Jiří I. Řecký

Jiří I. Řecký
	král Řeků
	Oficiální portrét řeckého krále Jiřího I. podle Georgise Lakovidise
Doba vlády	30. března 1863 – 18. března 1913
Korunovace	30. března 1863
Tituly	Jeho královská Výsost princ dánský; Jeho Veličenstvo řecký král
Narození	24. prosince 1845; Kodaň, Dánsko
Úmrtí	18. března 1913 (ve věku 67 let); Soluň, Řecko
Pohřben	Královské pohřebiště, královská rezidence v Tatoi, Řecko
Předchůdce	Regentská vláda, předtím Ota I. Řecký
Nástupce	Konstantin I. Řecký
Manželka	Olga Konstantinovna Romanovová
Potomci	Konstantin I. Řecký, Jiří Řecký, Alexandra Řecká a Dánská, Mikuláš Řecký a Dánský, Marie Řecká a Dánská, Ondřej Řecký a Dánský, Kryštof Řecký a Dánský a Olga Řecko-Dánská
Rod	Oldenburkové
Dynastie	Glücksburkové
Otec	Kristián IX. Dánský
Matka	Luisa Hesensko-Kasselská
Podpis
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří I. Řecký (24. prosince 1845 Kodaň, Dánsko – 18. března 1913 Soluň, Řecko) byl v letech 1863–1913 řecký král z dynastie Glücksburgů, vedlejší linie Oldenburgů.

Byl ustanoven řeckým králem za participace tří velmocí – Anglie, Francie a Ruska po svržení krále Oty I. při vojenském puči a následné občanské válce. Přes počáteční rozpaky se stal populárním a oblíbeným panovníkem.

Byl prvním panovníkem nové řecké královské dynastie. Jeho padesátiletá vláda (nejdelší v moderní historii Řecka) je charakterizována četnými územními zisky a důležitou rolí v mezinárodní politice před první světovou válkou, měl vliv na formování novodobé řecké demokracie zavedením ústavy. Dva týdny před padesátým výročím své intronizace, v průběhu Balkánské války, byl (v Soluni v roce 1913) zavražděn; na rozdíl od jeho dlouhého panování jeho nástupci vládli v obdobích krátkých a nejistých.

Jiří byl druhým synem dánského krále Kristiána IX. a Louisy Hesenské. Když v roce 1862 tehdejší řecký král Ota I. po výbuchu povstání musel opustit Řecko, hledal řecký parlament pro tuto zemi nového panovníka. Nabídku řeckého trůnu odmítla řada princů z evropských panovnických domů, posléze se Řekové obrátili i na syna (v té době budoucího) dánského krále Kristiána IX. – na Viléma, prince von Schleswig-Holstein-Sonderburg-Glücksburg. Ani Vilém, ani jeho otec nejevili zájem, úřadující dánský král Frederik VII. (Vilémův děd) je však přiměl nabídku přijmout (údajně na svého syna hřímal: „Jestli mu to nepřikážeš, tak tě zastřelím!“). Čas ukázal, že šlo o volbu nejen šťastnou pro Viléma, ale především prospěšnou Řecku.

Jiří I. je pradědečkem britského krále Karla III.

Vláda

V roce 1863 rozpačitý osmnáctiletý princ odjel do Athén, aby se ujal vlády jako Jiří I. (stal se králem dříve nežli jeho otec v Dánsku). Nový král získal skromné království se sto tisíci obyvatel, žijících v nesmírné chudobě. Bída byla tak velká, že se Francie, Anglie a Rusko složily a půjčily mu peníze na držení dvora.

