František Jílek-Oberpfalcer
Prof. PhDr. František Jílek-Oberpfalcer | |
---|---|
Narození | 9. srpna 1890 Růžov Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 6. března 1973 (ve věku 82 let) Praha Československo |
Povolání | pedagog, jazykovědec, redaktor |
Národnost | česká |
Alma mater | Univerzita Karlova |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
František Jílek-Oberpfalcer (9. srpna 1890, Růžov[1] – 6. března 1973, Praha) byl český jazykovědec, vysokoškolský pedagog a překladatel.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se jako František Oberpfalcer, syn domkáře Jana Oberpfalcera v Růžově a matky Rosy, rozené Kubíčkové. Příjmení Jílek přijal v roce 1946 podle matky svého otce.[1]
Vystudoval gymnázium v Českých Budějovicích a v letech 1910–1914 Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Rigoróza z filologie slovanské a jazykozpytu (nyní jazykověda), z filosofie.[2] Ve válečném roce 1916 byl promován sub summis auspiciis Imperatoris, jako kadet-aspirant pěšího pluku č. 91, doktorem filosofie.[3]
Po působení na Ministerstvu národní obrany (1919–1927) se stal pedagogem, nejprve středoškolským[4] a po habilitaci v roce 1935 univerzitním na Univerzitě Karlově.[5] Od roku 1929 učil se sníženým úvazkem, od roku 1931 se již plně věnoval vědecké činnosti.[6]
Oženil se 27. dubna 1920 s Liduškou Hemerovou.[7]
Věnoval se mnoha oborům, včetně dialektologie, zejména z oblastí jižních Čech a Podkrkonoší, historické mluvnice, ve zkoumání argotu a slangu nebo jazykového humoru (např. slovních hříček) byl v českém prostředí průkopníkem atd.[8]
Za druhé světové války cestoval po území protektorátu a přednášel o českém jazyce, čímž podporoval národní cítění.[8] Ze stejné doby jsou také některé jeho silné apelující stati jako Krásná, čistá, svatá řeč mateřská (1945) a Je ctí být Čechem (v Kalendáři středoškolského studentstva 1940/1941).[9] Po válce naopak apeloval na počešťování německých příjmení, tehdy také začal vedle rodného příjmení Oberpfalcer používat i příjmení Jílek po babičce.[5]
V letech 1932 až 1948 byl členem redakční rady časopisu Naše řeč.[5][9] Věnoval se také jazykové redakci vydání české beletrie (např. Komenského Orbis pictus nebo Karafiátovi Broučci)[9] a překladatelství. Od roku 1946 vyučoval jako profesor na filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1960 odešel do penze.[6]
Genderová lingvistka Jana Valdrová považuje Františka Oberpfalcera za hlavního iniciátora toho, že po vyhnání Němců bylo prosazeno plošné přechylování příjmení. Před válkou se, pod vlivem kontaktu s německou menšinou, vyskytovala i jména typu Anna Procházka či Eva Vykopal.[10] Tématu přechylování se Oberpfalcer věnoval dlouhodobě, například začátkem 30. let v článcích:
- Přechylování jmen jako výraz rozdílu v pohlaví, I., Naše řeč, ročník 16 (1932), číslo 7, s. 193–199
- Přechylování jmen jako výraz rozdílu v pohlaví, II., Naše řeč, volume 16 (1932), issue 8, pp. 225–232
- Přípona -yni, -yně při přechylování, Naše řeč, volume 17 (1933), issue 1, pp. 5–11
Ocenění
[editovat | editovat zdroj]Emil Dvořák v článku k Oberpfalcerovým 80. narozeninám vyzdvihl jeho knihu Jazyk knih černých, jinak smolných z roku 1935, kde se Oberpfalcer věnoval zápisům výpovědí zapsaných v knihách útrpného práva (tj. např. při mučení).[9]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Napsal větší množství odborných prací, nejen úzce jazykovědného zaměření, např.:
- Skladba neurčitých zájmen v jazyce staročeském – dizertační práce (1916)
- O jazyce mateřském (1919)
- Jazykozpyt (1932)
- Rod jmen v češtině (habilitační práce, 1933)
- Jazyk knih černých, jinak smolných (1935)
- Nejstarší české hry divadelní (1941)
- Chvála jihočeské řeči (1943)
- Jak žili naši otcové (1946)
- Čeština je jazyk vtipný (1956, 2. vydání 1958, přepracované 3. vydání Vtipná čeština 1967)
- Česká sémantika (1956)
- Jihočeský člověk a jeho řeč (1961)
Je uveden r. 1914 jako překladatel ze sanskrtu novely Nepředložené jednání neznámého indického autora v 1000 nejkrásnějších novel ... č. 72
Pozůstalost Františka Jílka-Oberpfalcera je uložena v Památníku národního písemnictví.[11]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b DigiArchiv SOA v Třeboni – ver. 22.12.31. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2023-01-05]. Dostupné online.
- ↑ Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity III. (1908–1916). is.cuni.cz [online]. [cit. 2023-02-12]. Dostupné online.
- ↑ Digitální knihovna Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2023-01-05]. Dostupné online.
- ↑ Noviny Prahy 2, 6/2012, s. 9: 100. výročí bývalého reálného gymnázia. www.praha2.cz [online]. [cit. 2016-10-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-05-03.
- ↑ a b c Oberpfalcer – Jílek František [online]. Ledenice: Ledenice [cit. 2015-08-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-16.
- ↑ a b FORST, Vladimír. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, H–L. Praha: Academia, 1993. ISBN 80-200-0345-2. Kapitola František Jílek, s. 532–533.
- ↑ Digitální knihovna Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2023-01-05]. Dostupné online.
- ↑ a b Prof. dr. František Jílek-Oberpfalcer. Naše řeč [online]. 1973. Roč. 56, čís. 2. Dostupné online.
- ↑ a b c d DVOŘÁK, Emil. Osmdesátiny profesora Františka Jílka. Naše řeč. 1970, roč. 53, čís. 3, s. 180–183. Dostupné online.
- ↑ Jana Valdrová: Přechylování příjmení Archivováno 18. 8. 2019 na Wayback Machine., 2. 12. 2015
- ↑ Jílek-Oberpfalcer František. Praha: Památník národního písemnictví.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- DVOŘÁK, Emil. František Jílek-Oberpfalcer (9. VIII. 1890–6. III. 1973). Slavia. 1974, roč. 43, s. 111–112. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Osoba František Jílek-Oberpfalcer ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Jílek-Oberpfalcer