Location via proxy:   [ UP ]  
[Report a bug]   [Manage cookies]                
Přeskočit na obsah

Kolem Flander (ženský závod)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kolem Flander
Kolem Flander 2024 (ženský závod)
Závodnice v roce 2018
Originální názevRonde van Vlaanderen
ZeměBelgie
TermínDuben
TypJednodenní závod
Pořadatel závoduFlanders Classics
Historie
První ročník2004
První vítězRusko Zoulfia Zabirova (RUS)
Nejvíce vítězství2 – Nizozemsko Mirjam Melchersová-van Poppelová (NED)
Německo Judith Arndtová (GER)
Nizozemsko Annemiek van Vleutenová (NED)
Belgie Lotte Kopecky (BEL)
Poslední vítězBelgie Lotte Kopecky (BEL) (2023)

Kolem Flander (nizozemsky Ronde van Vlaanderen) je každoroční jednodenní ženský cyklistický závod konaný ve Flandrech v Belgii na začátku dubna. Koná se ve stejný den jako mužský závod a tyto závody spolu sdílí většinu trasy, ačkoliv ženský závod je kratší. Nizozemky Mirjam Melchersová a Annemiek van Vleutenová společně s Němkou Judith Arndtovou drží rekord pro počet vítězství; všechny 3 závodnice vyhrály dvakrát. Van Vleutenová vyhrála poslední ročník 2021.

Závod se koná každoročně od roku 2004 ve stejný den jako mužský závod. Od roku 2004 do roku 2015 byl závod součástí UCI Women's Road World Cup. Od roku 2016 je závod součástí UCI Women's World Tour, série nejprestižnějších ženských cyklistických závodů. Od prvního ročníku se trasa závodu postupně prodloužila z 94 km do 157 km v roce 2019, a také bylo zahrnuto více stoupání.[1]

Historie

[editovat | editovat zdroj]

První závod

[editovat | editovat zdroj]

První ročník ženské varianty závodu Kolem Flander se konal 4. dubna 2004.[2] Závod byl dlouhý 94 km, čímž se stal nejkratším ročníkem historie, a zahrnoval 9 kategorizovaných stoupání, kdy Muur van Geraardsbergen a Bosberg byly poslední dvě stoupání závodu.[3] Závod začal v Oudenaarde a skončil v Ninove a posledních 55 km závodu bylo identických s mužským závodem. Ruska Zoulfia Zabirova vyhrála poté, co sama zaútočila na Muuru a osamoceně si dojela pro vítězství. Trixi Worracková porazila Leontien van Moorselovou ve sprintu o druhé místo.[2]

Fraška v roce 2005

[editovat | editovat zdroj]

Druhý ročník závodu se jel na trase dlouhé 112 km, která zahrnovala 12 stoupání.[4] Nizozemka Mirjam Melchersová-van Poppelová vyhrála poté, co ujela své týmové kolegyni z úniku Susanne Ljungskogové v posledním kilometru.[5] Závod o třetí místo však nedopadl dobře. Skupina 20 závodnic byla 2 kilometry před cílem špatně nasměrována a cílovou pásku proťala v opačném směru.[3] Všechny jezdkyně této skupiny, včetně lídryně světového poháru Oenone Woodové, byly diskvalifikovány. Melchersová své vítězství o rok později obhájila, čímž se stala první dvojnásobnou vítězkou závodu.[6]

Závodnice na trati závodu v roce 2006.

V roce 2009 byl závod dlouhý 131 km a zahrnoval tři dlouhé dlážděné sektory jako přídavek k stoupáním.[7] Německá sprinterka Ina-Yoko Teutenbergová vyhrála ve sprintu patnáctičlenné skupiny o vítězství před Kirsten Wildovou a Emmou Johanssonovou.[8] V roce 2010 závod vyhrála Grace Verbekeová, čímž se stala první a zatím jedinou belgickou vítězkou závodu, poté, co za sebou těsně udržela stíhací skupinu.[9]

Přesun do Oudenaarde

[editovat | editovat zdroj]
Peloton na začátcích Oude Kwaremontu v roce 2015.

