Josef Hais byl syn řezníka v Klatovech Jaroslava Haise a Gabriely, rozené Tiché. Matka pocházela z Týnce.[1] U babičky v Týnci také od roku 1888, po rozchodu rodičů, vyrůstal (odtud jeho přijaté druhé příjmení Týnecký).[2]
Studium na reálném gymnáziu v Plzni nedokončil; od roku pracoval v knihkupectví a v roce 1905 se přestěhoval do Prahy. V Praze se živil jako novinář, v letech 1924–1945 byl redaktorem Národní politiky. V roce 1919 vystoupil z církve;[1] některá jeho díla bývala označována jako protikatolická.[3] V roce 1919 se též oženil (civilní sňatek).[p 1] V letech 1920–1927 se angažoval ve Spolku českých spisovatelů belletristů Máj, kde byl členem výboru.
V době insigniády (1934) se postavil na stranu spisovatelů hájících české nacionalistické studenty.[4]
Po 2. světové válce se již jeho příspěvky do denního tisku neobjevují, vycházejí však stále jeho knihy, ať už nové nebo reedice.
Rodné Klatovy pojmenovaly po Josefu Haisovi Týneckém ulici
Ulice Haise Týneckého je též v obci Mlázovice u Jičína[p 2]
Pamětní deska v TýnciJosef Hais Týnecký je čestným občanem obce Týnec; na domku, kde vyrůstal, je jeho pamětní deska.[2]Týnec – dům, kde vyrůstal Josef Hais Týnecký
Josef Hais Týnecký byl neobyčejně plodný prozaik. Databáze Národní knihovny ČR uvádí 179 jeho děl vydaných tiskem (včetně reedic a divadelních her). K tomu je třeba připočíst stovky drobných příspěvků do denního tisku. Jeho básně z mládí jsou okrajové. Níže jsou uvedeny důležitější příklady jeho prozaické činnosti.
Již při pobytu v Plzni přispíval regionálního tisku – do Plzeňských listů[5] a Našich snah. V Praze, před dlouhodobým zaměstnáním v Národní politice, byl redaktorem např. Hlasu národa (1917). Do časopisů přispíval svými povídkami.[6] Pravidelně uveřejňoval sloupky na nejrůznější témata v Národní politice. Zde také řídil beletristickou část nedělní přílohy.
Za druhé světové války používal pseudonym Tomáš Tichý (dle rodného jména matky)[p 3] a zkratku TT.
Hry Josefa Haise Týneckého (nejčastěji uváděny jako "hry se zpěvy") měly v repertoáru především soubory ochotnické, ale i profesionální (Akropolis, Tylovo v Nuslích).[7]
Příklady:
Vězeň na Křivoklátě (historická hra se zpěvy, 1908)
Zlatá studně (opereta na hudbu Rudolfa Vašaty, 1913)
Jedná se o volný cyklus, popisující rodné Klatovsko v 19. století. Romány jsou po stránce formy inspirovány JiráskovýmU nás, s akcenty patriotickými a antiklerikálními:[8]
Série knih z různých prostředí vycházela většinou s podtitulem "Pravdivé vypsání mnoha příběhů ze života hmyzu, rostlin, ptáků, ryb a zvířat" nebo podobným:
Téma kořalny Batalion a doktora Františka Uhra patří k nejvýznamnější části odkazu Josefa Haise Týneckého, především dvojím filmovým zpracováním jeho námětu. Příběhu doktora Františka Uhra se Josef Hais Týnecký podrobně věnoval ve 20. a 30. letech; přitom zjistil některé do té doby neznámé údaje.[9]
Stejný námět zpracoval Josef Hais Týnecký již v roce 1922 jako povídku a v roce 1930 jako divadelní hru.[10] Divadelní hra byla upravena na zpěvohru s hudbou Rudolfa Piskáčka.[p 4]
V němé verzi hrál roli doktora Uhra Karel Hašler. Batalion je považován za jeden z nejlepších československých němých filmů.[11] Ve zvukovém Batalionu hrál hlavní roli František Smolík.
Na sklonku I. světové války informoval denní tisk o spisovatelově zatčení na pražském policejním ředitelství, "poněvadž zastal se deputace pražských žen, která žádala za domovní prohlídku u jistého haličského obchodníka." Ale "na zakročení novinářských kruhů byl propuštěn."
↑Katolický Štít z 24. 7. 1919 ironicky dodal: "Redaktor Lidového deníku Josef Hajs Týnecký uzevřel se slečnou Pomovou civilní sňatek na hejtmanství vinohradském. To proto, že je také dobrý katolík. Agrární listy moudře o tom mlčí."
↑Josef Hais Týnecký trávil v Mlázovicích dovolenou a místní ochotníci sehráli premiéry některých jeho her. Viz Národní politika 24. 8. 1940, s. 6 [1]
↑Národní politika 1942–1945, dostupné online v NK ČR
↑O úspěchu Batalionu svědčí, že v roce 1930 byl v Praze hrán současně jako činohra (divadlo Akropolis) a zpěvohra (Vinohradská zpěvohra), viz Národní politika 26. 2. 1930, s. 7
↑ ab Místní dědictví. www.mistnidedictviposumavi.cz [online]. [cit. 2022-05-20]. Dostupné online.
↑Štít, 20. 3. 1930, s. 4 nebo 1. 12. 1932, s. 3 (dostupné online v NK ČR)
↑Seznam obou skupin intelektuálů online, Národní politika 8. 12. 1934, s. 3
↑Plzeňské listy, 20. 8. 1904, s. 9 (dostupné online v NK ČR)
↑Např. Zlatá Praha 27. 7. 1922: Zločin nebo Malý čtenář 1931–1932, Dobrodružství malé vydry
↑Národní politika, 26. 10. 1929, s. 7 a 19. 5. 1927, s. 9
↑NOVÁKOVÁ, Ester. Český historický román v období Protektorátu [online]. Brno: MASARYKOVA UNIVERZITA, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, 2010. Dostupné online.
↑HAIS TÝNECKÝ, Josef. Vůdce pražského „batalionu“ dr. František Uher. Národní politika. 1927-12-20, roč. 45, čís. 350, s. 3.
Rakousko-Uhersko
Československo
