Location via proxy:   [ UP ]  
[Report a bug]   [Manage cookies]                
Přeskočit na obsah

Ježíšovi bratři

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Ježíšovi bratři neboli adelfoi (řecky ἀδελφοί, translit. adelfoí, dosl. „z téhož lůna“)[1][p 1] jsou v Novém zákoně jmenováni Jakub, Joses (forma jména Josef), Šimon a Juda[2] a nejmenované sestry jsou zmíněny u Marka a Matouše.[3] Mohli to být: (1) synové Marie, Ježíšovy matky, a Josefa (2) synové Marie jmenované v Mk 15, 40 (Kral, ČEP) jako „matka Jakuba a Josese“, kterou Jeroným ztotožnil s manželkou Kleofášovou a sestrou Marie, Ježíšovy matky, nebo (3) synové Josefa z dřívějšího manželství.[4] Zastánci Mariina věčného panenství odmítají myšlenku biologických bratrů (možnost 1) a tvrdí, že bratři a sestry byli buď Ježíšovi bratranci a sestřenice (možnost 2, stanovisko katolické církve), nebo Josefovy děti z předchozího manželství (možnost 3, pravoslavné církve).[5] Tvrdí také, že doslovný překlad slov „bratr“ a „sestra“ je objektivní problém, protože existuje jen málo citátů a protože tato slova mají v rodině semitských jazyků různé významy,[6] zatímco koiné řečtina, v níž je napsán Nový zákon, používá tato slova podobně šířeji.[7][8]

Etymologie

[editovat | editovat zdroj]

Podle kontextu může řecké pomnožné podstatné jméno ἀδελφοί („adelfoi“) znamenat fyzické bratry, fyzické bratry a sestry, obrazné bratry nebo obrazné bratry a sestry.[9] Odvozenina zní „ze stejného lůna“, a-delfys,[10] ačkoli v novozákonním užití je křesťanský a židovský význam slova „bratr“ širší a vztahuje se i na členy stejné náboženské komunity.[11] V Bibli se řecká slova adelfos a adelfe neomezovala na svůj doslovný význam „plnohodnotného bratra“ nebo „sestry“ a ani jejich plurál.[12]

Adelfos, bratr, se liší od anepsios, což znamená bratranec, synovec, neteř,[13] a kronikář Hegesippos z 2. století nikdy nepoužil anepsios pro označení Jakuba nebo ostatních Ježíšových sourozenců.[14] Aramejština, rodný jazyk Ježíše a jeho učedníků,[15] nemá slovo pro „bratrance“,[16] ale měla výraz jako „bar dad“, což znamená „syn strýce“,[17] a Septuaginta, řecký překlad Starého zákona pořízený v posledních několika staletích před Kristem, nikdy nepřekládá „bar dad“ nebo jeho hebrejský ekvivalent „ben dod“ jako „bratr“ nebo „sestra“.[17]

Adelfoi (bratři) Ježíšovi

[editovat | editovat zdroj]
Jakub Spravedlivý, ruská ikona ze 16. století.

Marek – Mk 6, 3 (Kral, ČEP) uvádí jako Ježíšovy bratry Jakuba, Josese, Judase (v češtině známého jako Juda) a Šimona a Matouš – Mt 13, 55 (Kral, ČEP), který pravděpodobně použil Marka jako svůj zdroj, uvádí stejná jména v jiném pořadí: Jakub, Josef, Šimon a Judas.[18] „Josef“ je prostě delší tvar „Joses“, a tak se zdá, že Jakub byl nejstarší a Joses/Josef další, ale protože Matouš obrátil pořadí posledních dvou, není jisté, kdo byl nejmladší.[19] Nejmenované sestry jsou zmíněny v Mk 6, 3 (Kral, ČEP) a Mt 13, 56 (Kral, ČEP) a mohou být naznačeny v Mk 3, 35 (Kral, ČEP) a Mt 12, 46 (Kral, ČEP), ale jejich počet není znám.[3]

Evangelia naznačují rozkol mezi Ježíšem a jeho bratry na počátku jeho působení (viz Mk 3, 31–35 (Kral, ČEP) a paralelní pasáže v Mt 12, 46–50 (Kral, ČEP) a Lk 8, 19–21 (Kral, ČEP)) a za jeho života se mezi jeho následovníky nikdy neobjevují.[20] U Jana Ježíšovi bratři radí, aby odešel do Judska, přestože si byli vědomi, že jeho život bude ohrožen, a nejsou přítomni jeho pohřbu, který měl být jejich povinností,[21] ale objevují se ve Skutcích – Sk 1, 14 (Kral, ČEP) s Jedenácti apoštoly (tzn, zbývajícími učedníky po zradě Jidáše Iškariotského): „Ti všichni (Jedenáct) vytrvali na modlitbách spolu s ženami, s Marií, matkou Ježíšovou, a s jeho bratry“.[21]

V 1. Korintským – 1Kor 15, 3–7 (Kral, ČEP) Pavel uvádí „Jakuba“ mezi těmi, kterým se zjevil vzkříšený Kristus,[22] a většina badatelů se shoduje, že jde o Ježíšova bratra Jakuba.[23] Historik 2. století Hegesippés (asi 110 let) uvádí, že „Jakub“ byl Ježíšův bratr. – 180 n. l.) uvádí, že Ježíšův bratr Jakub začal být znám jako Jakub Spravedlivý,[24] a Eusebius z Cesareje (zemřel roku 339) říká, že strávil tolik času na modlitbách, že se jeho kolena stala „jako kolena velblouda“.[25] Podle Klementa Alexandrijského, o němž podává zprávu Eusebius, byl zvolen jeruzalémským biskupem[26] a od doby, kdy Petr opustil Jeruzalém po Herodově pokusu o jeho zabití Sk 12 (Kral, ČEP), se objevuje jako hlavní autorita jeruzalémské církve a předsedal jeruzalémskému koncilu zaznamenanému ve Sk 15 (Kral, ČEP).[26] V roce 1848 se stal biskupem v Jeruzalémě.[26] V listu Galaťanům – Gal 1, 19 (Kral, ČEP) Pavel vypráví, jak se několik let po svém obrácení vydal do Jeruzaléma a setkal se s Kéfou (Petrem), ale s žádnými dalšími apoštoly, pouze s „Jakubem, bratrem Páně“;[27] Pavlova řečtina ponechává nejasné, zda Jakuba mezi apoštoly zahrnuje, nebo ne.[28] Dále popisuje druhou návštěvu o čtrnáct let později, kdy se setkal s „pilíři církve“, Jakubem, Petrem a Janem; Jakub je zmíněn jako první a zdá se, že je mezi těmito třemi hlavním vůdcem.[22] Ve 2. kapitole – Gal 2 (Kral, ČEP) popisuje, jak byli později s Petrem v Antiochii a měli ve zvyku stolovat s křesťany z pohanů, čímž porušovali židovskou tóru, dokud nepřišli „jistí lidé od Jakuba“ a Petr se nestáhl, „obávaje se těch, kteří patří k obřízce“.[29] Historik 1. století Josefus vypráví, jak byl v roce 62 n. l. umučen Židy na základě obvinění z porušení židovského zákona.[25]

