Location via proxy:   [ UP ]  
[Report a bug]   [Manage cookies]                
Přeskočit na obsah

Jaroslav Veris

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jaroslav Veris
Jaroslav Veris, 1936 Paříž
Jaroslav Veris, 1936 Paříž
Jiná jménaJaroslav Zamazal[1][p 1]
Narození10. července 1900
Vsetín, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí28. října 1983 (ve věku 83 let)
Kutná Hora ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Vzděláníklasické gymnázium,[2] Akademie výtvarných umění Praha[2]
Povoláníakademický malíř, ilustrátor, autor divadelních výprav[1]
RodičeJosef Zamazal,[2] Žofie Nováčková Zamazalová[2]
Dětisyn: Jaroslav – „Kiku“[2]
Příbuzníbratr Josef Zamazal
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav Veris [p 1] (původním jménem Jaroslav Zamazal)[1] (10. července 1900, Vsetín[4][1] – 28. října 1983, Kutná Hora)[1] byl český akademický malíř, ilustrátor, autor divadelních výprav a publikace o francouzském sochaři a malíři Bourdellovi.[1] [p 2]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Rodina a studia

[editovat | editovat zdroj]

Jaroslav Zamazal se narodil 10. července 1900 ve Vsetíně na Valašsku (na Moravě)[5] v rodině tamního obvodního lékaře Josefa Zamazala.[2][6] Otec pocházel z východních Čech, matka se jmenovala Žofie Nováčková Zamazalová, pocházela ze Vsetína a byla rovněž lékařkou.[2] Bratr Jaroslava Zamazala se jmenoval Josef Zamazal a mimo jiné se také věnoval malířství.[2] Oba sourozenci navštěvovali stejnou školu a v Praze později oba bratři studovali i na AVU.[2] V roce 1910 se rodina Zamazalových přestěhovala do Brna a Jaroslav zde navštěvoval klasické gymnázium.[2] (Zde jej ovlivnili dva pedagogové: akademický malíř a profesor Bohumil Hnátek a Dr. Josef Vydra.)[2] V Brně navštěvoval Jaroslav malířské kurzy v ateliéru Vojtěcha Doležila.[7] [p 3]

Od roku 1917 oba bratři Jaroslav i Josef Zamazalovi zahájili studium na pražské Akademii výtvarných umění v Praze (AVU).[2] Jaroslav nejprve studoval jeden semestr ve třídě vedené akademickým malířem Janem Preislerem.[5][2] Další jeden semestr strávil Jaroslav pod vedením profesora Vratislava Nechleby.[2][5] V roce 1919 zahájil Jaroslav studium na speciálně zaměřené malířské škole u profesora Karla Krattnera[5][5] a studoval zde až do roku 1923.[2] [p 4]

Studijní cesty

[editovat | editovat zdroj]

Během studia Jaroslav podnikal sám krátké studijní cesty (1920 Německo, 1921 Rakousko, 1923 Německo) při nichž většinou navštěvoval místní muzea s díly starých mistrů.[2] Po skončení studia na AVU ještě několikrát navštívil Vídeň a Mnichov.[2] [p 5] První cestu do Paříže podnikl Jaroslav v roce 1922 a po jejím skončení se ještě vrátil zpět do Prahy.[2] Na delší dobu se do Paříže dostal až v roce 1924.[2] [p 6] Toho roku (1924)[3] přesídlil do Paříže a zůstal zde trvale prakticky až do roku 1938, kdy se začalo schylovat ke druhé světové válce.[3]

Ve Francii

[editovat | editovat zdroj]

Ihned po příjezdu do Paříže začal Jaroslav Veris[p 1] studovat na Academii Julienne[6][7] a navštěvoval přednášky Františka Kupky.[6][2] V Louvre se zajímal o díla starých mistrů (benátské koloristy 16. století, např. Paola Veroneseho a Tintoretta) a o Monu Lisu od Leonarda da Vinci.[2] V roce 1928 uspořádal Jaroslav Veris v Paříži v Galerii Bernheim-Jeune vlastní výstavu.[2] V roce 1929 se Jaroslav Veris stal členem Pozimního salonu (Salon d'automne)[8] a také Salonu nezávislých umělců[8] (Salon des Indépendants).[2] [p 7]

Kontakty s umělci

[editovat | editovat zdroj]

Ve Francii se Jaroslav Veris stýkal nejen s dalšími Čechy (tam usazenými) – Františkem Kupkou, Jindřichem Štyrským, Toyen (Marií Čermínovou) nebo Otakarem Kubínem ale i s Pablem Picassem, Marcem Chagallem nebo Paulem Kleem.[3][6] Také se tu seznámil s dalšími umělci: Františkem Foltýnem a Georgem Karsem.[2] Kromě výše jmenovaných se Veris přátelil také s Františkem Muzikou a Zdeňkem Burianem.[9][6]

