Location via proxy:   [ UP ]  
[Report a bug]   [Manage cookies]                
Přeskočit na obsah

Jane Fondová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Jane Fonda)
Jane Fondová
Jane Fondová na festivalu v Cannes, 2014
Jane Fondová na festivalu v Cannes, 2014
Rodné jménoJane Seymour Fonda
Narození21. prosince 1937 (86 let)
USA New York, New York, USA
Alma materVassar College
Newyorská liga studentů umění
John Thomas Dye School
Aktivní roky1960–dosud
ChoťRoger Vadim (1965–1973)
Tom Hayden (1973–1990)
Ted Turner (1991–2001)
Partner(ka)Richard Perry (2009–2017)
DětiVanessa Vadim, Troy Garity a Mary Williams
RodičeHenry Fonda
Frances Ford Seymour
PříbuzníPeter Fonda (sourozenec)
Oficiální webwww.janefonda.com
Oscar
Nejlepší herečka v hlavní roli
1971 – Klute
1978 – Návrat domů
Cena Emmy
Nejlepší herečka v hlavní roli v minisérii nebo TV filmu
1984 – The Dollmaker
Zlatý glóbus
Nejlepší herečka v dramatu
1971 – Klute
1978 – Návrat domů
Cena BAFTA
Nejlepší herečka v hlavní roli
1979 – Julie
1980 – Čínský syndrom
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jane Fondová (nepřechýleně Jane Fonda, rodným jménem Jane Seymour Fonda; * 21. prosince 1937, New York) je americká herečka, spisovatelka, politická aktivistka, modelka, cvičitelka a producentka, která obdržela dva Oscary za nejlepší ženský výkon v hlavní roli za snímky Klute a Návrat domů. Slavnou se stala v šedesátých letech 20. století, kdy hrála ve filmech jako Barbarella a Dívka ze Západu a vrcholu své herecké kariéry dosáhla v 70. a 80. letech, kdy kromě dvou Oscarů získala i mnoho dalších filmových ocenění. V letech 1982–1995 produkovala také různé, převážně televizní záznamy a v roce 1991 oznámila ukončení herecké dráhy. Na filmová plátna se vrátila až roku 2005 ve filmu Příšerná tchyně a v showbyznysu působí dodnes.

Během šedesátých let se Jane Fondová stala také aktivistkou a začala podporovat mnoho organizací a hnutí za lidská práva; rovněž začala otevřeně vystupovat proti Válce ve Vietnamu, do které Spojené státy vstoupily v roce 1964 na straně Jižního Vietnamu. Během 60. let se spoustou ostatních celebrit také podporovala okupaci ostrova Alcatraz domorodým obyvatelstvem, která měla upozornit na selhání vlády v otázce práva na suverenitu domorodých Američanů a počátkem 70. let též podpořila levicovou politickou organizaci Black Panther Party a začala se angažovat i ve feministickém hnutí za práva žen. V roce 1984 založila společně s Barbrou Streisandovou a deseti dalšími ženami Hollywoodský ženský politický výbor (HWPC), ze kterého se později stala součást hnutí Nová levice a v roce 1986 pomohl proměnit americký senát v demokratický.[1] V roce 1992 bylo díky kampani HWPC zvoleno do amerického kongresu nejvíce žen, avšak po politických neúspěších v následujících letech,[2] výbor v roce 1997 zanikl.[3] Od počátku 21. století se začala zajímat také o ochranu přírody a i nyní často vystupuje na demonstracích a snaží se upozorňovat na změny klimatu.

Mládí a vzdělání

[editovat | editovat zdroj]

Jane Fondová se narodila 21. prosince 1937 v New Yorku jako dcera slavného amerického herce Henryho Fondy a jeho kanadské ženy Frances Ford Seymourové.[4][5] Její rodiče měli anglické, francouzské i skotské předky a díky aristokratickému původu její matky byla oslovována jako „Lady Fonda“.[6][7] Měla mladšího bratra Petera Fondu, který se později stal také hercem, a nevlastní sestru Frances de Villers z matčiny strany.[8] V roce 1950, kdy bylo Jane 12 let, její matka spáchala při léčbě v psychiatrické léčebně sebevraždu[9][10] a o rok později se její otec znovu oženil, s bývalou divadelní producentkou a textařkou Susan Blanchardovou.

Jane Fondová vyrůstala v New Yorku a od patnácti let začala docházet na hodiny tance.[11] Později navštěvovala přípravné školy Greenwichskou akademii (Greenwich Academy) v Greenwichi a školu Emmy Willardové v Troyi, po kterých nastoupila na soukromou vysokou školu Vassar College v Poughkeepsie.[12] Během studia začala působit jako modelka a dvakrát se objevila i na obálce módního časopisu Vogue.[13] V roce 1954 se po charitativním vystoupení v divadle Omaha Community Playhouse, kde vystoupila se svým otcem, začala zajímat o umění[13] a po dokončení studia na Vassar College odcestovala do Paříže studovat umění.[14] Po návratu do Spojených států se v roce 1958 setkala s hercem a režisérem Leem Strasbergem, který s ní navštívil divadelní školu Actors' Studio a řekl jí, že má na herectví talent. Jane Fondová byla nadšená a tehdy se údajně rozhodla, že se stane herečkou.[15]

Herecká kariéra

[editovat | editovat zdroj]
Jane Fondová v roce 1963

Začátky v 60. letech

[editovat | editovat zdroj]

Jane Fondová začala hrát v divadle již na konci 50. let a svou filmovou kariéru zahájila v roce 1960 sportovní komedií Tall Story. Ve stejnojmenné hře účinkovala i na Broadwayi a ve filmu se objevila též jako vysokoškolská roztleskávačka. Po jednom televizním filmu v roce 1961 se pustila do natáčení dramat Period of Adjustment a Na kruté stezce života (oba 1962), přičemž za Na kruté stezce života získala Zlatý glóbus pro nejlepší novou herečku roku. V roce 1963 se objevila v romantické komedii Sunday in New York a tentokrát ji deník Newsday nazval „nejkrásnější a nejnadanější herečkou ze všech nováčků“.[16] Měla však také své odpůrce a ve stejném roce ji v magazínu The Harvard Lampoon označili pro změnu za „nejhorší herečku roku“.[17] V roce 1964 se kvůli natáčení snímků Kočky a La Ronde přesunula do Francie. V dramatu La Ronde se objevila dokonce nahá, čímž se stala jednou z prvních amerických hereček, které se objevily nahé v zahraničním filmu.[18] Téhož roku jí byla nabídnuta i role ve filmu Doktor Živago, kterou však odmítla, jelikož nechtěla natáčením strávit devět měsíců.[19]

Průlom v její kariéře přišel s westernem Dívka ze Západu (1965), který obdržel pět nominací na Oscara a stal se jedním z deseti nejvýdělečnějších filmů roku. Jane Fondovou tak zařadil mezi užší hollywoodskou elitu. O rok později se objevila v krimi thrilleru Štvanice (1966) s Marlonem Brandem a Robertem Redfordem, za který získala několik kladných recenzí,[20] a následně odcestovala opět do Francie, kde natočila drama La Curée (1966). Díky tomuto snímku se v témže roce poprvé objevila i v časopisu Playboy, kde byly použity její odhalené fotografie z natáčení.[21] Jane Fondová však časopis ihned zažalovala, jelikož fotografie byly zveřejněny bez jejího souhlasu.[22] V roce 1966 si dále zahrála v komedii Každou středu a v roce 1967 v další úspěšné romantické komedii Bosé nohy v parku.

