Jaunutis
| Jevnuta | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1300 |
| Úmrtí | 1366 (ve věku 65–66 let) |
| Povolání | politik |
| Děti | Michal Litevský[1] Semjon Litevský[1] |
| Rodiče | Gediminas[2] a Jevna Litevská |
| Rod | Gediminovci |
| Příbuzní | Augusta Anastázie Litevská, Aldona Anna Litevská, Kęstutis, Algirdas, Koriat, Lubart, Narimont a Manovít (sourozenci) Jiří Izjaslavský a Ondřej Izjaslavský (vnoučata) |
| Funkce | litevský velkokníže (1341–1345) izjaslavský kníže (1347–1366) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jaunutis (polsky: Jawnuta; doslova mladý muž; pokřtěný: Ioann, „Jawnuta“, nebo „Ivan“; cca 1300 – po roce 1366) byl litevský velkokníže panující od smrti svého otce Gediminase v roce 1341 až do roku 1345, kdy byl sesazen svými staršími bratry Algirdasem a Kęstutisem.
Život
[editovat | editovat zdroj]Podle polského historika Jana Tęgowského se narodil pravděpodobně mezi lety 1306 a 1309.[3] Jaunutis nebyl zmíněn v žádných písemných pramenech před Gediminasovou smrtí.[4] Existuje mnoho teorií, proč si Gediminas vybral za svého nástupce Jaunutise, prostředního syna. Uvažuje se, že on byl přijatelným kompromisem mezi pohanskými (Algirdas a Kęstutis) a pravoslavnými (Narimantas, Karijotas, Liubartas) syny Gediminase.[5] Možná, že Jaunutis byl nejstarším synem Gediminasovy druhé manželky. To podle tradice, že se Gediminas oženil dvakrát: s pohankou a ortodoxní kněžnou. Dalším tvrzením je, že žil u Gediminase v době jeho smrti, a tak byl přirozeně jeho nástupcem ve Vilniusu a Litvě.
O letech, kdy Jaunutis vládl, je známo jen velmi málo. Pravděpodobně vládl v míru, protože němečtí rytíři byli vedeni neschopným Ludolfem Königem.[4] Jeho bratři byli mnohem aktivnější: Algirdas napadl Možajsk, Livonský řád a bránil Pskov, Kęstutis pomáhal Liubartasovi v následnických sporech o Haličsko-volyňském knížectví.[5] Bychowiecská kronika zmiňuje, že Jaunutise podpořila Jewna, domnělá manželka Gediminase a matka jeho dětí. Zemřela asi roku 1344 a brzy poté Jaunutis přišel o trůn. Pokud by byl chráněn svojí matkou, byl by to zajímavý příklad vlivu královny matky na pohanské Litvě. Konkrétní příčinou mohl být velký nájezd plánovaný teutonskými rytíři v roce 1345. Jaunutis byl podporován bratrem Narimantasem, který odcestoval k Jani Begovi, chánovi Zlaté Hordy, aby zde uzavřel spojenectví proti Algirdasovi a Kęstutisovi. Jaunutis byl uvězněn ve Vilniusu, ale podařilo se mu uprchnout ke svému švagrovi Semjonovi v Moskvě. Tam byl Jaunutis pokřtěn jako Ioann, ale nepodařilo se mu zde získat pomoc (možná proto, že jeho sestra Aigusta, Simeonova manželka, zemřela téhož roku). Jaunutis a Narimantas se museli usmířit s Algirdasem. Jaunutis se stal izjaslavským knížetem. Předpokládá se, že zemřel asi roku 1366, protože je naposledy zmíněn ve smlouvě s Polskem z roku 1366, ale již nefiguruje ve smlouvě s Livonskem z roku 1367. Měl tři syny, Symeona Zaslavského, Grzegorze Słuckého a Michala Zaslavského.[3] Michal vládl Zaslavsku až do své smrti 12. srpna 1399 v bitvě u řeky Vorskla .
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jevnuta na Wikimedia Commons
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jaunutis na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Kniaziowie litewsko-ruscy od końca czternastego wieku. Varšava. 1895. Dostupné online.
- ↑ Venedikt Alexandrovič Mjakotin: Евнутий. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek XI.
- ↑ a b [s.l.]: [s.n.] ISBN 8391356310.
- ↑ a b [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-0-521-45011-9.
- ↑ a b [s.l.]: [s.n.] ISBN 9986-810-13-2.