Cesty za inspirací

[editovat | editovat zdroj]

Během svého pařížského pobytu Jarslav Veris[p 1] hledal náměty a inspiraci při svých cestách jak po Francii[5] (Provence, Cote d'Azure, Saint Tropez a Korsika) tak i po Itálii[5] (navštívil Řím, Florencii, Benátky, Boloň, Ravenu, Janov a Orvieto).[2] Procestoval a poznával některá španělská území[5] a další místa v jižní Evropě jakož i v Holandsku a Německu.[2] V roce 1933 podnikl Veris cestu do Maroka a v roce 1936 cestoval (spolu se svojí manželkou) do Alžíru, Tuniska, Egypta a Palestiny.[2]

Práce dopisovatele

[editovat | editovat zdroj]
České slovo

Jaroslav Veris ve 20. a 30. letech 20. století žil a tvořil střídavě v Praze a v Paříži.[5][3][6] Od roku 1925[6] vykonával Jaroslav Veris funkci pařížského dopisovatele a ilustrátora deníku České slovo a německy psaného levicového deníku Prager Presse.[3] [p 8]

Kontakty s politiky a průmyslníky

[editovat | editovat zdroj]

Jaroslav Veris se osobně znal s prezidentem T. G. Masarykem (portrétoval nejen T. G. Masaryka, ale i jeho ženu Charlottu).[3] Veris se stýkal rovněž s Edvardem Benešem (ten od Verise koupil obraz Port Royal v Paříži.)[3] Akty žen od Jaroslava Verise zakoupili i Dr. Emil Hácha a průmyslník Tomáš Baťa.[3] Jaroslav Veris se také přátelil s politikem a diplomatem Štefanem Osuským i s průmyslníkem, mecenášem a sběratelem umění Jindřichem Waldesem.[8]

Druhá světová válka

[editovat | editovat zdroj]
Terezín

Po roce 1938 Veris do Paříže již nemohl dále cestovat.[3] Verisova manželka Anne Verisová Zamazalová (rozená Meislová)[2] byla židovského původu.[3] Před svým zatčením maloval Jaroslav Veris obrazy s tématy proti fašismu a válce.[2] Během druhé světové války spolu se svojí ženou prošel Jaroslav Veris dvěma[6] koncentračními tábory (vězněn byl v Terezíně a v koncentračním táboře Klettendorf u Vratislavi).[3] Během věznění v KT Klettendorf u Vratislavi v letech 1944 až 1945 zemřela Verisova první manželka.[2] V tomto koncentračním táboře se Jaroslav Veris seznámil s hercem Vladimírem Šmeralem, kterého zde portrétoval.[2] Za svoji protiněmeckou činnost byl Jaroslav Veris po skončení druhé světové války vyznamenán dekretem prezidenta ČSSR za odboj proti fašismu.[6]

V socialistickém Československu

[editovat | editovat zdroj]
Socialistický realismus

Po skončení druhé světové války a změně politického režimu v Československu v únoru 1948 se Veris do Francie již nemohl vrátit[3] a zůstal natrvalo usazen v Čechách.[6] Verisův příklon k modernímu malířství i „západní“ esprit a šarm vyzařující z jeho děl se však neslučoval s estetikou tzv. socialistického realismu. (A malíř sám se nedokázal ztotožnit s nastupujícím komunistickým režimem a jeho novým pojetím výtvarného umění.)[6] V totalitním Československu postupně akademický malíř Jaroslav Veris upadl v zapomnění.[9][6] Našel svoje uplatnění ve scénografii a kostýmních návrzích pro divadelní inscenace.[3] [p 9] V 60. letech 20. století pobýval Veris na Sázavě, kde zachycoval českou krajinu s náměty z průmyslového prostředí (maloval např. tamní sklárny).[2] V roce 1966 zemřela Verisova druhá manželka.[2] Po její smrti se Veris oženil potřetí a z tohoto manželství se mu narodil syn Jaroslav – „Kiku“. [p 10] V 70. letech 20. století se začaly u Jaroslava Verise objevovat zdravotní komplikace a začal se mu zhoršoval zrak.[2] V roce 1976 ještě podnikl svoji poslední studijní cestu do Paříže a Itálie.[2] Jaroslav Veris zemřel 28. října 1983 v nemocnici[2] v Kutné Hoře.[5] Jeho syn Jaroslav zemřel v roce 1987 při dopravní nehodě.[2]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Obrazy vytvářel Jaroslav Veris po způsobu starých italských a holandských mistrů (a to včetně napodobování dobové obrazové patiny)[5] V pozdějším tvůrčím období přešel Jaroslav Veris k impresionistickému portrétu francouzského typu a k novoklasické hladké malbě.[5] Ve Vídni a v Paříži [p 11] se Veris věnoval dalšímu studiu malířských technik.[5] Dobová kritika vyzdvihovala ve Verisovo dílech, jenž byly inspirovány klasickou krásou, zejména jednotu, harmonii a čistotu.[6]

