Knihovna (instituce)

Knihovna (řidčeji též bibliotéka^[1] nebo moderně jako mediatéka^[2]) je instituce sloužící primárně ke zpřístupnění knihovních jednotek (tj. jakýchkoli samostatně evidovaných jednotek, nejen knih)^[3] veřejnosti.

Historie

Počátky knihoven lze vysledovat už ve starověku. Za první knihovny lze považovat archívy, úložiště tehdejších písemností. Nejstarší nálezy jsou z oblastí chrámů ve starém Sumeru, kde byly uloženy hliněné destičky s klínovým písmem.^[4] Mezi nejznámější starověké knihovny patří knihovna v Alexandrii, založená na sklonku antiky ve 4. století. Ve středověku knihovnickou funkci nejdříve převzaly křesťanské kláštery.

České země

První klášterní knihovna na území českých zemí vznikla v břevnovském klášteře na konci 10. století.^[5], od 12. století existovala proslulá Knihovna Metropolitní kapituly pražské. V období vrcholného středověku vznikala v klášterech skriptoria, písařské dílny sloužící k rozmnožování literárních děl.

V roce 1348 v souvislosti se vznikem Univerzity Karlovy byla založena též první světská knihovna v českých zemích. Je pravděpodobné, že svou knihovnu měly různé univerzitní koleje. Brzy je následovaly knihovny městském a farní^[6], jako první je doložen Librář obecní, městská knihovna se sídlem na Staroměstské radnici v Praze.^[7] Knihy byly, zejména ve středověku, v knihovnách řazeny pomocí pultovního systému, drahocenné knihy ve zvláštním regálu či výklenku přivázané řetězem za dřevěnou knižní desku k polici.

Po vynálezu knihtisku došlo na přelomu 15. a 16. století k rozšíření privátních světských knihoven, patřících panovníkovi, šlechtickým či měšťanským rodinám nebo jednotlivcům z řad humanistů (např. Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic a další).

V době církevních reforem císaře Josefa II. na konci 18. století nastává období rušení významného množství klášterů včetně jejich knihoven, místo toho vznikají knihovny veřejné, v období národního obrození také knihovny muzejní (Knihovna Národního muzea v Praze brzy po roce 1818) a čtenářské spolky (např. Čtenářsko-pěvecký spolek Rastislav v Blansku).

Knihovny v současnosti

Moderní knihovny přitom svému návštěvníkovi (čtenáři) neposkytují pouze služby spojené s knihami či periodiky (novinami a časopisy neboli seriály), ale nabízejí také další datové nosiče (MC kazety, CD disky, nejnověji i čtečky elektronických knih) a přístup na internet, někdy včetně přístupu do některých placených databází (např. Městská knihovna v Praze, MKP). Tatáž knihovna (MKP) disponuje i mobilními pobočkami (bibliobusy). Na ulici stojící volně přístupné knihovničky se někdy označují jako knihobudky (na ulici stojící skříně s knihami, ptačí budka-like skříňky^[8], na nádraží v rámci projektu Kniha do vlaku^[9], nebo bývalé telefonní budky^[10]), v současnosti (říjen 2018) je jich v Praze okolo patnácti v rámci projektu KnihoBudka a další nezávisle na tomto projektu,^[11] další jsou např. v Kaplici a Chrášťanech v jižních Čechách.^[12] Knihovny mohou být umístěny v různých netradičních prostorech, jako např. v ochozu bývalé bankovní dvorany (MFF UK v Praze na Malé Straně), bývalé zbrojnici (UP Olomouc), synagoze (Uherské Hradiště) nebo kině (Knihovna Kroměřížska). Moderní (novodobé) knihovny už většinou neslouží pouze jako půjčovny knih, ale jako zprostředkovatelské instituce médií a děl různého druhu a typu, pro jejich označování (ať už instituce jako celku nebo jejich dílčích částí) se proto kromě termínu knihovna užívá také dalších termínů s širším či užším významem jako např. mediatéka (zprostředkovává obrazové, zvukové a audiovizuální dokumenty), artotéka (zprostředkovává díla výtvarného umění), fonotéka (zprostředkovává zvukové dokumenty), lekotéka (zprostředkovává hry a hračky) aj.

Systém knihoven se v Česku řídí knihovním zákonem č. 257/2001 Sb.,^[13] který nahradil dřívější knihovní zákon z roku 1959. Skenováním a zpřístupňováním knih, u nichž už vypršela autorskoprávní ochrana, na internetu, se knihovny zabývají v rámci projektu Kramerius. Vyhledávání a orientaci v knihovnách usnadňuje knihovní katalog, který může mít formu jmennou, předmětovou, systematickou, digitalizovanou či digitální. Veřejné knihovnické a informační služby (VKIS) je standard vymezený metodickým pokynem Ministerstva kultury, který určuje, které veřejné knihovnické a informační služby mají být poskytovány knihovnami zřizovanými nebo provozovanými obcemi a kraji na území České republiky. K 1. červnu 2016 se v Česku nacházelo 6 104 knihoven.^[14]

Dělení

Podle přístupnosti

soukromé (osobní, rodinné)
veřejné (často je však míra veřejnosti omezena, např. pouze pro registrované uživatele), zpřístupňují širokému okruhu čtenářů především beletrii a populárně-naučnou literaturu

Podle regionální působnosti

státní
oblastní
místní

Podle zaměření

veřejné, všeobecné (Městská knihovna v Praze)
odborné (speciální)
- polytematické (Národní technická knihovna)
- specializované
  - oborově (knihovny vysokých škol)
  - druhově (knihovna Úřadu průmyslového vlastnictví)

Jedna knihovna může být zařazena ve více kategoriích (například Městská knihovna v Praze je jak knihovnou krajskou, tak knihovnou základní).