V roce 1968 poprvé hrála ve sci-fi filmu Barbarella (1968), který upevnil její postavení sexuálního symbolu. O rok později si však výkonem v psychologickém dramatu Koně se také střílejí vysloužila i uznání kritiků. Časopis Variety její výkon komentoval: „Fondová jako neúnavná, cynická smolařka z Dust Bowl podává dramatický výkon, který filmu dodává osobitost a strhující emocionální sílu.“[23] Významná kritička Pauline Kaelová ji ve své recenzi v magazínu The New Yorker přirovnala ke slavným herečkám Audrey Hepburnové a Bette Davisové, jelikož jako slavný sexsymbol nezanevřela na herecky náročné role.[24] Fondová za své výkony získala cenu Kruhu newyorských filmových kritiků (New York Film Critics Circle Award) a byla nominována na Oscara pro nejlepší herečku v hlavní roli.

Vrchol kariéry v 70. a 80. letech

[editovat | editovat zdroj]
Jane Fondová jako pin-up modelka v roce 1967

Sedmdesátá léta se stala pro Jane Fondovou jejím nejuznávanějším hereckým obdobím a její herecká kariéra dosáhla vrcholu. V několika případech se však kariéra střetávala s její aktivistickou činností. V roce 1971 přesto vyhrála svou první Cenu Akademie pro nejlepší herečku v hlavní roli za psychologický thriller Klute, v němž ztvárnila prostitutku Bree Danielsovou. Kromě svého prvního Oscara získala také Zlatý glóbus, další cenu Kruhu newyorských filmových kritiků i cenu Národní společnosti filmových kritiků. Během první poloviny 70. let již nezaznamenala podobně velký úspěch, ale zahrála si například ve filmech Tout va bien (1972), Nora (1973) či Steelyard Blues (1973), které jí pomohly navrátit status hollywoodské hvězdy. Kvůli aktivismu však svou kariéru podstatně omezovala. Jejím velkým comebackovým snímkem se stala komedie Legrace s Dickem a Jane (1977), za který opět obdržela spoustu pochvalných recenzí.[25] Na snímek Legrace s Dickem a Jane navázala dramatem Julie (1977), za které získala svou první cenu BAFTA pro nejlepší herečku v hlavní roli, druhý Zlatý glóbus a třetí nominaci na Oscara. Brzy poté Fondová oznámila, že již bude točit pouze filmy zaměřující se na důležité společenské otázky, kvůli čemuž následně odmítla několik nabídek. V roce 1978 nakonec natočila válečné drama Návrat domů, za které obdržela svého druhého Oscara (film získal celkově tři Oscary) a většina kritiků opět chválila její výkony.[26] Koncem 70. let si zahrála i v dalších úspěšných filmech jako Přijíždí jezdec (1978), Apartmá v Kalifornii (1978) nebo Čínský syndrom (1979), za který získala další cenu BAFTA a několik nominací. V závěru 70. let natočila také drama The Electric Horseman (1979), které se stalo jedenáctým nejvýdělečnějším filmem roku,[27][28] načež ji magazín Motion Picture Herald prohlásil za nejvýnosnější hollywoodskou herečku.[29]

Do 80. let vstoupila Jane Fondová komedií Od devíti do pěti (1980), ze které se stal obrovský kasovní trhák a stala se dokonce druhým nejvýdělečnějším filmem roku.[30] O rok později se pokusila napravit svůj napjatý vztah se svým otcem, a proto koupila práva na filmovou adaptaci hry Na Zlatém jezeře.[31] Ve stejnojmenném filmu se objevila kromě jejího otce Henryho Fondy také slavná herečka Katharine Hepburnová a všichni z trojice hlavních představitelů následně získali nominaci na Oscara (Henry Fonda i Katharine Hepburnová nominaci proměnili). Sošku pro svého otce nakonec převzala právě Jane Fondová, jelikož otec byl již nemocný a o pět měsíců později zemřel. Jane Fondová nadále pokračovala ve své herecké kariéře televizním filmem The Dollmaker (1984), za který posléze obdržela svou první cenu Emmy. O rok později si zahrála v krimi thrilleru Příští ráno (1986), kde ztvárnila postavu inspirovanou příběhem hollywoodské herečky Gail Russellové, která byla ve svých 36 letech nalezena předávkovaná ve svém bytě. Za tento snímek byla opět nominována na Oscara a dekádu završila vystoupením v dobrodružném filmu Přistěhovalec (1989) s Gregorym Peckem.

Jane Fondová s Tedem Turnerem v roce 2002.

Přelom 20. a 21. století a pozdějši tvorba

[editovat | editovat zdroj]

Na počátku 90. let se objevila po boku Roberta De Nira v romantickém dramatu Stanley a Iris (1990), avšak snímek se nedočkal větší popularity a prodělal. Jane Fondová se nakonec na dalších 15 let ze showbyznysu stáhla, přičemž v roce 1991 vyhlásila ukončení své herecké kariéry. V roce 2005 se však k filmování vrátila a natočila velmi úspěšnou komedii Příšerná tchyně, kde se blýskla po boku Jennifer Lopez. O dva roky později si zahrála v hlavní roli v komediálním dramatu Vlastní pravidla (2007) a po dvou filmech v roce 2011 její kariéra nabrala opět na obrátkách. V roce 2009 se poprvé od roku 1963 také vrátila na Broadway, kde ztvárňovala roli Katherine Brandtové ve hře 33 Variations,[32][33] která jí dokonce vynesla nominaci na cenu Tony.

V roce 2011 si po téměř 40 letech zahrála ve francouzsky mluveném filmu Co kdybychom žili společně?[34][35] a ve stejném roce se po boku Catherine Keenerové objevila jako hippie babička v komedii Komuna mé matky.[36] O rok později začala vystupovat v seriálu The Newsroom (2012–2014), kde zůstala po tři sezóny a získala dvě další nominace na cenu Emmy. V roce 2013 se objevila ve dramatu Komorník, kde ztvárnila bývalou první dámu Nancy Reaganovou, a následujícího roku se objevila v dalších dvou snímcích. V roce 2015 si zahrála ve filmu Mládí, za který byla opět nominována na Zlatý glóbus. Téhož roku se také objevila po boku Russella Crowea v dramatu Otcové a dcery.

V roce 2017 se společně s Robertem Redfordem objevila v romantickém dramatu Our Souls at Night (2017), které vzbudilo u kritiků ohlas. O rok později v kariéře pokračovala komediálním filmem Dámský klub (2018), který se stal kasovním trhákem. Od druhé dekády 21. století se Fondová začala častěji věnovat natáčení televizních seriálů jako například The Newsroom, Grace a Frankie nebo Stoner Cats a v roce 2014 se objevila také ve slavném seriálu Simpsonovi.

Jane Fondová se stále věnuje své herecké kariéře a jejím posledním snímkem se prozatím stal muzikál This Is Me...Now z roku 2024.

