James Casebere
| James Casebere | |
|---|---|
 James Casebere (29. dubna 2009) | |
| Narození | 1953 (70–71 let) Lansing |
| Alma mater | Michiganská státní univerzita |
| Povolání | fotograf a umělec |
| Manžel(ka) | Lorna Simpson |
| Děti | Zora Casebere |
| Ocenění | Guggenheimovo stipendium |
| Webová stránka | jamescasebere |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
James Casebere (* 1953) je americký fotograf. Narodil se v michiganském Lansingu a studoval nejprve na Michiganské státní univerzitě a později na Minneapoliské škole umění a designu. Jeho rané výstavy probíhaly v newyorských galeriích Artists Space, Sonnabend Gallery a dalších. Později vystavoval i na řadě míst v Evropě. V roce 1982 získal grant National Endowment for the Arts.[1]
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Casebere se narodil v Lansingu v Michiganu, vyrůstal poblíž Detroitu. Navštěvoval Michiganskou státní univerzitu a je absolventem Minneapolis College of Art and Design s titulem BFA v roce 1976. Na podzim roku 1977 navštěvoval Whitney Independent Study Programme v New Yorku a poté se přestěhoval do Los Angeles, kde studoval u Johna Baldessariho a Douga Hueblera. Mezi jeho spolužáky patřili Mike Kelley a Tony Oursler. V roce 1979 obdržel MFA od California Institute of the Arts.[2] Casebere lives and works in New York, NY and Canaan, NY.[3]
Casebereovy první výstavy v New Yorku byly v prostorách Artists Space, Franklin Furnace a Sonnabend Gallery. Jeho rané dílo je spojeno s tzv. Pictures Generation „postmoderních“ umělců, kteří se formovali v 80. letech. Od té doby Casebere vymýšlel složité modely a fotografoval je ve svém ateliéru. Casebereovy opuštěné prostory, odkazující na architekturu, historii umění a film, jsou vyrobeny z deskových konstrukcí jednoduchých materiálů rozdělených na základní formy. Počínaje Sonsbeekem '86 v Arnhemu v Holandsku a končícím kolem roku 1991, Casebere také vyráběl sochařské instalace ve velkém měřítku.[4]
První díla obsahují obrazy amerického předměstského domu. Následovaly fotografie i sochařské instalace, které se zabývaly mytickým americkým západem a občas měly za úkol pobavit diváka. Na počátku 90. let se Casebere zaměřil na rozvoj různých kulturních institucí během osvícenství a na jejich zastoupení jako architektonických typů, zejména věznic. Casebereovy fotografie sochařských instalací naznačují „prvek nereálnosti, který nabádá diváky, aby zpochybnili prostor a vyplnili jej vlastními odpověďmi“.[5]
Umělecká kariéra
[editovat | editovat zdroj]Od konce 90. let udělal Casebere velkoformátové fotografie zatopených budov, které se týkají:
- Bunkru pod říšským sněhem (Flooded Hallway)
- Kanalizace v Berlíně (Two Tunnels) a
- Atlantického obchodu s otroky (Four Flooded Arches, Nevisian Underground, Monticello).
Ve své tvorbě se také zmiňuje o moderních architektech, jako je Victor Horta (Spiral Staircase a Turning Hallway) a Richard Neutra (Garage a Dorm Room).
Po 11. září se Casebere navštívil Španělsko a východního Středomoří. Jeho první díla v tomto období byla inspirována Andalusií 10. století z důvodu spolupráce mezi islámskými, židovskými a křesťanskými kulturami předcházející inkvizici (La Alberca, Abadia, Spanish Bath, Mahgreb). Pozdější obrazy zobrazovaly Tripolis, Libanon, Ninive a Samarru v Iráku a Luxor v Egyptě. Několik jeho fotografií komplikovaných mešit bylo inspirováno osmanským architektem Mimarem Sinanem ze 16. století.