Pavel v 1. listu Korintským uvádí, že ostatní Ježíšovi bratři (tedy kromě Jakuba, který je vylíčen jako ten, kdo má kořeny v Jeruzalémě) cestovali jako evangelisté a že byli ženatí („Nemáme právo brát s sebou věřící ženu, tak jako ostatní apoštolové i bratří Páně i Petr?“). – 1Kor 9, 5 (Kral, ČEP)).[30]

Autor Jakubova listu se představuje jako „Jakub, služebník Boží a Pána Ježíše Krista“.[31] Nijak se neoznačuje za Ježíšova bratra, apoštola nebo vůdce církve,[25] ale jedna z nedávných studií charakterizuje tento list jako „nejžidovštější text v Novém zákoně“.[32] List Judův označuje svého autora jako „Judu... bratra Jakubova“, ale dnes je široce rozšířený, i když ne jednomyslný, názor, že jej na počátku 2. století sepsal neznámý autor, který si vypůjčil jméno Ježíšova bratra.[33] Hegesippos zmiňuje jistého Šimona nebo Simeona (jména jsou ekvivalentní), který se po Jakubově smrti stal vůdcem jeruzalémské církve, ale činí tohoto Šimona synem Kleofáše, bratra Josefova.[34]

Anglikánský učenec Richard Bauckham uvádí, že Eusebius zanechal seznam 12 biskupů rané církve, z nichž dva, Josef/Josis a Juda, mohou být Ježíšovými bratry.[35] Počet sester a jejich jména nejsou v Novém zákoně specifikovány, ale podle Bauckhama apokryfní Filipovo evangelium ze 3. století zmiňuje Marii a Salome, která se objevuje v Jakubově evangeliu z konce 2. století, je pravděpodobně další sestrou.[36]

Vztah k Ježíšovi

[editovat | editovat zdroj]
Umučení svatého Simeona (Menologion Basila II., 10. století)

Badatel 19. století J. B. Lightfoot identifikoval tři možné pozice ohledně vztahu k Ježíši těch, kteří jsou nazýváni jeho bratry a sestrami, s odkazem na jejich zastánce ze 4. století, a to helvidiánskou (podle Helvidia, který psal kolem roku 380), epifánskou (podle Epifania ze Salamíny, 315–403) a hieronymskou (podle Jeronýma, 349–419/20).[37]

Pokrevní Ježíšovi bratři a sestry

[editovat | editovat zdroj]

Tento názor, který Lightfoot nezmiňuje, odmítá Ježíšovo narození z panny a přijímá právě jeho bratry a sestry. Zdá se, že tento názor byl omezen na židovskou křesťanskou sektu 2. století zvanou ebionité.[37]

Ježíšovi nevlastní bratři a sestry („helvidiánský“ pohled)

[editovat | editovat zdroj]

Helvidius zastával názor, že adelfoi byli Ježíšovi plnorodí sourozenci, kteří se Marii a Josefovi narodili po prvorozeném Ježíši.[38] Ačkoli totiž „adelphos“ někdy znamená více než pokrevní bratr (např. Gn 29, 12 (Kral, ČEP); Řím 9, 3 (Kral, ČEP) – příbuzný; Mt 5, 22–23 (Kral, ČEP) – soused; Mk 6, 17–18 (Kral, ČEP) – nevlastní bratr), význam musí určovat kontext. Názor, že adelfoi byli Ježíšovými nevlastními bratry, je nejrozšířenějším protestantským stanoviskem[38] a dnes ho zastává velké množství učenců, včetně několika, kteří se označují za římské katolíky.[39] Následující hypotetický rodokmen pochází z publikace „Jesus' Family Tree“ (Ježíšův rodokmen), Frontline, PBS:[40]

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Maria
 
 
Josef
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Kleofáš
 
 
jiná Marie
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Ježíš KristusJakub
† 62		JosesŠimonsestrasestraJuda
 
 
Simeon
nástupce Jakuba ve funkci hlavy
Jeruzalémské církve
† 106
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
?
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
?
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Biskup Juda Jeruzalémský
fl. kolem 148–49
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Ježíšovi nevlastní bratři (epifánský pohled)

[editovat | editovat zdroj]

Podle takzvaného epifaniánského názoru, pojmenovaného podle jeho hlavního zastánce, biskupa Epifania ze 4. století, a zastávaného teologem Origenem ze 3. století a biskupem Eusebiem ze 4. století, jsou všichni „bratři“ a „sestry“ zmínění v Novém zákoně starší než Ježíš – jsou to Josefovi synové z předchozího manželství, a tedy pouze Ježíšovi nevlastní bratři. Tento názor je dodnes oficiálním stanoviskem pravoslavných církví.[41]

Maria
 
 
Josef
 
 
dřívější manželka
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Ježíš Kristus
 
 
 
 
 
 
JakubJosesŠimonJuda
 
 
 
 
 
 

Ježíšovi bratranci (hieronymovský pohled)

[editovat | editovat zdroj]

Jeroným (Hieronymus), který tvrdil, že nejen Marie, ale i Josef byli celoživotně panenskými osobami, zastával ve 4. století tzv. hieronymovský názor.[42] Zřejmě vyjadřoval obecný názor církve a tvrdil, že „Ježíšovi bratři“ byli syny Marie, „matky Jakuba a Josese“, o níž se píše v Mk 15, 40 (Kral, ČEP). Ztotožňoval ji s manželkou Kleofášovou a sestrou Marie, Ježíšovy matky, o níž se píše v J 19, 25 (Kral, ČEP).[5] Římskokatolická církev nadále učí, že Adelfoi byli Ježíšovi bratranci a sestřenice[43] (následující rodokmen pochází z knihy Richarda Bauckhama „Jude and the Relatives of James“).[44]

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Anna
 
 
Jáchym
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Josef
 
 
Maria
 
 
 
 
 
 
 
 
jiná Marie
 
 
Kleofáš
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Ježíš Kristus
 
 
JakubJosesŠimonJuda
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Jeronýmova argumentace vede k nepravděpodobnému výsledku dvou sester, které se obě jmenují Marie.[44] Moderní varianta to eliminuje tím, že Kleofáš je identifikován jako bratr Josefa, čímž se obě Marie stávají švagrovými; v této verzi je Ježíšův bratranec Šimon ztotožněn se Simeonem, druhým vůdcem církve v Jeruzalémě.[44] (Následující rodokmen je převzat z knihy Richarda Bauckhama, „Jude and the Relatives of James“).[45]

