John D. Barrow

John D. Barrow
John D. Barrow
Narození	29. listopadu 1952; Londýn, Spojené království
Úmrtí	26. září 2020 (ve věku 67 let); Cambridge, Spojené království
Příčina úmrtí	kolorektální karcinom
Bydliště	Cambridge
Alma mater	Magdalen College; Van Mildert College; Oxfordská univerzita
Povolání	fyzik, spisovatel, vysokoškolský učitel, matematik, teoretický fyzik, astronom, astrofyzik, dramatik a kosmolog
Zaměstnavatelé	Sussexská univerzita (do 1999); Univerzita v Cambridgi (od 1999); Kalifornská univerzita v Berkeley; Gresham College
Ocenění	Templetonova cena (2006); Cena Michaela Faradaye (2008); Kelvin Prize (2009); Christopher Zeeman Medal for Communication of Mathematics (2011); Diracova medaile Institutu fyziky (2015); … více na Wikidatech
Web	www.damtp.cam.ac.uk/people/j.d.barrow/
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

John David Barrow (29. listopadu 1952 Londýn, Spojené království – 26. září 2020, Cambridge^[1]) byl anglický kosmolog, teoretický fyzik, matematik, spisovatel a dramatik. Působil jako profesor matematických věd na Univerzitě v Cambridgi.^[2]^[3]

Životopis

Svůj první diplom z matematiky a fyziky získal na Durhamské univerzitě v roce 1974. V roce 1977 pak dokončil doktorát z astrofyziky na Oxfordské univerzitě pod vedením Dennise Williama Sciama. Absolvoval také dva roky postgraduálního studia astronomie na Univerzitě v Kalifornii. V letech 1977–1981 vyučoval na Christ Church.

V roce 1981 na univerzitě v Sussexu získal titul profesora a v roce 1999 se stal profesorem v oboru aplikované matematiky a teoretické fyziky na Univerzitě v Cambridge a zároveň vedoucím projektu nazvaného Millennium Mathematics Project a profesorem astronomie na Univerzitě v Londýně.

Jeho spisy, především jeho Antropogenetický kosmologický princip, shrnují v přehledné podobě fakta nashromážděná z prací předních fyziků (např. Paula Diraca) o nejrůznějších fyzikálních událostech. Jeho prezentace populárně-naučného stylu v oblasti filosofických problémů a fyzikální kosmologie dělá tyto obory přístupné i laické veřejnosti.

Kromě zhruba 400 žurnalistických článků napsal také 17 knih, vydaných pro široký čtenářský kruh. Prvním takovým dílem byla kniha s názvem Levá ruka vytvoření, která byla publikována v roce 1983. Přednášky pro veřejnost uspořádal ve Windsoru, ve Vatikáně a na dalších místech. V roce 2002 jeho divadelní hra s názvem Nekonečna vyhrála italskou divadelní cenu Premi Ubu 2002 ve Valencii. Hra měla premiéru v Miláně.

V roce 2006 mu byla udělena Templetonova cena za postup ve výzkumu a objevech spirituálních realit, čímž se zabýval ve svém spise O vztahu mezi životem a vesmírem a povaze člověka rozumět, a nabídl tak nový pohled v otázkách vztahu vědy a náboženství. Byl členem tzv. Sjednocené reformované církve, jejíž učení popisuje tradiční teistické koncepce vesmíru.

5. února 2020 byl papežem Františkem jmenován řádným členem Papežské akademie věd.^[4]

Odkazy

Reference

↑ Morto John Barrow, cosmologo e divulgatore: aveva 67 anni. www.ilmessaggero.it. Dostupné online [cit. 27 September 2020]. (italsky)
↑ DAMTP Professor John Barrow. www.damtp.cam.ac.uk [online]. [cit. 2019-01-19]. Dostupné online. (anglicky)
↑ John D. Barrow: Sto důležitých věcí o umění a matematice, které nevíte (a ani nevíte, že je nevíte). www.parlamentnilisty.cz [online]. [cit. 2019-01-19]. Dostupné online.
↑ Rinunce e nomine, 05.02.2020. Bolletino [online]. Sala stampa della Santa Sede, 5.2.2020 [cit. 2020-02-05]. Dostupné online. (italština)

Literatura

BARROW, John D. Pí na nebesích: o počítání, myšlení a bytí. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2000. 307 s. (Kolumbus). ISBN 80-204-0855-X.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu John D. Barrow na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je John D. Barrow

[ilmessaggero-1] Morto John Barrow, cosmologo e divulgatore: aveva 67 anni. www.ilmessaggero.it. Dostupné online [cit. 27 September 2020]. (italsky)

[2] DAMTP Professor John Barrow. www.damtp.cam.ac.uk [online]. [cit. 2019-01-19]. Dostupné online. (anglicky)

[3] John D. Barrow: Sto důležitých věcí o umění a matematice, které nevíte (a ani nevíte, že je nevíte). www.parlamentnilisty.cz [online]. [cit. 2019-01-19]. Dostupné online.

[4] Rinunce e nomine, 05.02.2020. Bolletino [online]. Sala stampa della Santa Sede, 5.2.2020 [cit. 2020-02-05]. Dostupné online. (italština)

[1]

[2]

[3]

[4]

Držitelé Templetonovy ceny

1973–1990	Matka Tereza (1973) • Roger Schütz (1974) • Sarvepalli Rádhakrišnan (1975) • Léon-Joseph Suenens (1976) • Chiara Lubichová (1977) • Thomas Torrance (1978) • Nikkjó Niwano (1979) • Ralph Wendell Burhoe (1980) • Cicely Saundersová (1981) • Billy Graham (1982) • Alexandr Solženicyn (1983) • Michael Bourdeaux (1984) • Alister Hardy (1985) • James McCord (1986) • Stanley Jaki (1987) • Inamullah Khan (1988) • Carl Friedrich von Weizsäcker, George MacLeod (1989) • Baba Amte, L. Charles Birch (1990)

1991–2010	Immanuel Jakobovits (1991) • Han Kjong-džik (1992) • Charles Colson (1993) • Michael Novak (1994) • Paul Davies (1995) • Bill Bright (1996) • Pándurang Šástrí Áthavalé (1997) • Sigmund Sternberg (1998) • Ian Barbour (1999) • Freeman Dyson (2000) • Arthur Peacocke (2001) • John Polkinghorne (2002) • Holmes Rolston (2003) • George Ellis (2004) • Charles Hard Townes (2005) • John D. Barrow (2006) • Charles Taylor (2007) • Michał Heller (2008) • Bernard d'Espagnat (2009) • Francisco J. Ayala (2010)

2011–	Martin Rees (2011) • Tändzin Gjamccho (2012) • Desmond Tutu (2013) • Tomáš Halík (2014) • Jean Vanier (2015) • Jonathan Sacks (2016) • Alvin Plantinga (2017) • Abdalláh II. (2018) • Marcelo Gleiser (2019) • Francis Collins (2020) • Jane Goodallová (2021) • Frank Wilczek (2022) • Edna Adan Ismailová (2023) • Pumla Gobodo-Madikizela (2024)