Aktivismus

[editovat | editovat zdroj]
Jane Fondová na konferenci proti válce ve Vietnamu, Haag, leden 1975

Odpor k válce ve Vietnamu

[editovat | editovat zdroj]

Jane Fondová jakožto aktivistka za lidská práva se v 60. letech stala členkou opozice proti válce ve Vietnamu, kterou vedly Spojené státy na straně Jižního Vietnamu proti Severnímu Vietnamu podporovanému Sovětským svazem. Během probíhající války vystoupila Fondová v roce 1970 například před shromážděním na univerzitě v Albuquerque, kde promluvila o právech amerických vojáků v zahraničí (GI). Ve stejném roce se vyslovila také na shromáždění organizace Vietnamští váleční veteráni proti válce (Vietnam Veterans Against the War), kde se nabídla, že organizaci pomůže získat finanční prostředky. Na podzim roku 1970 nakonec Fondová zahájila své turné po amerických univerzitách, během kterého získávala finanční prostředky pro organizaci. O rok později se společně s aktivistou Fredem Gardnerem a hercem Donaldem Sutherlandem vydala na protiválečné turné „Free The Army“, reagujícím na turné komika Boba Hopea, které Fondová popsala jako „politický vaudeville“.

Kromě spousty výstupů proti válce Jane Fondová také navštívila komunistický Severní Vietnam a snažila se informovat o situaci z pohledu druhé strany. V červenci 1972, kdy navštívila hlavní město Hanoj, byla mimo jiné svědkem amerického bombardování hrází, jejichž trosky následně fotografovala a zveřejnila své postřehy o situaci. Fejetonista Joseph Kraft, který se nacházel v Severním Vietnamu též, však akci popsal jako náhodné poškození a obvinil Hanoj, že využívá zničené hráze jako propagandu.[37] I mnoho ostatních západních zpravodajů přesto hlásilo, že americké bombardování bylo provedeno záměrně a systematicky.[38] Jane Fondová během svého dvoutýdenního turné po Severním Vietnamu navštívila spoustu vesnic, nemocnic, škol i továren zasažených bombardováním a své postřehy následně popisovala v rozhlasovém vysílání rádia Radio Hanoi, kde též často kritizovala americkou vojenskou strategii.[39][40] Během turné navštívila i americké válečné zajatce a poté předala zprávy jejich rodinám. Po skončení války bylo zveřejněno mnoho příběhů o mučení válečných zajatců, což Fondová ihned napadla a prohlásila autory těchto příběhů za „pokrytce a lháře“.[41][42] Zajatci, se kterými se tehdy Fondová setkala, tyto zvěsti taktéž popřeli,[43] avšak následné šetření ukázalo, že se jmenovaní zajatci s Fondovou nikdy nesetkali.[40]

Během války však Americkou veřejnost nejvíce pobouřila fotografie, kde Fondová sedí na severovietnamském protiletadlovém kanónu.[44] Tato fotografie jí také vynesla přezdívku „Hanoi Jane“.[45][46] Fondová se později po válce veřejně několikrát omluvila a uvedla, že incident cítí jako „zradu amerických vojenských sil a své země“. Cesty do Vietnamu však kromě oné fotografie nikdy nelitovala a v rozhovoru v roce 2005 své snažení komentovala: „Naše vláda nám lhala a muži kvůli tomu umírali a já měla pocit, že musím něco udělat. Odhalit lži a pomoci ukončit válku.“[47]

„ Snažila jsem se pomoci ukončit válku, ale byly chvíle, kdy jsem nepřemýšlela, a je mi velmi líto, že jsem americkým vojákům ublížila. Až do smrti budu litovat své fotografie na protiletadlovém dělu, která vypadá, jako bych se snažila střílet na americká letadla. Bolelo to tolik vojáků, vyvolalo to tolik odporu, byla to ta nejstrašnější věc, jakou jsem jen mohla udělat. Bylo to pouze neuvážené. “
— Jane Fondová v rozhovoru s Barbarou Waltersovou (1988).[48]

Mnoho válečných veteránů však nehodlalo Fondové její aktivismus a protiválečné a protiamerické aktivity tolerovat a někteří zůstali rozhořčení i dlouho po válce. V roce 2005 jí při autogramiádě například bývalý námořník Michael A. Smith plivl do tváře žvýkací tabák a svůj čin komentoval jako „splacení čestného dluhu za sebe i ostatní veterány“.[49] Po návratu ze Severního Vietnamu začala Jane Fondová v roce 1972 přispívat a organizovat Indočínskou mírovou organizaci (Indochina Peace Campaign),[50] která se snažila mobilizovat protiválečné aktivisty v USA po Pařížských mírových dohodách v roce 1973 a působila až do roku 1975, kdy se americká vojska z Vietnamu stáhla.[51]

Jane Fondová na přednášce o klimatu v roce 2019.

Další postoje a kauzy

[editovat | editovat zdroj]

Zatčení v roce 1970

Dne 2. listopadu 1970 byla Jane Fondová po návratu z protiválečné přednášky v Kanadě na mezinárodním letišti v Clevelandu zatčena pro podezření z pašování drog.[52] V jejím zavazadle bylo nalezeno a zabaveno několik malých sáčků s prášky,[53] a ačkoliv Fondová protestovala, že se jedná pouze o vitamíny, policie ji zajistila a následně byla propuštěna na kauci. Fondová později uvedla, že policejní důstojník jí údajně sdělil, že byla zatčena na přímý rozkaz prezidenta Richarda Nixona.[54] Laboratorní testy nakonec potvrdily, že se skutečně jednalo o vitamíny, a obvinění vůči Fondové byla – bez větší pozornosti médií – stažena. Fotografie pořízená po zatčení, na které Fondová drží zatnutou pěst, se však následně stala široce publikovanou a později ji sama Fondová využila na několik svých projektů.[53]

Izraelsko-palestinský konflikt

V prosinci 2002 navštívila Jane Fondová Izrael a Západní břeh Jordánu, kde se v rámci turné zaměřeného na zastavení násilí na ženách zúčastnila se členy hnutí Ženy v černém demonstrace proti izraelské okupaci Západního břehu Jordánu a Pásma Gazy. Později navštívila jeruzalémskou a ramallážskou nemocnici i palestinský uprchlický tábor.[55] V roce 2009 se stala signatářkou dopisu proti Mezinárodnímu filmovému festivalu v Torontu v roce 2009, podporovanému izraelskou vládou,[56] která se tak údajně snažila odvést pozornost od Izraelsko-palestinského konfliktu.[57]

Válka v Iráku

V reakci na válku v Iráku (2003–2011) Fondová upozornila, že válka obrátila spoustu lidí po celém světě proti Spojeným státům a že globální nenávist k Americe by mohla mít za následek další teroristické útoky. V roce 2005 také naplánovala turné na následující rok,[58] ale nakonec jej zrušila kvůli obavám z odvedení pozornosti od aktivistky Cindy Sheehanové. V roce 2007 se přesto zúčastnila protiválečných protestů ve Washingtonu.[59][60]

Podpora domorodých Američanů

V roce 1970 odcestovala Jane Fondová do Seattlu, aby podpořila skupinu domorodých Američanů vedených Berniem Whitebearem, která se pokusila obsadit část bývalého armádního pozemku. Skupina se pokusila zajistit základnu, kde by následně zřídila služby pro místní početnou indiánskou populaci. Zároveň se také snažila protestovat proti utlačování a za nárok na část pozemku, který jim nakonec byl poskytnut.[61] Fondová mezitím začala kritizovat i zdejší ropovody, které byly postaveny bez souhlasu domorodých Američanů na jejich původní půdě. V roce 2017 se k tomuto tématu opět vrátila v reakci na mandát Donalda Trumpa na obnovení výstavby dalších kontroverzních ropovodů.[62]

Jane Fondová na demonstraci před budovou Kapitolu v roce 2020.