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Jákob
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Maria
 
 
Josef
 
 
 
 
 
 
 
 
Kleofáš
 
 
jiná Marie
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Ježíš Kristus
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Jakub
 
 		Joses
 
 		Šimon
druhý biskup
Jeruzaléma		Juda
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Vývoj tradice

[editovat | editovat zdroj]
Církevní otcové na vyobrazení z 11. století z Kyjeva

Od 2. století rozvíjející se důraz na askezi a celibát jako nejvyšší formu křesťanské praxe spolu s důrazem na Mariinu čistotu vedly k pojetí jejího věčného panenství – myšlence, že byla pannou před narozením Krista, během něj i po něm.[46]

Nejednoznačné biblické zmínky o Ježíšových bratrech vyvolaly zřejmé problémy pro vznikající učení o Mariině věčném panenství,[47] které nemá žádný biblický základ[48] a jehož nejstarší tvrzení se objevuje v Jakubově protoevangeliu z poloviny 2. století,[49] které líčí Marii jako celoživotní pannu, Josefa jako starce, který se s ní oženil bez fyzické touhy, a Ježíšovy bratry jako Josefovy syny z dřívějšího manželství.[50]

Antidikomarianité („odpůrci Marie“) ve 3. století tvrdili, že když se Josef stal Mariiným manželem, byl vdovcem se šesti dětmi a měl s Marií normální manželský vztah, ale později zastávali názor, že Ježíš se z tohoto vztahu nenarodil.[51] Bonosus byl biskup, který koncem 4. století zastával názor, že Marie měla po Ježíšovi další děti, za což ho ostatní biskupové jeho provincie odsoudili.[52] Podobný názor zastával i Jovinian a různí ariánští učitelé, jako Photinus.

Ve 3. století se učení o věčném panenství Marie stalo pevně zakořeněným; hájili ho významní raně křesťanští teologové jako Hippolyt[53] (170–235), Eusebius (260/265–339/340) a Epifanius (asi 310/320–403). Eusebius a Epifanius zastávali názor, že tyto děti byly Josefovými dětmi z předchozího manželství. Epifanius dodává, že Josef se stal otcem Jakuba a jeho tří bratrů („Josese“, „Simeona“, „Judy“) a dvou sester („Salome“ a „Marie“ nebo „Salome“ a „Anna“),[54] přičemž Jakub byl starším ze sourozenců. Jakub a jeho sourozenci nebyli Mariiny děti, ale Josefovy děti z předchozího manželství. Josefova první žena zemřela; o mnoho let později, ve věku osmdesáti let, „si vzal Marii (Ježíšovu matku)“. Podle Epifania je Písmo nazývá „bratry Páně“, aby zmátlo jejich odpůrce.[55][56] Origenes (184–254) také napsal, že „podle Petrova evangelia byli Ježíšovi bratři synové Josefa z předchozí manželky, kterou si vzal dříve než Marii“.[57]

Historie Josefa tesaře (Historia Josephi Fabri Lignari), napsaná pravděpodobně v Egyptě v 5. století a do značné míry poplatná Jakubovu protoevangeliu, líčí Josefa jako starého vdovce s dětmi z předchozího manželství, čímž objasňuje novozákonní zmínky o Ježíšových bratrech.[58]

Podle dochovaných zlomků díla Výklad výroků Páně apoštolského otce Papiáše z Hierapolisu, který žil asi v letech 70–163 n. l., by „Marie, manželka Kleofáše nebo Alfea“, měla být matkou Jakuba Spravedlivého, Šimona, Judu (označovaného jako Juda Apoštol) a Josefa („Josese“). Papiáš tuto „Marii“ označuje za sestru Marie, Ježíšovy matky, a tedy za Ježíšovu tetu z matčiny strany.[59] Anglikánský teolog J. B. Lightfoot Papiášovo svědectví odmítl jako falešné.[60][61]

Pseudomatoušovo evangelium, které vzniklo pravděpodobně v sedmém století, uvádí, že Ježíšovi bratři byli jeho bratranci.[62]

Římskokatolické a východní křesťanství tvrdí, že Maria byla věčná panna;[57] tento názor zastávali i první protestantští představitelé, včetně reformátora Martina Luthera[63] a reformovaného teologa Ulricha Zwingliho,[64] stejně jako John Wesley, jeden ze zakladatelů metodismu.[65] Také Eine Christliche Lehrtafel (Křesťanský katechismus), vydaný anabaptistickým vůdcem Balthasarem Hubmaierem, učí o věčném panenství Panny Marie.[66] Katolická církev, která následuje Jeronýma, dochází k závěru, že adelfoi byli Ježíšovi bratranci a sestřenice, zatímco východní pravoslavná církev, která následuje Eusebia a Epifania, tvrdí, že to byly Josefovy děti z předchozího manželství. S tímto názorem souhlasí anglikáni, luteráni a metodisté.[67][68]

Jiné křesťanské denominace, například baptisté,[69] považují adelfoi za Ježíšovy nevlastní bratry nebo je neupřesňují,[67] protože zprávy v evangeliích nehovoří o Mariině vztahu k nim, ale pouze k Ježíši.[70][71]

Nepřítomnost Ježíšových bratří

[editovat | editovat zdroj]

V Písmu jsou některé události, kde nejsou zobrazeni Ježíšovi bratři nebo sestry, např. když se Ježíš ztratil v chrámu a během svého ukřižování. Lukáš – Lk 2, 41–51 (Kral, ČEP) uvádí návštěvu Marie, Josefa a Ježíše v jeruzalémském chrámu, když bylo Ježíšovi 12 let, ale nezmiňuje se o žádných sourozencích. Robert Eisenman je přesvědčen, že Lukáš se snažil minimalizovat význam Ježíšovy rodiny jakýmikoliv prostředky a Jakuba a Ježíšovy bratry ze záznamu evangelia vyřadil.[72] Keating tvrdí, že Marie a Josef bez váhání spěchali rovnou zpět do Jeruzaléma, když si uvědomili, že se Ježíš ztratil, což by si jistě dvakrát rozmysleli, kdyby tam byly další děti (Ježíšovi pokrevní bratři nebo sestry), o které by se museli postarat. Lukáš je přesvědčen, že Ježíš se ztratil.[73]

