Location via proxy:   [ UP ]  
[Report a bug]   [Manage cookies]                
Přeskočit na obsah

Charlotte Guestová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Charlotte Elizabeth Guestová
Lady Charlotte Guestová, portrét od skotského malíře Williama Walkera z roku 1852
Lady Charlotte Guestová, portrét od skotského malíře Williama Walkera z roku 1852
Rodné jménoCharlotte Bertiová
Narození19. května 1812
Uffington, Lincolnshire Spojené královstvíSpojené království Spojené království
Úmrtí15. ledna 1895 (ve věku 82 let)
Canford Manor, Dorset Spojené královstvíSpojené království Spojené království
Povolánípřekladatelka, podnikatelka, lingvistka, sběratelka
Národnostanglická
Významná dílaMabinogi
Manžel(ka)Sir John Josiah Guest, 1. baronet z Dowlais (1786-1852),
Charles Schreiber (1826–1884)
Dětipět dcer a pět synů:[1] Constance Rhiannon,
Blanche Vere,
Katharine Gwladys,
Mary Enid Evelyn,
Charlotte Maria,
Ivor Bertie,
Thomas Merthyr,
Montague Gues,
Augustus Frederick,
Arthur Edward
RodičeAlbemarle Bertie, devátý earl z Lindsey (1744-1818),
Charlotte Susannah Elizabeth Layardová (1780-1858)[1]
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lady Charlotte Elizabeth Guestová, nepřechýleně Guest, rozená Bertiová, nepřechýleně Bertie (19. května 1812, Uffington, Lincolnshire – 15. ledna 1895, Canford Manor, Dorset) byla anglická aristokratka, překladatelka a podnikatelka, významná postava v dějinách velšské literatury známá především svým anglickým překladem Mabinogi (The Mabinogion), souboru dvanácti středověkých velšských bájí a pověstí vzniklých v období od začátku 12. století do poloviny 14. století.[p 1][2][3]

Život a dílo

[editovat | editovat zdroj]

Mládí

[editovat | editovat zdroj]

Lady Charlotte Elizabeth se narodila 19. května 1812 v Uffington House v Lincolnshire. Její otec, Albemarle Bertie, devátý earl z Lindsey, zemřel, když jí bylo šest let. Již od malička projevovala Charlotte velké nadání pro studium, zejména literatury a jazyků (učila se arabsky, hebrejsky, persky, latinsky, řecky, francouzsky a italsky).[4][5]

První manželství

[editovat | editovat zdroj]
Portrét sira Johna Josiaha Guesta od skotského malíře Williama Walkera z roku 1852
Čtvrtý svazek Mabinogi z roku 1842.

Když jí bylo dvacet jedna let, přestěhovala se do Londýna, kde se seznámila s vdovcem Johnem Josiahem Guestem, bohatým majitelem železárny Dowlais Iron Company u Merthyr Tydfil v jižním Walesu, který byl v té době členem parlamentu. 29. července roku 1833 se za něj provdala. S manželem se usídlili v Dowlais. Jejich manželství bylo šťastné a měli spolu pět synů a pět dcer. Charlotte se podílela na práci ve firmě svého manžela, aktivně podporovala jeho filantropické aktivity a zapojila se do řešení sociálních otázek. Naučila se velšsky a pomáhala manželovi v jeho politické kariéře komunikací s místními voliči. Snažila se rovněž o zvýšení úrovně vzdělání. Podporovala školy ve Swansea a Llandaffu a také v Dowlais, pro které zajišťovala nákup potřebných učebních pomůcek.[6] Po smrti svého manžela toku 1852 převzala řízení oceláren.[4]

Překlad Mabinogi

[editovat | editovat zdroj]

Její hluboká znalost velštiny a styky s předními literárními vědci z Abergavenny Welsh Society (Cymdeithas Cymreigyddion y Fenni) jí přivedly k velkému zájmu o velšskou středověkou literaturu. Přeložila několik středověkých písní a básní a v roce 1837 začala pracovat na překladu Mabinogi. Název Mabinogion převzala od velšského filologa a lexikografa Williama Owena Pugheho, který tak roku 1795 na základě středověkého opisovacího omylu nazval svůj překlad První větve Mabinogi.[7]

Mabinogion Charlotty Guuestové je prvním anglickým překladem souboru, který byl publikován v moderním tištěném formátu. Vyšel v sedmi svazcích v letech 1838 až 1845, přičemž první svazky byly věnovány překladatelčinu oblíbenému námětu, artušovským legendám. V roce 1849 bylo dílo znovu publikováno ve třech svazcích a kritické vydání vyšlo roku 1877.[2]

