Juraj Cintula
Juraj Cintula | |
---|---|
Narození | 1. března 1953 (71 let) Bardejov Československo |
Národnost | Slovák |
Povolání | spisovatel, básník a pracovník ostrahy |
Znám jako | atentátník |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Juraj Cintula (* 1. března 1953, Bardejov, Československo) je slovenský spisovatel a básník, politický aktivista a pracovník bezpečnostní agentury obviněný ze spáchání atentátu na slovenského premiéra Roberta Fica ve středoslovenském městě Handlová.
Život
[editovat | editovat zdroj]Juraj Cintula se narodil 1. března 1953[1] v jihoslovenských Levicích.[2] V roce 1980 se údajně přestěhoval do Vilniusu, kde žil nějakou dobu ve stejném bytě se sovětskou zpěvačkou Raisou Vasiljevovou.[3][chybí lepší zdroj] Na přelomu 80. a 90. let pracoval na středním odborném učilišti jako mistr odborného výcviku,[4] Potom pracoval jako člen ochranky v obchodním domě v Levicích a později začal psát.[5] V Levicích[6] žil se svou manželkou, s níž měl syna.[7] V době atentátu byl v důchodu.[8]
Občanská nespokojenost
[editovat | editovat zdroj]Už před rokem 1989 Cintula aktivně vystupoval proti státu. Podle registru Ústavu paměti národa jej prověřovala Státní bezpečnost jakožto občana aktivně vystupujícího proti komunistickému režimu, přidělila mu krycí jméno „Ďuro.“[9] Cintula s Komunistickou stranou v mládí sympatizoval, po období pražského jara ale přišlo jeho zklamání. Jako idealistovi mu vadilo, že soudruzi ve vedoucích pozicích nehrají podle stejných pravidel jako ostatní. Na jednu z oslav Prvního máje přinesl do svého zaměstnání na učilišti transparent s nápisem „Víc socialismu, víc demokracie,“ přestože si byl vědom pozdějších problémů. Ceduli odmítl na příkaz přímého nadřízeného sbalit, jelikož byl přesvědčen, že nedělá nic špatného, chce-li více socialismu. O práci kvůli tomu přišel. Změnu režimu přivítal s nadšením, angažoval se v hnutí Veřejnost proti násilí a na auto si nasprejoval „Volte Dubčeka.“[4]
Na tyto politické aktivity navázal v roce 2016, kdy spoluzakládal hnutí Proti násilí,[10] které mělo za cíl vystupovat proti násilí všeho druhu[11] a navázat na Veřejnost proti násilí.[11] Sám se profiloval jako sociální demokrat a pacifista,[4] (ale také rebel).[12] Na facebookové stránce hnutí uváděl, že jde o vznikající politickou stranu, nicméně z hnutí se strana nestala.[7]
Literární činnost
[editovat | editovat zdroj]Souběžně se svými občanskými aktivitami a pokusy o politický vliv začal svoje názory prezentovat ve svých knihách.[4] V souvislosti se svým novým naplněním, které našel v literární tvorbě, v roce 2005 spoluzaložil literární klub Duha. Mezi lety 2008 a 2016 mu předsedal.[6] Během toho období vydal básnické sbírky Sen rebela (2006),[13] Diptych: Bitkárova bolesť; Erotika (2007)[14] a Osy: (satira) (2008),[15] román Posolstvo obete (2010)[16] a knihu Efata: O Cigánoch a Rómoch (2015).[17] V roce 2019 ještě přidal básnickou sbírku Fragmenty plus.[18] Kromě toho byl od roku 2015 až do atentátu, kdy byl vyloučen, členem Spolku slovenských spisovatelů.[19] Vedení spolku reagovalo na zprávu o atentátu na premiéra Fica „rezolutním a absolutním odmítnutím“ a vyřadilo jej z řady svých členů. Jeho brutální čin nemá dle Spolku v dějinách Slovenska obdoby. „Jsme si vědomi a ostře odsuzujeme, že podle aktualizovaných informací útočník jednal z politických důvodů. V tomto kontextu jsou spolupachatelem a viníkem všechna liberální média, která občany nepřímo navádějí na takové zkratové jednání,“ konstatuje vedení SSS.[20] Kvůli atentátu byl bezprostředně vyloučen také z literárního klubu Duha.[21]