Janovo evangelium zaznamenává Ježíšovy výroky na kříži, tj. dvojici příkazů „Ženo, hle, tvůj syn!“ a „Hle, tvá matka!“. (Jan – J 19, 26–27 (Kral, ČEP)), a pak uvádí, že „od té hodiny ji učedník vzal k sobě“. Od dob církevních otců se tento výrok používá jako zdůvodnění, že po Ježíšově smrti nebyly žádné další biologické děti, které by se o Marii staraly, a musela být svěřena učedníkovi.[74][75][76] Konstantin Zalalas tvrdí, že by bylo proti židovským zvyklostem, kdyby Ježíš předal svou matku do péče učedníka, pokud by Marie měla další žijící syny, protože nejstarší syn by vždy převzal odpovědnost za svou matku.[77] Karl Keating říká: „Je těžké si představit, proč by Ježíš nedbal na rodinné vazby a učinil toto opatření pro svou matku, kdyby tito čtyři [Jakub, Josef/Joses, Šimon, Juda] byli také jejími syny.“[73] Také papež Jan Pavel II. říká, že příkaz „Hle, tvůj syn!“ bylo svěření učedníka Marii, aby zaplnila mateřskou mezeru po smrti svého jediného syna na kříži.[78] Vincent Taylor upozorňuje na obtíže tohoto výkladu textu: ignoruje jak skutečnost, že Ježíšovi bratři se postavili proti jeho nárokům, tak čestné postavení Jana, milovaného učedníka.[79]

Desposyni – potomci Ježíšovy rodiny

[editovat | editovat zdroj]
Eusebius z Cesareje, středověký arménský rukopis z Isfahánu v Persii

Raně křesťanský historik Sextus Julius Africanus (zemřel kolem roku 240) se ve své „Genealogii svatých evangelií“ zmiňuje o „příbuzných našeho Pána podle těla“, které nazývá desposyni, což znamená „z rodu Páně“.[80] Příslušná část Africanova díla se zachovala v Církevních dějinách od Eusebia z Cesareje:[81][82]

„Neboť příbuzní našeho Pána podle těla, ať už se chtěli pochlubit, nebo chtěli jen konstatovat skutečnost, v obou případech pravdivě, podali následující zprávu... Protože se však až do té doby v archivech uchovávaly rodokmeny Hebrejců i těch, kteří svůj původ odvozovali od proselytů, jako byl Amónovec Achior a Moábka Rút, a od těch, kteří se smísili s Izraelity a vyšli s nimi z Egypta, Herodes [Veliký], nakolik mu rodokmen Izraelitů nijak nepřispěl k prospěchu, a protože ho hnalo vědomí vlastního nevalného původu, spálil všechny genealogické záznamy v domnění, že se bude jevit jako člověk vznešeného původu, když nikdo jiný nebude schopen z veřejných rejstříků vysledovat jeho rodokmen až k patriarchům či proselytům a k těm, kdo se s nimi smísili a byli nazýváni Geory. Několik opatrných, kteří si pořídili vlastní soukromé záznamy, ať už si jména zapamatovali, nebo je získali jiným způsobem z matrik, se však pyšní tím, že si uchovali památku na svůj šlechtický původ. Patří mezi ně již zmínění, nazývaní Desposyni, a to kvůli svému spojení s rodem Spasitele. Přišli z Nazary a Kočaby, vesnic v Judsku, do jiných částí světa a výše zmíněný rodokmen sestavili zpaměti a z knihy denních záznamů co nejvěrněji. Ať už tedy případ stojí takto, nebo ne, nikdo by podle mého vlastního názoru a názoru každého upřímného člověka nemohl najít jasnější vysvětlení. A nechť nám to postačí, neboť ačkoli nemůžeme na jeho podporu naléhat na žádné svědectví, nemáme nic lepšího a pravdivějšího, co bychom mohli nabídnout. V každém případě evangelium uvádí pravdu.“ A na konci téhož listu dodává tato slova: „Matan, který pocházel ze Šalamouna, zplodil Jákoba. A když Matthan zemřel, zplodil Melchi, který pocházel z Nátana, z téže ženy Elího. Eli a Jákob tedy byli děložními bratry. Protože Élí zemřel bezdětný, Jákob mu zplodil potomka a zplodil Josefa, svého vlastního syna podle přirozenosti, ale podle zákona syna Élího. Josef byl tedy synem obou.“
– Eusebius z Cesareje, Historia Ecclesiae, 1:7:11, 1:7:13-14

Podle Hegesippa byli desposyni potomky Ježíšovy rodiny, zejména Judy, „jeho bratra podle těla“, a spravovali církve v Palestině až do doby císaře Trajána.[83] Eusebius zachoval také úryvek ze ztraceného Hegesippova díla, v němž se píše, jak císař Domicián (vládl v letech 81–96), který chtěl vyhladit potomky krále Davida, nechal předvést k výslechu dva Judovy vnuky, „kteří se podle těla nazývali jeho (Ježíšovým) bratrem“; příběh je pochybný, ale jeho závěrečná poznámka, že se oba stali vůdci „všech církví“, pravděpodobně odráží jejich postavení jako vůdců židovsko-křesťanské církve a jako Ježíšových příbuzných.[84][85]

„Z příbuzných Páně ještě přežili vnuci Judy, který byl podle těla nazýván jeho bratrem. Ti byli udáni jako příslušníci Davidova rodu a Evokatus je předvedl před císaře Domiciána, neboť ten se podobně jako Herodes obával Kristova příchodu.
Zeptal se jich tedy, zda jsou z Davidova rodu, a oni přiznali, že ano. Dále se jich zeptal, jaký mají majetek nebo kolik peněz. Oba odpověděli, že mají mezi sebou pouze 9000 denárů, přičemž každý z nich vlastní polovinu této částky; ale ani tu prý nevlastní v hotovosti, nýbrž jako odhadovanou hodnotu nějakého pozemku, který se skládal pouze z třiceti devíti pleter (řec. πλέθρον), z něhož museli platit poplatky, a že se živí vlastní prací. Pak začali ukazovat ruce a na důkaz své manuální práce ukazovali drsnost své kůže a mozoly, které jim na rukou vyrostly neustálou prací.
Když se jich pak ptali na Krista a jeho království, jaká je jeho povaha a kdy a kde se má zjevit, odpověděli, že není z tohoto světa ani ze země, ale že patří do sféry nebe a andělů a že se zjeví na konci časů, až přijde ve slávě, bude soudit živé i mrtvé a každému odplatí podle jeho života.
Domicián je neodsoudil, ale zacházel s nimi s opovržením jako s příliš podlými a propustil je na svobodu. Zároveň vydal rozkaz a zastavil pronásledování církve.
Když byli propuštěni, stali se představenými církví, což bylo přirozené v případě těch, kteří byli zároveň mučedníky a příbuznými Pána. A po nastolení klidu pro církev se jejich život protáhl až do Trajánovy vlády.“
– Eusebius z Cesareje, Historia Ecclesiae, 3:20

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Řecké podstatné jméno v jednotném čísle adelfos, z a- („stejný“, ekvivalent homo-) a delphys („děloha“, ekvivalent splanchna).

