. Památný den Sokola (brožura pro Sokol Brno I), 2013-11-23 [cit. 2023-10-23]. Strany 26, 27. Dostupné online. 
  23. ↑ Oldřich Kocian (* 13. 12. 1888 Humpolec – †16. 3. 1942 KT Osvětim) – nestor humpolecké turistiky a sokolského hnutí [online]. Klub českých turistů [cit. 2023-10-22]. Dostupné online. 
  24. ↑ Oldřich Kocián (*13. 12. 1888 Humpolec †16. 3. 1942 Osvětim) [online]. Radniční listy, březen 2012, ročník 10;, 2012-03-01 [cit. 2023-10-22]. Vydává městský úřad v Humpolci. Dostupné online. 
  25. ↑ Uhlyarik, Oldřich (5. 10. 1899 Praha – ?) – sokolský pracovník [online]. Fotografický archiv Langhans [cit. 2023-10-23]. Dostupné online. 
  26. ↑ KŘIKAVOVÁ, Lenka. Vězeň číslo 25 617 [online]. Památný den Sokola (brožura pro Sokol Brno I), 2013-11-23 [cit. 2023-10-23]. Strany 34, 35. Dostupné online. 
  27. ↑ Osobnosti TJ SMH – František Ehleman (30. 5. 1894 – 20. 2. 1942) [online]. Sokol Mnichovo Hradiště [cit. 2023-10-23]. Dostupné online. 
  28. ↑ KŘIKAVOVÁ, Lenka. Vězeň číslo 25 621 [online]. Památný den Sokola (brožura pro Sokol Brno I), 2013-11-23 [cit. 2023-10-23]. Strany 36, 37. Dostupné online. 
  29. ↑ KŘIKAVOVÁ, Lenka. Vězeň číslo 25 925 [online]. Památný den Sokola (brožura pro Sokol Brno I), 2013-11-23 [cit. 2023-10-23]. Strany 40, 41. Dostupné online. 
  30. ↑ a b c d e f g KOZUMPLÍKOVÁ, Milena. HISTORIE: Akce Sokol [online]. Neviditelný pes, 2016-10-19 [cit. 2023-10-21]. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Akce_Sokol&oldid=24286714“