Location via proxy:   [ UP ]  
[Report a bug]   [Manage cookies]                
Přeskočit na obsah

Alfred Neumann (architekt)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Alfred Neumann
Narození26. ledna 1900
Vídeň,
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí23. října 1968 (ve věku 68 let)
Québec,
KanadaKanada Kanada
Příčina úmrtírakovina plic
Místo pohřbeníNotre-Dame de Belmont, Kanada
VzděláníNěmecká vysoká škola technická v Brně
Alma materAkademie výtvarných umění ve Vídni
Povoláníarchitekt
ZaměstnavatelTechnion
OceněníBehrensova cena Akademie výtvarných umění ve Vídni
ChoťValerie Neumannová (roz. Šlampová) (1937–1948)
Naomi Neumann (roz. Gottesman) (1962–)
PartnerkaFrence Grubner
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alfred Neumann (26. ledna 1900, Vídeň – 23. října 1968, Québec) byl architekt původem z Vídně a Československa, který projektoval v řadě zemí světa, především v Izraeli.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve Vídni a v deseti letech se spolu s rodinou přestěhoval do Brna, kde jeho otec provozoval stolařskou dílnu. Po studiu na německé státní průmyslové škole nastoupil po vzniku Československa na Německé vysoké škole technické v Brně. V roce 1922 byl přijat na vídeňskou Akademii, kde studoval pod vedením Petera Behrense. Po ukončení studií se ve 20. letech věnoval návrhům nábytku a následně i staveb, a to v Paříži (1925), Alžírsku (1928–1929) a krátce též v Jihoafrické republice. Během druhé světové války byl pro svůj židovský původ deportován posledním transportem[1] do koncentračního tábora Terezín. Podařilo se mu přežít a vrátil se do Brna. O tom co za války zažil se však nikdy nikomu nesvěřil.[2] Roku 1947 reprezentoval Československo na srazu Congrès International d'Architecture Moderne (CIAM) v anglickém Bridgwateru. Po únoru 1948 emigroval do Izraele, kde žil a působil až do roku 1965.[3]

Radnice v Bat Jamu

Do Izraele připlul v roce 1949[1] a nastoupil do ateliéru k architektu Richardu Kaufmannovi. V letech 1950 až 1953 působil v Ústavu pro územní plánování. Vytvořil tehdy mimo jiné urbanistický plán města Bejt Šemeš. V roce 1952 začal učit na Izraelském technologickém institutu, známém jako Technion, v severoizraelské Haifě, kde se posléze stal děkanem fakulty architektury. Roku 1953 se opět zúčastnil srazu CIAM, tentokráte ve francouzském Aix-en-Provence, kde reprezentoval Izrael. V roce 1958 se vydal na cestu kolem světa, aby nalezl nové inspirace. O rok později založil vlastní architektonický ateliér, do něhož přizval dva své žáky z Technionu: Cvi Heckera a Eldara Šarona. Společně vyhráli mimo jiné soutěž na návrh budovy radnice ve městě Bat Jam. V letech 1961 až 1963 probíhala, souběžně s realizací projektu arabského města Ajn Rafa, výstavba nájemního domu Dubiner v Ramat Ganu dle návrhu Neumannova ateliéru.[2]

Nájemní dům Dubiner v Ramat Ganu
Důstojnická škola v Micpe Ramon

Přímo v Haifě na Technionu Neumann společně s Heckerem realizoval budovu mechanických dílen strojní fakulty, známou jako Danzigerův dům. Vedení strojní fakulty však se stavbou nebylo spokojeno, chtělo architekty odvolat a výstavbu zastavit. Nakonec kvůli neustálým průtahům výstavby došlo i na soudní spor, kdy Neumann zažaloval rektora Technionu. Soud však prohrál a v roce 1965 se rozhodl z Technionu i Izraele odejít. Neumannovým posledním projektem, který započal ještě před konfliktem v Haifě, byla ústřední důstojnická škola v Micpe Ramon. Dokončení se dočkala až v roce 1969, tedy rok po Neumannově smrti. Její součástí je mimo jiné unikátní budova synagogy.[2]

Mezitím Neumann ve svých šedesáti pěti letech z Izraele odešel a přestěhoval se do Kanady, kde začal učit na univerzitě Laval v Québecu. Podruhé se oženil, se svou bývalou studentkou, a narodilo se mu dítě. V roce 1968 však zemřel na rakovinu plic, kterou si způsobil silným kouřením.[2] [1]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]
  • 1956: L’Humanisation de l’Espace: Le système Mφ[4]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c ŠLAPETA, Vladimír. Výstava Alfreda Neumanna a další aktivity Kabinetu architektury přinesly nový diskurz. Protimluv. 2015, čís. 1–2, s. 98–103. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d DVIR, Noam. A look into the life of one of Israel's most important, yet forgotten architects [online]. Haarec, 2012-01-19 [cit. 2013-06-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Alfred Neumann [online]. Brněnský architektonický manuál [cit. 2013-06-08]. Dostupné online. 
  4. ↑ L’Humanisation de l’Espace: Le système Mφ. Boulogne-sur-Seine: Éditions de l’Architecture d’aujourd’hui, 1956

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Brněnští židovští architekti 1919–1939. Příprava vydání Petr Pelčák, Ivan Wahla, Jan Sapák. Brno: Obecní dům, 2000. 96 s. 
  • Alfred Neumann. Příprava vydání Tadeáš Goryczka, Jaroslav Němec, Rafi Segal. Ostrava: Kabinet architektury, 2015. 192 s. ISBN 978-80-905953-1-6. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Alfred_Neumann_(architekt)&oldid=23990333“