Location via proxy:   [ UP ]  
[Report a bug]   [Manage cookies]                
Přeskočit na obsah

Clarice Beckettová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Clarice Beckettová
Rodné jménoClarice Marjoribanks Beckett
Narození21. března 1887
Casterton, Victoria
Úmrtí7. července 1935 (ve věku 48 let)
Melbourne
Příčina úmrtízápal plic
Místo pohřbeníCheltenhem Memorial Cemetery, Melbourne
ZeměAustrálie
Vzděláníškola Národní galerie v Melbourne
Povolánímalířka
Hnutíaustralský tonalismus
OvlivněnáMax Meldrum
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Clarice Marjoribanks Beckettová (21. březen 1887 Casterton – 7. červenec 1935 Melbourne) byla australská malířka, reprezentující australské tonalistické hnutí. Její obrazy se specifickou mlhavou atmosférou jsou zastoupeny ve sbírkách hlavních australských veřejných galerií.

Život a dílo

[editovat | editovat zdroj]

Clarice Beckettová byla dcerou bankovního úředníka Josepha Clifdena Becketta a jeho manželky Elizabeth Kate, rozené Brownové. Její umělecké nadání se začalo projevovat během studia na střední škole v Ballaratu, kde také chodila na soukromé lekce kresby. Od roku 1914 navštěvovala školu Národní galerie v Melbourne, kde byl tři roky jejím učitelem Frederick McCubbin. V roce 1917 studovala devět měsíců u Maxe Meldruma, jehož kontroverzní teorie se staly klíčovým faktorem v její vlastní umělecké praxi. Tvrdil, že malba je čistá věda optické analýzy a věřil, že malíř by se měl snažit vytvořit přesnou iluzi prostorové hloubky pečlivým pozorováním tónových a tónových vztahů v přírodě (odstíny světla a tmy) a spontánním zaznamenáváním v pořadí, v jakém byly přijaty okem. Je třeba ignorovat veškeré přikrašlování, příběhy a literární odkazy.[1][2]

V roce 1919 se její rodina v roce 1919 přestěhovala do Beaumaris v melbournském zálivu. Beckettová pečovala o své stárnoucí rodiče, což jí neumožňovalo plně se věnovat umělecké kariéře. Mohla chodit malovat své plenérové obrazy jen časně ráno nebo za soumraku a její obrazy většinou zachycují jen blízké okolí bydliště, kam putovala se svým domácím vozíkem naplněným malířským vybavením. Malovala krajinu kolem moře u Beaumaris, venkovské a předměstské scény, často zahalené do atmosférických efektů prvních rána nebo večerů. Snažila se interpretovat své vlastní omezené prostředí v jemných vztazích tvaru, barvy a kompozice. Právě tlumená, mlhavá nálada a rozptýlené světlo těchto denních dob se staly typickým projevem její tvorby. [1][3] Beckettová objasnila své umělecké cíle v katalogu doprovázejícím šestý ročník výstavy "Twenty Melbourne Painters" v roce 1924:‎ ‎Upřímně a pravdivě vylíčit část krásy přírody a ukázat kouzlo světla a stínu, které se snažím rozdávat správnými tóny, abych co nejvíce poskytla přesnou iluzi reality. ‎ [4]

Malovala rychle a nutkavě, nikdy nepřepracovávala a zřídka podepisovala svá plátna. Dokončovala je doma u kuchyňského stolu, neměla samostatný ateliér. Vystavovala obvykle s ostatními Meldrumovými studenty. Za jejího života bylo prodáno jen velmi málo jejích obrazů, často byly předmětem ostré kritiky v novinách. V roce 1931 byla Beckettová vybrána na první výstavu současného australského umění v newyorském Roerichově muzeu.[5]

V letech 1925–1926 strávila pět měsíců na stanici Naringal ve Wallinduc, západně od Ballaratu, kterou vlastnil bratr její přítelkyně Maud Roweové, která také studovala u Meldruma. Poprvé ve svém životě měla ateliér s rozsáhlým výhledem na krajinu. Její světlé, vzdušné malby z Naringalu patří k nejlepším v australské krajinomalbě. [6]

V roce 1934 zemřela její matka. Při malování moře u Beaumaris během bouře v roce 1935 Beckettová prochladla a o čtyři dny později zemřela na zápal plic v nemocnici v Sandringhamu. Bylo jí 48 let.  Byla pohřbena na hřbitově Cheltenham v Melbourne.‎[3][7]

V roce 1936 byla ve výstavní síni Athenaeum v Melbourne uspořádána retrospektivní výstava Clarice Beckettové. [8]

Po její smrti otec spálil řadu jejích obrazů, protože jim nerozuměl a připadaly mu nepovedené. Její dílo bylo po řadu let opomíjeno nejen rodinou, ale i australskými uměleckými institucemi. Téměř 2 000 jejích obrazů po desetiletí chátralo v kůlně na seno u rodinného domu. V době, kdy byly objeveny, bylo možné zachránit pouze 369. Celkem se dochovalo asi 600 obrazů. [6] Její dílo znovu objevila historička umění a galeristka Rosalind Hollinraková v roce 1970. Má velkou zásluhu na tom, že se zájem o Clarice Beckettovou oživil i v odborných kruzích a Beckettová začala být považována za představitelku australského modernismu.[5]

V letech 1999 a 2000 se konala retrospektivní výstava pod názvem ‎‎Politicky nekorektní: Clarice Beckettová‎‎, organizovaná ‎‎Muzeem umění Iana Pottera‎‎, ‎‎Univerzitou v Melbourne‎‎ a Rosalind Hollinrake, která navštívila osm národních galerií. ‎ Dílo Clarice Beckettové bylo komplexně zhodnoceno a představeno v Umělecké galerii Jižní Austrálie na výstavě Přítomný okamžik v rámci festivalu v Adelaide pořádaném na jaře 2021 za velkého zájmu veřejnosti.[9]

  1. a b HODGEOVÁ, Susie. Stručný příběh žen v umění. Praha: Grada Publishing, 2021. ISBN 978-80-271-1255-5. S. 108–109. 
  2. AUSTRALIAN ARTISTS OF TO-DAY.. Age. 18 Čvc 1931. Dostupné online [cit. 2022-04-04]. 
  3. a b HOLLINRAKE, Rosalind. Beckett, Clarice Marjoribanks (1887–1935). Canberra: National Centre of Biography, Australian National University 18 svazků. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Katalog výstavy Political Incorrect, The Ian Potter Museum of Art, Melbourne, 1999, str. 19
  5. a b ABC News. 2021-04-24. Dostupné online [cit. 2022-04-05]. (anglicky) 
  6. a b Clarice Beckett: Artist: Present Moment to Last a Lifetime | Kingston Local History. localhistory.kingston.vic.gov.au [online]. [cit. 2022-04-05]. Dostupné online. 
  7. Clarice Marjoribanks Beckett (1887-1935) - Find a.... www.findagrave.com [online]. [cit. 2022-04-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Work of Clarice Beckett. Age. 5 Kvě 1936. Dostupné online [cit. 2022-04-05]. 
  9. EWINGTON, Julie. Clarice Beckett: The Present Moment | Art Gallery of South Australia. Australian Book Review [online]. 2021-04-13 [cit. 2022-04-05]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]