Výstavy
[editovat | editovat zdroj]Casebere byl zařazen do Whitney Bienále 1985. V letech 2002-2003 měl samostatnou výstavu v Southeastern Center for Contemporary Art v Winston-Salem v Severní Karolíně, která se následně přesunula do Muzea současného umění v Clevelandu, Muzea moderního umění v Montréalu, Quebec a Muzea umění Indianapolis. V letech 2000–2001 se zúčastnil výstavy The Architectural Unconscious: James Casebere and Glen Seator iniciovaný Addison Gallery of American Art na Phillips Academy v Andover, Massachusetts, která putovala do Institutu současného umění ve Filadelfii PA. V roce 1999 zrealizoval samostatnou výstavu Asylum v Muzeu moderního umění, Oxford, Anglie, ta se pak přesunula do Centro Galego de Arte Contemporanea, Santiago de Compostela, Španělsko, a Sainsbury centrum pro výtvarné umění, Norwich, Anglie. V roce 1996 vystavoval v Campu na benátském bienále v Itálii (kurátor Francesco Bonami), díla pak cestovala do Sandretto Foundation v italském Torinu a do Konstmusea ve švédském Malmö.
Haus der Kunst vystavil Fugitive[6] rozsáhlou průzkumnou ukázku Caseberovy práce, únor – červen 2016.
Centrum pro výtvarné umění, Brusel ("Bozar") v roce 2016 vystavilo After Scale Model: Dwelling in the Work of James Casebere[7]
Nejnovější dílo Jamese Casebera Emotional Architecture[8] debutovalo v Galerii Sean Kelly v roce 2017 a poté bylo vystaveno v Galerii Helga de Alvear v letech 2017–2018[9] a v Galerii Templon v Bruselu.[10]
Ocenění
[editovat | editovat zdroj]Casebere získal tří stipendia z Národní nadace pro umění, tři od nadace New York pro umění a jedno od John Simon Guggenheim pamětní nadace v roce 1995.[11]
Sbírky
[editovat | editovat zdroj]Caseberova díla jsou ve veřejných sbírkách Hammerova muzea a Guggenheimova muzea v New Yorku.[12]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ James Casebere [online]. Lightwork Collection [cit. 2019-09-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ James Casebere - Artists - Sean Kelly Gallery [online]. Dostupné online.
- ↑ HAMILTON, William L. An Artist's Novel Take on History: He Lets the Walls Talk [online]. Dostupné online.
- ↑ Archivovaná kopie. www.bombsite.com [online]. [cit. 2019-09-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-09-20.
- ↑ James Casebere at Sean Kelly [online]. Dostupné online.
- ↑ James Casebere. Fugitive [online]. Dostupné online.
- ↑ After Scale Model: Dwelling in the Work of James Casebere [online]. Dostupné online.
- ↑ James Casebere - Exhibitions - Sean Kelly Gallery [online]. Dostupné online.
- ↑ HTTP://DISISMAINEIM.COM, Disismaineim,. James Casebere [online]. [cit. 2019-09-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-07-10.
- ↑ Galerie Templon - Exhibition [online]. Dostupné online.
- ↑ John Simon Guggenheim Foundation - James Casebere [online]. Dostupné online.
- ↑ Courtroom [online]. 1 January 1980. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Chang, Chris, Jeffrey Eugenides, and Anthony Vidler. James Casebere, The Spatial Uncanny. Charta, 2001.
- Casebere, James and Glen Seater. The Architectural Unconscious. Addison Gallery of American Art, 2000
- Drohojowska-Philip, Hunter. “Art and Architecture. Lessons From One Man’s Model Society.” Los Angeles Times May 21, 2000. str. 57–58.
- Berger, Maurice and Andy Grundberg. James Casebere, Model Culture: Photographs 1975-1996. Friends of Photography, 1996.
- Ziolkowski, Thad. “James Casebere, Michael Klein Gallery.” Artforum September, 1995.
- Foster, Hal. "Uncanny Images.” Art In America November 1983. str. 202–204.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu James Casebere na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
- MURG, Stephanie. A small world: artist James Casebere captures Luis Barragán’s architecture in miniature [online]. Wallpaper, 2017-02-01 [cit. 2019-09-01]. Dostupné online. (anglicky)