V roce 2012 byl cíl jak mužského, tak ženského závodu přesunut do Oudenaarde, čímž se Oudenaarde stalo startovní i cílovou lokací ženské varianty. Oude Kwaremont a Paterberg nahradily Muur van Geraardsbergen a Bosberg jako poslední 2 stoupání závodu.[10] Němka Judith Arndtová se stala druhou dvojnásobnou vítězkou závodu[3] a stejně jako při svém prvním vítězství v roce 2008 porazila ve sprintu o vítězství Kristin Armstrongovou.[11]

Marianne Vosová se stala vítězkou o rok později, kdy po třech umístěních na pódiu porazila ve sprintu o vítězství Ellen van Dijkovou, Emmu Johanssonovou a Elisu Longovou Borghiniovou poté, co se společně oddělili od zbytku závodnic na Oude Kwaremontu.[12] Van Dijková vyhrála o rok později díky sólo útoku 26 km před cílem na Hotondu a do cíle dojela s náskokem více než minuty na Lizzie Armitsteadovou a Emmu Johanssonovou.[13] Elisa Longová Borghiniová se v roce 2015 stala historicky první italskou vítězkou díky útoku 30 km před cílem. Jolien D'Hooreová vyhrála sprint o 2. místo před Annou van der Breggenovou.[14]

Závod součástí World Tour

[editovat | editovat zdroj]
Peloton v roce 2015 na Oude Kwaremontu.

V roce 2016 byl závod Kolem Flander zahrnut do úvodního ročníku UCI Women's World Tour.[15] Britka Lizzie Armitsteadová získala vítězství ve sprintu proti Emmě Johanssonové poté, co se tyto dvě závodnice utrhly na Oude Kwaremontu.[15]

Ročník 2017 se poprvé konal za nových pravidel UCI, které povolili delší vzdálenosti pro ženské závody.[3] Trasa proto byla protáhnuta na 153,2 km a zahrnovala 12 stoupání a 5 rovinatých dlážděných sektorů. Po šestileté přestávce se na trasu vrátil Muur van Geraardsbergen, stejně jako v mužském závodu.[16] Coryn Riveraová se stala první americkou vítězkou tohoto závodu poté, co vyhrála sprint osmnáctičlenné skupiny před Gracií Elvinovou a Chantal Blaakovou.[17]

V roce 2018 byl poprvé v historii celý závod vysílán živě v televizi.[18] Olympijská šampionka v silničním závodu Anna van der Breggenová se stala vítězkou díky sólo nástupu 28 km před cílem na stoupání Kruisberg.[19] Své vedení navýšila na Oude Kwaremontu a Paterbergu a náskok si udržela až do cíle. Amy Pietersová dojela druhá se ztrátou minuty a osmi sekund, díky čemuž van der Breggenová získala rekord pro největší vítězný rozdíl v historii závodu.[20]

Ročník 2020 musel být odložen kvůli pandemii koronaviru na říjen. Vítězkou se stala Chantal van den Broeková-Blaaková, která zaútočila 19 km před cílem na Oude Kwaremontu a i díky práci svých týmových kolegyň ve stíhací skupině si vypracovala náskok jedné minuty, který si udržela až do cíle. Skvělý den týmu Boels–Dolmans podtrhla Amy Pietersová, která vyhrála sprint o 2. místo.[21]

Trasa

[editovat | editovat zdroj]
Trasa ročníku 2019: závod začíná a končí v Oudenaarde, zahrnuje 10 stoupání a je dlouhý 157 km. Posledních 16 km je zelených.

Současná trasa

[editovat | editovat zdroj]

Závod začíná a končí v Oudenaarde, 30 km jižně od Gentu ve Východních Flandrech. Je dlouhý 157,4 km a má podobný závěr jako mužská varianta, s množstvím stejných stoupání s výjimkou Koppenbergu. Prvních 90 kilometrů prochází zvlněnou krajinou regionu Zwalm, než se závodnice dostanou do kopců Vlámských Arden mezi Geraardsbergenem a Oudenaarde v závěrečných 60 kilometrech. V nich se nachází většina ikonických stoupání jako Muur van Geraardsbergen, Oude Kwaremont a Paterberg.[16] Trasa prochází skoro výhradně provincií Východní Flandry. Od roku 2017 je 8 kilometrů trasy mezi Geraardsbergenem a Ronse položeno ve valonské provincii Hainaut.