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Brothers of Jesus na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Segal 1999, s. 184.
  2. ↑ Cross a Livingstone 2005, s. 237.
  3. ↑ a b Bauckham 2015, s. 8.
  4. ↑ Cross a Livingstone 2005, s. 237–238.
  5. ↑ a b Cross a Livingstone 2005, s. 238.
  6. ↑ RICCIOTTI, Giuseppe. Vita di Gesu Cristo. 3. vyd. Milán: Arnoldo Mondadori Editore, 1962. (italština)  „V hebrejštině neexistuje žádné specifické slovo pro našeho ,bratranceʻ. V hebrejské Bibli se také často používají slova ,bratrʻ a ,sestraʻ, která označují osoby s velmi rozdílným stupněm příbuznosti.“
  7. ↑ The International Standard Bible Encyclopedia. [s.l.]: Geoffrey W. Bromiley S. 281. (angličtina) 
  8. ↑ Strong's Greek: 80. ἀδελφός (adelphos) -- a brother [online]. biblehub.com, rev. 2022-07-16 [cit. 2023-01-03]. Dostupné online. (angličtina) 
  9. ↑ Strauss 2009, s. 134.
  10. ↑ Segal 1999, s. 184: „slovo pro ,bratraʻ, adelfos, z a- (,stejnýʻ, ekvivalent homo-) a delfys (,lůnoʻ, ekvivalent splanchna).“
  11. ↑ Matouš [online]. biblehub.com [cit. 2023-01-03]. Dostupné online. (angličtina)  – Mt 12, 50 (Kral, ČEP) „Neboť každý, kdo plní vůli mého Otce v nebesích, je můj bratr, sestra i matka.“
  12. ↑ Bethel 1907.
  13. ↑ MILLER, M. Greek Kinship Terminology. The Journal of Hellenic Studies. 1953, čís. 73, s. 46–52. doi:10.2307/628235, JSTOR 628235, S2CID 16401437. (angličtina) 
  14. ↑ Shanks a Witherington 2003, s. 94.
  15. ↑ Aramaic. In: Myers, Allen C., ed. The Eerdmans Bible Dictionary. Grand Rapids, MI: William B. Eerdmans, 1987. Dostupné online. ISBN 978-0-8028-2402-8. S. 72. (angličtina)
  16. ↑ SAWARD, John. Cradle of Redeeming Love: the Theology of the Christmas Mystery. San Francisco: Ignatius Press, 2002. Dostupné online. ISBN 978-0-89870-886-8. S. 18. (angličtina) 
  17. ↑ a b Edwards 2020, s. 159.
  18. ↑ Bauckham 2015, s. 6,8.
  19. ↑ Bauckham 2015, s. 7.
  20. ↑ deSilva 2012, s. 34, 37.
  21. ↑ a b deSilva 2012, s. 37.
  22. ↑ a b Boring 2012, s. 435.
  23. ↑ Schreiner 2011, s. 110.
  24. ↑ Painter 2001, s. 11.
  25. ↑ a b c Hagner 2012, s. 780.
  26. ↑ a b c Cross a Livingstone 2005, s. 857.
  27. ↑ deSilva 2018, s. 101.
  28. ↑ Matera 2007, s. 66.
  29. ↑ Matera 2007, s. 84.
  30. ↑ Butz 2005, s. 67.
  31. ↑ McKnight 2011, s. 13.
  32. ↑ Lockett 2011, s. 9.
  33. ↑ Boring 2012, s. 450.
  34. ↑ Bauckham 2008, s. 72.
  35. ↑ Bauckham 2015, s. 76.
  36. ↑ Bauckham 2015, s. 39.
  37. ↑ a b Painter 2001, s. 12.
  38. ↑ a b Butz 2005, s. 27.
  39. ↑ Bauckham 2015, s. 19.
  40. ↑ Rousseau a Arav 1995, s. passim.
  41. ↑ Butz 2005, s. 26-27.
  42. ↑ Kelly 1975, s. 106.
  43. ↑ Butz 2005, s. 26.
  44. ↑ a b c Bauckham 2015, s. 21.
  45. ↑ Bauckham 2015, s. 22.
  46. ↑ Bromiley 1995, s. 271.
  47. ↑ Foster 2008, s. 117.
  48. ↑ Boisclair 2007, s. 1465.
  49. ↑ Lohse 1966, s. 200.
  50. ↑ Hurtado 2005, s. 448.
  51. ↑ Brackney 2012, s. 31.
  52. ↑ Brackney 2012, s. 57.
  53. ↑ HIPPOLYTUS, of Rome. Against Beron and Helix: Fragment VIII [online]. ccel.org, rev. 2021-02-18 [cit. 2023-01-05]. Dostupné online. (angličtina) 
  54. ↑ Ancoratus 60:1: St. Epiphanius of Cyprus. Překlad Young Richard Kim, Calvin College. Washington, D.C: Catholic University of America Press, 2014. Dostupné online. ISBN 978-0-8132-2591-3. S. 144. (angličtina) 
  55. ↑ The Panarion of Epiphanius of Salamis : Books II and III (Sects 47–80, De Fide). Překlad Frank Williams. Leiden: E.J. Brill, 1994. Dostupné online. ISBN 9789004098985. S. 607. (angličtina) 
  56. ↑ The Panarion of Epiphanius of Salamis (Second, revised ed.). Překlad Frank Williams. Leiden: Brill, 2013. Dostupné online. ISBN 9789004228412. S. 36. (angličtina) 
  57. ↑ a b ORIGEN. Commentary on Matthew; 17. The Brethren of Jesus [online]. Newadvent [cit. 2023-01-05]. Dostupné online. (angličtina) 
  58. ↑ Ehrman a Plese 2011, s. 157.
  59. ↑ PAPIAS, of Hierapolis. „Fragment X.“ Exposition of the Sayings of the Lord [online]. Peter Kirby, rev. 2015-09-10 [cit. 2023-01-06]. Dostupné online. (angličtina) 
  60. ↑ LIGHTFOOT, J. B. The Brethren of the Lord [online]. Philo logos, 1865, rev. 2018-06-18 [cit. 2023-01-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-06-18. (angličtina)  „Papiášovo svědectví je často citováno v čele patristických autorit jako svědectví podporující Jeronýmův názor... Je zvláštní, že schopní a inteligentní kritici neprohlédli výmysl, který je tak zjevně falešný... [T]ento úryvek napsal středověký jmenovec hierapolského biskupa Papiáš..., který žil v 11. století.“
  61. ↑ SMITH, Ben C. Papias of Hierapolis [online]. textexcavation.com, 2015-11-16, rev. 2019-04-03 [cit. 2023-01-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-16. (angličtina) 
  62. ↑ JON, Kennedy; SCHROEDEL, Jenny; SCHROEDEL, John. Jesus and Mary. [s.l.]: Adams Media, 2010. Dostupné online. ISBN 978-1-57215749-1. (angličtina) [nedostupný zdroj]
