Emil Zillich

Emil Zillich
Narození	11. října 1830; Praha ; Rakouské císařství
Úmrtí	22. ledna 1896 (ve věku 65 let); Praha ; Rakousko-Uhersko
Povolání	malíř a fotograf
	multimediální obsah na Commons
	původní texty na Wikizdrojích
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emil Zillich, psán též Emilian (11. října 1830 Praha^[1] — 22. ledna 1896 tamtéž^[2]) byl český malíř a ilustrátor. Tvořil především žánrové malby s náměty z historie (třicetiletá válka, rokoko) i současnosti (pouliční život, obyčejní lidé). Ilustroval historické romány, knihy pro mládež a články v časopisech (Světozor). V jeho díle se projevuje smysl pro humor.

Život

Narodil se v rodině staroměstského krejčovského mistra Jana Zillicha a jeho manželky Marie; pokřtěn byl jako Emilian Carolus.^[1] ^{[pozn. 1]} Podle nekrologu Světozoru, kde byl uveden chybný rok narození, se jednalo o zámožnou rodinu.^[3]

Studoval na pražské malířské akademii u Ch. Rubena. Roku 1851 podnikl studijní cestu do Německa a Belgie. Poté se pravidelně účastnil výstav Krasoumné jednoty. Malířství pěstoval jen jako zálibu.^[3]

Počátkem osmdesátých let ho postihly finanční ztráty^[3] — v důsledku soudního sporu přišel o značnou část majetku zděděného po rodičích — což ho přinutilo malovat pro obživu.^[4] Od roku 1882 do konce 80. let vytvořil stovky ilustrací, především pro časopis Světozor, k historickým románům a do knih pro mládež. Poté se odstěhoval do Přeštic za rodinou své dcery.^[3]

Roku 1894, po smrti dcery, se vrátil zpět do Prahy. Tehdy již viditelně trpěl nervovou chorobou. Zpočátku bydlel u svého přítele a žáka Voráčka a v rámci možností pokračoval v umělecké tvorbě; s postupující nemocí ale požádal o přijetí do všeobecné nemocnice. Tam zemřel 22. ledna 1896.^[3] V té době již byl téměř zapomenutý,^[5] na pohřeb na Olšanských hřbitovech mu přišli jen osobní přátelé.^[3]

Dílo

Zillich netvořil velké kompozice,^[5] ale jen malé obrázky.^[6] Typická pro něj byla žánrová malba s náměty z rokoka, třicetileté války, ale i ze současnosti (např. pouliční život nebo svět „malých lidí“). V obrazech projevoval jemný cit pro kolorit i pro humor,^[3] hluboké vzdělání a bystrý pozorovatelský talent.^[6]

První ilustraci pro časopis Světozor uveřejnil v ročníku 1868. V 80. letech pak pro něj vytvořil několik set obrázků s tématy z historie, divadla a současných událostí. Vedle toho ilustroval literaturu pro mládež (Jarý věk, Zlaté mládí, Květy mládeže) aj.^[3]

Kromě humorně laděných prací vytvořil i několik vážných — např. oltářní obrazy ve Vřesovicích, Lochovicích a Husinci.^[4]

Ilustroval mimo jiné tato knižně vydaná díla:^[7]

Georges Ohnet, překlad Jan J. Benešovský-Veselý: Majitel hutí (1882)
František Hrnčíř: Květy : povídky pro mládež (1883)
Karel Václav Rais: Doma. Čásť II., Verše výpravné (1884)
Václav Špaček: Šlechetnosť, ozdoba dítek : sbírka mravoučných povídek (1884)
Album národních typů i krojů (1885)
Vítězslav Hálek: Písně slavíkovy (1885)
Josef Zaříčanský: Jaré mládí : básničky pro útlejší mládež (1886)
František Kretz a Emil Musil-Daňkovský: Obrázky národopisné (1886)
Alois Jirásek: V cizích službách : kus české anabase (1886)
Jakub Arbes: Kandidáti existence (1887)
Karel Václav Rais: Dárek maličkým : básničky (1889)
Kolda Malínský: Světlo a stín : dvě povídky ze zlatého věku (1890-1)
Karel Václav Rais: Nová sbírka Slovanských pohádek a pověstí (1894)
Emile Desbeaux, upravil Josef Klika: Márinčino proč? (posmrtně 1897)
Rudolf Jaroslav Kronbauer: Alma (posmrtně asi 1900)

Galerie

Hudebník
Příliš moc vína
Zajetí českých pánů v sedleckém klášteře

Odkazy

Poznámky

↑ Křestní jméno v podobě Emilian je uvedeno např. v Soupisu pražských obyvatel; podoba Emil je běžnější.

Reference

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/) a z projektu Kramerius NK ČR (http://kramerius.nkp.cz).

↑ ^a ^b Matrika narozených, Týn, 1829-1837, snímek 47. [s.l.]: Archiv hl. m. Prahy Dostupné online.
↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu všeobecné nemocnice na Novém Městě pražském
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h Emil Zillich. Světozor. 1896-01-31, roč. 30, čís. 12, s. 144. Dostupné online [cit. 2012-07-04].
↑ ^a ^b Emil Zillich. Humoristické listy. 1888-04-20, roč. 30, čís. 16, s. 148. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2012-07-04].
↑ ^a ^b HARLAS, František Xaver. Zillich Emil. In: OTTO, Jan. Ottův slovník naučný. Praha: J. Otto, 1908. Dostupné online. Svazek 27. S. 611.
↑ ^a ^b Emil Zillich. Národní listy. 1896-01-23, roč. 36, čís. 22, s. 4. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2012-07-04].
↑ Podle seznamu prací v NK ČR

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Emil Zillich na Wikimedia Commons
Autor Emil Zillich ve Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Emil Zillich
Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910, Zillich, Emiliin 1830
Emil Zillich v informačním systému abART

[3] Křestní jméno v podobě Emilian je uvedeno např. v Soupisu pražských obyvatel; podoba Emil je běžnější.

[matrika-1] Matrika narozených, Týn, 1829-1837, snímek 47. [s.l.]: Archiv hl. m. Prahy Dostupné online.

[matrikaZ-2] Matriční záznam o úmrtí a pohřbu všeobecné nemocnice na Novém Městě pražském

[Svet18960131-4] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h Emil Zillich. Světozor. 1896-01-31, roč. 30, čís. 12, s. 144. Dostupné online [cit. 2012-07-04].

[HumL18880420-5] Emil Zillich. Humoristické listy. 1888-04-20, roč. 30, čís. 16, s. 148. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2012-07-04].

[Otto-6] HARLAS, František Xaver. Zillich Emil. In: OTTO, Jan. Ottův slovník naučný. Praha: J. Otto, 1908. Dostupné online. Svazek 27. S. 611.

[NarL18960123-7] Emil Zillich. Národní listy. 1896-01-23, roč. 36, čís. 22, s. 4. [Národní knihovna České republiky Dostupné online] [cit. 2012-07-04].

[8] Podle seznamu prací v NK ČR

[1]

[2]

[pozn. 1]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]