Location via proxy:   [ UP ]  
[Report a bug]   [Manage cookies]                
Přeskočit na obsah

Eduard Heger

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ing. Eduard Heger
Eduard Heger (2022)
Eduard Heger (2022)
10. premiér Slovenska
Ve funkci:
1. dubna 2021 – 15. května 2023
PrezidentkaZuzana Čaputová
PředchůdceIgor Matovič
NástupceĽudovít Ódor
Místopředseda vlády Slovenska
Ve funkci:
21. března 2020 – 1. dubna 2021
15. ministr financí Slovenska
Ve funkci:
21. března 2020 – 1. dubna 2021
Předseda vládyIgor Matovič
PředchůdceLadislav Kamenický
NástupceIgor Matovič
Stranická příslušnost
ČlenstvíOĽaNO (2010–2023) Demokrati (od 2023)
Narození3. května 1976 (48 let)
Bratislava
Děti4
SídloBratislava
Alma materEkonomická univerzita v Bratislavě
Profesepolitik
Náboženstvíkatolicismus
OceněníŘád za zásluhy 1. třídy (2021)
PodpisEduard Heger, podpis
CommonsEduard Heger
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eduard Heger (* 3. května 1976[1] Bratislava[2]) je slovenský politik. Od roku 2016 působil jako poslanec Národní rady Slovenské republiky za hnutí OĽaNO.[1] Od března 2020 do března 2021 byl místopředsedou vlády a ministrem financí v Matovičově kabinetu, po jeho pádu byl premiérem až do května 2023, kdy jeho vládu nahradila nová vláda Ľudovíta Ódora. V roce 2023 byl předsedou politické strany Demokrati, poté ho vystřídal Jaroslav Naď.[3]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Před vstupem do politiky

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1999 dokončil pět let studia na ekonomické fakultě Ekonomické univerzity v Bratislavě s titulem inženýr (Ing.). Po promoci se stal asistentem generálního ředitele slovenské společnosti Intercomp Imex, která vyrábí koupelnové potřeby. V letech 1998–1999 pracoval jako manažer skupiny restaurací Kohútík v Bratislavě. Od roku 1999 do roku 2000 byl obchodním manažerem v EBI company. V letech 2001 až 2005 pracoval jako juniorský konzultant pro americkou společnost Cubic Application, která působila jako poradní tým pro slovenské ministerstvo obrany. V letech 2005 až 2007 působil jako manažer křesťanské komunity ve správě Katedrály svatého Martina v Bratislavě. V letech 2007 až 2016 pracoval ve Spojených státech jako manažer pro slovenského výrobce vodky Old Nassau.[4][5]

V opozici 2016–2020

[editovat | editovat zdroj]

V parlamentních volbách na Slovensku v roce 2016 kandidoval z 24. místa na kandidátce protikorupčního hnutí OĽaNO do Národní rady Slovenské republiky. Pomocí preferenčních hlasů voličů, kterých získal více než 15 tisíc, se ve svém hnutí umístil na 10. místě a byl zvolen poslancem. Stal se předsedou poslaneckého klubu OĽaNO, předsedou Výboru Národní rady pro kontrolu vojenského zpravodajství a členem výborů Národní rady pro hospodářské a evropské záležitosti. Byl velmi aktivním a energickým kritikem vlády v parlamentu. Během funkčního období byl hodnocen jako 2. nejaktivnější člen Národní rady. Předložil 173 návrhů zákonů a v parlamentu vystoupil 680krát. Byl opozičním stínovým ministrem financí, vypracoval ekonomický program svého hnutí za „zdravé“ veřejné finance a představil balíček opatření k boji proti byrokracii. Rovněž se účastnil a organizoval několik protikorupčních a protivládních protestů. Během volebního období byl také spoluorganizátorem iniciativy Stop hazardu, která bojovala za zákaz her a výherních automatů.[6]

Od roku 2020

[editovat | editovat zdroj]

V hnutí OĽaNO byl místopředsedou pro personální záležitosti.[7] V parlamentních volbách v roce 2020 opět kandidoval za OĽaNO. Získal celkem 62 964 preferenčních hlasů, a byl tak znovu zvolen do NR SR. 21. března byl jmenován ministrem financí SR v nové vládě Igora Matoviče.[8]

Dne 1. dubna 2021 byl prezidentkou Zuzanou Čaputovou jmenován premiérem, když si v důsledku vládní krize vyměnil úřady s Igorem Matovičem a začal řídit nově jmenovaný kabinet.[9][10][11]

Od 13. září do 4. října 2022 byl pověřen řízením ministerstva školství v důsledku odchodu SaS z vlády a tím i rezignace ministra školství za SaS Branislava Gröhlinga.

