Narodil se v Carraře v Toskánsku v rodině dělníka v ocelárnách. V roce 1955 se rodina přestěhovala do Cardiffu ve Walesu kvůli nezaměstnanosti v Itálii po druhé světové válce. Jeho manželka Connie Eruzione byla sestřenicí amerického hokejisty Mikea Eruzione, olympijského vítěze z olympiády 1980 v Lake Placid. V roce 1979 získal americké občanství.
V roce 1962 zahájil kariéru v juniorce Swansea City AFC. První profesionální zápas odehrál v říjnu 1964 proti Rotherham United FC. V roce 1966 o Chinagliu nebyl v Británii zájem a musel nastoupil v Itálii povinnou vojenskou službu. Měl tříletý zákaz hrát italskou Serii A, protože hrál profesionálně mimo Itálii a tak mu otec sehnal angažmá v Serii C za US Massese 1919. Další 2 sezóny hrál stejnou soutěž za Internapoli Football Club, odkud v roce 1969 přestoupil do SS Lazio. S Laziem získal v roce 1974 italský titul a stal se i nejlepším střelcem italské ligy. V Poháru UEFA nastoupil v 9 utkáních a dal 11 gólů. V roce 1976 přestoupil do amerického klubu New York Cosmos, za který hrál až do roku 1983.
Za reprezentaci Itálie nastoupil ve 14 utkáních a dal 4 góly, startoval i na MS 1974. V roce 1971, poté, co Lazio sestoupilo do Serie B, se stal prvním italským fotbalistou povolaným do reprezentace z druholigového klubu - v přátelském zápase proti Bulharsku 21. června 1972 v Sofii.