Josef Kopta

Josef Kopta
Josef Kopta
	Josef Kopta, před 1923
Narození	16. června 1894; Libochovice; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	3. dubna 1962 (ve věku 67 let) nebo 3. dubna 1960 (ve věku 65 let); Praha; Československo
Místo pohřbení	Hřbitov Šárka
Povolání	překladatel, novinář, spisovatel, dramatik a básník
Děti	Pavel Kopta syn; Petr Kopta syn;
Příbuzní	Václav Kopta vnuk; Jan Kopta vnuk;
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Kopta (16. června 1894 Libochovice^[1] – 3. dubna 1962 Praha) byl český spisovatel a novinář.

Život

Původním povoláním byl bankovní úředník. V první světové válce vstoupil do československých legií v Rusku.^[2] Po návratu z války se věnoval pouze literární činnosti. Byl redaktorem Národního osvobození a Lidových novin. Patřil do skupiny pátečníků, kteří se scházeli ve vile Karla Čapka na Vinohradech.

Zemřel roku 1962 v Praze. Pohřben byl na Šáreckém hřbitově.

Synové

Petr Kopta – překladatel a básník
Pavel Kopta – překladatel a textař

Dílo

Poezie

Začal jako básník, jeho skladby byly nevýrazné:

Cestou k osvobození – 1919
Nejvěrnější hlas

Romány

Po těchto sbírkách začal psát romány, zde Kopta směřuje psychologii svých postav. Byl úspěšnější v povídkách, nebo kratších románech:

Úsměv nad hrobem ČTENÍ O MILÉM JAPONSKU – 1922
Třetí rota – 1924 na osudech jedné roty sleduje nejen osudy vojáků, ale i politickou situaci v Rusku po roce 1914.
Revoluce – 1925
Třetí rota na magistrále – 1927, líčí přechod přes Sibiř
Jak vznikala Třetí rota – 1929
Třetí rota doma – 1934, o osudech legionářů po návratu do vlasti o střetu jejich ideálů a skutečnosti.
Hlídač č. 47 – 1926^[3], František Douša je traťovým hlídačem. Ve vesnici se šíří klepy, že jeho žena mu je nevěrná s Ferdou (tato domněnka v knize není ani potvrzena ani vyvrácena). Ferda spáchá sebevraždu, ale podle vesničanů byl zavražděn hlídačem. Po deseti letech hlídač dočasně ohluchne. Po návratu sluchu dál hluchotu předstírá a dozvídá se, co si o něm lidi myslí. Zabije ho Ferdův kamarád. Zfilmováno 1937, 1951 a 2008.
Jejich lidská tvář – 1927
Cesta do Moskvy – 1928
Legionářské povídky – 1. díl 1928, 2. díl 1936
Naše legie v Rusku – 1932
Modrá linie – 1935
Zajíc v čepici – 1935
Heslo Československé legie zmiňuje i „literaturu zaměřenou ryze antisemitsky (novely Žid)“.
Adolf čeká na smrt – 1933, o soudech obyčejných lidí vyrůstajících i přes nepřízeň osudu k mravní velikosti.
trilogie Jediné východisko (1930), Červená hvězda (1931), Chléb a vína (1936)
Modrý námořník
- Marnotratná pouť – 1936
- Věčný pramen – 1937
- Zlatá sopka – 1937
Hodiny a sen – 1941

Tvorba po druhé světové válce:

Blázen Kabrnos – 1945
Láska v pěti podobách – Melantrich 1946
Česká kniha a my – 1947
Kratochvilné děje z naší vlasti: Kraje české – 1952
Jedináček Damian – 1957
Kolibří povídky – 1963

Trochu mimo jeho tvorbu stojí jediná komedie, kterou napsal – Nejkrásnější boty na světě – tříaktová hra o jednom ševci, kterak bojoval a vítězil; premiéra v Divadle na Vinohradech 23. 11. 1926 (režie Jaroslav Kvapil, v tit. roli ševce Šestáka Bohuš Zakopal), tiskem 1927.

Pro děti

Antonín a kouzelník
Chytrý Honza z Čech – 1957
Král Žrout

Odkazy

Reference

↑ Matriční záznam o narození a křtu
↑ Josef Kopta v databázi čs. legionářů z 1. světové války (VHA)
↑ Lidové noviny 13.6.1926, s.9, Dva románky (kritika Hlídače č. 47)

Literatura

GÖTZ, František, TETAUER, Frank. České umění dramatické, Část I. – činohra. Praha : Šolc a Šimáček, 1941, str. 331–2
V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907 – 1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 134

Související články

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Kopta
Seznam českých spisovatelů
Česká literatura v letech 1900–1945
Československé legie

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Kopta na Wikimedia Commons
Josef Kopta ve Slovníku české literatury po roce 1945
Josef Kopta v České divadelní encyklopedii

[matrika-1] Matriční záznam o narození a křtu

[2] Josef Kopta v databázi čs. legionářů z 1. světové války (VHA)

[3] Lidové noviny 13.6.1926, s.9, Dva románky (kritika Hlídače č. 47)

[1]

[2]

[3]