V prosinci 2022 byl prezidentkou Zuzanou Čaputovou pověřen vedením slovenské vlády, když byla jeho vlastní vládě ve slovenském parlamentu vyjádřena nedůvěra. V květnu 2023 požádal po odchodu několika dalších ministrů z vlády o odejmutí pověření. Prezidentka Zuzana Čaputová proto 15. května 2023 jmenovala tzv. úřednickou vládu, která úřadovala do parlamentních voleb v září 2023. Předsedou vlády se stal viceguvernér Národní banky Slovenska Ľudovít Ódor.[12][13][14]

V březnu 2023 oznámil odchod z OĽaNO.[15] Následně se stal členem a zároveň předsedou politické strany Demokrati.[16] Předsedou strany byl do 2. prosince 2023, kdy jej ve funkci vystřídal Jaroslav Naď.[3]

Politické názory

[editovat | editovat zdroj]

Je silným zastáncem umírněně konzervativní a liberálně konzervativní pozice v oblasti drogové, potratové nebo LGBT politiky.

Osobní život

[editovat | editovat zdroj]

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

Spolu se svojí manželkou Lucií má čtyři děti.[17][18]

Víra

[editovat | editovat zdroj]

Je silně věřícím a ve svém volném čase pracoval v několika funkcích katolické církve na Slovensku. Po smrti svého otce v roce 1999 konvertoval z ateismu na křesťanství.[19][20]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Eduard Heger na slovenské Wikipedii a Eduard Heger na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b Poslanci : Zoznam poslancov : Ing. Eduard Heger – Národná rada Slovenskej republiky. www.nrsr.sk [online]. Dostupné online. (slovensky) 
  2. ↑ Eduard Heger. OBYČAJNÍ ĽUDIA a nezávislé osobnosti [online]. Dostupné online. (slovensky) 
  3. ↑ a b Naď vystriedal Hegera na poste predsedu Demokratov, na sneme si zvolili aj nových podpredsedov. SME [online]. Petit Press, 2023-12-02 [cit. 2023-12-05]. Dostupné online. (slovensky) 
  4. ↑ Minister financií SR - web.text.serverTitle. www.mfsr.sk [online]. [cit. 2021-04-18]. Dostupné online. 
  5. ↑ KERN, Miro. Nekonfliktný charizmatik a obchodník s vodkou: premiérom bude Eduard Heger. Denník N [online]. 2021-03-28 [cit. 2021-04-18]. Dostupné online. (slovensky) 
  6. ↑ OBYČAJNÍ ĽUDIA a nezávislé osobnosti [online]. [cit. 2021-04-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-02-09. (slovensky) 
  7. ↑ ČIKOVSKÝ, Konštantín. Poslanec OĽaNO Heger: Podľa mňa sa Matovič do parlamentu čoskoro vráti. Denník N [online]. 2017-07-27. Dostupné online. (slovensky) 
  8. ↑ Eduard Heger – Minister financií. www.sme.sk [online]. Dostupné online. (slovensky) 
  9. ↑ Prezidentka vymenovala vládu Eduarda Hegera. Aktuality.sk [online]. [cit. 2021-04-03]. Dostupné online. (slovensky) 
  10. ↑ pet. Poučili jsme se z chyb, ujistil nový slovenský premiér Heger. ČT24 [online]. 2021-04-01 [cit. 2021-04-04]. Dostupné online. 
  11. ↑ Slovensko má nového premiéra. Matoviče vystřídal dosavadní ministr financí Heger. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2021-04-03]. Dostupné online. 
  12. ↑ VILČEK, Ivan. Čaputová jmenuje vládu odborníků v čele s Ódorem. Novinky.cz [online]. Borgis, 2023-05-07 [cit. 2023-05-08]. Dostupné online. 
  13. ↑ Heger končí, dává prostor Čaputové s úřednickou vládou. Novinky.cz [online]. Borgis, 2023-05-07 [cit. 2023-05-07]. Dostupné online. 
  14. ↑ Čaputová jmenovala Ódora premiérem, Slovensko má první úřednickou vládu. iDNES.cz [online]. 2023-05-15 [cit. 2023-05-15]. Dostupné online. 
  15. ↑ VILČEK, Ivan. Heger vystoupil z Matovičova hnutí, založil vlastní stranu. Novinky.cz [online]. Borgis, 2023-03-07 [cit. 2023-03-07]. Dostupné online. 
  16. ↑ DANIELA, Hajčáková. Heger preberá stranu od Miroslava Kollára, predstavil projekt Demokrati. SME [online]. 2023-03-07 [cit. 2023-03-07]. Dostupné online. (slovensky) 
  17. ↑ Eduard Heger. www.mojpribeh.sk [online]. [cit. 2021-04-18]. Dostupné online. 
  18. ↑ Slovo+ [online]. 2019-01-28 [cit. 2021-04-18]. Dostupné online. (slovensky) 
  19. ↑ AKO SA Z NÁBOŽENSKÉHO FANATIKA A PREDAJCU VODKY STAL NOVÝ PREMIÉR?. www.extraplus.sk [online]. [cit. 2021-04-18]. Dostupné online. (slovensky) 