Feministické aktivity

  • Jak Jane Fondová sama uvedla, aktivistkou za ženská práva se stala díky své těžké minulosti, kdy byla, jak uvedla v roce 2017 v rozhovoru pro časopis People, údajně sexuálně zneužívána.
  • Fondová je též aktivní zastánkyní hnutí V-Day, které se snaží skoncovat s násilím na ženách.[63]
  • V roce 2001 založila organizaci Jane Fonda Center for Adolescent Reproductive Health, jejímž cílem je pomáhat mladistvým předcházet těhotenství.[64]
  • Dne 16. února 2004 Fondová vedla pochod přes mexické město Cuidad Juárez, kterým se pokusila upozornit mexickou vládu na poskytnutí prostředků na pomoc vyšetřování vražd stovek žen v místní oblasti.[65]
  • V září 2006 zavítala do Švédska, kde před volbami podpořila novou politickou stranu Feministiskt initiativ.[66]

Environmentalistické aktivity

  • V roce 2015 Fondová vyjádřila nesouhlas s povolením Baracka Obamy na průzkumné ropné vrty v Arktidě.
  • V červenci téhož roku se v Torontu zúčastnila protestu za „pracovní místa, spravedlnost a klima“, který zorganizovalo několik neziskových organizací a aktivistů.
  • Jane Fondová je velkou odpůrkyní ropného průmyslu a v roce 2017 například ostře kritizovala kanadského premiéra Justina Trudeaua, který nedodržel své sliby přednesené na klimatickém summitu v Paříži.[67]
  • V říjnu 2019 byla Fondová společně s dalšími herci[68][69][70][71] kvůli klimatickým protestům u Kapitolu čtyřikrát zatčena ve čtyřech po sobě jdoucích týdnech.[72][68]
  • V březnu 2022 spustila politický výbor Jane Fonda Climate PAC s cílem vytlačit politiky podporující využívání fosilních paliv.[73]

Osobní život

[editovat | editovat zdroj]

Byla třikrát vdaná, z těchto manželství pochází dvě děti. Jejím prvním manželem byl režisér Roger Vadim, který Jane Fondovou představil v Evropě a televiznímu světu jako oslnivou blondýnku. Je otcem dcery Vanessy (* 1968). Jejím druhým manželem se stal politik Tom Hayden, se kterým má syna Troye. V roce 1991 se provdala za televizního magnáta Teda Turnera, jejich vztah skončil v roce 2001 rozvodem.

V roce 2022 oznámila, že jí byl diagnostikován non-Hodgkinův lymfom. V minulosti již prodělala rakovinu kůže a rakovinu prsu.[74]

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]
Jane Fondová na filmovém festivalu v Cannes v roce 2007
Jane Fondová na filmovém festivalu v Cannes v roce 2015

Výběr z ocenění podle filmových databazí ČSFD a IMDb:[75][76]

Cena Akademie (Academy Award)

  • 1970 – Nejlepší herečka v hlavní roli (nominace za film Koně se také střílejí)
  • 1972 – Nejlepší herečka v hlavní roli (výhra za film Klute)
  • 1978 – Nejlepší herečka v hlavní roli (nominace za film Julie)
  • 1979 – Nejlepší herečka v hlavní roli (výhra za film Návrat domů)
  • 1980 – Nejlepší herečka v hlavní roli (nominace za film Čínský syndrom)
  • 1982 – Nejlepší herečka ve vedlejší roli (nominace za film Na zlatém jezeře)
  • 1987 – Nejlepší herečka v hlavní roli (nominace za film Příští ráno)

Zlatý glóbus (Golden Globe Award)

  • 1962 – Nová hvězda roku (výhra)
  • 1963 – Nejlepší herečka v komedii/muzikálu (nominace za film Period of Adjustment)
  • 1966 – Nejlepší herečka v komedii/muzikálu (nominace za film Dívka ze Západu)
  • 1967 – Nejlepší herečka v komedii/muzikálu (nominace za film Každou středu)
  • 1970 – Nejlepší herečka v dramatu (nominace za film Koně se také střílejí)
  • 1972 – Nejlepší herečka v dramatu (výhra za film Klute)
  • 1978 – Nejlepší herečka v dramatu (výhra za film Julie)
  • 1979 – Nejlepší herečka v dramatu (výhra za film Návrat domů)
  • 1980 – Nejlepší herečka v dramatu (výhra za film Čínský syndrom)
  • 1982 – Nejlepší herečka ve vedlejší roli (nominace za film Na zlatém jezeře)
  • 1985 – Nejlepší herečka v minisérii nebo TV filmu (nominace za film The Dollmaker)
  • 2016 – Nejlepší herečka ve vedlejší roli (nominace za film Mládí)
  • 2021 – Cena Cecila B. DeMilla za celoživotní přínos filmu

Filmová cena Britské akademie (BAFTA)

  • 1966 – Nejlepší zahraniční herečka (nominace za film Dívka ze Západu)
  • 1968 – Nejlepší zahraniční herečka (nominace za film Bosé nohy v parku)
  • 1971 – Nejlepší herečka v hlavní roli (nominace za film Koně se také střílejí)
  • 1972 – Nejlepší herečka v hlavní roli (nominace za film Klute)
  • 1979 – Nejlepší herečka v hlavní roli (výhra za film Julie)
  • 1980 – Nejlepší herečka v hlavní roli (výhra za film Čínský syndrom)
  • 1983 – Nejlepší herečka ve vedlejší roli (nominace za film Na zlatém jezeře)

Cena Kruhu newyorských filmových kritiků (New York Film Critics Circle Award)

Cena Emmy (Primetime Emmy Award)

  • 1984 – Nejlepší herečka v minisérii nebo televizním filmu (výhra za film The Dollmaker)
  • 1995 – Nejlepší herečka v minisérii nebo televizním filmu (nominace za seriál A Century of Women)
  • 2013 – Nejlepší herečka ve vedlejší roli v dramatickém seriálu (nominace za seriál The Newsroom)
  • 2014 – Nejlepší herečka ve vedlejší roli v dramatickém seriálu (nominace za seriál The Newsroom)
  • 2017 – Nejlepší herečka v komediálním seriálu (nominace za seriál Grace a Frankie)

Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary

Filmografie

[editovat | editovat zdroj]

