Horlivka
| Horlivka / Gorlovka Горлівка / Горловка | |
|---|---|
 Palác kultury v Horlivce | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 48°18′ s. š., 38°3′ v. d. |
| Nadmořská výška | ~316 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+02:00 (standardní čas) UTC+03:00 (letní čas) |
| Stát |  Ukrajina |
| Oblast | Doněcká |
| Rajón | Horlivský |
| Administrativní dělení | 3 městské rajóny: Centralno-Miskyj, Kalininskyj, Mykytivskyj |
  Horlivka | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 422 km² |
| Počet obyvatel | 239 828, vč. aglomerace přes 300 000 (2022) |
| Hustota zalidnění | 686 obyv./km² |
| Etnické složení | Ukrajinci, Rusové |
| Náboženské složení | Pravoslavné křesťanství |
| Správa | |
| Starosta | Ivan Sacharčuk |
| Vznik | 1779 |
| Oficiální web | gorlovka |
| Telefonní předvolba | +380 24(2) |
| PSČ | 84600–84690 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Horlivka (ukrajinsky Горлівка; rusky Горловка – Gorlovka) je průmyslové město a dopravní uzel na východoukrajinském Donbasu. Leží na severovýchodě Doněcké oblasti, přibližně 50 km severně od Doněcku a je sídelním městem Horlivského rajónu. V současné době zde žije 220 000 obyvatel; jejich počet kvůli ekonomické recesi klesá (v 80. letech 20. století přesahoval 300 000).
Historie
[editovat | editovat zdroj]V roce 1779 byl založen Gosudarev Posad (Hospodářovo sídlo) zemědělsko-dělnického charakteru. Jméno Gosudar bylo ustáleným označením majitele nebo správce panství. Vesnice se nelišila od okolních osad Donbasu. Její rozvoj byl spojen se stavbou železnice Kursko–charkovsko–azovské železnice roku 1867 V roce 1869 byla přejmenováno podle důlního inženýra P. Gorlova na Gorlovka (místně Horlivka). Dělnické město poskytovalo základní služby a organizaci několika těžebních táborů. Během ruské revoluce v roce 1905 bylo dějištěm ozbrojeného povstání. V dubnu 1918 Horlivku ovládly jednotky loajální k Ukrajinské lidové republice. Pod sovětskou kontrolou od 20. do 30. let 20. století Horlivka hospodářsky expandovala tak, že se stala se hlavním centrem těžby v Ukrajinské SSR. Počátkem 20. století zde žilo zhruba 7000 osob; bouřlivý rozvoj nastal s masivní industrializací Donbasu v meziválečné éře.
V letech 1941–1943 město okupovaly německé jednotky, během 2. světové války ustupující nacisté vypalovali budovy i obytné domy a dopouštěli se masových střeleb. Přesto se počet obyvatel města do konce války zvýšil na více než 400 000. Poválečný hospodářský boom trval až do v 90. let 20. století, v posledních letech bylo mnoho dolů uzavřeno. Počet obyvatel klesl během 90. let o více než deset procent. V roce 2022 ukrajinské zprávy tvrdily, že ve městě probíhala vojenská ofenzíva.
Válka na Donbasu
[editovat | editovat zdroj]V polovině dubna 2014 a krátce poté dobyli proruští separatisté několik měst v Doněcké oblasti, obsadili policejní stanici a radnici v Horlivce. 11. června zatkli starostu Jevhena Klepa, unesli a usmrtili místostarostu Volodymyra Rybaka. Samozvaný starosta Horlivky Volodymyr Kolosniuk byl později zatčen.
Hospodářství a infrastruktura
[editovat | editovat zdroj]
Horlivka je standardní a utilitární panelové město bez historických památek. Po útlumu hornictví, průmyslu a s pokračujícím válečným ohrožením stále ubývá obyvatelstvo. Funguje zde několik uhelných dolů a největší ukrajinský průmyslový koncern Stirol.
Doprava
[editovat | editovat zdroj]Horlivka je hlavním železničním uzlem celého Donbasu. Na území města se nachází 5 železničních stanic a několik zastávek. 6 železničních tratí odtud vede ve směrech na Jasynuvatu a Doněck, Pokrovsk a Dnipro, dále na Slovjansk, Siversk, Popasnu a Debalceve. Ve městě jsou provozovány 4 linky tramvajové a 4 linky trolejbusové dopravy.
Kultura, památky a muzeum
[editovat | editovat zdroj]- Palác kultury ze 30. let 20. století, typová stavba stalinské éry, je centrem dění.
- Pravoslavná katedrála Zjevení Páně, postavená po roce 1990 místo dávno zbořeného novorenesančního chrámu z 19. století; monumentální stavba univerzálního ruského stylu.
- Muzeum umění má pozoruhodnou sbírku ruského a sovětského malířství, ve které jsou zastoupeni např. mistři secese Leon Bakst a Nikolaj Konstantinovič Rerich.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Horlivka na Wikimedia Commons
