Location via proxy:   [ UP ]  
[Report a bug]   [Manage cookies]                
Přeskočit na obsah

Jiří Kylián

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jiří Kylián
Jiří Kylián (2020)
Jiří Kylián (2020)
Narození21. března 1947 (77 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materPražská konzervatoř
Královská baletní škola
Povoláníchoreograf, baletní mistr, baletní tanečník a tanečník
Oceněnímedaile Za zásluhy 1. stupeň (1997)
Cena Joosta van den Vondela (1997)
Laurence Olivier Award for Outstanding Achievement in Dance (2000)
Artis Bohemiae Amicis (2000)
Čestné občanství Prahy 1 (2018)
prsten Jiřího Kyliána
Řád Bílého lva 3. stupeň (2024)
ChoťSabine Kupferberg
Webwww.jirikylian.com
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Kylián (* 21. března 1947, Praha) je český choreograf, tanečník a fotograf.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se dne 21. března 1947 v Praze do rodiny ředitele banky Václava Kyliána [1] a tanečnice Markéty Kyliánové (1912–2016), vystupující mezi dvěma světovými válkami pod uměleckým jménem Rita Rita, jako jeden z jejich dvou synů[2].

Studium, exil

[editovat | editovat zdroj]

Jeho dětským snem bylo stát se cirkusovým akrobatem, tak ho matka zavedla do gymnastiky na Fakultu tělesné výchovy a sportu k jednomu z tehdejších trenérů Jiřímu Krátkému. Brzy poté, co začal pravidelně trénovat, se stal přeborníkem Prahy v kategorii mladších žáků. Při tréninku si ho všiml Frank Towen, tanečník, choreograf a pedagog, který se tehdy na fakultě staral o taneční výchovu mladých sportovců, a pohybově nadaného devítiletého chlapce nasměroval do baletní přípravky v Národním divadle.[3] V roce 1962 nastoupil na Pražskou konzervatoř. Velký vliv na jeho pozdější profesionální rozvoj měla Zora Šemberová, vyučující na konzervatoři, známá také jako první interpretka Julie v Prokofjevovu baletu Romeo a Julie z roku 1938. V roce 1967[4] získal stipendium a studoval na londýnské Royal Ballet School. Tam mu také choreograf John Cranko nabídl členství ve věhlasném souboru Stuttgart Ballet.[5] Na léto se vrátil do Čech a po invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 emigroval z Československa do Německa.

Profesní kariéra

[editovat | editovat zdroj]

V letech 1969 až 1975 působil ve Stuttgart Ballet. V tomto souboru také vytvořil své první choreografie, po náhlé smrti Johna Cranka v roce 1973 vytvořil k jeho památce choreografii Return To A Strange Land (1974).

Začátkem 70. let vytvořil první choreografii (Viewers – 1973) pro Nederlands Dans Theater (NDT) v Haagu. Po vytvoření dalších dvou choreografií (Stoolgame – 1974 a La Cathédrale Engloutie – 1975) dostal od NDT nabídku na pozici uměleckého ředitele společně s Hansem Knillem [6], kterou pak zastával v letech 1975–1977 jako spoluředitel a choreograf, v letech 1978–1999 pracoval v NDT jako uměleckým šéf a od roku 1999 nadále jako choreograf. První z jeho významných choreografií období v NDT byla Sinfonietta (1978), následovala Symphony of Psalms (1978), a později například Silent Cries (1986).

