Julius Mackerle

Julius Mackerle
Julius Mackerle
Narození	18. června 1909; Jevíčko ; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	11. září 1988 (ve věku 79 let); ? ; Československo
Alma mater	Vysoké učení technické v Brně (do 1935)
Povolání	inženýr
Děti	Ivan Mackerle
Příbuzní	Jaroslav Mackerle bratr
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Julius Mackerle (18. června 1909 Jevíčko – 11. září 1988) byl český automobilový inženýr, vynálezce a zlepšovatel.

Život

Jeho otec, Julius, vlastnil cihelnu v Jevíčku a jeho bratr Jaroslav Mackerle (1913-1964) byl architekt, výtvarník, amatérský archeolog, historik a etnograf.

Julius Mackerle vystudoval Vysoké učení technické v Brně, kde i zkonstruoval a postavil svoje první motorové vozidlo – dvoumístný sportovní roadster s motocyklovým motorem JAP 1000 cm³. Studium dokončil v roce 1935.

Mackerle byl poté zaměstnán ve Škodovce v Plzni jako konstruktér motorů, později se stal vedoucím konstrukce vznětových motorů a nakonec přešel do pražských Škodových závodů na Smíchově, kde se seznámil s velkými lodními motory.

V roce 1948 odešel Mackerle do Tatry Kopřivnice. jeho prvním úkolem byla rekonstrukce vidlicového dvanáctiválcového motoru T 108, který poháněl Tatru 111. Rekonstrukcí hlav a vytvořením spalovacího prostoru ve dně pístu snížil spotřebu tohoto motoru. Motor byl svou koncepcí předurčen i k jiným konfiguracím. Např. vidlicový osmiválec (Tatra 128, autobus Tatra 500 HB) nebo řadový šestiválec (Praga V3S)^[1]

Jako šéfkonstruktér nastavil koncepci nových vzduchem chlazených motorů Tatra: podle jeho návrhu a pod jeho vedením vznikl v roce 1949 vidlicový osmiválec T603 (2545 cm³), který byl v roce 1950 namontován do závodního monopostu Tatra 607 – tehdy se uplatnil i systém ejektorového chlazení motoru, aby ventilátor zbytečně neodebíral užitný výkon. Motor T603 o výkonu 70 kW byl od roku 1955 montován do reprezentativní limuzíny Tatra 603, která převzala označení právě podle motoru.

Vedle toho Mackerle zkonstruoval i vidlicový vznětový osmiválec T928 ( opět s úhlem válců 75°), který sloužil ve velmi úspěšném nákladním automobilu Tatra 138. Jeho dílem je také motor pro (jinak nepříliš kvalitní) vojenský valník Tatra 128.

V roce 1958 Mackerle přešel jako vedoucí oddělení odboru motorů do Ústavu pro výzkum motorových vozidel, kde také postavil pokusné vozidlo Rotoped. Přednášel na technických univerzitách v Praze, Brně a Bratislavě a napsal několik knih a řadu článků v technické literatuře.

Za práci na vzduchem chlazených motorů mu Institute of Mechanical Engineers v Londýně v roce 1962 udělil Herbert Akroyd Stuart Prize.

Nejen vzduchem chlazené motory byly jeho životní téma. Propagoval i osobní automobily s motorem vzadu.

Odkazy

Reference

↑ MACKERLE, Julius. Vzduchem chlazené vozidlové motory. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1955. 425 s.

Literatura

Julius Mackerle: Americký automobil, Praha 1947 (spoluautor: V. Grečenko)
Julius Mackerle: Automobily a letadla: Rozvod motoru, Praha 1951
Julius Mackerle: Automobilové vzduchem chlazené motory, Praha 1960
Julius Mackerle: Automobily s motorem vzadu, Praha 1966
Julius Mackerle: Automobil dneška a zítřka, Praha 1977
Julius Mackerle: Motory závodních automobilů, Praha 1980
Julius Mackerle: Automobil s lepší účinností, Praha 1985
Julius Mackerle: Malý univerzální kovoobráběcí stroj, Bratislava 1988

Související články

Externí odkazy

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Julius Mackerle
Fotogalerie Flickr: frantisek.kada's Photostream: Soubor fotografií Ing. Mackerle a jeho konstrukcí včetně fantastického Rotopedu - „kráčejícího kola“.

[1] MACKERLE, Julius. Vzduchem chlazené vozidlové motory. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1955. 425 s.

[1]