Herculaneum
Herculaneum | |
---|---|
Poloha | |
Souřadnice | 40°48′22″ s. š., 14°20′51″ v. d. |
Časové pásmo | UTC+01:00 (standardní čas) UTC+02:00 (letní čas) |
Herculaneum | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 0,1 km² |
Správa | |
Oficiální web | ercolano |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Herculaneum (italsky Ercolano) bylo antické město v Kampánii, které zaniklo, stejně jako Pompeje a Stabiae, při výbuchu Vesuvu 24. srpna (nebo 24. října)[1] roku 79 n. l. Podle legendy jej založil mytický řecký hrdina Héraklés (latinsky Hercules).[2] Na jeho místě dnes stojí město Ercolano.
Historie
[editovat | editovat zdroj]První zmínka o městě je z roku 314 př. n. l. (Theofrastos) pod jménem Herakleion. Město založili Řekové, pod jejich vlivem se nalézalo po celé 6. století př. n. l. Herculaneum bylo obehnáno zdí a leželo na ploše 20 ha. Město leželo při silnici, která odpovídala trase budoucí Via Domitiana, z města Neapolis do Pompejí a Stabiae.
V 5. století př. n. l. se město dostalo pod vliv Samnitů. Od roku 307 př. n. l. patřilo Herculaneum do sféry vlivu římské republiky. V okamžiku zániku zde žilo asi 4 tisíce obyvatel. Na rozdíl od Pompejí nešlo v případě Herculanea o město založené na obchodu a řemeslech, bylo spíše sídlem patriciů a vyšší třídy. V roce 62 n. l. bylo město, stejně jako téměř celá Kampánie, zasaženo silným zemětřesením.
Zánik
[editovat | editovat zdroj]24. srpna (nebo 24. října) asi okolo jedné hodiny odpoledne[3] započala silná erupce pliniovského typu a vznikl mohutný sloupec popela, vynášený do výšky více než 30 km.[4][5] Kvůli větrům, které ten den vanuly ze severozápadu na jihovýchod, byl hustý sopečný oblak unášen přes Pompeje. Kvůli tomu se město ponořilo do naprosté tmy a zároveň ho zasypával sopečný spad rychlostí asi 15 cm/hod. Díky své poloze bylo Herculaneum během prvních 11 hodin ušetřeno jakýmkoliv vážným účinkům erupce.
Kolem půlnoci nastala druhá etapa erupce, o čemž svědčí vyvrhování šedé pemzy místo bílé. Do té doby stabilní erupční sloupec se pod svou vlastní vahou celkem 6× zhroutil a rozlil se po svazích do okolí v podobě extrémně nebezpečných pyroklastických proudů a pyroklastických přívalů. Tato lavině podobná žhavá (100–1 000 °C) směs hornin, popela a plynů, pohybující se rychlostí několika set km/h, spálí a zničí vše, co pohltí. Příčinou nestability erupčního sloupce byla jeho příliš vysoká hmotnost a nedostatečné konvekční proudění, které již nebylo schopné vynášet obrovské množství vulkanického materiálu a plynů vysoko do atmosféry. Během erupce Vesuvu vzniklo celkem sedm pyroklastických přívalů (S-1 až S-7) a šest pyroklastických proudů (F-1 až F-6). Svědčí o tom současný stratigrafický průzkum jednotlivých uložených vrstev, včetně dochovaných dopisů Plinia mladšího, který erupci přímo pozoroval. Situace se v okolí Vesuvu zhoršila okolo 7. hodiny ranní, kdy vznikl největší pyroklastický příval S-6. Ten zničil veškeré osídlení v okruhu 10–15 km[6] a při vstupu na moře se bez obtíží začal šířit přes Neapolský záliv až se zastavil druhé straně těsně u ostrohu Misenu. Téhož dne se vulkán postupně uklidnil.