Radikalizace
[editovat | editovat zdroj]V květnu 2015 začal sympatizovat s polovojenskou proruskou organizací Slovenskí branci spolupracující s Nočními vlky, jejíž vůdci měli být vycvičeni bývalými příslušníky ruských speciálních jednotek. Dle místopředsedy slovenské vlády a ministra obrany Roberta Kaliňáka se s organizací ale stýkal proto, aby ji, sám pacifista, přesvědčil, aby nepoužívala zbraně, a mezi lety 2016 a 2024 se zradikalizoval.[8] Zmíněná organizace se sama rozpustila v roce 2022.[21] Jak ale upozornily slovenské noviny Denník N, verze o mírumilovném pacifistovi zradikalizovaném až pod tíhou nenávistných informací z opozičních médií nesedí, jelikož již v roce 2016, kdy už si stěžoval na veřejnou korupci a nízkou životní úroveň, projevil v řeči na slavnostní přísaze samozvané domobrany brancům podporu a naději, že budou působit v harmonii se státem a slovenskou společností.[22]
V roce 2016 měl mimoto jako člen ochranky v obchodě incident se zdrogovaným mladíkem, který jej napadl, bil pěstmi a kopal do něj. Po pádu mezi regály utrpěl Cintula zranění hlavy.[5][23]
Předtím v roce 2015 vydal zmíněnou knihu o Romech Efata: O Cigánoch a Rómoch, kde citoval část programu strany Kotlebovci – Ľudová strana Naše Slovensko obsahující fráze jako „cikánské vyžírky“ nebo „parazitům, kteří odmítají pracovat, nedáme vůbec nic,“ a vyjádřil s ní naprostý souhlas.[24] Cintula označil Romy za nádor kriminality, zároveň ale Romy v knize velebil, chtěl tak podle svých slov vytvořit fiktivní extrémy představ o nich a tím vyvolat konstruktivní diskusi odborníků i laiků.[25]
Kromě toho se v knize zabýval různými filosofickými myšlenkami, opakovaně například úvahami na téma, co může jednotlivec dělat, když selže stát, který podle Cintuly nemá zájem řešit problémy, a docházel k závěru, že je pochopitelné, že se lidé při nespokojenosti rozhodují pro radikální řešení. On sám tehdy ještě neviděl řešení v násilí, ale zároveň připustil, že se mu možná společnost nevyhne. Například zde několikrát obhajoval vraha Ľubomíra Harmana,[24] který v roce 2010 zabil 7 lidí a 10 dalších zranil.[25] Uznává u něj, že byl vrahem, ale zároveň podle něj pouze neunesl břemeno toho, že stát ignoruje nespokojený lid a selhala celá společnost. Pachatel se tehdy zastřelil, Cintula jej v knize ale označil za oběť a napsal, že nikdo nemůže dát záruku, že se podobná situace nebude opakovat. V knize dále například zmiňoval obvinění policisty Milana Juhásze z vraždy, který v červnu 2012 zastřelil tři Romy[24] a další dva lidi zranil.[25] Cintula o činu tvrdil, že za tím stojí neřešené napětí ve společnosti, že „nevíme, co prožíval a proč se rozhodl tento hrozný čin spáchat“, a že počet takových lidí bude při nekonání společnosti narůstat.[24]
Úvahy o přijatelnosti násilí v knize doplnil ještě o zmínky masakru, který provedl v roce 2011 Anders Behring Breivik, nebo o masakru v redakci časopisu Charlie Hebdo z roku 2015. A kromě toho psal také o Robertu Ficovi, o němž přemítal, že ho možná zažaluje. Dal mu přitom přezdívku „škrabák“, což je slovenský hovorový výraz pro úředníka. Na konto Roberta Kaliňáka napsal „cítím spoluzodpovědnost.“[25]