Film

[editovat | editovat zdroj]
Rok Název Role Režie
1960 Tall Story June Ryder Joshua Logan
1962 Walk on the Wild Side Kitty Twist Edward Dmytryk
The Chapman Report Kathleen Barclay George Cukor
Period of Adjustment Isabel Haverstick George Roy Hill
1963 In the Cool of the Day Christine Bonner Robert Stevens
Sunday in New York Eileen Tyler Peter Tewksbury
1964 Kočky Melinda René Clément
La Ronde Sophie Roger Vadim
1965 Dívka ze Západu Catherine „Cat“ Ballou Elliot Silverstein
1966 Štvanice Anna Reeves Arthur Penn
La Curée Renee Saccard Roger Vadim
Každou středu Ellen Gordon Robert Ellis Miller
1967 Když přichází noc Julie Ann Warren Otto Preminger
Bosé nohy v parku Corie Bratter Gene Saks
1968 Podivuhodné příběhy Contessa Frederica Federico Fellini, Louis Malle, Roger Vadim
Barbarella Barbarella Roger Vadim
1969 Koně se také střílejí Gloria Beatty Sydney Pollack
1971 Klute Bree Daniels Alan Pakula
1972 Tout Va Bien Suzanne Jean-Luc Godard, Jean-Pierre Gorin
1973 Steelyard Blues Iris Caine Alan Myerson
Nora Nora Helmer Joseph Losey
1976 Modrý pták Noc George Cukor
1977 Legrace s Dickem a Jane Jane Harper Ted Kotcheff
Julie Lillian Hellman Fred Zinnemann
1978 Návrat domů Sally Hyde Hal Ashby
Přijíždí jezdec Ella Connors Alan Pakula
1978 Apartmá v Kalifornii Hannah Warren Herbert Ross
1979 Čínský syndrom Kimberly Wells James Bridges
Elektrický jezdec Alice „Hallie“ Martin Sydney Pollack
1980 Od devíti do pěti Judy Bernly Colin Higgins
1981 Na Zlatém jezeře Chelsea Thayer Wayne Mark Rydell
Bankovní převod Lee Winters Alan J. Pakula
1985 Anežka boží Dr. Martha Livingston Norman Jewison
1986 Příští ráno Alex Sternbergen Sidney Lumet
1989 Přistěhovalec Harriet Winslow Luis Puenzo
1990 Stanley a Iris Iris Estelle King Martin Ritt
2005 Příšerná tchyně Viola Fields Robert Luketic
2007 Vlastní pravidla Georgia Randall Garry Marshall
2011 Co kdybychom žili společně? Jeanne Stéphane Robelin
2012 Komuna mé matky Grace Bruce Beresford
2013 Komorník Nancy Reaganová Lee Daniels
2014 Co by kdyby zákaznice v lékárně David Postmentier, Geoff Moore
Blondýna na předpis Hilary Altman Shawn Levy
2015 Mládí Brenda Morel Paolo Sorrentino
Otcové a dcery Teddy Stanton Gabriele Muccino
2017 Our Souls at Night Addie Moore Ritesh Batra
2018 Dámský klub Vivian Bill Holderman

Televize

[editovat | editovat zdroj]
Rok Název Role Poznámky
1961 A String of Beads Gloria Winters TV film
1982 9 to 5 O'Neil díl: „The Security Guard“
1984 The Dollmaker Gertie Nevels TV film
2012–2014 Newsroom Leona Lansing 10 dílů
2014 Simpsonovi Maxine Lombardová (hlas) díl: „Protiklady se přifrakují“
2015– Grace a Frankie Grace Hanson 78 dílů; takové výkonná producentka
2016 Elena a tajemství Avaloru Shuriki (hlas) TV film
2017– Elena z Avaloru Shuriki (hlas) 10 dílů
2020 Show Ellen DeGeneresové ona sama (host) díl: „January 17, 2020"
Who Wants to Be a Millionaire? ona sama (soutěžící) díl: „Nikki Glasser, Jane Fonda & Anthony Anderson"
Make It Work! ona sama televizní pořad

Galerie

[editovat | editovat zdroj]
  • Jane Fondová, 1963
    Jane Fondová, 1963
  • Jane Fondová, 1990
    Jane Fondová, 1990
  • Jane Fondová, 2006
    Jane Fondová, 2006
  • Jane Fondová, 2009
    Jane Fondová, 2009
  • Jane Fondová, 2014
    Jane Fondová, 2014