Všichni obyvatelé Herculanea zemřeli kolem půlnoci při zásahu prvního pyroklastického přívalu (stejná situace v Pompejích nastala kolem půl sedmé ráno, kdy je pohltil čtvrtý příval). Jejich teplota v Herculaneu dosahovala 240–370 °C (jiný zdroj uvádí 500–600 °C). Tyto hodnoty dokládá na místě nalezené zuhelnatělé dřevo. Lidé zde zemřeli během pár sekund na následky tepelného šoku a jejich těla žár intenzivně spálil. Podle odhadů mohlo při výbuchu Vesuvu zemřít dohromady 3,5 tisíc osob (jiné prameny hovoří dokonce až o 16 tisících obětech[7]), ačkoliv doposud bylo objeveno jen 1 500 těl. Přesný počet mrtvých není znám. V obou dvou římských městech mohlo žít dohromady až 30 tisíc lidí. Jelikož se přes Herculaneum přehnala všechna žhavá mračna, na konci erupce skončilo pod 23 metrů tlustou vrstvou pyroklastických depozitů (v Pompejích 6 m).[8][9][10] Vzhledem k typu sopečné erupce neproběhla tvorba lávových proudů a tudíž žádné z římských měst jimi nemohlo být zalito. Vědci na základě získaných dat určili, že erupce vyvrhla 1 až 4,4 km³ popela a pemzy, což na indexu vulkanické aktivity odpovídá stupni VEI 5. Masivní přísun vulkanického materiálu se podepsal na místní topografii. Pozměnil tok řeky Sarno a zároveň rozšířil pobřeží. Vykopávky Herculanea, původně ležícího na břehu moře, se dnes nachází 500 m ve vnitrozemí.
Po události nebyly Pompeje a Herculaneum nikdy přestavěny, ačkoliv proběhly záchranné práce a taktéž rabování. V průběhu času se na města postupně zapomnělo a jejich ruiny zůstaly pohřbeny na nadcházejících 16. staletí.[11][12][13][10][14][15]
Vykopávky
[editovat | editovat zdroj]Herculaneum bylo znovu objeveno v 18. století díky nálezům kosterních pozůstatků. Archeologické výzkumy zde odhalily množství domů bohatých obyvatel, dvoje lázně, baziliku, několik chrámů a divadlo. Zachováno zůstalo mnohem více objektů než v nedalekých Pompejích.[16] Vrstva pyroklastických depozitů se během staletí zkonsolidovala a ztvrdla, tudíž archeologické práce jsou mnohem obtížnější než v blízkých Pompejích, kde se naopak vyskytuje měkčí vrstva pemzy, strusky a popela. Sopečný materiál ruiny měst dobře zakonzervoval, včetně materiálů, které by se jinak nedochovaly (např. dřevo, 2 tisíce svitků papyru, atd.). Vykopávky probíhaly ve třech hlavních vlnách: první vlna v letech 1738–1766, druhá potom v letech 1828–1855, při níž byly použity modernější metody, a třetí v letech 1869–1875, ta však přinesla pouze mizivé výsledky. Od roku 1927 byly vykopávky obnoveny a pokračují dodnes, ovšem se značnými omezeními – nad zavaleným Herculaneem se rozkládá moderní Ercolano a tak jsou kopány tunely.
Kosterní pozůstatky
[editovat | editovat zdroj]Nalezeny byly kosterní pozůstatky zhruba 300 lidí, především u mořského pobřeží v tzv. Domě lodí. Předpokládá se, že většina obyvatel města dokázala včas utéct. Zbytek zůstal a pravděpodobně čekal u moře na odvoz lodí. Nalezené ostatky a jiné materiály dokládají působení extrémních teplot, dosahující okolo 240–370 °C (jiný zdroj uvádí 500–600 °C). To vedlo k okamžité smrti osob a frakturám lebek, čelistí a zubů.