Cintulova posedlost politikou ještě vzrostla po útoku Ruska na Ukrajinu, kdy se začal vyjadřovat ostřeji. Velmi kriticky hodnotil Putinova rozhodnutí a následnou tragédii celé společnosti i jednotlivců na Ukrajině. Právě ukrajinskou odvahu se postavit takovým útokům a krvácet při tom označoval Cintula za přesně za to, jak by se měl člověk chovat, místo aby ohnul hřbet a nechal se zotročit, jak uvedl jeho blízký kamarád.[4]
Atentát
[editovat | editovat zdroj]Cintula nesouhlasil s politikou Ficovy vlády, velmi mu vadilo například rozhodnutí Fica demonstrativně a oficiálně nezasílat na Ukrajinu zbraně, když na druhou stranu slovenským zbrojovkám je prodej zbraní na Ukrajinu nadále umožněn.[4] Jako politický aktivista se tak účastnil protivládních demonstrací. Jen v roce 2024 navštívil nejméně dvě z nich. V únoru v Bratislavě se účastnil shromáždění namířeného proti vládním změnám trestního zákoníku nebo proti rušení úřadu speciální prokuratury a ukazoval gesta míru. V dubnu potom navštívil výjezdní zasedání vlády v obci Dolná Krupá, kde skandoval společně s hrstkou lidí hesla jako „ať žije Ukrajina“ nebo „dost bylo Fica“ a protestoval proti rétorice vládní koalice v souvislosti s válkou na Ukrajině a proti plánu na zrušení RTVS.[21] Veřejná diskuse ve slovenské společnosti byla celkově značně vyostřená.[26][27]
Protože pracoval Cintula jako ochranka nákupního centra, směl držet legálně střelnou zbraň.[8] Pistoli CZ 75, kterou atentát provedl, držel déle než 30 let.[28] Sousedé ho považovali za příjemného staršího pána,[8] stejně tak kolegyně z literárního klubu Duha vypověděla, že byl sice v některých názorech rázný, ale nebyl pomatenec a že si nedovede představit, že by sáhl k takovému násilí.[6] Šokován byl i jeho syn[7] nebo jeho blízký kamarád.[4] Přesto 15. května 2024 přijel Cintula na výjezdní zasedání vlády v Handlové a přidal se k hloučku příznivců premiéra Roberta Fica. Asi ve 14:45, krátce po zasedání, přišel premiér ke svým příznivcům a Cintula na něj zaútočil pěti střelnými ranami,[27] z nechž třemi ho zasáhl do břicha a ramena. Premiér potom musel podstoupit pětihodinovou operaci.[29] Policie ho obvinila z úkladné vraždy ve stádiu pokusu. Na svůj čin byl hrdý,[28] nicméně u soudu uvedl, že premiéra nechtěl zabít, pouze zranit.[30] Motivem byl nesouhlas s Ficovou vládou a s jejími provedenými nebo plánovanými změnami.[31]
Po atentátu vzpomínal na Cintulu, s kterým byl často ve styku, jeho dlouholetý kamarád, s kterým se poznali v roce 1988 jako kolegové, když pracovali na učilišti. Přemítal nad možnými motivy jeho činu a co ho k němu dovedlo. Cintula byl podle něj zatrpklý a frustrovaný ze svých neúspěchů ohledně politických ambicí, stejně jako z nedostatečné odezvy na svojí literární tvorbu. K tomu se přidalo i zklamání ze současné politiky. Na jednu stranu se Cintula bouřil proti systému a byl rebelem, na druhou stranu mu velmi záleželo na dodržování pravidel jak u svých kolegů, tak mezi politiky nebo lidmi na vedoucích pozicích. Ti však podle něj pravidla nedodržovali a dělali špatná rozhodnutí.[4]
Vydané knihy
[editovat | editovat zdroj]Poezie
[editovat | editovat zdroj]- Sen rebela. 1. vyd. Levice: vlastním nákladem, 2006. 72 s. ISBN 80-969503-2-0.