  63. ↑ Martin Luther on Mary's Perpetual Virginity [online]. davidmacd.com, rev. 2008-12-21 [cit. 2023-01-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-21. (angličtina) 
  64. ↑ ZWINGLI, Ulrich. Eini Predigt von der ewig reinen Magd Maria. In: Egli, Emil; Finsler, Georg; Zwingli-Verein, Georg (eds.). Huldreich Zwinglis sämtliche Werke. Zürich: C. A. Schwetschke & Sohn, 1905. Dostupné online. Svazek 1. S. 385. (němčina) „Pevně věřím, že [Maria] podle slov evangelia jako čistá Panna porodila pro nás Božího Syna a při porodu i po porodu navždy zůstala čistou, neporušenou Pannou.“
  65. ↑ WESLEY, John. The Works of the Rev. John Wesley. Příprava vydání Benson, Joseph. [s.l.]: [s.n.], 1812. Dostupné online. S. 112. (angličtina)  „Věřím, že se stal člověkem a spojil lidskou přirozenost s božskou v jednu osobu; byl počat zvláštním působením Ducha svatého a narodil se z požehnané Panny Marie, která zůstala čistou a neposkvrněnou pannou jak poté, co ho porodila, tak i předtím.“
  66. ↑ YARNELL, Malcolm B. The Anabaptists and Contemporary Baptists. [s.l.]: B&H Publishing, 2013. Dostupné online. ISBN 978-1-43368174-5. S. 130. (angličtina)  „Otázka 53 Kinderfragen zněla: ,Čemu věříte o Panně Marii?ʻ. Je to paralelní otázka s otázkou 68 Lehrtafel, která zjišťovala: ,V co věříte ohledně Panny Marie?ʻ Oba katechismy hovořily o jejím věčném panenství. Kindergragen hlásal, ,že byla čistá před porodem, během porodu i po porodu, pokorná pannaʻ, zatímco Lehrtafel prohlašoval, že ,byla čistá, neposkvrněná a nevinná Panna před porodem, během porodu i po porodu.ʻ“
  67. ↑ a b LONGENECKER, Dwight; GUSTAFSON, David. Mary. [s.l.]: Gracewing Publishing, 2003. ISBN 9780852445822. S. 64. (angličtina) 
  68. ↑ ERASMUS, Desiderius. Disputatiuncula de Taedio, Pavore, Tristicia Iesu. [s.l.]: University of Toronto Press, 1998. ISBN 9780802043092. S. 187. (angličtina)  „Luteráni přijali věčné panenství Marie a odmítli vzývání svatých.“
  69. ↑ RADANO, John A. Celebrating a Century of Ecumenism: Exploring the Achievements of International Dialogue. [s.l.]: Wm. B. Eerdmans Publishing, 2012-04-30. Dostupné online. ISBN 9780802867056. S. 278. (angličtina)  „Baptisté nenacházejí biblický podklad pro katolickou víru o Mariině věčném panenství, neposkvrněném početí a nanebevzetí.“
  70. ↑ WITHERINGTON, Ben III. Jesus' Extended Family. Bible Review. Roč. 19, čís. 3, s. 30–31. (angličtina)  „Podle tohoto názoru by tedy Jakub byl Ježíšův mladší nevlastní bratr.“
  71. ↑ The Nelson Study Bible (NKJV), s. 2102, 2156. (anglicky) „Jakub, nevlastní bratr Ježíšův, tradičně nazývaný ,Spravedlivýʻ [...] Juda, bratr Jakubův a nevlastní bratr Pána Ježíše“. Výraz „nevlastní bratr“ se používá k označení rodičovství, nikoli genetiky. Podle tohoto názoru by i ostatní bratři a sestry uvedení v evangelijních pasážích měli k Ježíši stejný vztah. Někteří protestanti však termín „nevlastní bratr“ odmítají, protože je příliš specifický; evangelijní zprávy o těchto příbuzných hovoří jako o Ježíšových bratrech a sestrách, aniž by specifikovaly jejich rodiče, a o Marii hovoří pouze ve vztahu k Ježíšovi.
  72. ↑ Eisenman, Robert (2002), James, the Brother of Jesus, Watkins. (anglicky)
  73. ↑ a b KEATING, Karl. Catholicism and Fundamentalism: The Attack on „Romanism“ by „Bible Christians“. [s.l.]: Ignatius Press, 1988. Dostupné online. ISBN 978-0-89870-177-7. S. 284. (angličtina) 
  74. ↑ CALKINS, Arthur B. Our Lady's Perpetual Virginity. In: Mark Miravalle (ed.). Mariology: A Guide for Priests, Deacons, Seminarians, and Consecrated Persons. [s.l.]: [s.n.], 2008. ISBN 978-1-57918-355-4. S. 308–309. (angličtina)
  75. ↑ MIRAVALLE, Mark. Introduction to Mary. [s.l.]: Queenship Publishing, 1993. Dostupné online. ISBN 978-1-882972-06-7. S. 62–63. (angličtina) 
  76. ↑ Fundamentals of Catholicism. [s.l.]: Kenneth Baker, 1983. ISBN 0-89870-019-1. S. 334–335. (angličtina) 
  77. ↑ ZALALAS, Constantine. Holy Theotokos: Apologetic Study. [s.l.]: [s.n.] (angličtina) 
  78. ↑ JAN PAVEL II. Article at EWTN: To the disciple he said, behold your Mother. L'Osservatore Romano, weekly ed. 1997-04-30, s. 11. Dostupné online. (angličtina) 
  79. ↑ TAYLOR, Vincent. The Gospel According to St Mark. Londýn: MacMillan, 1952. S. 248. (angličtina) 
  80. ↑ Rosik a Wojciechowska 2021, s. 108.
  81. ↑ AFRICANUS, Julius. The Epistle to Aristides. [s.l.]: [s.n.] S. 242. (angličtina) 
  82. ↑ EUSEBIUS, of Cæsarea. Ecclesiastical history [online]. HS Augsburg, 1. [cit. 2023-01-06]. Dostupné online. (řečtina) 
  83. ↑ Brown 2005, s. 876.
  84. ↑ Bauckham 2015, s. 104.
  85. ↑ EUSEBIUS, of Cæsarea. Ecclesiastical history [online]. HS Augsburg, 3. [cit. 2023-01-06]. Dostupné online. (řečtina) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • AUNE, David. Eerdmans Dictionary of the Bible. Redakce Freedman David Noel. [s.l.]: Eerdmans, 2000. ISBN 9789053565032. Kapitola Greek. 
  • BAUCKHAM, Richard. Gospel Women: Studies of the Named Women in the Gospels. [s.l.]: Eerdmans, 2002. Dostupné online. ISBN 9780802849991. 