Spolu s Carel Birnie, zakladatelem NDT, založil Jiří Kylián v NDT novou skupinu, NDT II pro mladé tanečníky, kde se dva roky připravují k nástupu do hlavní skupiny NDT I či jiného souboru. V roce 1990 zakládá J. Kylián ještě skupinu NDT III pro tanečníky nad čtyřicet let, která pak při NDT existovala až do nástupu nového vedení v roce 2006.[7] Vytvoření této unikátní struktury NDT bylo oceněno cenou "Nijinsky Award".[8]

Vybrané choreografie

[editovat | editovat zdroj]
  • Sinfonietta (1978) – na hudbu Leoše Janáčka
  • Žalmová symfonie (1978)
  • Forgotten Land (Zapomenutá země) (1981)
  • Svadebka (1982)
  • Stamping Ground (1983)
  • Dítě a kouzla (1984)
  • Konec hry (1988)
  • Padající andělé (1989)
  • Sladké sny (1990)
  • Sarabande (1990)
  • Petite Mort (1991)
  • Stepping Stones (1991)
  • Bella Figura (1995)
  • One Of A Kind (1998)
  • Indigo Rose (1998)
  • Birth-Day (2001)
  • Last Touch (2003)
  • Tar And Feathers (2006)
  • Gods and Dogs (2008) [9]
  • Zugvögel (2009)
  • Mémoires d'oubliettes (2009)
  • Anonymous (2011)
  • East shadow (2013)
  • Fortune cookies (2014)

Filmografie

[editovat | editovat zdroj]

Filmy vytvořené v letech 2006–2017:[10]

  • 2006 Car-Men
  • 2013 Between entrance and exit
  • 2014 Schwarzfahrer
  • 2017 Scalamare [11]

Ceny a vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Rytíř Akademie krásných umění

[editovat | editovat zdroj]

Francouzská Académie des beaux-arts (Akademie krásných umění) zvolila dne 25. dubna 2018 Jiřího Kyliána za svého člena jako třetího Čecha ve své historii. Před ním se stali členem Akademie v roce 1835 Antonín Rejcha, hudební skladatel a v roce 1896 Václav Brožík, malíř.

Slavnostní inaugurace Jiřího Kyliána proběhla v Paříži dne 13. března 2019. Navíc Akademie krásných umění navrhla i vytvoření nové sekce „Choreografie“ ke stávajícím osmi sekcím umění.[12][13][14] Jiří Kylián se stal prvním přijatým členem v nově vytvořené sekci choreografie. Jeho inaugurace proběhla netradičně obohacena tanečním vstupem tanečnice a jeho manželky Sabine Kupferbergové, v Kyliánově choreografii.[15]

Další ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Jiří Kylián je nositelem mnoha zahraničních a českých cen a vyznamenání, např.[16]:

  • 1983 Carina Ari Medal, Westend Theatre Award (Londýn)
  • 1986 Nederlandse Choreografie Prijs (Amsterdam)
  • Hans Christian Andersen Ballet Award (Kodaň)
  • Grand Prix International Vidéo-Danse (Paříž)
  • 1989 Sonia Gaskellprijs (Amsterdam)
  • 1993, 1999 Cena Benois de la danse (Moskva)
  • 1994 Dance Magazine Award (New York) [17]
  • 1995 Decoration of the Royal Dutch order of Oranje-Nassau (Rytíř řádu Oranje-Nassau, Haag) [18]
  • Price of the Dutch Theatre (Amsterdam)
  • Premio Internazionále Gino Tani (Řím)
  • Premio Danza a Danza (Milán)
  • Outstanding Achievement of Cultural Merits Award (Tokio)
  • Premio di Teatro di Roma/City of Roma
  • 1997 Joost van den Vondel Prijs (Hamburg)
  • 1997 Medaile Za zásluhy I. stupně udělená prezidentem Václavem Havlem [19]
  • 1999 Officier de l'Ordre des Arts et des Lettres (Paříž)
  • 2000 doctor honoris causa od Akademie múzických umění v Praze[19]
  • 2000 Cena Artis Bohemiae Amicis od Ministerstva kultury ČR
  • 2000 Sir Laurence Olivier Award (Londýn)[20]
  • 2000 3x "Nijinsky Award" (pro choreografa, za choreografii a za vytvoření unikátní struktury NDT: NDT I, NDT II a NDT III) (Monte Carlo) [8]
  • 2001 Commandeur de l’Ordre des Arts et des Lettres (Paříž)[21]
  • 2004 Chevalier de la Légion d’Honneur’ (Paříž)
  • 2006 Cena Thálie (Praha) [22]
  • 2008 Golden Lion for Lifetime Achievement, Biennale Venezia [23]
  • 2011 Cena Ministerstva kultury České republiky za mimořádný přínos v oblasti divadla (tanec a choreografie) (Praha) [24]
  • 2017 Čestné občanství města The Hague
  • 2018 Čestné občanství města Praha
  • 2019 Cena Benois de la danse za celoživotní dílo (Moskva)
  • 2021 Cena Gratias Agit za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí
  • 2024 Řád Bílého lva Řád Bílého lva, III. třída – občanské skupina, ČR