Jiří, jehož heslem bylo „mou silou je láska mého lidu“, se nenechal odradit a vytkl si nemalý cíl: učinit z Řecka vzorové království. Příjemný, charismatický král vedl prostý život v paláci v Athénách. Prostota byla ostatně hlavní životní zásadou krále; který se rád procházel v admirálské uniformě po okolí nebo ulicích hlavního města. Bdělý, ale i klidný panovník často cestoval po Evropě, aby zde hájil zájmy své země. Byl ostatně úzce spřízněn (buď on sám, nebo jeho žena) s většinou vládnoucích evropských dynastií: jeho sestra Alexandra Dánská byla manželkou anglického krále Eduarda VII., sám byl členem dánského panovnického rodu, bratrem dánského krále Frederika VIII., jeho sestra Dagmar byla manželkou ruského cara Alexandra III. (Manžel bývalé britské královny Alžběty II., princ Philip, byl jeho vnukem.) Tyto dobré vztahy s velmocemi, především ovšem s Anglií, mu umožnily dosáhnout významných územních zisků. Například získal kontrolu nad ostrovy v Egejském moři díky zásahu velmocí, podobně v důsledku rusko-turecké války získal oblast Olympu. Dosáhl významných úspěchů i v jiných oblastech, jako např. stavba Korintského průplavu a uspořádání Olympijských her v Athénách roku 1896, které se konaly na nově postaveném stadiónu (olympiáda se vrátila do Athén až o více než sto let později, v roce 2004).

Oč liberálnější byl v řízení státu, o to větší despota byl v rodinném životě – nikdo z rodiny například nesměl opustit Athény bez jeho svolení.

Manželství a potomci

Po několika letech mládeneckého života se v roce 1867 oženil s ruskou velkokněžnou Olgou Konstantinovnou Romanovovou (3. září 1851 – 18. července 1926), neteří ruského cara Alexandra III. Pár měl osm dětí:

Konstantin (2. srpna 1868 – 11. ledna 1923), řecký král v letech 1913–1917 a 1920–1922 ⚭ 1889 princezna Sofie Pruská (1870 – 1932)
Jiří (24. června 1869 – 25. listopadu 1957), zmocněnec na Krétě ⚭ 1907 Marie Bonapartová (1882 – 1962)
Alexandra (30. srpna 1870 – 24. září 1891) ⚭ 1889 ruský velkokníže Pavel Alexandrovič (860 – 1919), zavražděn bolševiky
Mikuláš (22. ledna 1872 – 8. února 1938), ⚭ 1902 velkokněžna Jelena Vladimirovna Ruská (1882 – 1957)
Marie (3. března 1876 – 14. prosince 1940) ⚭
- 1900 ruský velkokníže Georgij Michajlovič Romanov (1863 – 1919)
- 1922 Perikles Ioannidis (1881 – 1965)
Olga (7. dubna 1881 – 2. listopadu 1881)
Ondřej (2. února 1882 – 3. prosince 1944) ⚭ 1903 princezna Alice z Battenbergu (1885 – 1969), otec Philipa Mountbattena, vévody z Edinburghu (manžela britské královny Alžběty II.)
Kryštof (10. srpna 1888 – 21. ledna 1940) ⚭
- 1920 Nonie May Stewart (1878 – 1923)
- 1929 princezna Františka Orleánská (1902 – 1953)

Atentát a smrt

Ráno dne 18. března 1913 vyšel Jiří z domu svého syna, doprovázen pouze jedním důstojníkem, aby se jako obvykle vrátil pěšky, procházkou do královského paláce. Tam byl postřelen anarchistou Alexandrosem Schinasem. Zemřel dva týdny (12 dní) před padesátým výročí svého nástupu na trůn, v době, kdy se plánoval stáhnout z veřejného života a abdikovat ve prospěch svého syna Konstantina.

