Andor Kozma

Andor Kozma
Andor Kozma
Narození	12. ledna 1861; Marcali
Úmrtí	16. dubna 1933 (ve věku 72 let); Budapešť
Příčina úmrtí	cévní mozková příhoda
Místo pohřbení	Hřbitov Kerepesi
Povolání	básník, spisovatel, novinář, překladatel
Národnost	maďarská
Politická příslušnost	Národní strana práce
Manžel(ka)	Gizella Fésüs
Děti	Gizella, Mária, Andrea, István
Rodiče	Sándor Kozma, Regina Dóczy
Příbuzní	Ferenc Kozma – bratr
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Andor Kozma Leveldi (12. ledna 1861 Marcali – 16. dubna 1933 Budapešť) byl maďarský básník, spisovatel, novinář a překladatel.

Život

Rodina, studium

Byl potomkem starého zadunajského reformovaného šlechtického rodu Kozmů z Leveldu. Jeho otec byl Sándor Kozma (1825–1897) z Leveldu, vrchní prokurátor, a jeho matka byla Regina Dóczy (1836–1879) z Lipska. Jeho sourozenci byli: Ferenc (1857–1937), József (–1863), Mária Jeszenszky (1867–1962), Antónia (–1877), Regina (–1881), Ilona Kandó (–1933) a Erzsébet Fésüs (–1956).^[1]

Andor Kozma absolvoval střední školu na reformované koleji v Pápě, poté ve Felsőlövő (nyní Oberschützen v Rakousku), nejdéle však na luteránské střední škole v Budapešti. Vystudoval práva na Univerzitě v Budapešti, odkroutil si vojenský rok a po získání důstojnické hodnosti odešel do civilu.

Kariéra

V roce 1885 se stal úředníkem, později generálním tajemníkem největší tuzemské pojišťovny, První maďarské všeobecné pojišťovny. Zároveň psal do různých novin a časopisů. R. 1893 byl zvolen členem Kisfaludyho společnosti a od roku 1899 se stal jejím druhým tajemníkem, roku 1901 se stal členem Uherské akademie věd. V letech 1910–1918 byl poslancem maďarského národního shromáždění za Národní stranu práce.

Měl velký podíl na tom, že Endre Ady vyhrál literární cenu hlavního města, a také podporoval mladého Zsigmonda Móricze. Oba o něm psali s velkým respektem a uznáním.

Jeho nejvýznamnějším překladatelským počinem byl překlad obou dílů Goethova Fausta, který vyšel v roce 1924. Roku 1920 byl zvolen generálním tajemníkem Kisfaludyho společnosti a čestným členem Akademie. V roce 1922 vyšel jeho epos Turán, na který v tomto žánru navázaly Conquest (1925) a Petőfi (1927), z nichž posledně jmenovaný přiměl Petőfiho společnost ke zvolení Andora Kozmu za čestného člena.

V roce 1929 byl zvolen druhým prezidentem Kisfaludyho společnosti. Andorova poslední kniha, překlad Fausta od Nikolause Lenaua, vyšla r. 1931. Téhož roku prodělal mozkovou mrtvici, která ukončila jeho literární kariéru. Zemřel 16. dubna 1933.

Byl pohřben v Budapešti na hřbitově Kerepesi úti, na dekorativním hrobovém místě darovaném hlavním městem. Na jeho hrob byl umístěn pomník Pála Pátzaye.

Manželství a děti

2. června 1886 se v Bratislavě oženil se svou přítelkyní a láskou z dětství Gizellou Fésüs z Nagyszekeresu (1867–1945); její otec byl György Fésüs z Nagyszekeresu (1841–1914), dvorní rada, učitel práv, spisovatel a matka Gizella Berczik (1843–1916) z Jászá. Narozené děti: Gizella (1887–1957), Mária (1888–1967), Andrea, István.

Památka

Župa Somogy a Berzsenyiho literární a umělecká společnost označily jeho rodný dům v Marcali pamětní deskou a na jeho památku byla postavena socha v zahradě Csokonaiho reformovaného gymnázia v Csurgó. Mezi dvěma světovými válkami bylo jeho dílo součástí školních osnov a studenti museli studovat jeho báseň A Carthágói Harangok. Po revoluci 1948 ho však komunistická kulturní politika pod záminkou nacionalismu a gentrifikace zařadila na index a jeho díla nevycházela. Za Kádárovy éry byl klasifikován jako tolerovaný, jeho básně vycházely sporadicky ve sbornících, o jeho tvorbě se věnovalo i Magyar Rádió. Po změně režimu vyšla v roce 2001 jeho fragmentární autobiografie, která zůstala v rukopise, v roce 2007 vydal sedmihradský nakladatel jeho výpravnou báseň Honfoglazal a v roce 2016 vyšel svazek jeho vybraných děl.