Série sedmi dílů z let 1838–45 a sada tří dílů z roku 1849 je dvojjazyčná a jednotlivé svazky kromě anglického překladu obsahují i velšský text přepsaný velšským spisovatelem Ioanem Tegidem především z Červené knihy hergetské (Llyfr Coch Hergest). Příběhy jsou doplněny značným množstvím odborných anglických poznámek pod čarou a ilustracemi. Další vydání z roku 1877 obsahuje pouze anglický překlad a stalo se standardem na téměř sto let.[p 2][8][9]

Jádrem souboru jsou tzv. Čtyři větve Mabinogi (Pedair Cainc y Mabinogi), zpracování nejstarší velšské mytologie. K nim překladatelka připojila osm dalších příběhů: Tři velšské romance (Y Tair Rhamant), Sen Maxena Wlediga (Breuddwyd Macsen Wledig), Setkání Lludovo s Llevelysem (Cyfranc Lludd a Llefelys), Jak Kulhwch dostal Olwen (Culhwch ac Olwen), Rhonabwyho sen (Breuddwyd Rhonabwy) a Příběh Taliesina (Hanes Taliesin) z nichž většina se odehrává v době krále Artuše.[3]

Druhé manželství

[editovat | editovat zdroj]

Roku 1855 se Charlotte znovu provdala za anglického učence, sběratele výtvarného umění a politika Charlese Schreibera. S její zkušenou politickou podporou se její nový manžel stal členem parlamentu za Cheltenham a Poole. Vzdala se vedení železáren a místo toho s manželem cestovala a sestavila působivou sbírku porcelánu, kterou odkázala muzeu Victoria & Albert v Londýně. Sbírala také vějíře, deskové hry a hrací karty, které byly později darovány Britskému muzeu. O všech těchto předmětech napsala odborná pojednání.[4]

Konec života

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1884 Charlotte znovu ovdověla. Svého manžela pak přežila o více než deset let. V posledních letech oslepla a nebyla schopna pokračovat v deníku, který si psala téměř bez přestávky od svých deseti let. Zemřela 15. ledna roku 1895 v Canford Manor v Dorsetu v domě svého nejstaršího syna.[4] Pohřbena byla na místním hřbitově.[10]

Její překlad Mabinogi seznámil anglické i evropské čtenáře s literárním bohatstvím velšsky psané středověké prózy, významně posílil přestiž velšské kultury a byl jedním z činů, které pčispěly k velšskému národnímu obrození..[2]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Lady Charlotte Elizabeth Bertie. The Peerage. Dostupné online
  2. ↑ a b c PROCHÁZKA, Martin. STŘÍBRNÝ, Zdeněk a kol. Slovník spisovatelů - anglická literatura, Praha: Libri 2003. druhé opravené a doplněné vydání. S. 477-479.
  3. ↑ a b MACURA, Vladimír a kol. Slovník světových literárních děl. 2. svazek, M–Ž. 1. vydání. Praha: Odeon 1988. S. 9.
  4. ↑ a b c d Lady Charlotte Guest. BBC Wales History. Dostupné onlne
  5. ↑ MARCH, Katherine. Lady Charlotte Elizabeth Guest. The Camelot Project at the University of Rochester. Dostupné online
  6. ↑ GUEST, Revel. Lady Charlotte: A Biography of the 19th Century. London: Weidenfeld and Nicolson 1989. S. š-4,
  7. ↑ The Four Branches of the Mabinogi. Bibliography.Dostupné online
  8. ↑ JONES, JOHN (Tegid - less usually Ioan Tegid; 1792 - 1852), cleric and man of letters. Dictionary of Welsh Biography. Dostupné online
  9. ↑ PHILLIPS, David Rhys. Lady Charlotte Guest and the Mabinogion; some notes on the work and its translator, with extracts from her journals, Cornell University Library 1921. Dostupné online on Internet Archive
  10. ↑ Lady Charlotte Elizabeth Bertie Schreiber. Find a Grave. Dostupné online

Poznámka

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Překlad lady Charlotty Guestové obsahuje i Příběh Taliesina (Hanes Taliesin), který je v současné době jako pozdější dodatek vynecháván (tento příběh byl zaznamenán až v polovině 16. století a ve vlastní Mabinogi jsou o legendárním bardovi Taliesinovi pouze útržkovité zmínky.)
  2. ↑ Do češtiny přeložil Mabinogi roku 1944 literární historik Jan Vilikovský.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Charlotte_Guestová&oldid=23924384“