Veris po celý život balancoval mezi natolik odlišnými tendencemi, jako byla akademická, mondénní, salónní malba a imaginativní, surrealistická nebo abstraktní tvorba. Někde na pomezí těchto dvou extrémních poloh se pak vyskytovaly figurální kompozice vykazující vlivy meziválečného neoklasicismu, poetismu a primitivismu."[3]

Marie Rakušanová, charakter Verisovy tvorby, Bytosti odnikud: metamorfózy akademických principů v malbě první poloviny 20. století v Čechách.

Během šedesáti let své tvorby vyzkoušel Jaroslav Veris takřka všechny výtvarné styly 20. století.[3][9][6] Od klasické malby starých mistrů, přes novoklasickou malbu, kubismus, surrealismus, abstrakci.[6] Výtečně zvládal portrét, figurální malbu, zátiší i krajinomalbu.[6] Jemností a precizností vynikají i jeho kresby.[6] [p 12]

Tomáš Hejtmánek, charakter Verisovy tvorby, Retrospektivní výstava „Veris/Paris“ v galerii Arthouse Hejtmánek na podzim 2019

Výstavy

[editovat | editovat zdroj]

V meziválečném období patřil Veris k uznávaným malířům jak v Československu, tak i ve Francii.[9] První samostatnou výstavu měl Veris v Praze již roku 1925 a v roce následujícím (1926) další v Rudolfinu a v roce 1927 v Topičově salonu.[8] V roce 1928 pak následovaly výstavy v Brně a Ostravě a také v galerii Bernheim-Jeune v Paříži.[8] Ve 30. letech 20. století následovala další série jeho výstav.[8]

Jaroslav Veris vystavoval ve Francii, v Čechách (například v Praze, Košicích, Brně, Moravské Ostravě, Hradci Králové a Olomouci.[5]) a na Slovensku.[6]

Autorské výstavy

[editovat | editovat zdroj]

