Banna (Birdoswald)

Římská pevnost Banna
	Pevnost Banna (Birdoswald)
Účel stavby
	vojenské využití
Základní informace
Výstavba	přibližně roku 112
Zánik	přibližně roku 500
Materiál	kámen
Poloha
Adresa	Anglie
Souřadnice	54°59′23,1″ s. š., 2°36′11,66″ z. d.
Další informace
Web	Oficiální web
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Banna, v moderní době známá jako římská pevnost Birdoswald, byla jednou z pevností na západním konci Hadriánova valu v římské provincii Británie. Zůstává jedinou z pevností, u níž se podařilo dokázat, že byla obývána i v době po odchodu Římanů, a probíhá zde dlouhodobý archeologický program pod vedením Tonyho Wilmotta.

Pevnost patří k nejlépe dochovaným ze 16 pevností na Hadriánově valu. Zaujímá strategickou polohu na výběžku ve tvaru trojúhelníku, který z jihu a východu ohraničují útesy. Shora se otevírá výhled na široký meandr řeky Irthing v hrabství Cumbria.

V dobách Římské říše byla známa pod názvem Banna (“roh” v jazyce Keltů). Pojmenování odráží její zeměpisnou polohu.

Rada hrabství Cumbria za správu pevnosti zodpovídala od roku 1984 do konce roku 2004, kdy péči o ni převzala organizace English Heritage (Anglické dědictví).

Posádka a popis

V pevnosti měly základnu auxilia, některé z pomocných jednotek římské armády, a to přibližně od roku 112 do 400. V této západní části Hadriánova valu byl val z turfu, hlíny a drnů, až později z kamene (Hogan, 2007). Kamenná pevnost byla postavena o něco později než val, v běžném tvaru obdélníku, s branami na východě, na západě a na jihu. V areálu byly obvyklé kamenné domy, budova velitelství (Principia), sýpky (horrea) a kasárenské baráky. A - což bylo pro pomocnou pevnost neobvyklé - také budova pro výcvik (basilica exercitatoria), snad kvůli problémům s výcvikem vojáků v této exponované lokalitě na severu Anglie.

Historie vykopávek

Vykopávky v této lokalitě probíhají už déle než sto let. Ve 20. století se s nimi začalo v roce 1911, kdy je vedl F. G. Simpson, a od 1927 do 1933 v nich pokračoval Ian Richmond.^[1]

Brány a zdi byly pak znovu vykopány pod dozorem Brendy Swinbankové a Johna Pearsona Gillama mezi lety 1949 a 1950.^[2] Vykopávky v letech 1987 až 1992 ukázaly souvislé osídlení na místě pevnostních sýpek, které trvalo od pozdního římského období pravděpodobně až do roku 500. Sýpky později nahradila první a potom druhá velká dřevostavba podobná těm z 5. a 6. století, které byly objeveny v celé řadě jiných míst v Británii. Podle názoru Tonyho Wilmotta, který práci archeologů řídil, po skončení římské nadvlády v Británii pevnost sloužila jako základna pro místní válečníky, potomky římské posádky, kteří možná po několik generací odvozovali svou legitimitu od těchto svých předků.

V letech 1997-2001 byly provedeny rozsáhlé geofyzikální průzkumy. Ukázalo se, že zbytky pevnosti pod povrchem jsou dobře zachované.

Později byly objeveny dvě civilní osady (vicus, plurál vici) různého charakteru na východní a západní straně pevnosti. Průzkumy TimeScape také zjistily, kde se v údolí řeky Irthing nacházely lázně.

Oblast mezi pevností a příkopem zkoumali v televizním programu Time Team (Channel 4) v lednu 2000. Byly vykopány pozůstatky civilní osady, která ležela mimo pevnost, ale tato část lokality je náchylná k erozi a většina civilní osady se pravděpodobně už zřítila z útesů.

Dvě podoby valu a most

Obzvlášť zajímavý je také úsek Hadriánova valu o délce více než tří kilometrů na obě strany od Birdoswaldu. V současné době je jedinou známou částí tohoto valu, kde byl původní val z hlíny a drnů (turfu) nahrazen kamennou zdí, která vede jinudy než val původní. Když probíhala tato přestavba (pravděpodobně po roce 130), val byl posunut přibližně o 50 metrů dále na sever, aby běžel při severní stěně pevnosti.

Důvody pro tuto změnu nejsou jasné, i když David Woolliscroft (Woolliscroft, 2001) dosti hodnověrně zdůvodnil, že k tomu vedly změny při provádění signalizace. V každém případě je tato lokalita jediná, kde lze hliněný val a kamennou zeď přímo porovnat.

Přibližně 600 metrů na východ od Birdoswaldu, na úpatí příkopu, leží zbytky Willowfordského mostu. Po něm šel Hadriánův val přes řeku Irthing. Řeka v průběhu staletí posunula řečiště k západu, takže východní opevnění mostu se dostalo do vyšší a suché polohy, zatímco západní opevnění pravděpodobně zničila eroze. I značně změněné viditelné zbytky jsou však velmi působivé. Do roku 1996 nebyly přímo přístupné z pevnosti, ale nyní se k nim dá dojít po lávce, kterou na místo usadil vrtulník RAF Chinook.

Maiden Way

Pevnost u Birdoswaldu byla spojena římskou silnicí známou jako Maiden Way s pevností Bewcastle, která leží o více než jedenáct kilometrů na sever. Signály mezi oběma pevnostmi mohly být předávány pomocí dvou signálních věží.

Římská pevnost Banna (Birdoswald) v moderní době

V moderní době o pevnost pečuje organizace Anglické dědictví. Návštěvnické centrum pořádá výstavy a předvádí rekonstrukce pevnosti, exponáty o životě v římské Británii, seznamuje s historií tohoto místa v průběhu staletí a s archeologickými objevy v 19. a 20. století. Návštěvníci se mohou projít podél odhalených pozůstatků pevnosti.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Banna (Birdoswald) na anglické Wikipedii.

↑ www.english-heritage.org.uk. Dostupné online.
↑ GILLAM, J. P. Recent excavations at Birdoswald. Transactions of the Cumberland and Westmorland Antiquarian and Archaeological Society. 1950, s. 63, 64.. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Banna na Wikimedia Commons
BANNA (Birdoswald) Hadrian's Wall as it exists today
Visitor information : English Heritage
Updates on the 2009 Birdoswald excavations : English Heritage
Time Team excavation
Interactive tour
Visit Cumbria information on Birdoswald, including [./https://en.wikipedia.org/wiki/Aerial_photograph aerial photograph]
Youth Hostel
Review of English Heritage booklet
iRomans Website showing Birdoswald objects at Tullie House Museum and the forts position on the wall

[1] www.english-heritage.org.uk. Dostupné online.

[2] GILLAM, J. P. Recent excavations at Birdoswald. Transactions of the Cumberland and Westmorland Antiquarian and Archaeological Society. 1950, s. 63, 64.. Dostupné online.

[1]

[2]