- Diptych: Bitkárová bolesť; Erotika. 1. vyd. Levice: vlastním nákladem, 2007. 87 s. ISBN 978-80-969732-2-4.
- Osy : (satira). 1. vyd. Levice: vlastním nákladem, 2008. 60 s. ISBN 978-80-969952-2-6.
- Fragmenty plus. 1. vyd. Levice: Tlačiareň Cicero, 2019. 62 s. ISBN 978-80-570-0371-7.
Próza
[editovat | editovat zdroj]- Posolstvo obete. 1. vyd. Levice: vlastním nákladem, 2010. 141 s. ISBN 978-80-968340-6-8.
- Efata : o Cigánoch a Rómoch. 1. vyd. Levice: Levické tlačiarne LVT, 2015. 263 s. ISBN 978-80-968340-8-2.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Jubileá 2023: Marec [online]. Spolek slovenských spisovatelů [cit. 2024-05-28]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ GERGELY, Tóth. Robert Ficót egy 71 éves író lőtte meg, aki békemozgalmár és neonáci aktivista is volt már. Telex.hu [online]. Van Másik, 2024-05-15 [cit. 2024-05-28]. Dostupné online. (maďarsky)
- ↑ СПІВАК, Володимир. Замах на прем'єра Словаччини: стрілок пояснив свої мотиви. Апостроф [online]. Міжнародний центр перспективних досліджень, 2024-05-15 [cit. 2024-05-28]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ a b c d e f g h VILČEK, Ivan. Kamarád slovenského atentátníka: Byl to rebel a zklamaný člověk. Novinky.cz [online]. Seznam.cz, 2024-05-24 [cit. 2024-05-29]. Dostupné online.
- ↑ a b VILČEK, Ivan. Atentátník na Fica se v minulosti sám stal terčem útoku. Novinky.cz [online]. Seznam.cz, 2024-05-15 [cit. 2024-05-28]. Dostupné online.
- ↑ a b c JANOUŠ, Václav; HAVLICKÁ, Kateřina. Básník, sekuriťák, sympatizant opozice. Kdo je podezřelý z útoku na Fica. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2024-05-15 [cit. 2024-05-28]. Dostupné online.
- ↑ a b c POROKNOVEC, Erik. A lévai amatőr költő, aki politikai pályára lépett volna - kicsoda Juraj Cintula?. parameter.sk [online]. DARCUS, 2024-05-15 [cit. 2024-05-28]. Dostupné online. (maďarsky)
- ↑ a b c d ZADRAŽILOVÁ, Jitka. Atentátník na Fica: Co vše o něm víme. Novinky.cz [online]. Seznam.cz, 2024-05-16 [cit. 2024-05-28]. Dostupné online.
- ↑ KYSEĽ, Tomáš. Atentátnika, ktorý strieľal na Fica, prenasledovala ŠtB. Otvorene vystupoval proti komunistom. Aktuality.sk [online]. Ringier Slovakia, 2024-05-16 [cit. 2024-05-28]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Na Roberta Fica strieľal 71-ročný Juraj C. z Levíc. Denník N [online]. N Press, 2024-05-15 [cit. 2024-05-28]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ a b CINTULA, Juraj. hnutie Proti násiliu [online]. Petice.com [cit. 2024-05-28]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Levický spisovateľ Juraj Cintula vydal novú básnickú zbierku Fragmenty plus. leviceonline.sk [online]. Andrej Budai, 2019-05-09 [cit. 2024-05-31]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Sen rebela: přehled [online]. Databáze knih [cit. 2024-05-28]. Dostupné online.