Stoupání a dlážděné cesty

[editovat | editovat zdroj]
Paterberg v Kluisbergenu je nejprudším a posledním stoupáním závodu a na jeho vrcholu zbývá 13 km do cíle.

Krátké a ostré kopce Vlámských Arden jsou typické pro závod Kolem Flander a jsou to místa největší koncentrace fanoušků. Každý kopec má svůj vlastní charakter s různými sklony a povrchy, čímž utvářejí obtížné výzvy pro závodnice. Oude Kwaremont je 2,2 km dlouhý s nerovným dlážděným povrchem, ale není moc prudký. Paterberg je kratší a se svými 20 procenty je nejprudším stoupáním ženského závodu.[22]

Závod zahrnuje 12 stoupání, o 6 méně než v mužském závodu, a 5 dlouhých dlážděných rovinatých sektorů.[10] Posledních 31 km trasy je identických s mužským finále.[23] Společně s kopci je na trase 5 dlážděných sektorů v první půli závodu, a to Langemunte, Lippenhovestraat, Paddestraat, Holleweg a Haaghoek s celkovou délkou 7,8 km.


Kategorizovaná stoupání
Číslo Jméno Vzdálenost od Povrch Délka
(v metrech) 		Sklon (%)
Startu
(v kilometrech) 		Cíle
(v kilometrech) 		Průměr Maximum
1 Achterberg 56,0 97,2 asfalt 1500 4,3 11
2 Eikenberg 62,6 90,6 kostky 1200 5,2 10
3 Wolvenberg 65,7 87,5 asfalt 645 7,9 17,3
4 Leberg 74,5 78,7 asfalt 950 4,2 13,8
5 Berendries 78,6 74,6 asfalt 940 7 12,3
6 Tenbosse 83,5 69,7 asfalt 450 6,9 8,7
7 Muur van Geraardsbergen 93,9 59,3 kostky 1075 9,3 19,8
8 La Houppe 112,5 40,7 asfalt 2800 3,3 10
9 Kanarieberg 118,3 34,9 asfalt 1000 7,7 14
10 Kruisberg–Hotond 126,7 26,5 kostky–asfalt 2500 5 9
11 Oude Kwaremont 136,5 16,7 kostky 2200 4 11,6
12 Paterberg 140,0 13,2 kostky 360 12,9 20,3
Dlážděné sektory
Číslo Jméno Vzdálenost od Délka
(v metrech)
Startu
(v kilometrech) 		Cíle
(v kilometrech)
1 Lange Munte 12,5 139,4 2470
2 Lippenhovestraat 36,3 115,6 1 300
3 Paddestraat 37,8 114,1 1 500
4 Holleweg 63,4 88,5 1 500
5 Haaghoek 69,1 82,8 2 000

Seznam vítězek

[editovat | editovat zdroj]
Rok Země Jezdkyně Tým
2004 Rusko Rusko Zoulfia Zabirova Team Let's Go Finland
2005 Nizozemsko Nizozemsko Mirjam Melchersová-van Poppelová Buitenpoort–Flexpoint Team
2006 Nizozemsko Nizozemsko Mirjam Melchersová-van Poppelová Buitenpoort–Flexpoint Team
2007 Spojené království Spojené království Nicole Cookeová Raleigh–Lifeforce–Creation HB Pro Cycling Team
2008 Německo Německo Judith Arndtová Team High Road
2009 Německo Německo Ina-Yoko Teutenbergová Team Columbia Highroad Women
2010 Belgie Belgle Grace Verbekeová Lotto Ladies Team
2011 Nizozemsko Nizozemsko Annemiek van Vleutenová Nederland Bloeit
2012 Německo Německo Judith Arndtová GreenEDGE–AIS
2013 Nizozemsko Nizozemsko Marianne Vosová Rabobank Women Cycling Team
2014 Nizozemsko Nizozemsko Ellen van Dijková Boels–Dolmans
2015 Itálie Itálie Elisa Longová Borghiniová Wiggle–Honda
2016 Spojené království Spojené království Lizzie Armitsteadová Boels–Dolmans
2017 USA Spojené státy Coryn Riveraová Team Sunweb
2018 Nizozemsko Nizozemsko Anna van der Breggenová Boels–Dolmans
2019 Itálie Itálie Marta Bastianelliová Team Virtu Cycling
2020 Nizozemsko Nizozemsko Chantal van den Broeková-Blaaková Boels–Dolmans
2021 Nizozemsko Nizozemsko Annemiek van Vleutenová Movistar Team
2022 Belgie Belgie Lotte Kopecky SD Worx
2023 Belgie Belgie Lotte Kopecky SD Worx