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ SMITH, Timothy K. What Does Barbra Believe in, Anyway? 'Repair the World'. Wall Street Journal. 1993-05-14. (anglicky) 
  2. ↑ WELKOS, Robert W. Is There a Chill in the Air?. Los Angeles Times [online]. 1997-06-22 [cit. 2024-05-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ COOPER, Marc. Postcards From the Left. The Nation. 1999-04-05. Dostupné online [cit. 2024-05-27]. ISSN 0027-8378. (anglicky) 
  4. ↑ Henry Fonda Is Daddy of Newborn Girl. Stockton Evening and Sunday Record. 1937-12-22, s. 18. Dostupné online [cit. 2024-05-21]. (anglicky) 
  5. ↑ Jane Fonda. Biography [online]. 2019-12-16 [cit. 2024-05-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ FONDA, Jane. My Life So Far. New York: Random House, 2005. 642 s. Dostupné online. ISBN 0-375-50710-8. S. 41. (anglicky) 
  7. ↑ DOWD, Maureen. Jane Fonda, Intergalactic Eco-Warrior in a Red Coat. The New York Times. 2020-09-02. Dostupné online [cit. 2024-05-21]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  8. ↑ CRAVEN, Jo. Pilar Corrias: a new gallery for a new era. The Telegraph [online]. 2008-10-12 [cit. 2024-05-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Fonda (2005), s. 16–17
  10. ↑ The Craig House Institute / Tioranda. Roadtrippers [online]. [cit. 2024-05-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ The Fire Island Polls. Fire Island News [online]. 2008-06-28 [cit. 2024-05-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-12-05. 
  12. ↑ SONNEBORN, Liz. A to Z of American women in the performing arts. New York: Facts On File, 2002. 280 s. Dostupné online. ISBN 0-8160-4398-1. S. 71. (anglicky) 
  13. ↑ a b BROWNE, Pat; BROWNE, Ray Broadus. The Guide to United States Popular Culture. Wingate: Bowling Green State University Popular Press, 2001. 1010 s. Dostupné online. ISBN 0-87972-821-3. S. 288. (anglicky) 
  14. ↑ BOSWORTH, Patricia. Jane Fonda: The Private Life of a Public Woman. New York: Houghton Mifflin Harcourt Publishing Company, 2011. 596 s. ISBN 978-0-547-15257-8. S. 98. (anglicky) 
  15. ↑ FOSTER, Arnold W.; BLAU, Judith R. Art and Society: Readings in the Sociology of the Arts. New York: SUNY Press, 1989. ISBN 978-0-7914-0116-3. S. 118–119. (anglicky) 
  16. ↑ GALTNEY, Smith. 33 Preludes to 33 Variations: The Early Broadway Years of Jane Fonda. Broadway.com [online]. 2009-02-26 [cit. 2024-05-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ Harvard Lampoon Films. Sarasota Herald-Tribune. 1963-04-06, roč. 38, čís. 185, s. 12. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ Jane Fonda: Biography. Msn [online]. 2011-08-18 [cit. 2024-05-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  19. ↑ Bosworth (2011), s. 221
  20. ↑ Film Review: The Chase. Variety [online]. 1965-12-31 [cit. 2024-05-25]. Dostupné online. 
  21. ↑ THOMAS, Bob. Jane Fonda Mystified By Obscenity Charges. Alabama Journal. 1967-01-17. (anglicky) 
  22. ↑ DAVIDSON, Bill. Jane Fonda: An Intimate Biography. New York: Penguin Books, 1990. 294 s. ISBN 0-525-24888-9. S. 93. (anglicky) 
  23. ↑ They Shoot Horses, Don’t They?. Variety [online]. 1968-12-31 [cit. 2024-05-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ ALS, Hilton. Queen Jane, Approximately: How Jane Fonda Found Her Way Back to Acting. The New Yorker. 2011-05-02. Dostupné online [cit. 2024-05-25]. ISSN 0028-792X. (anglicky) 
  25. ↑ CANBY, Vincent. 'Dick and Jane' in Screen Romp. The New York Times. 1977-02-10. Dostupné online [cit. 2024-05-25]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  26. ↑ ROSENBAUM, Jonathan. War Bonds on Coming Home, 1978 Review. San Diego Reader. 1978-06-15. (anglicky) 
  27. ↑ Top Grossing Films of 1979 list. Listal [online]. 2018-06-12 [cit. 2024-05-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  28. ↑ The Electric Horseman. Box Office Mojo [online]. [cit. 2024-05-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. ↑ WILLIS, John. John Willis' Screen World: 1980. New York: Crown Pub, 1980. 256 s. ISBN 978-0-5175-4140-1. (anglicky) 
  30. ↑ Domestic Box Office For 1980. Box Office Mojo [online]. [cit. 2024-05-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. ↑ Barbarella comes of age. The Age [online]. 2005-05-14 [cit. 2024-05-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-03-03. (anglicky) 
  32. ↑ Jane Fonda returns to Broadway in '33 Variations'. USATODAY.com [online]. 2008-11-03 [cit. 2024-05-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-12-07. (anglicky) 
  33. ↑ FREY, Hillary. Broadway Bows Down to Power Dames Fonda, Sarandon, Lansbury. The New York Observer [online]. 2009-03-03 [cit. 2024-05-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-03-10. (anglicky) 
  34. ↑ Jane Fonda in a French twist. Express [online]. 2010-05-24 [cit. 2024-05-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. ↑ ‘And If We All Lived Together?’ (‘Et si on vivait tous ensemble?’): Film Review. The Hollywood Reporetr [online]. 2011-08-13 [cit. 2024-05-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. ↑ Fonda, Keener in 'Peace'. Reuters [online]. 2012-05-05 [cit. 2024-05-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. ↑ VIET NAM: The Battle of the Dikes. Time [online]. 1972-08-07 [cit. 2024-05-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. ↑ HERSHBERGER, Mary. Jane Fonda's War: A Political Biography Of An Antiwar Icon. New York: The New Press, 2005. 228 s. Dostupné online. ISBN 1-56584-988-4. S. 75–81. (anglicky) 
  39. ↑ Fonda (2005), s. 324
  40. ↑ a b MIKKELSON, David. Did Jane Fonda Betray US POWs by Handing Over Messages to North Vietnamese Captors?. Snopes [online]. 2000-06-21 [cit. 2024-05-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  41. ↑ ANDERSEN, Christopher P. Citizen Jane: The Turbulent Life of Jane Fonda. New York: Henry Holt and Company, 1990. 389 s. (First Edition). Dostupné online. ISBN 0-8050-0959-0. S. 266. (anglicky) 
  42. ↑ Jane Fonda Grants Some P.O.W. Torture. The New York Times. 1973-04-07, s. 11. Dostupné online [cit. 2024-05-29]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  43. ↑ The Truth About My Trip To Hanoi. Jane Fonda [online]. 2011-07-22 [cit. 2024-05-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-02-16. (anglicky) 
  44. ↑ ROBERTS, Laura. Jane Fonda relives her protest days on the set of her new film. The Telegraph [online]. 2010-07-26 [cit. 2024-05-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. ↑ HAYDON, John. The List: Top 10 Jane Fonda mistakes. The Washington Times [online]. 2012-12-23 [cit. 2024-05-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-10-12. (anglicky) 
  46. ↑ ITKOWITZ, Colby. How Jane Fonda’s 1972 trip to North Vietnam earned her the nickname ‘Hanoi Jane’. The Washington Post. 2021-10-28. Dostupné online [cit. 2024-05-29]. ISSN 0190-8286. (anglicky) 
  47. ↑ Jane Fonda: Wish I Hadn't: Actress Talks To Lesley Stahl About Her Ex's, & The Vietnam Photo. CBS News [online]. 2005-04-03 [cit. 2024-05-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-06-15. (anglicky) 
  48. ↑ UC Berkeley Library Social Activism Sound Recording Project: Anti-Vietnam War Protests - San Francisco Bay Area. UC Berkeley Library [online]. [cit. 2024-05-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-10-08. (anglicky) 
  49. ↑ KELLER, Julie. Veteran Not Fonda Jane. E! Online [online]. 2005-04-20 [cit. 2024-05-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  50. ↑ Indochina Peace Campaign. CWLU herstory project [online]. [cit. 2024-05-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-07-08. (anglicky) 
  51. ↑ Indochina Peace Campaign, Boston Office : Records, 1972-1975. Joseph P. Healey Library [online]. [cit. 2024-05-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-06-10. (anglicky) 
  52. ↑ Mug Shot. Jane Fonda [online]. 2009-05-26 [cit. 2024-05-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  53. ↑ a b VAGIANOS, Alanna. Jane Fonda Is Selling Merchandise With Her 1970 Mugshot On It. HuffPost [online]. 2017-03-17 [cit. 2024-05-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  54. ↑ Jane Fonda's Activism Drew The Ire Of Nixon | Ghostarchive. Ghost Archive [online]. 2018-09-20 [cit. 2024-05-29]. Dostupné online. 
  55. ↑ Fonda joins Jerusalem demo. BBC News [online]. 2002-12-20 [cit. 2024-05-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-11-22. (anglicky) 
  56. ↑ No Celebration of Occupation: 1,500 Artists and Writers Sign Letter Protesting Toronto Film Festival Decision to Spotlight Tel Aviv. Democracy Now! [online]. 2009-09-14 [cit. 2024-05-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  57. ↑ Canadian director protests TIFF Tel Aviv spotlight. cbcnews.ca [online]. 2009-08-29 [cit. 2024-05-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-09-01. (anglicky) 
  58. ↑ Jane Fonda to oppose Iraq war on bus tour. USA Today [online]. 2005-07-25 [cit. 2024-05-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2006-02-10. (anglicky) 
  59. ↑ WOLF, Kevin. War protesters demand U.S. troop withdrawal. NBC News [online]. 2007-01-27 [cit. 2024-05-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  60. ↑ Thousands Protest Bush Policy. Washington Post. 2007-01-28, s. 2. Dostupné online [cit. 2024-05-29]. ISSN 0190-8286. (anglicky) 
  61. ↑ TIZON, Alex. Facing The End, Activist Reflects On Life's Victories. Seattle Times Newspaper [online]. 1997-12-02 [cit. 2024-05-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-05-11. (anglicky) 
  62. ↑ MAI, Andy; HENSLEY, Nicole. Jane Fonda rails against Trump's pipeline orders at NYC protest. New York Daily News [online]. [cit. 2024-05-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-01-25. (anglicky) 
  63. ↑ SWAN, Susan Celia. VDay: Until The Violence Stops [online]. [cit. 2024-05-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-02-27. (anglicky) 
  64. ↑ Teen Reproductive Health Services. Emory: Department of Gynecology and Obstetrics [online]. 2005-11-11 [cit. 2024-05-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2005-11-11. (anglicky) 
  65. ↑ Actresses Speak Out In Mexico City: Fonda And Hayek Address Violence Against Women in Ciudad Juarez. CBS News [online]. 2006-05-10 [cit. 2024-05-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-09-11. (anglicky) 
  66. ↑ Fonda blev Fi:s galjonsfigur för en dag. Metro [online]. 2006-09-15 [cit. 2024-05-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-02-28. (švédsky) 
  67. ↑ HORTON, Helena. Jane Fonda slams Justin Trudeau: 'Don't be fooled by good-looking liberals'. The Telegraph. 2017-01-12. Dostupné online [cit. 2024-05-29]. ISSN 0307-1235. (anglicky) 
  68. ↑ a b PARKER, Ryan. Jane Fonda Arrested While Protesting in D.C.. The Hollywood Reporter [online]. 2019-10-11 [cit. 2024-05-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  69. ↑ KREPS, Daniel. Ted Danson Arrested Alongside Jane Fonda at D.C. Climate Change Protest. RollingStone [online]. 2019-10-25 [cit. 2024-05-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  70. ↑ TRAMMELL, Kendall. Jane Fonda is on her 11th climate crisis protest so far. CNN [online]. 2019-11-01 [cit. 2024-05-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  71. ↑ D’ZURILLA, Christie. If it's Friday, it means Jane Fonda and her red coat got arrested again. Los Angeles Times [online]. 2019-11-01 [cit. 2024-05-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  72. ↑ Jane Fonda arrested at Washington climate protest. BBC News. 2019-10-11. Dostupné online [cit. 2024-05-29]. (anglicky) 
  73. ↑ CHUBA, Kirsten. Jane Fonda Launches Climate-Focused Political Action Committee. The Hollywood Reporter [online]. 2022-03-16 [cit. 2024-05-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  74. ↑ AP. Jane Fonda Says She Has Cancer, is Dealing Well With Chemo. Voanews.com [online]. 2022-09-03. Dostupné online. (anglicky) 
  75. ↑ Jane Fonda | Ocenění. ČSFD.cz [online]. [cit. 2024-06-01]. Dostupné online. 
  76. ↑ Jane Fonda - Awards. IMDb [online]. [cit. 2024-06-01]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • ANDERSEN, Christopher P. Citizen Jane: The Turbulent Life of Jane Fonda. New York: Henry Holt and Company, 1990. 389 s. (First Edition). Dostupné online. ISBN 0-8050-0959-0. (anglicky) 
  • BOSWORTH, Patricia. Jane Fonda: The Private Life of a Public Woman. New York: Houghton Mifflin Harcourt Publishing Company, 2011. 596 s. ISBN 978-0-547-15257-8. (anglicky) 
  • BROWNE, Pat; BROWNE, Ray Broadus. The Guide to United States Popular Culture. Wingate: Bowling Green State University Popular Press, 2001. 1010 s. Dostupné online. ISBN 0-87972-821-3. (anglicky) 
  • DAVIDSON, Bill. Jane Fonda: An Intimate Biography. New York: Penguin Books, 1990. 294 s. ISBN 0-525-24888-9. (anglicky) 
  • FONDA, Jane. My Life So Far. New York: Random House, 2006. 642 s. Dostupné online. ISBN 0-375-50710-8. (anglicky) 
  • FOSTER, Arnold W.; BLAU, Judith R. Art and Society: Readings in the Sociology of the Arts. New York: SUNY Press, 1989. ISBN 978-0-7914-0116-3. (anglicky) 
  • HERSHBERGER, Mary. Jane Fonda's War: A Political Biography Of An Antiwar Icon. New York: The New Press, 2005. 228 s. Dostupné online. ISBN 1-56584-988-4. (anglicky) 
  • SONNEBORN, Liz. A to Z of American women in the performing arts. New York: Facts On File, 2002. 280 s. Dostupné online. ISBN 0-8160-4398-1. (anglicky) 
  • WILLIS, John. John Willis' Screen World: 1980. New York: Crown Pub, 1980. 256 s. ISBN 978-0-5175-4140-1. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Cena Akademie za nejlepší ženský herecký výkon
1927–1950