  • BAUCKHAM, Richard. Buried Hope or Risen Savior. Redakce Quarles Charles L. [s.l.]: B&H Publishing Group, 2008. ISBN 9781433671265. Kapitola The Names on the Ossuaries. 
  • BAUCKHAM, Richard. Jude and the Relatives of Jesus in the Early Church. [s.l.]: Bloomsbury, 2015. Dostupné online. ISBN 9781474230476. 
  • BETHEL, Florentine, 1907. The Catholic Encyclopedia. New York: New advent, cRobert Appleton Company. Kapitola The Brethren of the Lord. 
  • BOISCLAIR, Regina A. An Introductory Dictionary of Theology and Religious Studies. Redakce Espín Orlando O.. [s.l.]: Liturgical Press, 2007. ISBN 9780814658567. Kapitola Virginity of Mary (Biblical Theology). 
  • BORING, M. Eugene. An Introduction to the New Testament: History, Literature, Theology. [s.l.]: Westminster John Knox Press, 2012. Dostupné online. ISBN 978-0664255923. 
  • BRACKNEY, William H. Historical Dictionary of Radical Christianity. [s.l.]: Scarecrow Press, 2012. Dostupné online. ISBN 9781474230476. 
  • BROMILEY, Geoffrey W. The International Standard Bible Encyclopedia. [s.l.]: Eerdmans, 1995. Dostupné online. ISBN 9780802837851. 
  • BROWN, Raymond. An Introduction to the New Testament. [s.l.]: Yale University Press, 2005. Dostupné online. ISBN 9780802837851. 
  • BUTZ, Jeffrey J. The Brother of Jesus and the Lost Teachings of Christianity. [s.l.]: Simon and Schuster, 2005. Dostupné online. ISBN 9781594778797. 
  • COLLINGE, William J. Historical Dictionary of Catholicism. [s.l.]: Scarecrow Press, 2012. Dostupné online. ISBN 9780810879799. 
  • CROSS, Frank Leslie; LIVINGSTONE, Elizabeth A. The Oxford Dictionary of the Christian Church. [s.l.]: Oxford University Press, 2005. ISBN 9780192802903. Kapitola Brethren of the Lord. 
  • DESILVA, David A. The Jewish Teachers of Jesus, James, and Jude. [s.l.]: Oxford University Press, 2012. Dostupné online. ISBN 978-0-19-997688-1. 
  • DESILVA, David A. The Letter to the Galatians. [s.l.]: Wm. B. Eerdmans Publishing, 18 September 2018. Dostupné online. ISBN 978-1-4674-5044-7. (anglicky) 
  • DULING, Dennis C. The Blackwell Companion to the New Testament. Redakce Aune David E.. [s.l.]: Wiley-Blackwell, 2010. ISBN 9781444318944. Kapitola The Gospel of Matthew. 
  • EDWARDS, James R. The Gospel According to Mark. [s.l.]: Inter-Varsity Press, 2020. Dostupné online. ISBN 9781789740080. 
  • EHRMAN, Bart. Jesus: Apocalyptic Prophet of the New Millennium. [s.l.]: Oxford University Press, 1999. Dostupné online. ISBN 978-0-19-802888-8. 
  • EHRMAN, Bart; PLESE, Zlatko. The Apocryphal Gospels: Texts and Translations. [s.l.]: Oxford University Press, 2011. Dostupné online. ISBN 978-0-19-802888-8. 
  • ELLIOTT, James Keith. The Apocryphal New Testament: A collection of apocryphal Christian literature in an English translation. [s.l.]: Clarendon Press, 2005. Dostupné online. ISBN 978-0-19-826181-0. 
  • EVANS, Craig. The Routledge Encyclopedia of the Historical Jesus. Redakce Evans Craig. [s.l.]: Routledge, 2014. ISBN 978-0-19-983018-3. Kapitola Mary, Mother of Jesus. 
  • FOSTER, Paul. The Non-Canonical Gospels. Redakce Foster Paul. [s.l.]: A&C Black, 2008. ISBN 9780567033024. Kapitola The Protoevangelium of James. 
  • GOWLER, David. James Through the Centuries. [s.l.]: John Wiley & Sons, 2020. Dostupné online. ISBN 9781119673897. 
  • GREEN, Gene. Jude and 2 Peter. [s.l.]: Baker Academic, 2008. Dostupné online. ISBN 9781441210722. 
  • HAGNER, Donald A. The New Testament: A Historical and Theological Introduction. [s.l.]: Baker Books, 2012. Dostupné online. ISBN 9781441240408. 
  • HURTADO, Larry. Lord Jesus Christ: Devotion to Jesus in Earliest Christianity. [s.l.]: Eerdmans, 2005. Dostupné online. ISBN 9780802831675. 
  • KILGALLEN, John J. A Brief Commentary on the Gospel of Mark. [s.l.]: Paulist, 1989. 
  • HESEMANN, Michael. Mary of Nazareth: History, Archaeology, Legends. [s.l.]: Ignatius Press, 2016. Dostupné online. ISBN 9781681497372. 
  • HUNTER, David G. The New Westminster Dictionary of Church History: The early, medieval, and Reformation eras. Redakce Benedetto Robert. [s.l.]: Westminster John Knox Press, 2008. ISBN 9780664224165. Kapitola Marriage, early Christian. 
  • KRAUS, C. Norman. Jesus Christ Our Lord: Christology from a Disciple's Perspective. [s.l.]: Wipf and Stock, 2004. Dostupné online. ISBN 9781725211407. 
  • LINCOLN, Andrew. Born of a Virgin?. [s.l.]: Eerdmans, 2013. Dostupné online. ISBN 978-0802869258. 
  • LOCKETT, Darian. An Introduction to the Catholic Epistles. [s.l.]: Bloomsbury, 2011. Dostupné online. ISBN 9781474230476. 
  • LOHSE, Bernhard. A Short History of Christian Doctrine. [s.l.]: Fortress Press, 1966. Dostupné online. ISBN 9781451404234. 
  • MCKNIGHT, Scot. The Letter of James. [s.l.]: Eerdmans, 2011. Dostupné online. ISBN 9780802826275. 
  • KELLY, John Norman Dividson. Jerome: His Life, Writings, and Controversies. [s.l.]: Harper & Row, 1975. Dostupné online. ISBN 9780715607381. 
