Josef Boleslav Pecka
| Josef Boleslav Pecka | |
|---|---|
 | |
| 1. předseda čs. sociální demokracie | |
| Ve funkci: 1878 – ? | |
| Nástupce | Josef Hybeš |
| Narození | 19. září 1849 Praha-Hradčany  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 25. července 1897 (ve věku 47 let) Chicago  Spojené státy americké |
| Zaměstnání | spisovatel novinář politik |
| Podpis |  |
| Commons | Josef Boleslav Pecka |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Josef Boleslav Pecka (19. září 1849 Praha-Hradčany[1] – 25. července 1897 Chicago) byl žurnalista a básník, představitel první generace dělnických autorů spjatých se založením sociálně demokratické strany, tvůrce známých dělnických básní a písní.
V roce 1878 spoluzakládal Sociálně demokratickou stranu českoslovanskou v Rakousku. Byl několikrát vězněn; v roce 1885 emigroval do USA, kde prošel vývojem od anarchismu k umírněnému socialismu.
Život
[editovat | editovat zdroj]
Josef Boleslav Pecka byl synem tkalce, sám také pracoval jako slévač a tkadlec. Od mládí se sám vzdělával a četl socialistickou literaturu a brzy se účastnil politických zápasů. Celý život i svou literární činnost spojil s dělnickým hnutím a podílel se rovněž na založení české sociální demokracie v roce 1878 v hostinci U Kaštanu. Psal do různých časopisů a kalendářů vydávaných pro dělníky, stal se členem redakce Dělnických listů a roku 1874 založil s Ladislavem Zápotockým první samostatné dělnické noviny Budoucnost. Potom opět vstoupil do redakce obnovených Dělnických listů, přešel s nimi do Vídně (1881), kde se dostal pod vliv anarchistického radikalismu. V protisocialistickém procesu vedeném v Praze byl odsouzen na 14 měsíců za to, že „složením a rozšiřováním rozličných socialistických písní a básní, zejména písně Vzhůru, bratři, doba vzchází a básně Jméno královské, porušil úctu k císaři“. Po propuštění (1884) pracoval ještě krátce jako novinář v Brně, v Bratislavě a v Prostějově, ale rok nato, za stupňované perzekuce, odjel do Spojených států, stejně jako další literárně činní představitelé dělnického hnutí (Norbert Zoula, Leopold Kochman, František Hlaváček). Snažil se i nadále působit politicky a byl členem různých redakcí. Zemřel 25. července 1897 v Chicagu a byl zde pohřben na Českém národním hřbitově.[2]
Tvorba
[editovat | editovat zdroj]Pecka patří mezi průkopníky revoluční žurnalistiky. Do různých novin a časopisů přispíval články, verši a povídkami, vždycky orientovanými na dělnické čtenáře. Nové pojetí literatury ve vztahu k dělnickému hnutí vyložil v úvaze Umění a socialismus (č. 1880); zdůrazňoval potřebnost kultury pro socialismus a uvědomoval si, že teprve v nových podmínkách společenských bude moci vznikat umění odpovídající skutečným zájmům lidu.
Především byl J. B. Pecka (Strahovský) známý četnými revolučními písněmi, jež vedly dělníky k třídnímu vědomí a udržovaly revoluční odhodlání. Hlavním námětem jeho veršů byla bída a perzekuce proletariátu (např. báseň Ve vězení) a potom myšlenka revoluce a politického boje za společnou rovnost a spravedlnost. Nejpůsobivější formou této poezie byla píseň, buď skutečně zpívaná na lidové a zlidovělé melodie, nebo recitovaná, ale vždy počítající s přímým agitačním účinkem. Peckovy písně, hojně užívající ustálených symbolických obrazů (okovy, prapor, otrok atd.), usilovaly o jasnou srozumitelnost, o jednoznačnost myšlenek a o silné citové působení. Často si braly motivy ze života proletářů, oslavovaly lidskou práci, vycházely z aktuálních událostí dělnického hnutí (Pařížská komuna) a útočily ironií a satirou proti buržoazii (Staročeský poslanec). Tlumočily kolektivní hněv, revoluční nálady, víru ve vítězství (Můj příteli, jen nezoufej). Žily dlouho na politických schůzích a demonstracích a šířily se v opisech.
K vydání Peckových básní došlo až posmrtně v Chicagu v neúplném souboru Sebrané básně (1899). Ve Spojených státech byl rovněž vytištěn Peckou uspořádaný Zpěvník českých dělnických písní (1887), zachovávající většinou podle paměti starší texty a verše dalších dělnických básníků, kteří emigrovali do Ameriky.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Jednotlivé básně
[editovat | editovat zdroj]- Jsem samoten – z výboru Poesie sociální (1902)
- Nevěřím! – z výboru Poesie sociální (1902)
- Ta pravá láska – uveřejněno v almanachu jihočeské omladiny Anemonky (1871)
- Tartar – z výboru Poesie sociální (1902)
- Umíralo slunko – z výboru Poesie sociální (1902), uveřejněno též v almanachu jihočeské omladiny Anemonky (1871)
- Vrabec u vězení – z výboru Poesie sociální (1902)
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ Josef Boleslav Pecka – Pražský pantheon. prazskypantheon.cz [online]. [cit. 2020-09-10]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Boleslav Pecka na Wikimedia Commons 
Autor Josef Boleslav Pecka ve Wikizdrojích- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Boleslav Pecka
- Josef Boleslav Pecka v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
- kol.autorů. Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1982.