Biografie

[editovat | editovat zdroj]
  • Raimon Àvila: Jiři Kylián: somniador de danses. Barcelona : Institut del Teatre de la Diputació de Barcelona, 2003, ISBN 84-7794-960-3
  • Jiří Hlaváč: Jiří Kylián, Doctor Honoris Causa. Akademie múzických umění v Praze, 15.12.2000, ISBN 80-85883-62-7
  • Isabelle Lanzová, Dorota Gremlicová, Elvíra Němečková, Roman Vašek: Různé břehy / Choreograf Jiří Kylián mezi Haagem a Prahou. Vydal Institut umění – Divadelní ústav (IDU) v Praze (2011), ISBN 978-80-7008-267-6
  • Dana Paseková: Jiří Kylián. NAMU 2001, vydala Akademie múzických umění v Praze, Praha 2001, ISBN 80-85883-77-5
  • Elisa Guzzo Vaccarino: Jiří Kylián. Palermo, L'Epos, 2001. ISBN 88-8302-180-0
  • Marie-Noël Rio: Bon qu'à ça, Les Éditions du Sonneur, Paris, 2016 (v českém překladu Michala Lázňovského vydáno Národním divadlem v roce 2019 pod názvem Budižkněčemu)

Filmy o Jiřím Kyliánovi

[editovat | editovat zdroj]
  • 2011 Jiří Kylián, Forgotten memories, rež. Don Kent, Christian Dumais-Lvowski
  • 2019 Jeden rok v životě choreografa Jiřího Kyliána, rež. Martin Kubala

