Blanka Vítková

Blanka Vítková
Blanka Vítková
Základní informace
Narození	14. listopadu 1948; Praha
Úmrtí	24. dubna 2014 (ve věku 65 let); Praha
Povolání	operní pěvkyně
Nástroje	hlas
Hlasový obor	mezzosoprán
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Blanka Vítková (14. listopadu 1948, Praha – 24. dubna 2014, Praha) byla česká sólová operní pěvkyně, mezzosopranistka.

Umělecká dráha

Studium na pěveckém oddělení pražské konzervatoře u profesorky Miloslavy Fidlerové zakončila v roce 1972 absolutoriem.^[1]

První scénou, kam byla angažována, bylo Hudební divadlo v Karlíně, kde vystupovala již během čtvrtého ročníku studia na konzervatoři v roce 1971.^[2] Pěvecké i herecké ztvárnění přidělených rolí brzy prozradilo veliký talent a stalo se odrazovým můstkem pro přechod na naši první operní scénu – operu Národního divadla v Praze (od roku 1972).^[1] Ještě jako studentka dostala významnou koncertní příležitost účinkovat v Requiem Ivana Jirků, které bylo provedeno na XXVIII. mezinárodním hudebním festivalu Pražské jaro 1973.

Jako sólistka opery Národního divadla v Praze působila v letech 1973–1992 a v letech 1992–1994 jako sólistka Státní opery Praha. Natočila rovněž řadu snímků pro Československý rozhlas a Československou televizi (mimo jiné v operách Wolfganga Amadea Mozarta, Otakara Jeremiáše, Ivana Jirků a dalších).

Již za dob svého studia se úspěšně prosazovala na řadě domácích i mezinárodních pěveckých soutěží (např. vítězka VII. pěvecké soutěže Antonína Dvořáka, Karlovy Vary, červen 1973, XI. Festival Internazionale Brescia e Bergamo, Italiano, 1974).^[zdroj?] Zpívala v doprovodu předních hudebních těles, jako je Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK, Symfonický orchestr Československého rozhlasu, Česká filharmonie, Německá filharmonie (pod vedením sira Charlese Mackerrase) a dalších. Držitelka ceny Československého rozhlasu a ceny Supraphonu (mimo jiné za provedení písňového cyklu Jana Hanuše na církevní texty).^[zdroj?]

Účinkovala v řadě zahraničních divadel ve Spolkové republice Německo (Státní opera v Berlíně, Komická opera v Berlíně), Rakousku, Švýcarsku (pěvecký recitál v Luzernu), Itálii, Slovensku, Rusku a dalších). V letech 1990–1994 se věnovala také pedagogické činnosti. Jako sólistka zpívala také s Vysokoškolským uměleckým souborem Univerzity Karlovy v Praze. Pravidelně každý rok před Vánoci jezdila zpívat Českou mši vánoční Jakuba Jana Ryby do táborského divadla. Účinkovala také např. v Královském letohrádku Hvězda na Bílé Hoře. Uvedena v encyklopedii Who is Who. Inspiraci pro svoji uměleckou tvorbu vždy čerpala především v kraji Bedřicha Smetany – na Loučeňsku a Svatojiřsku. Do své smrti žila střídavě v Praze a v městysu Loučeň. Zemřela v Praze 24. dubna 2014 a je pochována na hřbitově v rodinné hrobce na Loučeni (číslo hrobového místa 107, uprostřed hřbitova pod červeným tisem).

Syn PhDr. Richard Vaněk (* 1975) vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze se specializací na personální řízení a psychologii práce a organizace. Vnuci Jan (* 2006) a Tomáš (* 2008) Vaňkovi jsou žáci základní školy.

