Cynthia Kenyon

Cynthia Kenyon
Cynthia Kenyon
	Cynthia Kenyon (9. prosince 2014)
Rodné jméno	Cynthia Jane Kenyon
Narození	21. února 1954 (70 let); Chicago
Alma mater	Massachusettský technologický institut (do 1981); Georgijská univerzita
Povolání	bioložka, molekulární bioložka, genetička, biofyzička a biochemička
Zaměstnavatelé	Kalifornská univerzita v San Francisku; Calico
Ocenění	Packard Fellowship for Science and Engineering (1989); King Faisal International Prize in Medicine (2000); Longevity Prize (2006); Cena Dana Davida (2011); Dicksonova cena za medicínu (2021)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Cynthia Jane Kenyon (* 21. února 1954 Chicago) je americká molekulární bioložka a biogerontoložka známá svým genetickým výzkumem stárnutí s využitím široce používaného modelového organismu Caenorhabditis elegans (Háďátko obecné).

Háďátko obecné žije v půdě po celém světě a je významným modelovým organismem, jehož výzkum započal v roce 1974. Tento druh se stal významným nástrojem molekulární a vývojové biologie. Jedná se rovněž o první mnohobuněčný organismus, u něhož byl osekvenován kompletní genom. Rovněž byl poprvé u tohoto druhu prezentován fenomén RNA interference. Tito tvorové také dokázali přežít havárii raketoplánu Columbia.

Je viceprezidentkou výzkumu stárnutí v Calico Research Labs a emeritní profesorkou biochemie a biofyziky na Kalifornské univerzitě v San Francisku (UCSF).

Studia

V roce 1976 Kenyon promovala v oboru chemie a biochemie na University of Georgia.
V roce 1981 získala titul Ph.D. na Massachusetts Institute of Technology (MIT), což je soukromá výzkumná univerzita v Cambridge ve státě Massachusetts. Zde v laboratoři Grahama Walkera hledala geny na základě jejich aktivity a zjistila, že reparační geny DNA u bakterií Escherichia coli aktivují látky poškozující DNA hostitele.
Poté absolvovala postdoktorské studium u laureáta Nobelovy ceny Sydney Brennera v MRC Laboratory of Molecular Biology v Cambridgi v Anglii, kde studovala vývoj červa Caenorhabditis elegans (Háďátko obecné).

Kariera

Od roku 1986 působí na University of California v San Franciscu (UCSF), kde zastávala funkci Herbert Boyer Distinguished Professor of Biochemistry and Biophysics a poté byla profesorkou American Cancer Society. Nyní zde zůstává jako emeritní profesor.
V roce 1999 založila spolu s Leonardem Guarentem společnost Elixir Pharmaceuticals, která se snaží vyvinout léky zpomalující proces stárnutí lidí.
V roce 2014 byla Kenyon jmenována viceprezidentkou pro výzkum stárnutí ve společnosti Calico, nové společnosti zaměřené na zdraví, pohodu a dlouhověkost. Již od listopadu 2013 zde působila jako poradkyně na částečný úvazek.

Objevy

Hox geny

Její práce vedla k objevu, že Hox geny, o kterých bylo známo, že kódují tělesné segmenty u Drosophila (octomilka), kódují také tělo červa Caenorhabditis elegans (Háďátko obecné). Tato zjištění se ukázala platná i pro jiné organismy.

Hox geny určují oblasti tělesného plánu embrya podél osy hlava-ocas a Hox proteiny zajišťují, že se na správných místech těla tvoří správné struktury. Například Hox geny u hmyzu určují, které přívěsky se na základním segmentu tvoří (například nohy, tykadla a křídla u octomilek), u obratlovců určují typy a tvar obratlů, které se budou tvořit.

Gen DAF-2 a DAF-16

Stejně jako Kenyon se široce používaným modelovým organismem Caenorhabditis elegans (háďátko obecné) a jeho stárnutím zabývali Michael Klass a Thomas Johnson. Klass tvrdil, že délka života Caenorhabditis elegans může být změněna mutacemi a že snížená spotřeba potravin (kalorické omezení) na něj nemá vliv. Johnson později dokázal, že 65 % prodloužení života bylo způsobeno mutací a 35 % kalorickým omezením.

V roce 1993 Kenyon objevila, že mutace jednoho genu DAF-2 může zdvojnásobit délku života Caenorhabditis elegans a že velký vliv má i druhá mutace v genu DAF-16. Zjištění Kenyon vedla k objevu, že evolučně konzervovaný hormonální signalizační systém ovlivňuje stárnutí nejen jednoduchých organismů, ale i složitějších organismů (například savců). To vyvolalo intenzivní studium molekulární biologie stárnutí (včetně prací Leonarda Guarenteho a Davida Sinclaira). V současnosti jsou geny DAF-2 a DAF-16 popsány takto:

Gen DAF-2 kóduje receptor inzulinu u červa Caenorhabditis elegans. Je součástí první metabolické dráhy, která reguluje rychlost stárnutí. Dále reguluje reprodukční vývoj, odolnost vůči oxidačnímu stresu, termotoleranci, odolnost vůči hypoxii a odolnost vůči bakteriálním patogenům. Kenyon prokázala, že mutace v DAF-2 zdvojnásobují délku života červů.
DAF-16 se také vyskytuje u červa Caenorhabditis elegans a je zodpovědný za aktivaci genů, které se podílejí na dlouhověkosti, lipogenezi, přežití tepelného šoku a oxidačního stresu. Chrání organismus během nedostatku potravy, což způsobuje, že se transformuje do hibernace (stav známý jako Dauer). Gen hraje významnou roli ve výzkumu dlouhověkosti a signální dráhy inzulínu.

Osobní experimenty

Kenyon na základě svého výzkumu změnila i své stravování. V roce 2000 po zjištění, že cukr zkracuje významně životnost červů, přestala jíst sacharidy s vysokým glykemickým indexem a začala jíst nízkosacharidovou stravu. Krátce také experimentovala s dietou s omezením kalorií po dobu dvou dnů.

Ocenění a vyznamenání

1997 člen Americké akademie umění a věd
2000 cena krále Faisala za medicínu
2003 člen Národní akademie věd Spojených států amerických
2003 prezident, Genetics Society of America
2004 cena Asociace amerických lékařských fakult za významný výzkum
2005 cena Ilse & Helmut Wachter za mimořádný vědecký úspěch
2006 cena La Fondation IPSEN za výzkum dlouhověkosti
2008 AARP Inspire Award
2011 cena Dana Davida za budoucnost – Stárnutí: Tváří v tvář výzvě
2021 Dicksonova cena v medicíně

Související články

Stárnutí
Caenorhabditis elegans (háďátko obecné)
Drosophila (octomilka)

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cynthia Kenyon na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Cynthia Kenyon na Wikimedia Commons