  20. ↑ Eduard Heger: Obchodník s vodkou, kresťan a korunný princ OĽaNO. www.trend.sk [online]. 2021-03-30 [cit. 2021-04-18]. Dostupné online. (slovensky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Vláda Igora Matoviče
Předseda vlády
Igor Matovič (jmenován 21. března 2020, OLaNO)
Členové v den jmenování vlády
21. března 2020
Ján Budaj (životní prostředí, OLaNO) • Andrej Doležal (doprava, výstavba a regionální rozvoj, Sme rodina) • Branislav Gröhling (školství, věda, výzkum a sport, SaS) • Eduard Heger (místopředseda, finance, OLaNO) • Štefan Holý (místopředseda, Sme rodina) • Mária Kolíková (spravedlnost, Za ľudí) • Marek Krajčí (zdravotnictví, OLaNO) • Milan Krajniak (práce, sociální věci a rodina, Sme rodina) • Ján Mičovský (zemědělství a rozvoj venkova, OLaNO) • Roman Mikulec (vnitro, OLaNO) • Natália Milanová (kultura, OLaNO) • Jaroslav Naď (obrana, OLaNO) • Veronika Remišová (místopředsedkyně, regionální rozvoj a investice, Za ľudí) • Richard Sulík (místopředseda, hospodářství, do 8. dubna 2020 pověřen vedením ministerstva zahraničních věcí a evropských záležitostí, SaS)
Členové jmenovaní později
8. dubna 2020
Ivan Korčok (zahraniční věci a evropské záležitosti, nestr., nom. SaS)
Vláda Eduarda Hegera
Předseda vlády
Eduard Heger (jmenován 1. dubna 2021; od 13. září 2022 do 4. října 2022 pověřen řízením ministerstva školství, vědy, výzkumu a sportu; od 23. prosince 2022 pověřen řízením ministerstva financí; od 3. března 2023 pověřen řízením ministerstva zdravotnictví; OĽaNO, později Demokrati)
Členové v den jmenování vlády
1. dubna 2021
Ján Budaj (životní prostředí, OĽaNO, později Demokrati) • Andrej Doležal (doprava, výstavba a regionální rozvoj, do 9. dubna 2021 pověřen vedením ministerstva práce, sociálních věcí a rodiny, Sme rodina) • Branislav Gröhling (školství, věda, výzkum a sport, SaS – konec v úřadu 13. září 2022) • Štefan Holý (místopředseda, Sme rodina) • Mária Kolíková (spravedlnost, Za ľudí, později SaS – konec v úřadu 13. září 2022) •Ivan Korčok (zahraniční věci a evropské záležitosti, nestr. za SaS – konec v úřadu 13. září 2022) • Vladimír Lengvarský (zdravotnictví, nestr. za OĽaNO – konec v úřadu 3. března 2023) • Igor Matovič (místopředseda, finance, OĽaNO – konec v úřadu 23. prosince 2022) • Ján Mičovský (zemědělství a rozvoj venkova, OĽaNO – konec v úřadu 8. června 2021) • Roman Mikulec (vnitro, OĽaNO) • Natália Milanová (kultura, OĽaNO) • Jaroslav Naď (obrana, OĽaNO, později Demokrati) • Veronika Remišová (místopředsedkyně, regionální rozvoj a investice, Za ľudí) • Richard Sulík (hospodářství, SaS – konec v úřadu 31. srpna 2022)
Členové jmenovaní později
9. dubna 2021
Milan Krajniak (práce, sociální věci a rodina, Sme rodina)
8. června 2021
Samuel Vlčan (zemědělství a rozvoj venkova, nestr. za OĽaNO – konec v úřadu 5. května 2023)
13. září 2022
Karel Hirman (hospodářství, OĽaNO, později Demokrati) • Rastislav Káčer (zahraniční věci a evropské záležitosti, OĽaNO, později Demokrati – konec v úřadu 5. května 2023) • Viliam Karas (spravedlnost, nestr.)
4. října 2022
Ján Horecký (školství, věda, výzkum a sport, nestr.)
Premiéři Slovenska
ČSSR a ČSFR
Štefan Sádovský (1969) • Peter Colotka (1969–1988) • Ivan Knotek (1988–1989) • Pavol Hrivnák (1989) • Milan Čič (1989–1990) • Vladimír Mečiar (1990–1991) • Ján Čarnogurský (1991–1992) • Vladimír Mečiar (1992; vláda pokračovala dál v samostatné SR)
Slovenská republika
Vladimír Mečiar (1993–1994) • Jozef Moravčík (1994) • Vladimír Mečiar (1994–1998) • Mikuláš Dzurinda (1998–2006) • Robert Fico (2006–2010) • Iveta Radičová (2010–2012) • Robert Fico (2012–2018) • Peter Pellegrini (2018–2020) • Igor Matovič (2020–2021) • Eduard Heger (2021–2023) • Ľudovít Ódor (2023) • Robert Fico (od 2023)
Ministři financí Slovenské republiky
1992–19981998–20102010–20212021–dosud
Ministerstvo financí
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Eduard_Heger&oldid=23947329“