Nejvýznamnější objekty
[editovat | editovat zdroj]Vstup na archeologické naleziště je dnes z Corsa Ercolano. Za vstupem začíná viadukt, který na celou lokalitu nabízí výhled. Dále návštěvník musí sestoupit do 12 metrů hluboké prohlubně, ve které je možné si antické město prohlédnout. Protože budovy v Herculaneu neponičil propad střech a pater vlivem intenzivního sopečného spadu, což se týkalo Pompejí, leckde se zachovalo i druhé podlaží. V některých domech se dochovaly i původní střešní tašky, trámy, nábytek a věci osobní potřeby. Stranou hlavního areálu leží divadlo, které mohlo pojmout až 2 tisíc diváků. Odkrývání divadla postupuje velmi pomalu, leží totiž 26 metrů pod úrovní terénu.
Dům koster – pojmenovaný podle kosterních pozůstatků, které zde byly nalezeny. Budova má zastřešené atrium, klenutou kreslírnu a na zdech malby se zahradní tematikou.
Dům s mozaikovým atriem – tvoří jej dvě budovy a pojmenovaný je podle čtvercové mozaiky, která pokrývá podlahu atria. Dochovaly se v něm zbytky dřevěného portika.
Samnitský dům – pochází ze samnitské éry v 2. století př. n. l. Přízemí sestává z haly zdobené nepravým mramorem a sloupové galerie. Freska znázorňuje únos Europy.
Městské lázně – postavené v roce 10 n. l. Byly rozděleny do mužské a ženské sekce. Mužská sekce je větší a bohatěji zdobená, nalezneme v ní i tělocvičnu, ženská sekce je sice menší, zato lépe dochovaná.
Priapova vila – teprve nedávno odhalená vila, zdobená freskami a mozaikami. Nachází se v ní kostra koně.
Dům s drahokamem – nazvaný podle nálezu kameje z Claudiovy doby.
Dům s laní – postavený mezi lety 48–68 n. l. je nejelegantnějším domem v Herkulaneu. Zdi atria jsou zdobeny mramorem, stejně jako podlahy. V domě byla nalezena socha Laň napadená psy. V zahradě se nachází freska zobrazující Kupida při hře.
Předměstské lázně – nejlépe dochované antické lázně z druhé poloviny 1. století n. l.
Trellisův dům – typický příklad domu, který sloužil pro levné ubytování více rodin. Dochovaly se v něm dřevěné laťové podlahy a zdobené omítky.
Vila papyrů – objevená byla během vykopávek v letech 1738–1766, nalezena v ní byla knihovna s papyrovými svitky, jejichž hlavním tématem jsou filosofická pojednání. Svitky jsou dnes k vidění v Národní knihovně v Neapoli. Vstup do vily je zdobený kolonádou vedoucí k moři. Za ní se nachází atrium s 11 soškami. V zahradě bylo nalezeno několik bronzových soch, dnes umístěných v Archeologickém muzeu v Neapoli. Vila je přístupná samostatně, nalézá se mimo hlavní oblast vykopávek.
Fórum – dochovaly se z něj pouze stopy, nachází se na severním okraji vykopávek. Na jeho levé straně stojí zbytky portika baziliky, za ním lze vidět zbytky vítězného oblouku.
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Vnitřek budovy v Herculaneu (Casa di Nettuno e Amphitrite, Nr.22)
-
Roberto Rive: Herculaneum
-
Městské lázně v Herculaneu
-
Dům lodí, kde bylo nalezeno větší množství obětí
-
Cardo V
-
Sloupořadí v domě Argos
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Pompeje možná zanikly později, než se udává. Datování může změnit nápis uhlem na zdi. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2018-10-18]. Dostupné online.
