Jan I. Bretaňský
| Jan I. Bretaňský | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1217 Dreux |
| Úmrtí | 8. října 1286 (ve věku 68–69 let) Marzan |
| Potomci | Alix Bretaňská a Jan II. Bretaňský |
| Otec | Petr I. Bretaňský |
| Matka | Alice z Thouars |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| otec | Petr I. Bretaňský |
|---|---|
| matka | Alix z Thouars |
| manželka | Blanka Navarrská |
| syn | Jan II. Bretaňský |
| syn | Petr |
| dcera | Alix Bretaňská |
| syn | Theobald |
| syn | Theobald |
| dcera | Eleonora |
| syn | Mikuláš |
| syn | Robert |
Jan I. Bretaňský (fr. Jean le Roux (1217/1218? – 8. října 1286, Fréhel)[1] byl vévoda bretaňský, hrabě z Richmondu, účastník poslední kruciáty Ludvíka IX. a autor dvorské poezie.[2]
Život
[editovat | editovat zdroj]Jan se narodil jako prvorozený syn Petra Mauclerca, bratrance francouzského krále a bretaňské dědičky Alix. Matka zemřela při porodu třetího potomka a ovdovělý Mauclerc se stal poručníkem malého Jana, budoucího bretaňského vévody.[3] Po smrti Ludvíka VIII. byl Mauclerc jedním z nespokojených buřičů, jež organizovali vzpoury proti regentské vládě královny vdovy.[4] Jako vévoda popudil své vazaly hrabivostí a snahou o změnu dosavadních místních zvyklostí a roku 1230 se dočkal vzpoury. Odbojní vazalové nakonec přísahali, že podpoří právo Mauclercova prvorozeného na bretaňské vévodství.[5]
Jan se svého dědictví ujal roku 1237[6] a zůstal věrný politice svého otce. Vůči šlechtě a církvi se choval sice stejně, ale poněkud taktičtěji a postupně se mu podařilo se svými nepřáteli smířit nebo je porazit na bitevním poli[6] jako se to stalo Petrovi z Craonu. V letech 1240–41 se rozhořel spor mezi vévodou a nespokojeným Hervém z Léonu a poté pětiletý konflikt s Oliverem z Clissonu a Eudem z Pontchâteau. Roku 1257 se vévoda pomstil Alanovi z Avagouru na městě Dinan, které vyplenil.[7] Bylo jeho zvykem využívat finanční neschopnosti svých odbojných vazalů a získával tak jejich majetky pro sebe či své příbuzné. Roku 1240 nechal z Bretaně vyhnat Židy a bojoval proti lichvě.[8]
Zúčastnil se tuniské kruciáty krále Ludvíka IX. a podařilo se mu z válečného dobrodružství vyváznout ve zdraví. Ovšem dluhy, které nadělal společně se svými vojáky, nebyly splaceny ještě roku 1312.[9] Po králově skonu se přidal k výpravě anglického prince Eduarda a dostal se s ním do Svaté země. Do Bretaně se vrátil roku 1273.
Rodina
[editovat | editovat zdroj]Jan Bretaňský se 16. června 1236[1] oženil s prvorozenou[10] dcerou navarrského krále Theobalda I. S rukou nevěsty měl Jan případně získat i navarrské království. Dva roky[11] po svatbě se však narodil Theobaldovi vytoužený syn a Jan Bretaňský se roku 1254 za úplatu 3 tisíc livrů vzdal svého nároku na navarrský trůn.[1]
Zemřel v pokročilém věku po téměř padesáti letech vlády a byl pohřben v cisterciáckém klášteře Prières, jehož byl fundátorem.[12] Díky štědrému mecenášství[13] vévodova otce Petra Mauclerca ke katedrále v Chartres, se pod jižní rozetou dochovala vitráž s bretaňským erbem a idealizovanou podobou Jana, jeho rodičů a sestry.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c www.fmg.ac
- ↑ GALLIOU, Patrick; JONES, Michael. Bretonci. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1998. ISBN 80-7106-202-2. S. 256.
- ↑ Bretonci, str. 210
- ↑ KOVÁČ, Peter. Katedrála v Chartres. Francouzské umění rané a vrcholné gotiky. Praha: Eminent, 2007. ISBN 978-80-7281-000-0. S. 60.
- ↑ Bretonci, str. 209–210
- ↑ a b Bretonci, str. 211
- ↑ Bretonci, str. 213
- ↑ Bretonci, str. 212
- ↑ Bretonci, str. 285
- ↑ www.mittelalter-genealogie.de. www.mittelalter-genealogie.de [online]. [cit. 2010-01-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-18.
- ↑ www.mittelalter-genealogie.de. www.mittelalter-genealogie.de [online]. [cit. 2010-01-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-11.
- ↑ fr.topic-topos.com[nedostupný zdroj]
- ↑ Katedrála v Chartres, str. 203
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan I. Bretaňský na Wikimedia Commons - Jan se sestrou na vitráži pod jižní rozetou katedrály v Chartres[nedostupný zdroj]
- Erb bretaňských vévodů (vitráž v Chartres)[nedostupný zdroj]
- Jižní rozeta katedrály v Chartres
- Klášter Prières[nedostupný zdroj] (francouzsky)
| Předchůdce: Petr I. |
|
Bretaňský vévoda 1237–1286 |
|
Nástupce: Jan II. |