Hlavní role

Čipra (Cikánský baron)
Veřejné mínění (Orfeus v Podsvětí)
Minerva (Orfeus v Podsvětí)
Hugetta (Král tuláků)
Dryáda (Ariadna na Naxu)
Katěrina Ivanovna (Bratři Karamazoví)
Panna Róza (Tajemství)
Ježibaba (Rusalka)
Třetí žínka (Rusalka)
Káča (Čert a Káča)
Varvara (Káťa Kabanová)
Azucena (Trubadúr) /česky i italsky/
Quickly (Falstaff)
Olga (Evžen Oněgin)
Suzuki (Madame Butterfly)
Hostinská (Mistr Jeroným)
Anna Schillingová (Copernicus)
Marta (Faust a Markétka)
Háta (Prodaná nevěsta) – v této opeře účinkovala společně se svým synem Richardem, který vystupoval v dětské roli
Ludmila Krušinová (Prodaná nevěsta) – v této opeře účinkovala společně se svým synem Richardem, který vystupoval v dětské roli
Carlotta (Mlčenlivá žena)
Babička Zuzčina (Zuzana Vojířová)
Paní Quickly (Falstaff)
Martinka (Hubička)
Panna pošetilá (Hry o Marii)
Matka Boží (Hry o Marii)
Ulrica Arvedson, věštkyně (Maškarní ples)
Radka (Šárka)
Zpěvačka madrigalu (Manon Lescaut)
Pásková, Datel (Příhody lišky Bystroušky)
Kameny (Kamenný kvítek)
Věštkyně (Ohnivý anděl)
Babička (Její pastorkyňa)
Pastuchyně (Její pastorkyňa)
Marcellina (Figarova svatba)
Erda (Zlato Rýna)
Ježibaba (Perníková chaloupka)
Žnec (Libuše)
Zuzka (Eva)
Dáma (Kouzelná flétna)
Maddalena (Rigoletto)
Hostinská (Boris Godunov)
Dryjáda (Ariadna na Naxu)
Šenkýřka (Zbojnická balada)
Matka (Silnice)
Hraběnka (Piková dáma)
Lotynka (Jakobín)
Věštkyně (Ohnivý anděl)
Děva (Šárka)
Mladá zpěvačka Dorotea (Viva la Mamma)
Komorná (Věc Makropulos)
madrigal k baletu Šeherezáda
Stařenka Buryjovka (Její pastorkyňa)
Bohatá vdova (Tvrdé palice)
Viola (Viola) – také televizní zpracování
Iokasté (Oidipus Rex) /latinsky/
Soňa (Vojna a mír)
Dívka (Polovecké tance)
Glaša (Káťa Kabanová)
Mladá žena (Coriolanus)
Mladá zpěvačka (Viva la Mamma)
Mrs. Sedley (Peter Grimes)
Frosja (Semjon Kotko)
Molly Brazen (Žebrácká opera)
Paní Peachum (Žebrácká opera)
2. čarodějnice (Dido a Aeneas)
Hlas matky (Hoffmanovy povídky)
Magdaléna (Mistři pěvci norimberští)
Emilie (Otello) /italsky/

Koncertní činnost

Stabat Mater – oratorium
Beethovenova 9. symfonie s Ódou na radost

Televizní tvorba

Giroflé – Giroflá – (Charles Lecoq) – Doňa Aurora – playback – Československá televize Praha, 1991, režie: Ladislav Váňa, scénář: Ladislav Váňa, kamera: Jiří Kadaňka, choreografie: Otto Šanda, výroba: 5. tvůrčí skupina ČST
Figarova svatba – (Wolfgang Amadeus Mozart) – Československá televize Praha, 1989, stopáž 170 minut, divadelní režie: Václav Věžník, kamera: Ilja Bojanovský, režie televizního záznamu: T. Šimerda
Cikánský baron (Johann Strauss mladší) – Záznam představení Hudebního divadla v Karlíně, 1972, stopáž 128 minut, dirigent: Miroslav Homolka, divadelní režie: F. Paul, kamera: Ilja Bojanovský, televizní režie: Milan Macků
Viola (Bedřich Smetana) – Československá televize Praha
Perníková chaloupka – (Engelbert Humperdinck) – Československá televize Praha, 1991
Tvrdé palice – role Říhové – (Antonín Dvořák) – Československá televize Praha, 1990
Zbojnická balada – role krčmářky – (Václav Kašlík) Československá televize Praha, 1987
Hudba na hradě Zvíkov – Československá televize Praha, 1981, 39 minut, režie: Milan Mackovič, kamera: Ilja Bojanovský, dále hráli: Marta Boháčová, Dalibor Jedlička, Miroslav Švejda

Rozhlasová a gramofonová tvorba

Anna Karenina – (Emil Hlobil) – Československý rozhlas
Sen noci svatojánské (Ivan Jirko) – Československý rozhlas
Rekviem (Ivan Jirko) – P.J. 1973 Supraphon
Pohádka (Ilja Hurník) – Panton, Československý rozhlas
Věc Makropulos (Leoš Janáček) – DECCA Vídeň
Rusalka (Antonín Dvořák) – DECCA Vídeň

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b Profil Blanky Vítkové na stránkách Národního divadla
↑ Seznamujeme vás s mladými herci - Blanka Vítková, Oldřich Král. Rudé právo. 10. 11. 1971, s. 5. Dostupné online.

Externí odkazy

Blanka Vítková v databázi Archivu Národního divadla

[ND-1] Profil Blanky Vítkové na stránkách Národního divadla

[2] Seznamujeme vás s mladými herci - Blanka Vítková, Oldřich Král. Rudé právo. 10. 11. 1971, s. 5. Dostupné online.

[1]

[2]