- ↑ Diptych: Bitkárova bolesť; Erotika: přehled [online]. Databáze knih [cit. 2024-05-28]. Dostupné online.
- ↑ Osy: (satira): přehled [online]. Databáze knih [cit. 2024-05-28]. Dostupné online.
- ↑ Posolstvo obete: přehled [online]. Databáze knih [cit. 2024-05-28]. Dostupné online.
- ↑ Efata: přehled [online]. Databáze knih [cit. 2024-05-28]. Dostupné online.
- ↑ Fragmenty plus: přehled [online]. Databáze knih [cit. 2024-05-28]. Dostupné online.
- ↑ Spolek slovenských spisovatelů. Vyhlásenie [online]. Spolek slovenských spisovatelů [cit. 2024-05-28]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Literárne spolky sa dištancujú od konania svojho člena. Šimečka odmietol, že Cintula bol členom PS. www.epochtimes.sk [online]. [cit. 2024-06-01]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ a b c dal. FOTO ATENTÁTNIK premiéra Fica už dlhšie sledoval: Zúčastnil sa minimálne DVOCH protestov. pluska.sk [online]. News and Media Holding, 2024-05-17 [cit. 2024-05-28]. Dostupné online.
- ↑ ŠNÍDL, Vladimír. Doteraz nezverejnené video atentátnika a Slovenských brancov: nesedí Kaliňákova verzia o pacifistovi, ktorého zradikalizovali až médiá. Denník N [online]. N Press, 2024-05-24 [cit. 2024-05-28]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Takto si určite koniec šichty nepredstavoval. Domov šiel surovo dobitý. tvnoviny.sk [online]. Markíza - Slovakia, 2016-09-12, rev. 2024-05-15 [cit. 2024-05-31]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ a b c d FÁBRYOVÁ, Barbora. Prečítali sme knihu od atentátnika na Fica: súhlasil s Kotlebom a zastával sa masového vraha Harmana. Refresher.sk [online]. REFRESHER Media, 2024-05-15 [cit. 2024-05-28]. Dostupné online.
- ↑ a b c d ČTK; iDNES.cz. Útočník na Fica schvaloval masové vraždy. „Škrabáka“ chtěl zažalovat. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2024-05-22 [cit. 2024-05-28]. Dostupné online.
- ↑ VOCŮ, Taťána. „Čekám, kdy dojde k vraždě vládního politika,“ řekl Fico měsíc před atentátem. Novinky.cz [online]. Seznam.cz, 2024-05-15 [cit. 2024-05-31]. Dostupné online.
- ↑ a b ZEMAN, Drahoslav; FIALA, Adam. Fica postřelil atentátník. Operace podle vicepremiéra dopadla dobře. ČT24.cz [online]. Česká televize, 2024-05-15 [cit. 2024-05-28]. Dostupné online.
- ↑ a b STEIN, Ditta. Atentátník je na svůj čin hrdý. Obvinili ho z pokusu o vraždu, hrozí mu doživotí. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2024-05-16 [cit. 2024-05-28]. Dostupné online.
- ↑ BAUER, Vojtěch. Jsem hrdý na to, co jsem udělal, měl zvráceně prohlásit atentátník Cintula. Novinky.cz [online]. Seznam.cz, 2024-05-16 [cit. 2024-05-28]. Dostupné online.
- ↑ BAUER, Vojtěch. Jsem hrdý na to, co jsem udělal, měl zvráceně prohlásit atentátník Cintula. Novinky.cz [online]. Seznam.cz, 2024-05-16 [cit. 2024-05-28]. Dostupné online.
- ↑ Echo24. SOUDNÍ DOKUMENT: Atentátník u soudu popsal, proč střílel - Echo24.cz. echo24.cz [online]. Echo Media, 2024-05-23 [cit. 2024-05-28]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Juraj Cintula na Wikimedia Commons