Jeho jméno bylo na pamětní desce připomínající jména slavných studentů evangelického gymnázia Deák Tér. Budapešť XI. (Újbuda) a jeho potomci označili v roce 2015 pamětní deskou jeho bývalé bydliště na náměstí Szent Gellért.

Poezie

Jeho básnické knihy vydané v 90. letech 19. století se vyrovnaly básnickým sbírkám Jenő Heltaie, Ignotuse a Emila Makai vydaných ve stejném desetiletí. I jeho emocionální religiozita ho přivedla do paralely s Józsefem Kissem nebo Emilem Makaiem. Jednou z jeho nejznámějších básní byly „A Karthágói Harangok“, báseň lze označit za poetickou povídku, bylo to snad nejkrásnější vyznání víry na památku roku 1848.

Hodnocení

Literární historie řadí Andora Kozmu mezi vrcholné představitele "národního" konzervatismu, přestože byl nejen dobrým básníkem, ale v době svých nejlepších let básníkem významným. Stejně tak byl proti stálosti nacionalismu, připojil se k poezii Jenő Heltaie a Jánose Aranyho. Byl kolega a přítel mladých básníků A Hét v 90. letech 19. století.

Dílo

A tegnap és a ma (versek, Budapest, 1889)
Korképek (Budapest, 1892)
Versek (Budapest, 1893)
Szatírák (versek, Budapest, 1898)
Vig elbeszélések (Budapest, 1898)
Vallásos költemények (Budapest, 1902)
Magyar symphoniák (Budapest, 1909)
A katona a magyar költészetben (Budapest, é.n. 191.)
Gyulai Pál, az ember és a költő (tanulmány, Budapest, 1912)
Eötvös József (tanulmány, Budapest, 1913)
Baksay Sándor (tanulmány, Budapest, 1916)
Hetedhét országból (útirajzok, Budapest, 1916)
Magyar Rhapsodiák (Budapest, 1920)
Turán (ősrege, Budapest, 1922)
Honfoglalás (történelmi rege, Budapest, 1925, Marosszentgyörgy, Románia, 2007)
Arany János (tanulmány, Budapest, 1926)
Petőfi (költői regény, Budapest, 1927)
Posztumusz versek; in: Merényi Oszkár: Kozma Andor. Kaposvár, 1941 (Csurgói könyvtár)
Az öreg iskola; összeáll., utószó Merényi László; Jókai Városi Könyvtár, Pápa, 2001 (Pápai diákok)
Életem. Marcali, Kaposvár, Pest-Buda, Pápa az 1860-as években; sajtó alá rend. Varga Éva; Somogy Megyei Múzeumok Igazgatósága, Kaposvár, 2001
Honfoglalás. Történelmi rege; Hoppá!, Marosszentgyörgy, 2007
A karthágói harangok. Válogatott versek és prózai írások; vál., szerk., jegyz. Tasnádi Kovács Péter, szerk, utószó Szörényi László; Napkút, Budapest,2016 (Remekírók retró)

V češtině

Humoristické historky – přeložil Gustav Narcis Mayerhoffer: Praha: Jan Otto, 1896
Panika – př. G. N. Mayerhoffer; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 17. Praha: J. R. Vilímek, 1912

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kozma Andor na maďarské Wikipedii.

↑ www.myheritage.cz [online]. [cit. 2023-04-27]. Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Andor Kozma na Wikimedia Commons

Literatura

Merényi Oszkár: Kozma Andor. Kaposvár, 1941 (Csurgói könyvtár)
Komlós Aladár: A magyar költészet Petőfitől Adyig. Budapest, 1959
Akadémiai Értesítő 1890. 240. l.
Magyar Könyvészet 1892–1895, 1897
Dunántúli Képes Naptár 1892. 40., 81., 83. l. arcképével
Pesti Hirlap 1893. 13. sz.
Biztosítás 1893. 2. sz. arcképével
Magyar Írók és Művészek. Budapest, 1894. arcképével
A Pallas nagy lexikona X. 858. l. (Négyesy László)
Nemzet 1896. 37. sz.
Magyar Salon 1896. 191.
Rudolf Emlék-Album, Budapest, 1897. arcképével
Vasárnapi Ujság 1897. 23. sz. arczk., 1898. 13. sz.
Corvina 1898. 15. sz.
Alszeghy Zsolt: Kozma Andor. In: Vázlatok. Budapest, 1925 (111–118. old.)

[1] www.myheritage.cz [online]. [cit. 2023-04-27]. Dostupné online.

[1]