Kolektivní výstavy

[editovat | editovat zdroj]
  • 1928/květen až říjen – Výstava soudobé kultury v Brně, Obchodně - průmyslový palác, Brno-město[7]
  • 1946/květen – Člověk a práce, Pavilon Myslbek, Praha[7]
  • 1949/prosinec - 1950/leden – Výtvarní umělci k II. všeodborovému sjezdu, Dům výtvarného umění, Praha[7]
  • 1952/listopad, prosinec – Členská výstava 1952, Obecní dům, Praha[7]
  • 1967/červenec, srpen – 1. pražský salon, Bruselský pavilon, Praha[7]
  • 1969/září, říjen – 2. pražský salón obrazů, soch a grafik, Dům U Hybernů, Praha[7]
  • 1970/září, říjen, listopad – Výtvarníci Prahy 3 a 10, Galerie bratří Čapků, Praha[7]
  • 1971/květen, červen – Obrazy, grafika a plastiky 18 výtvarníků, Galerie bratří Čapků, Praha[7]
  • 1974/leden, únor – Výstava obrazů, plastik, grafiky, Galerie bratří Čapků, Praha[7]
  • 1977/červen, červenec – Cestami života a umění: Výstava třinácti výtvarníků, Galerie bratří Čapků, Praha[7]
  • 1982/duben, květen – Cestami života a umění: Výstava obrazů, soch, kreseb a grafiky jedenácti výtvarníků, Galerie Československý spisovatel, Praha[7]
  • 1983/září, říjen, listopad – Česká kresba 20. století ze sbírek Oblastní galerie výtvarného umění v Olomouci, Kabinet grafiky, Olomouc[7]
  • 1984/březen, duben – Česká kresba 20. století ze sbírek Oblastní galerie výtvarného umění v Olomouci, 2. část, Kabinet grafiky, Olomouc[7]
  • 1990/prosinec - 1991/únor – Aventinská mansarda: Otakar Štorch Marien a výtvarné umění, Dům U Kamenného zvonu, Praha[7]
  • 2008/leden, únor, březen – Vzplanutí / Expresionistické tendence ve Střední Evropě 1903 - 1936, Muzeum umění Olomouc - Muzeum moderního umění, Olomouc[7]
  • 2008/říjen - 2009/únor – Bytosti odnikud: Metamorfózy akademických principů v malbě 1. poloviny 20. století, Městská knihovna Praha, Praha[7]
  • 2009/březen - 2009/červen – Bytosti odnikud: Metamorfózy akademických principů v malbě 1. poloviny 20. století, Uměleckoprůmyslové muzeum, Brno-město[7]
  • 2013/duben, květen – Metamorphoses. Proměny ženy ve výtvarném umění, Galerie Diamant, Praha[7]
  • 2015/září, říjen, listopad – Má vlast: Pocta české krajinomalbě, Jízdárna Pražského hradu, Praha[7]
  • 2016/duben - 2016/říjen – Portrét a figura ze sbírky Kooperativy, Galerie Kooperativy, Praha 8[7]
  • 2016/duben - 2016/září – Uhlem, štětcem, skalpelem…, Muzeum umění Olomouc - Muzeum moderního umění, Olomouc[7]
  • 2017/duben - 2017/říjen – Zátiší ze sbírky Kooperativy, Galerie Kooperativy, Praha 8[7]
  • 2019/červen - 2019/září – Obrazy Kooperativy, Muzeum a Pojizerská galerie Semily, Semily[7]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d Jaroslav Zamazal začal svůj pseudonym Veris používat ve 20. letech 20. století v Paříži.[3]
  2. ↑ Veris, Jaroslav. U Bourdellova katafalku. Tisk v Paříži: Jaroslav Veris; tisk v Praze: Jaroslav Veris, knihtiskárna Orbis (soukromý tisk autorův (200 výtisků)) 1930. 11 stran. (Pojednává o francouzském sochaři a malíři Bourdelle, Emile-Antoine, (1861–1929)).
  3. ↑ Jednalo se o tzv. Doležilovu malou malířskou školu v Brně.[7]
  4. ↑ Jaroslav Zamazal tedy studoval na AVU v Praze od roku 1917 do roku 1923.[7]
  5. ↑ Ve Vídni strávil ještě několik dalších let – docházel zde do dílen uměleckoprůmyslového muzea.[2]
  6. ↑ V pařížském Louvre studoval díla italských a holandských klasiků.[2]
  7. ↑ Při pobytu v Paříži se Jaroslav Veris zúčastnil i mezinárodní výstavy v Montréalu a Erfurtu.[2]
  8. ↑ Fejetony z Francie doprovázel Jaroslav Veris vlastními ilustracemi.[6]
  9. ↑ Jednalo se o scénografii pro divadla v Praze, Plzni, Olomouci, Brně, Opavě, Teplicích atd.[2]
  10. ↑ Jaroslav Veris byl tedy během svého života celkem třikrát ženatý.[6] Jeho první i druhá žena zemřely po vážných nemocech.[6]
  11. ↑ V Paříži například pracoval Veris v kopírovacích dílnách v Louvru.
  12. ↑ Měl neuvěřitelnou šíři záběru, bravurně maloval zejména ženy, ale i krajiny.[3][9][6]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d e f Veris Jaroslav – skutečné jméno: Zamazal Jaroslav (1900-1983) [online]. Databáze autorit NKČR (Národní knihovny ČR) [cit. 2019-11-25]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag ah ai aj ak al am an ao APPELTOVÁ, Hana. Život a dílo: Jaroslav Veris Zamazal (1900-1983); kapitola: „Život“. Olomouc, 2017 [cit. 2019-11-25]. 70 s. bakalářská diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci; Filozofická fakulta; katedra dějin umění; obor: Teorie a dějiny výtvarných umění. Vedoucí práce Doc., PaedDr., Alena Kavčáková, Dr.. s. 10 až 22 (včetně). Ke stažení ve formátu *.pdf. Dostupné online.
  3. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q SKŘIVÁNEK, Jan. Známý a neznámý Jaroslav Veris (Arthouse Hejtmánek mapuje dílo českého Pařížana Jaroslava Verise) [online]. www artplus cz (Art+ vše o trhu s uměním), 2019-10-07 [cit. 2019-11-25]. Dostupné online. 
  4. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Vsetín
  5. ↑ a b c d e f g h i j k l m n Zamazal - Veris Jaroslav (1900 - 1983) [online]. www artplus cz (Art+ vše o trhu s uměním) [cit. 2019-11-25]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v Jaroslav Veris, zapomenutý malíř ryzí krásy [online]. Borgis, 2012-09-14 [cit. 2019-11-25]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag ah ai aj ak Jaroslav Veris Zamazal (* 10. 7. 1900, Vsetín – † 28. 10. 1983, Kutná Hora) malíř, ilustrátor [online]. Informační systém (IS) abART (obsáhlá databáze českého a slovenského umění) [cit. 2019-11-25]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b c d e f MATÍNKOVÁ, Simona. Neprávem zapomenutý malíř. FORUM (politicko–společenský magazín). 9. září 2019, čís. 23, s. 72, 73, 74, 75. 
  9. ↑ a b c d e Výstava českého malíře Jaroslava Verise představí víc než stovku obrazů [online]. 2019-09-09 [cit. 2019-11-25]. Výstava „Veris/Paris“ od 20. září 2019 do 13. října 2019. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jaroslav_Veris&oldid=24021278“