Janet Gaynorová (1927/1928) • Mary Pickfordová (1928/1929) • Norma Shearerová (1929/1930) • Marie Dresslerová (1930/1931) • Helen Hayesová (1931/1932) • Katharine Hepburnová (1932/1933) • Claudette Colbertová (1934) • Bette Davisová (1935) • Luise Rainerová (1936) • Luise Rainerová (1937) • Bette Davisová (1938) • Vivien Leighová (1939) • Ginger Rogersová (1940) • Joan Fontaine (1941) • Greer Garsonová (1942) • Jennifer Jonesová (1943) • Ingrid Bergmanová (1944) • Joan Crawfordová (1945) • Olivia de Havilland (1946) • Loretta Youngová (1947) • Jane Wymanová (1948) • Olivia de Havilland (1949) • Judy Hollidayová (1950)

1951–1975
1976–2000

Faye Dunawayová (1976) • Diane Keatonová (1977) • Jane Fondová (1978) • Sally Fieldová (1979) • Sissy Spacek (1980) • Katharine Hepburnová (1981) • Meryl Streepová (1982) • Shirley MacLaine (1983) • Sally Fieldová (1984) • Geraldine Page (1985) • Marlee Matlinová (1986) • Cher (1987) • Jodie Fosterová (1988) • Jessica Tandy (1989) • Kathy Batesová (1990) • Jodie Fosterová (1991) • Emma Thompsonová (1992) • Holly Hunter (1993) • Jessica Lange (1994) • Susan Sarandonová (1995) • Frances McDormandová (1996) • Helen Hunt (1997) • Gwyneth Paltrow (1998) • Hilary Swanková (1999) • Julia Robertsová (2000)

2001–dosud

Halle Berryová (2001) • Nicole Kidmanová (2002) • Charlize Theronová (2003) • Hilary Swanková (2004) • Reese Witherspoonová (2005) • Helen Mirrenová (2006) • Marion Cotillard (2007) • Kate Winsletová (2008) • Sandra Bullock (2009) • Natalie Portmanová (2010) • Meryl Streepová (2011) • Jennifer Lawrenceová (2012) • Cate Blanchettová (2013) • Julianne Moore (2014) • Brie Larson (2015) • Emma Stoneová (2016) • Frances McDormandová (2017) • Olivia Colmanová (2018) • Renée Zellweger (2019) • Frances McDormandová (2020) • Jessica Chastainová (2021) • Michelle Yeoh (2022) • Emma Stoneová (2023)

Zlatý glóbus za nejlepší ženský herecký výkon (drama)
1943–1950

Jennifer Jonesová (1943) • Ingrid Bergmanová (1944) • Ingrid Bergmanová (1945) • Rosalind Russell (1946) • Rosalind Russell (1947) • Jane Wymanová (1948) • Olivia de Havilland (1949) • Gloria Swansonová (1950)

1951–1975

Jane Wymanová (1951) • Shirley Boothová (1952) • Audrey Hepburnová (1953) • Grace Kellyová (1954) • Anna Magnani (1955) • Ingrid Bergmanová (1956) • Joanne Woodwardová (1957) • Susan Haywardová (1958) • Elizabeth Taylorová (1959) • Greer Garsonová (1960) • Geraldine Page (1961) • Geraldine Page (1962) • Leslie Caronová (1963) • Anne Bancroftová (1964) • Samantha Eggarová (1965) • Anouk Aimée (1966) • Edith Evans (1967) • Joanne Woodwardová (1968) • Geneviève Bujold (1969) • Ali MacGrawová (1970) • Jane Fondová (1971) • Liv Ullmannová (1972) • Marsha Mason (1973) • Gena Rowlands (1974) • Louise Fletcherová (1975)