Knihovny v Česku

V Česku je zákony zavedený systém povinných výtisků publikací určených pro hlavní knihovny.

Systém knihoven v Česku tvoří:^[15]

Národní knihovna České republiky, Knihovna a tiskárna pro nevidomé K. E. Macana, Moravská zemská knihovna v Brně – provozuje je stát, zřizované jsou Ministerstvem kultury ČR, jejich hlavním úkolem je shromažďování a uchovávání knižní produkce, která na daném území vyšla
krajské knihovny – obvykle jsou zřizované krajem
základní knihovny – obvykle jsou zřizované obcí
specializované knihovny

Významné české knihovny

Významné zahraniční knihovny

Britská knihovna v Londýně
Knihovna Kongresu USA ve Washingtonu
Rakouská národní knihovna ve Vídni
Vatikánská apoštolská knihovna
Národní knihovna Izraele
Ruská národní knihovna
Ruská státní knihovna
Széchényiho národní knihovna v Budapešti
Medicejská knihovna ve Florencii
Slovenská národní knihovna

Odkazy

Reference

↑ Slovník spisovného jazyka českého: Bibliotéka
↑ SAKÁLOVÁ, Elena. Mediatéka. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2015-05-07]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000002037&local_base=KTD.
↑ Knihovní řád Národní knihovny, část první, bod 2
↑ CASSON, Lionel. Libraries in the Ancient World. Yale: Yale University Press, 2002. 112 s. Dostupné online. (english)
↑ S.R.O, Beneficio Media. Knihovny a knihy v českém středověku - Ústav práva a právní vědy. www.ustavprava.cz [online]. [cit. 2023-05-19]. Dostupné online.
↑ Ivan Hlaváček, Knihy a knihovny ve středověku. Praha 1965
↑ Martin Musílek, Šimon od Bílého lva. Den pražského měšťana v době vymknuté z kloubů, in: Staletá Praha 32/2, 2016, s.2-27.
↑ http://www.5plus2.cz/default.aspx?n=PETPLUSDVA&d=13.06.2014&e=CA-BUDEJOVICE#strana=4
↑ Kniha do vlaku. Svaz knihovníků a informačních pracovníků České republiky (SKIP), 2010-2018. Dostupné z: https://www.skipcr.cz/akce-a-projekty/propagace-cetby-a-knihoven/kniha-do-vlaku-projekt-mestske-knihovny-mikulov-a-cd-1 Archivováno 25. 10. 2018 na Wayback Machine.
↑ http://www.prahamestoliteratury.cz/cz/aktuality/91-praha-6-ma-poulicni-knihovnu/
↑ Archivovaná kopie. knihobudka.cz [online]. [cit. 2014-06-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-06-05.
↑ Archivovaná kopie. jihocesky-kraj.5plus2.cz [online]. [cit. 2014-06-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-06-17.
↑ Knihovní zákon 257/2001 Sb. a návazné prováděcí přepisy [online]. Národní knihovna České republiky, 2018-10-08 [cit. 2019-04-09]. Dostupné online.
↑ Evidence knihoven - mkcr.cz
↑ Zákon č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon), § 3. [cit. 2023-11-10]. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu knihovna na Wikimedia Commons
Téma Knihovna ve Wikicitátech
Knihovna (instituce) v České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy (TDKIV)
Přehled knihoven v České republice na Knižní databázi
Knihovna, kam se podíváš. Česko je světový unikát, píší New York Times

[1] Slovník spisovného jazyka českého: Bibliotéka

[2] SAKÁLOVÁ, Elena. Mediatéka. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2015-05-07]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000002037&local_base=KTD.

[3] Knihovní řád Národní knihovny, část první, bod 2

[4] CASSON, Lionel. Libraries in the Ancient World. Yale: Yale University Press, 2002. 112 s. Dostupné online. (english)

[5] S.R.O, Beneficio Media. Knihovny a knihy v českém středověku - Ústav práva a právní vědy. www.ustavprava.cz [online]. [cit. 2023-05-19]. Dostupné online.

[6] Ivan Hlaváček, Knihy a knihovny ve středověku. Praha 1965

[7] Martin Musílek, Šimon od Bílého lva. Den pražského měšťana v době vymknuté z kloubů, in: Staletá Praha 32/2, 2016, s.2-27.

[8] ttp://www.5plus2.cz/default.aspx?n=PETPLUSDVA&d=13.06.2014&e=CA-BUDEJOVICE#strana=4

[9] Kniha do vlaku. Svaz knihovníků a informačních pracovníků České republiky (SKIP), 2010-2018. Dostupné z: https://www.skipcr.cz/akce-a-projekty/propagace-cetby-a-knihoven/kniha-do-vlaku-projekt-mestske-knihovny-mikulov-a-cd-1 Archivováno 25. 10. 2018 na Wayback Machine.

[10] ttp://www.prahamestoliteratury.cz/cz/aktuality/91-praha-6-ma-poulicni-knihovnu/

[11] Archivovaná kopie. knihobudka.cz [online]. [cit. 2014-06-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-06-05.

[12] Archivovaná kopie. jihocesky-kraj.5plus2.cz [online]. [cit. 2014-06-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-06-17.

[13] Knihovní zákon 257/2001 Sb. a návazné prováděcí přepisy [online]. Národní knihovna České republiky, 2018-10-08 [cit. 2019-04-09]. Dostupné online.

[14] Evidence knihoven - mkcr.cz

[15] Zákon č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon), § 3. [cit. 2023-11-10]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]

[14]

[15]