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Marie-Noël Rio: Bon qu'à ça, Les Éditions du Sonneur, Paris, 2016 (v českém překladu Michala Lázňovského vydáno Národním divadlem v roce 2019 pod názvem Budižkněčemu), str. 53
  2. ↑ Novinky.cz: https://www.novinky.cz/kultura/422614-ve-veku-104-let-zemrela-mezivalecna-tanecnice-marketa-kylianova.html Archivováno 5. 12. 2016 na Wayback Machine.
  3. ↑ NĚMEČKOVÁ, Elvíra. Jiřímu Kyliánovi k 70. narozeninám. Opera Plus [online]. 21.3.2017 [cit. 2020-05-04]. Dostupné online. 
  4. ↑ BOTHOF, Rob. Jiří Kylián - existence. www.jirikylian.com [online]. [cit. 2016-12-08]. Dostupné online. 
  5. ↑ The Stuttgart Ballet: https://www.stuttgart-ballet.de/schedule/a-z/one-of-a-kind/ Archivováno 14. 8. 2019 na Wayback Machine.
  6. ↑ Discover: Choreographers: Jiri Kylian [online]. NDT [cit. 2019-08-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-22. 
  7. ↑ Marie-Noël Rio: Bon qu'à ça, Les Éditions du Sonneur, Paris, 2016 (v českém překladu Michala Lázňovského vydáno Národním divadlem v roce 2019 pod názvem Budižkněčemu), str. 57–9
  8. ↑ a b GB MAGAZINE. Jiří Kylián, Choreographer, Czech Rep. [online]. Grand Ballets Canadiens de Montréal [cit. 2019-08-11]. Dostupné online. 
  9. ↑ Kateřina Hanáčková: Fenomén Kylián, In.: Informační zpravodaj Národního divadla, č. 1, září 2019, 137. sezona 2019–2020, Národní divadlo, Praha, 2017, str. 34
  10. ↑ Jiri Kylian creations film repertoire [online]. Kylian Productions. Dostupné online. 
  11. ↑ ExploreDance.com: Helma Klooss: Jiri Kylian talks about his film Scalamare (31 March 2017): https://www.exploredance.com/article.htm?id=4646
  12. ↑ Taneční magazín: Kateřina Kavalírová: Francouzská akademie vzdává nejvyšší poctu českému umělci! https://www.tanecnimagazin.cz/tag/academie-des-beaux-arts/
  13. ↑ Redakce: Rytíř Jiří Kylián, In.: Informační zpravodaj Národního divadla, č. 8, duben 2019, 136. sezona 2018–2019, Národní divadlo, Praha, 2017, str. 26–7
  14. ↑ ACADÉMIE DES BEAUX-ARTS, Membres étrangers. Jiří Kylián, danseur et chorégraphe [online]. Académie des Beaux-Arts, Institut de France [cit. 2019-08-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-06-15. 
  15. ↑ Redakce: Choreograf Jiří Kylián jako třetí Čech v Akademii krásných umění, In.: Divadelní noviny, č. 7, roč. 28, 2. 4. 2019, s. 3.
  16. ↑ Profil umělce na webu Národního divadla: Jiří Kylián
  17. ↑ NEW YORK TIMES. Dance Magazine Awards. NEW YORK TIMES. April 16, 1994, s. 17. Dostupné online [cit. 10 August 2019]. 
  18. ↑ DIGIDANCE. Jiri Kylian´s Biography [online]. [cit. 2019-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-04-14. 
  19. ↑ a b ČESKÁ DIVADELNÍ ENCYKLOPEDIE (CZECH THEATER ENCYCLOPEDIA). Encyklopedie IDU [online]. Institut umění - Divadelní ústav [cit. 2019-08-20]. Dostupné online. 
  20. ↑ DANS, Magazine. Choreografen en dansers: Jiří Kylián [online]. [cit. 2019-08-15]. Dostupné online. 
  21. ↑ JANEČEK, Václav. Jiří Kylián [online]. Česká televize (2004) [cit. 2019-08-15]. Dostupné online. 
  22. ↑ ČTK. Noví držitelé ocenění Thálie 2006 [online]. Týden.cz [cit. 2019-08-15]. Dostupné online. 
  23. ↑ Jiří Kylián v databázi Archivu Národního divadla
  24. ↑ DIVADELNÍ NOVINY, (28 Oct.2011). Z divadelníků získali ceny Martin Hilský a Jiří Kylián [online]. Divadelní noviny, Praha [cit. 2019-08-11]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Kateřina Hanáčková: Fenomén Kylián, In.: Informační zpravodaj Národního divadla, č. 1, září 2019, 137. sezona 2019–2020, Národní divadlo, Praha, 2017, str. 34–5
  • Redakce: Rytíř Jiří Kylián, In.: Informační zpravodaj Národního divadla, č. 8, duben 2019, 136. sezona 2018–2019, Národní divadlo, Praha, 2017, str. 26–7

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Nositelé Ceny Antonína Dvořáka
Josef Suk mladší (2009) • Ivan Moravec (2010) • Jiří Kout (2011) • Ludmila Dvořáková (2012) • Jiří Kylián (2013) • Jiří Bělohlávek (2014) • Yo-Yo Ma (2015) • Richard Novák (2016) • Ivan Klánský (2017) • Česká filharmonie (2018) • Gabriela Beňačková (2019) • Jakub Hrůša (2020) • András Schiff (2021) • Pražský filharmonický sbor (2022)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jiří_Kylián&oldid=24399439“