  • MATERA, Frank J. Galatians. [s.l.]: Liturgical Press, 2007. Dostupné online. ISBN 9780814659724. 
  • NICKLE, Keith Fullerton. The Synoptic Gospels: An Introduction. [s.l.]: Westminster John Knox Press, 2001. Dostupné online. ISBN 9781681497372. 
  • PAINTER, John. The Brother of Jesus: James the Just and His Mission. Redakce Chilton Bruce. [s.l.]: Westminster John Knox Press, 2001. ISBN 9780664222994. Kapitola Who was James? Footprints as a Means of Identification. 
  • PAINTER, John. Just James: The Brother of Jesus in History and Tradition. [s.l.]: University of South Carolina Press, 2004. Dostupné online. ISBN 9781570035234. 
  • POLCAR, Philip. Great Events in Religion: Volume I. Redakce Curta Florin. [s.l.]: ABC-CLIO, 2016. ISBN 9781610695664. Kapitola Development of the Doctrine of Mary's Perpetual Virginity in Antiquity (2nd-7th Centuries AD). 
  • REDDISH, Mitchell. An Introduction to The Gospels. [s.l.]: Abingdon Press, 2011. Dostupné online. ISBN 978-1426750083. 
  • REGEV, Eyal. The Temple in Early Christianity: Experiencing the Sacred. [s.l.]: Yale University Press, 2019. Dostupné online. ISBN 978-1426750083. 
  • REID, Barbara E.; MATTHEWS, Shelly. Wisdom Commentary: Luke 1–9. [s.l.]: Liturgical Press, 2021. Dostupné online. ISBN 9781474230476. 
  • ROSIK, Mariusz; WOJCIECHOWSKA, Kalina. A Structural Commentary on the So-Called Antilegomena. [s.l.]: Vandenhoeck & Ruprecht, 2021. Dostupné online. ISBN 9783525573389. 
  • ROUSSEAU, John J.; ARAV, Rami. Jesus and His World. [s.l.]: Fortress Press, 1995. Dostupné online. ISBN 9780334026266. 
  • SCHREINER, Thomas R. Galatians. [s.l.]: Zondervan, 2011. Dostupné online. ISBN 9780310492160. 
  • SEGAL, Charles. Tragedy and Civilization: An Interpretation of Sophocles. [s.l.]: University of Oklahoma Press, 1999. Dostupné online. ISBN 9781474230476. 
  • SHANKS, Hershel; WITHERINGTON, Ben. The Brother of Jesus. [s.l.]: A&C Black, 2003. Dostupné online. ISBN 9780826470195. 
  • STRAUSS, Mark L. The Challenge of Bible Translation. Redakce Scorgie Glen G.. [s.l.]: Zondervan, 2009. ISBN 9780310321859. Kapitola Current Issues in the Gender-Language Debate. 
  • VUONG, Lily C. Gender and Purity in the Protevangelium of James. [s.l.]: Mohr Siebeck, 2013. Dostupné online. ISBN 9783161523373. 
  • WASSEN, Cecilia; HÄGERLAND, Tobias. Jesus the Apocalyptic Prophet. [s.l.]: Bloomsbury, 2021. Dostupné online. ISBN 9780567693792. 
  • WITHERINGTON, Ben. The Gospel of Mark: A Socio-rhetorical Commentary. [s.l.]: Eerdmans, 2001. Dostupné online. ISBN 978-0-8028-4503-0. 
  • ZERVOS, George Thelemis. A Feminist Companion to Mariology. Redakce Levine Amy-Jill. [s.l.]: A&C Black, 2005. ISBN 9780310321859. Kapitola Christmas with Salome. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • JEROME (C. 383). The Perpetual Virginity of Blessed Mary – Against Helvidius. In: Philip Schaff; Henry Wace; Kevin Knight (eds.), překladatelé: W.H. Fremantle, G. Lewis and W.G. Martley. Nicene and Post-Nicene Fathers, Second Series. Buffalo, New York: Christian Literature Publishing Co. (retrieved from New Advent) Dostupné online. Svazek 6. (angličtina)
  • HUNTER, David G. Helvidius, Jovinian, and the Virginity of Mary in Late Fourth-Century Rome. Journal of Early Christian Studies. Jaro 1993, roč. 1, čís. 1, s. 47–71. Doi:10.1353/earl.0.0147. S2CID 170719507. Dostupné online. (angličtina) 
  • ROUSSEAU, John J; ARAV, Rami. „Jesus' Family Tree“, Jesus and His World [online]. Augsberg Fortress, 1995, rev. (převzato od PBS) [cit. 2023-01-06]. Dostupné online. (angličtina) 
Ježíš Kristus
Přehled Ježíšova života • Seznam témat souvisejících s Ježíšem
Chronologie
Zvěstování Páně • Narození (Panenské početí • Datum Ježíšova narození • Útěk do Egypta) • Dítě Ježíš • Ježíšovy neznámé roky • Ježíšův křest • Pokoušení Krista ďáblem • Apoštolové (Vyvolení • Velké poslání) • Ježíšovo působení (Učedníci) • Kázání na hoře/Kázání na planině (Blahoslavenství) • Ježíšovy modlitby (Otčenáš) • Podobenství • Zázraky • Proměnění Páně • Ježíšovo bezdomovectví • Velké přikázání • Řeč na Olivetské hoře • Ježíšovo pomazání • Pašije • Triumfální vstup do Jeruzaléma • Poslední večeře (Řeč na rozloučenou) • Agonie v Getsemanské zahradě • Ježíšovo zatčení (Sanhedrin • Petrovo zapření • Pilátův soud • Herodesův dvůr) • Ukřižování (Ježíšovy výroky na kříži) • Ježíšův pohřeb (Hrob) • Vzkříšení • Nanebevstoupení
Nový zákon
Historicita
Vyobrazení
Křesťanství
V jiných
náboženstvích
Rodina
Ježíšův rodokmen • Maria (matka) • Josef (zákonný otec) • Svatá rodina • Pantera (domnělý otec) • Ježíšovi bratři • Svaté příbuzenstvo • Anna (tradiční babička z matčiny strany) • Jáchym (tradiční dědeček z matčiny strany) • Heli (dědeček z otcovy strany podle Lukáše) • Jakub (dědeček z otcovy strany podle Matouše) • Ježíšova pokrevní linie • Kleofáš (tradiční strýc)
Související
Kategorie
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ježíšovi_bratři&oldid=23700240“