Byczyna

Byčina ; Byczyna
	Pohled z radniční věže,; vlevo evangelický kostel
	; znak ; vlajka
Poloha
Souřadnice	51°6′50″ s. š., 18°12′51″ v. d.
Časové pásmo	UTC+01:00 (standardní čas); UTC+02:00 (letní čas)
Stát	Polsko
Vojvodství	Opolské
Okres	Kluczbork
Gmina	Byczyna
	Byczyna
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	5,79 km²
Počet obyvatel	3 534
Hustota zalidnění	610,4 obyv./km²
Etnické složení	Poláci, Slezané, Němci
Náboženské složení	římští katolíci, luteráni a další
Správa
Starosta	Iwona Sobania
Oficiální web	www.byczyna.pl
Adresa obecního úřadu	Rynek 1; 46-220 Byczyna
Telefonní předvolba	+48 77
PSČ	46-250
Označení vozidel	OKL
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Byčina^[1]^[2]^[3]^[4] (polsky Byczyna, německy Pitschen) je město v jižním Polsku v Opolském vojvodství v okrese Kluczbork. Leží na severu historického Horního Slezska^[5] na trase národní silnice č. 11 a železniční tratě z Katovic do Poznaně. V roce 2019 měla 3 534 obyvatel.^[6] Je sídlem gminy Byčina, která zahrnuje i 22 okolní vesnice.

Dějiny

První písemná zmínka o Byčině pochází z roku 1228. Ve středověku městečko mnohokrát měnilo svou územní příslušnost v rámci slezských knížectví – patřilo Vratislavsku, Hlohovsku, Olešnicku a nejdéle od roku 1323 Břežsku, s nímž se stalo roku 1329 lénem českých králů a následně součástí Koruny české. Pro svou příhraniční polohu bylo častým cílem vojenských vpádů a odneslo to během husitských válek či třicetileté války. V roce 1588 se u Byčiny odehrála bitva mezi rakouským arcivévodou Maxmiliánem III. a švédským králem Zikmundem III., nápadníky o polský královský trůn.

Po první slezské válce připadla Prusku a od roku 1815 ležela ve vládním obvodu Opolí provincie Slezsko. V roce 1910 mělo 2 500 obyvatel, z toho 82,2 % mluvilo německy, 9 % „vasrpolsky“ a 8,9 % bylo dvojjazyčných nebo mluvilo jiným jazykem, převažovali (66 %) evangelíci.^[7] V hornoslezském plebiscitu se 97 % obyvatel vyslovilo pro setrvání v Německu.^[8] Po druhé světové válce byla Byčina připojena k Polsku, což souviselo s vysídlením většiny původního německého obyvatelstva. Velká část zástavby se v roce 1945 ocitla v troskách.

Pamětihodnosti

Byčina patří k jedním z mála měst ve Slezsku, která mají dochované hradby po celém obvodu historického jádra. V dnešní podobě – částečné cihlové a částečně kamenné – pocházejí z 15. a 16. století. Součástí jsou dvě městské brány: západní Německá (Brama Niemiecka) a východní Polská (Brama Polska), a také Písková bašta (Baszta Piaskowa) na jižní straně. Podél částečné zachovaného příkopu na severní straně byl v 19. století založen městský park.

Radnice uprostřed náměstí, obklopená blokem kupeckých domů, spojuje prvky baroka a klasicismu. Po vypálení v roce 1945 byla v 60. letech vrácena do podoby, jakou získala roku 1766 po přestavbě podle návrhu Johanna Martina Pohlmanna.

Evangelický kostel svatého Mikuláše je původní farní kostel poprvé zmiňovaný v roce 1283. Od roku 1532 se nachází v rukou protestantů, nyní spadá pod farnost we Wołczynu. V letech 1886–1888 byl regotizován. Barokní katolický kostel Nejsvětější Trojice pochází z roku 1767. Na městském hřbitově se nachází gotická kaple svaté Hedviky ze 14. století (několikrát přestavovaná).

I přes devastaci města v roce 1945 se v historickém jádru dochovala řada měšťanských domů z 18. a 19. století.

Hradby a Písková bašta
Německá brána
Radnice
Náměstí u katolického kostela

Odkazy

Reference

↑ ŽÁČEK, Rudolf. Dějiny Slezska v datech. Praha: Libri, 2004. 546 s. ISBN 80-7277-172-8. Kapitola Rejstřík místních a zeměpisných jmen, s. 521.
↑ ŽÁČEK, Rudolf. Slezsko. Praha: Libri, 2005. 214 s. (Stručná historie států; sv. 33). ISBN 80-7277-245-7. Kapitola Tabulka místních jmen, s. 209.
↑ Ottův slovník naučný, 4. Bianchi-Giovini - bžunda, s. 995
↑ „po porážce arciknížete Maxmiliána v bitvě u Byčiny...“, Lexikon české literatury III: Bartoloměj Paprocký z Hlohol, 2000
↑ Přesněji v oblasti, která byla původně součástí dolnoslezských knížectví, ale od 19. století je vnímána jako část Horního Slezska na základě příslušnosti k vládnímu obvodu Opolí.
↑ Polsko v číslech – portál Hlavního statistického úřadu PR (GUS) [cit. 01.04.2021]
↑ Gemeindelexikon für die Regierungsbezirke Allenstein, Danzig, Marienwerder, Posen, Bromberg und Oppeln auf Grund der Ergebnisse der Volkszählung vom 1. Dezember 1910 und anderer amtlicher Quellen. Svazek Regierungsbezirk Oppeln. Berlin: Königlich Preussisches Statistisches Landesamt, 1912. Dostupné online. S. 31. (německy)
↑ Výsledky plebiscitu v okrese Kreuzburg/Kluczbork (německy)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Byczyna na Wikimedia Commons
Oficiální webové stránky
Byczyna na portálu polska-org.pl (historické fotografie a fórum)

[1] ŽÁČEK, Rudolf. Dějiny Slezska v datech. Praha: Libri, 2004. 546 s. ISBN 80-7277-172-8. Kapitola Rejstřík místních a zeměpisných jmen, s. 521.

[slezsko-2] ŽÁČEK, Rudolf. Slezsko. Praha: Libri, 2005. 214 s. (Stručná historie států; sv. 33). ISBN 80-7277-245-7. Kapitola Tabulka místních jmen, s. 209.

[3] Ottův slovník naučný, 4. Bianchi-Giovini - bžunda, s. 995

[4] „po porážce arciknížete Maxmiliána v bitvě u Byčiny...“, Lexikon české literatury III: Bartoloměj Paprocký z Hlohol, 2000

[5] Přesněji v oblasti, která byla původně součástí dolnoslezských knížectví, ale od 19. století je vnímána jako část Horního Slezska na základě příslušnosti k vládnímu obvodu Opolí.

[6] Polsko v číslech – portál Hlavního statistického úřadu PR (GUS) [cit. 01.04.2021]

[7] Gemeindelexikon für die Regierungsbezirke Allenstein, Danzig, Marienwerder, Posen, Bromberg und Oppeln auf Grund der Ergebnisse der Volkszählung vom 1. Dezember 1910 und anderer amtlicher Quellen. Svazek Regierungsbezirk Oppeln. Berlin: Königlich Preussisches Statistisches Landesamt, 1912. Dostupné online. S. 31. (německy)

[8] Výsledky plebiscitu v okrese Kreuzburg/Kluczbork (německy)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]