Deinonychosauria
 DeinonychosauriaStratigrafický výskyt: Jura až křída, asi před 167 až 66 miliony let | |
|---|---|
 Kostra variraptora, zástupce skupiny | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | plazi (Sauropsida) |
| Nadřád | dinosauři (Dinosauria) |
| Řád | plazopánví (Saurischia) |
| Podřád | Theropoda |
| Infrařád | Deinonychosauria Colbert & Russell, 1969 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Deinonychosauria ("ještěři s hrozivým drápem") je klad (vývojová větev) masožravých teropodních dinosaurů, blízce příbuzných dnešním ptákům.[1]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Žili v období střední jury až svrchní křídy na většině světových kontinentů a byli zřejmě vesměs opeření. Charakteristickým znakem této skupiny byl zvětšený srpovitý dráp na druhém prstu zadních končetin, který ale sloužil spíše jen k přidržování kořisti, nikoliv k jejímu sápání.[2] Tito dinosauři měli také relativně největší mozky ze všech známých neptačích dinosaurů. Někteří ještě před vznikem ptáků vyvinuli schopnost letu, nikoliv ale plně aktivního.[3]
Charakteristikou těchto teropodů je poměrně velký mozek a s ním související relativně vysoká inteligence. Spekuluje se dokonce o možnosti, že někteří z těchto dinosaurů mohli být schopni používat jednoduché nástroje (v podobě větví, kamenů apod.).[4]
Mikrostruktura fosilních vajec druhohorních maniraptorů je zkoumána teprve v posledních letech. V případě východoasijského ootaxonu Protoceratopsidovum se jedná s největší pravděpodobností o vajíčka neznámého druhu deinonychosaurního teropoda.[5]
Systematika
[editovat | editovat zdroj]Podle nových analýz patří do této skupiny tři čeledi - Archaeopterygidae (včetně známého rodu Archaeopteryx), Dromaeosauridae a Troodontidae.
Rozměry
[editovat | editovat zdroj]Největším zástupcem byl nejspíše severoamerický dromeosaurid Utahraptor (délka až kolem 7 metrů) nebo Dakotaraptor s délkou asi 5,5 metru, za nejmenšího bývá považován čínský archeopterygid či troodontid Anchiornis o délce pouhých 34 cm, který však možná není přímým zástupcem skupiny Deinonychosauria.
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Zástupci této skupiny obývali většinu křídových kontinentů, jejich fosilie byly objeveny dokonce i na území Antarktidy.[6] V Číně byly objeveny celé série paralelně uložených fosilních stop deinonychosaurů z období rané křídy.[7] Miniaturní, jen 1 cm dlouhé fosilní stopy těchto malých opeřených dinosaurů byly objeveny ve spodnokřídových (asi 110 milionů let starých) geologických vrstvách v Jižní Koreji.[8]
Objevy ichnofosilií (zkamenělých otisků stop) deinonychosaurů dokládají, že také na území Severní Ameriky byli tito teropodi v období pozdní křídy podstatně více početní a rozšíření, než co nám o nich vypovídají pouze objevy kosterních fosilií.[9]
Klasifikace
[editovat | editovat zdroj]- Klad Maniraptora
- Klad Paraves/Eumaniraptora
- Rod Pedopenna
- Infrařád Deinonychosauria
- Čeleď Dromaeosauridae
- Čeleď Troodontidae
- Klad Paraves/Eumaniraptora
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ https://dinosaurusblog.com/2020/04/16/posledni-z-velociraptoru/
- ↑ https://blogs.plos.org/paleocomm/2019/08/30/killer-claws-or-climbing-crampons/
- ↑ Rui Pei, Michael Pittman, Pablo A. Goloboff, T. Alexander Dececchi, Michael B. Habib, Thomas G. Kaye, Hans C. E. Larsson, Mark A. Norell, Stephen L. Brusatte & Xing Xu (2020). Potential for Powered Flight Neared by Most Close Avialan Relatives, but Few Crossed Its Thresholds. Current Biology. doi: https://doi.org/10.1016/j.cub.2020.06.105
- ↑ https://www.osel.cz/11811-pouzivali-druhohorni-dinosauri-nastroje.html
- ↑ Seung Choi, Daniel E. Barta, Miguel Moreno-Azanza, Noe-Heon Kim, Colin A. Shaw & David J. Varricchio (2022). Microstructural description of the maniraptoran egg Protoceratopsidovum. Papers in Palaeontology. 8 (2): e1430. doi: https://doi.org/10.1002/spp2.1430
- ↑ Gigantic, Basal Deinonychosaur from James Ross Island, Antarctica & the Biostratigraphy of the Latest Cretaceous, Antarctic Dinosaurs Dr. Judd Case's research in Antarctica. CWU Biology (36 min.): https://www.youtube.com/watch?v=kSovD7H5D6w
- ↑ Lida Xing, et al. (2018). Multiple parallel deinonychosaurian trackways from a diverse dinosaur track assemblage of the Lower Cretaceous Dasheng Group of Shandong Province, China. Cretaceous Research. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2018.04.005
- ↑ https://phys.org/news/2018-11-tiny-raptor-tracks-big-discovery.html
- ↑ Nathan J. Enriquez, Nicolás E. Campione, Corwin Sullivan, Matthew Vavrek, Robin L. Sissons, Matt A. White & Phil R. Bell (2020). Probable deinonychosaur tracks from the Upper Cretaceous Wapiti Formation (upper Campanian) of Alberta, Canada. Geological Magazine. doi: https://doi.org/10.1017/S0016756820001247
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Ostrom, J. H. (1969). Osteology of Deinonychus antirrhopus, an unusual theropod from the Lower Cretaceous of Montana. Peabody Museum of Natural History Bulletin. 30: 1–165.
- Mark J. Powers, Matteo Fabbri, Michael R. Doschak, Bhart-Anjan S. Bhullar, David C. Evans, Mark A. Norell & Philip J. Currie (2022). A new hypothesis of eudromaeosaurian evolution: CT scans assist in testing and constructing morphological characters. Journal of Vertebrate Paleontology. Article: e2010087. doi: https://doi.org/10.1080/02724634.2021.2010087
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Deinonychosauria na Wikimedia Commons - SOCHA, Vladimír. Dinosauří ikona slaví padesát. OSEL.cz [online]. 6. června 2019. Dostupné online. (česky)