- ↑ Dionýsos z Halikarnassu, Antiquitates Romanae I 44
- ↑ The Vesuvius for the Pompeians - Planet Pompeii. planetpompeii.com [online]. 2018-05-16 [cit. 2021-10-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ PARFITT, Elisabeth A.; WILSON, Lionel. Fundamentals of Physical Volcanology. [s.l.]: Blackwell Publishing company, 2009. Dostupné online. ISBN 978-0-63205443-5. Kapitola Pyroclastic falls and pyroclastic density currents: Estimating the eruption rate and the eruption speed, s. 114. (anglicky)
- ↑ PAONE, Angelo. The Somma-Vesuvius Activity with a Focus to the AD 79 Eruption: Hazard and Risk. Forecasting Volcanic Eruptions [online]. 2020-04-22. Dostupné online. DOI 10.5772/intechopen.89989. (anglicky)
- ↑ https://www.researchgate.net/publication/257758316_The_eruption_of_Vesuvius_of_79_AD_and_its_impact_on_human_environment_in_Pompei
- ↑ https://historycollection.com/7-things-didnt-know-tragic-town-pompeii-volcanic-eruption-destroyed/3/
- ↑ Archivovaná kopie. www.isita-org.com [online]. [cit. 2021-09-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-07-09.
- ↑ GIORDANO, Guido; CARICCHI, Chiara; VONA, Alessandro; CORRADO, Sveva. 79 AD Vesuvius PDC deposits' temperatures inferred from optical analysis on woods charred in-situ in the Villa dei Papiri at Hercolaneum (Italy). www.researchgate.net [online]. 2014-09. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b BRESSAN, David. Geology Scene Investigation: Death by Volcanic Fire. Scientific American Blog Network [online]. 2012-05-03 [cit. 2021-10-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ LUONGO, Giuseppe; PERROTTA, Annamaria; SCARPATI, Claudio; DE CAROLIS, Ernesto; PATRICELLI, Giovanni; CIARALLO, Annamaria. Impact of the AD 79 explosive eruption on Pompeii, II. Causes of death of the inhabitants inferred by stratigraphic analysis and areal distribution of the human casualties. S. 169–200. Journal of Volcanology and Geothermal Research [online]. 2003-08. Roč. 126, čís. 3–4, s. 169–200. Dostupné online. DOI 10.1016/S0377-0273(03)00147-1. (anglicky)
- ↑ GIACOMELLI, Lisetta; PERROTTA, Annamaria; SCANDONE, Roberto; SCARPATI, Claudio. The eruption of Vesuvius of 79 AD and its impact on human environment in Pompeii. S. 235–238. Episodes [online]. 2003-09-01. Roč. 26, čís. 3, s. 235–238. Dostupné online. DOI 10.18814/epiiugs/2003/v26i3/014. (anglicky)
- ↑ SIGURDSSON, Haraldur; CASHDOLLAR, Stanford; SPARKS, Stephen R. J. The Eruption of Vesuvius in A. D. 79: Reconstruction from Historical and Volcanological Evidence. S. 39. American Journal of Archaeology [online]. 1982-01. Roč. 86, čís. 1, s. 39. Dostupné online. DOI 10.2307/504292. (anglicky)
- ↑ https://books.google.cz/books?id=ychhvZGKswcC&pg=PA7&lpg=PA7&dq=s-4+pompeii+6:30+1:00+S-3+eruption+surge&source=bl&ots=Cu8rmauPlb&sig=ACfU3U2i2pSepqrY10WPrGzrJxFsR6nGrA&hl=cs&sa=X&ved=2ahUKEwi_1c3xscTxAhWRO-wKHauWB8gQ6AEwGHoECC0QAw#v=onepage&q=s-4%20pompeii%206%3A30%201%3A00%20S-3%20eruption%20surge&f=false
- ↑ https://www.tulane.edu/~sanelson/Natural_Disasters/volccasehist.htm
- ↑ KOLEKTIV AUTORŮ. Die letzten Stunden von Herculaneum. Mainz: Verlag Philip von Zabern, 2005. ISBN 3-8053-3445-1. S. 3.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Herculaneum na Wikimedia Commons
- Galerie Herculaneum na Wikimedia Commons
- Slovníkové heslo Herculaneum ve Wikislovníku
- oficiální stránka (italsky, anglicky)