1976–2000

Faye Dunawayová (1976) • Jane Fondová (1977) • Jane Fondová (1978) • Sally Fieldová (1979) • Mary Tyler Moore (1980) • Meryl Streepová (1981) • Meryl Streepová (1982) • Shirley MacLaine (1983) • Sally Fieldová (1984) • Whoopi Goldbergová (1985) • Marlee Matlinová (1986) • Sally Kirkland (1987) • Jodie Fosterová / Shirley MacLaine / Sigourney Weaver (1988) • Michelle Pfeifferová (1989) • Kathy Batesová (1990) • Jodie Fosterová (1991) • Emma Thompsonová (1992) • Holly Hunter (1993) • Jessica Lange (1994) • Sharon Stoneová (1995) • Brenda Blethyn (1996) • Judi Denchová (1997) • Cate Blanchettová (1998) • Hilary Swanková (1999) • Julia Robertsová (2000)

2001–dosud

Sissy Spacek (2001) • Nicole Kidmanová (2002) • Charlize Theronová (2003) • Hilary Swanková (2004) • Felicity Huffmanová (2005) • Helen Mirrenová (2006) • Julie Christie (2007) • Kate Winsletová (2008) • Sandra Bullock (2009) • Natalie Portmanová (2010) • Meryl Streepová (2011) • Jessica Chastainová (2012) • Cate Blanchettová (2013) • Julianne Moore (2014) • Brie Larson (2015) • Isabelle Huppertová (2016) • Frances McDormandová (2017) • Glenn Close (2018) • Renée Zellweger (2019) • Andra Day (2020) • Nicole Kidmanová (2021) • Cate Blanchettová (2022) • Lily Gladstone (2023)

Držitelky ceny BAFTA pro nejlepší herečku
1952–1967
Vivien Leighová britská & Simone Signoretová zahraniční (1952) • Audrey Hepburnová britská & Leslie Caronová zahraniční (1953) • Yvonne Mitchell britská & Cornell Borchers zahraniční (1954) • Katie Johnson britská & Betsy Blairová zahraniční (1955) • Virginia McKennaová britská & Anna Magnani zahraniční (1956) • Heather Sears britská & Simone Signoretová zahraniční (1957) • Irene Worth britská & Simone Signoretová zahraniční (1958) • Audrey Hepburnová britská & Shirley MacLaine zahraniční (1959) • Rachel Robertsová britská & Shirley MacLaine zahraniční (1960) • Dora Bryan britská & Sophia Lorenová zahraniční (1961) • Leslie Caronová britská & Anne Bancroftová zahraniční (1962) • Rachel Robertsová britská & Patricia Nealová zahraniční (1963) • Audrey Hepburnová britská & Anne Bancroftová zahraniční (1964) • Julie Christie britská & Patricia Nealová zahraniční (1965) • Elizabeth Taylor britská & Jeanne Moreau • zahraniční (1966) • Edith Evans britská & Anouk Aimée zahraniční (1967)
1968–1980
Katharine Hepburnová (1968) • Maggie Smithová (1969) • Katharine Rossová (1970) * Glenda Jacksonová (1971) • Liza Minnelliová (1972) • Stéphane Audranová (1973) • Joanne Woodwardová (1974) • Ellen Burstynová (1975) • Louise Fletcherová (1976) • Diane Keatonová (1977) • Jane Fonda (1978) • Jane Fonda (1979) • Judy Davisová (1980)
1981–2000
Meryl Streepová (1981) • Katharine Hepburnová (1982) • Julie Waltersová (1983) • Maggie Smithová (1984) • Peggy Ashcroftová (1985) • Maggie Smithová (1986) • Anne Bancroftová (1987) • Maggie Smithová (1988) • Pauline Collinsová (1989) • Jessica Tandy (1990) * Jodie Fosterová (1991) • Emma Thompsonová (1992) • Holly Hunter (1993) • Susan Sarandonová (1994) • Emma Thompsonová (1995) • Brenda Blethynová (1996) • Judi Denchová (1997) • Cate Blanchettová (1998) • Annette Beningová (1999) • Julia Robertsová (2000)
2001–2020
Judi Denchová (2001) • Nicole Kidmanová (2002) • Scarlett Johanssonová (2003) • Imelda Staunton (2004) • Reese Witherspoonová (2005) • Helen Mirrenová (2006) • Marion Cotillard (2007) • Kate Winsletová (2008) • Carey Mulliganová (2009) • Natalie Portmanová (2010) • Meryl Streepová (2011) • Emmanuelle Riva (2012) • Cate Blanchettová (2013) • Julianne Moore (2014) • Brie Larson (2015) • Emma Stoneová (2016) • Frances McDormandová (2017) • Olivia Colmanová (2018) • Renée Zellweger (2019) • Frances McDormandová (2020)
2021–2040
Joanna Scanlan (2021) • Cate Blanchettová (2022) • Emma Stoneová (2023)
Cena Emmy za nejlepší ženský herecký výkon v minisérii nebo TV filmu
1952–1975

Helen Hayesová (1952) • Judith Andersonová (1954) • Mary Martin (1955) • Claire Trevorová (1956) • Polly Bergen (1957) • Julie Harrisová (1959) • Ingrid Bergmanová (1960) • Judith Andersonová (1961) • Julie Harrisová (1962) • Kim Stanley (1963) • Shelley Wintersová (1964) • Lynn Fontanne (1965) • Simone Signoretová (1966) • Geraldine Page (1967) • Maureen Stapleton (1968) • Geraldine Page (1969) • Patty Duke (1970) • Lee Grant (1971) • Glenda Jacksonová (1972) • Susan Hampshire / Cloris Leachman (1973) • Mildred Natwick / Cicely Tyson (1974) • Katharine Hepburnová / Jessica Walter (1975)

1976–2000

Susan Clark / Rosemary Harris (1976) • Patty Duke / Sally Fieldová (1977) • Meryl Streepová / Joanne Woodwardová (1978) • Bette Davisová (1979) • Patty Duke (1980) • Vanessa Redgraveová (1981) • Ingrid Bergmanová (1982) • Barbara Stanwycková (1983) • Jane Fondová (1984) • Joanne Woodwardová (1985) • Marlo Thomas (1986) • Gena Rowlands (1987) • Jessica Tandy (1988) • Holly Hunter (1989) • Barbara Hershey (1990) • Lynn Whitfield (1991) • Gena Rowlands (1992) • Holly Hunter (1993) • Kirstie Alleyová (1994) • Glenn Close (1995) • Helen Mirrenová (1996) • Alfre Woodardová (1997) • Ellen Barkin (1998) • Helen Mirrenová (1999) • Halle Berryová (2000)

2001–dosud

Judy Davisová (2001) • Laura Linneyová (2002) • Maggie Smithová (2003) • Meryl Streepová (2004) • S. Epatha Merkerson (2005) • Helen Mirrenová (2006) • Helen Mirrenová (2007) • Laura Linneyová (2008) • Jessica Lange (2009) • Claire Danesová (2010) • Kate Winsletová (2011) • Julianne Moore (2012) • Laura Linneyová (2013) • Jessica Lange (2014) • Frances McDormandová (2015) • Sarah Paulsonová (2016) • Nicole Kidmanová (2017) • Regina Kingová (2018) • Michelle Williamsová (2019) • Regina Kingová (2020) • Kate Winsletová (2021) • Amanda Seyfriedová (2022) • Ali Wong (2023) • Jodie Fosterová (2024)

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jane_Fondová&oldid=24227222“