Vývod z předků

Karel Antonín Holštýnsko-Becký

Fridrich Karel Ludvík Šlesvicko-Holštýnsko-Sonderbursko-Becký

Šarlota Frederika z Donína-Leistenau

Fridrich Vilém Šlesvicko-Holštýnsko-Sonderbursko-Glücksburský

Karel Leopold Schliebenský

Frederika Schliebenská

Marie Eleonora Lehndorffská

Kristián IX. Dánský

Fridrich II. Hesensko-Kasselský

Karel Hesensko-Kasselský

Marie Hannoverská

Luisa Karolína Hesensko-Kasselská

Frederik V. Dánský

Luisa Dánská a Norská

Luisa Hannoverská

Jiří I. Řecký

Fridrich II. Hesensko-Kasselský

Fridrich Hesensko-Kasselský

Marie Hannoverská

Vilém Hesensko-Kasselský

Karel Vilém Nasavsko-Usingenský

Karolina Nasavsko-Usingenská

Karolína Felicitas Leiningensko-Dagsburská

Luisa Hesensko-Kasselská

Frederik V. Dánský

Frederik Dánský

Juliana Marie Brunšvická

Luisa Šarlota Dánská

Ludvík Meklenbursko-Zvěřínský

Žofie Frederika Meklenbursko-Zvěřínská

Šarlota Žofie Sasko-Kobursko-Saalfeldská

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Jerzy I Grecki na polské Wikipedii a Jorge I de Grecia na španělské Wikipedii.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Jiří I. Řecký na Wikimedia Commons
Jiří I. Řecký na stránkách genealogy.euweb

Předchůdce:
Ota I. Řecký

Řecký král
1863–1913

Nástupce:
Konstantin I. Řecký

Dánští princové

Generace jsou počítány od implementace dědičné monarchie Frederikem III. v roce 1660.

1. generace	Král Kristián V.¹ Princ Jiří, vévoda z Cumberlandu¹

2. generace	Král Frederik IV.¹ Princ Kristián¹ Princ Karel¹ Princ Vilém¹ Princ Vilém, vévoda z Gloucesteru¹

3. generace	Král Kristián VI.¹

4. generace	Král Frederik V.¹

5. generace	Král Kristián VII.¹ Dědičný princ Frederik¹

6. generace	Král Frederik VI.¹ Král Kristián VIII.¹ Dědičný princ Ferdinand¹

7. generace	Král Frederik VII.¹ Král Kristián IX.⁵

8. generace	Král Frederik VIII.⁵ Král Jiří I. Řecký⁵ Princ Valdemar

9. generace	Král Kristián X. Král Haakon VII. Norský Princ Harald Princ Gustav Král Konstantin I. Řecký² Princ Jiří² Princ Mikuláš² Princ Ondřej² Princ Kryštof² Princ Aage Princ Axel Princ Erik Princ Viggo

10. generace	Král Frederik IX.³ Dědičný princ Knut³ Král Olaf V. Norský¹ Princ Gorm Princ Oluf Král Jiří II. Řecký² Král Alexandr I. Řecký² Král Pavel I. Řecký² Princ Petr² Princ Filip, vévoda z Edinburghu² ⁴ Princ Michael² Princ Jiří Valdemar Princ Flemming Valdemar

11. generace	Princ Henrik⁵ Princ Ingolf³ Princ Kristián³ Král Konstantin II. Řecký²

12. generace	Král Frederik X. Princ Joachim Korunní princ Pavel Řecký² Princ Nikolaos² Princ Filippos²

13. generace	Korunní princ Kristián Princ Vincent Princ Nikolai Princ Felix Princ Henrik Princ Konstantin-Alexios² Princ Achileas-Andreas² Princ Odysseas-Kimon² Princ Aristides-Stavros²

¹ také norský princ ² také řecký princ ³ také islandský princ ⁴ také britský princ ⁵ titul dánského prince udělen princové, kteří přišli o titul, jsou zobrazeni kurzívou

Šlesvicko-holštýnsko-sonderbursko-glücksburští princové

Generace naznačují původ od vévody Filipa ze starší glücksburgské linie; po 6. generaci naznačují původ od vévody Fridricha Viléma z juniorské linie, potomka princezny Augusty v 6. generaci.

5. generace	nikdo

6. generace	Karel^ Fridrich^ Kristián IX. Dánský^,** Princ Julius^ Princ Johan

7. generace	Fridrich Ferdinand Frederik VIII. Dánský Jiří I. Řecký Princ Valdemar**

8. generace	Vilém Fridrich*

9. generace	Jan Albrecht* Petr*

10. generace	Kryštof*

^ do roku 1825 také šlesvicko-holštýnsko-sonderbursko-becký princ * také šlesvicko-holštýnský princ ** také dánský princ