Vícenásobné vítězky

[editovat | editovat zdroj]
Vítězství Jezdkyně Ročníky
2 Nizozemsko Mirjam Melchersová-van Poppelová (NED) 2005, 2006
Německo Judith Arndtová (GER) 2008, 2012
Nizozemsko Annemiek van Vleutenová (NED) 2011, 2021
Belgie Lotte Kopecky (BEL) 2022, 2023

Vítězství podle zemí

[editovat | editovat zdroj]
Vítězství Země
8 NizozemskoNizozemsko Nizozemsko
3 BelgieBelgie Belgie
NěmeckoNěmecko Německo
2 ItálieItálie Itálie
Spojené královstvíSpojené království Spojené království
1 RuskoRusko Rusko
USAUSA USA

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tour of Flanders for Women na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Archivovaná kopie. www.rondevanvlaanderen.be [online]. [cit. 2021-10-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-02-24. 
  2. ↑ a b http://autobus.cyclingnews.com/road/2004/worldcup04/rvv04/?id=wdefault
  3. ↑ a b c d https://www.cyclingnews.com/features/womens-tour-of-flanders-six-of-the-best/
  4. ↑ http://autobus.cyclingnews.com/road/2005/apr05/rvv_w05/
  5. ↑ http://autobus.cyclingnews.com/road/2005/apr05/rvv_w05/?id=results
  6. ↑ http://autobus.cyclingnews.com/road/2006/worldcup06/rvv06/?id=wresults[nedostupný zdroj]
  7. ↑ http://autobus.cyclingnews.com/road/2008/apr08/rvv_w08/
  8. ↑ http://autobus.cyclingnews.com/road/2009/apr09/rvv_w09/?id=results
  9. ↑ https://www.cyclingnews.com/races/7th-ronde-van-vlaanderen-women-cdm/results
  10. ↑ a b Archivovaná kopie. www.rondevanvlaanderen.be [online]. [cit. 2021-10-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-10-24. 
  11. ↑ https://www.procyclingstats.com/race/ronde-van-vlaanderen-we/2012
  12. ↑ http://www.cqranking.com/women/asp/gen/race.asp?raceid=8630
  13. ↑ https://www.procyclingstats.com/race/ronde-van-vlaanderen-we/2014
  14. ↑ https://www.cyclingnews.com/races/womens-tour-of-flanders-2015/results/
  15. ↑ a b https://www.cyclingnews.com/races/womens-tour-of-flanders-2016/results/
  16. ↑ a b Archivovaná kopie. www.rondevanvlaanderen.be [online]. [cit. 2021-10-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-10-27. 
  17. ↑ http://uitslagen.kbwb-rlvb.com/index_bestanden/pdf2017/04-02RVVLAANDERENDAMESUITSLAG.pdf
  18. ↑ https://cyclingmagazine.ca/sections/news/womens-ghent-wevelgem-tour-flanders-televised-2018/
  19. ↑ https://www.nu.nl/wielrennen/5203022/van-breggen-bekroont-knappe-solo-met-zege-in-ronde-van-vlaanderen.html
  20. ↑ https://www.eurosport.com/cycling/ronde-van-vlaanderen/2020/women-s-tour-of-flanders-highlights-boels-dolmans-masterclass-in-de-ronde_vid1372712/video.shtml
  21. ↑ https://www.cyclingnews.com/races/tour-of-flanders-women-2020/elite-women/results/
  22. ↑ Archivovaná kopie. www.velonews.competitor.com [online]. [cit. 2021-10-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-25. 
  23. ↑ https://www.nieuwsblad.be/cnt/dmf20170331_02809848

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kolem_Flander_(ženský_závod)&oldid=23553554“