Korolevo
Korolevo Королево | |
---|---|
Železniční stanice Korolevo | |
Poloha | |
Souřadnice | 48°9′20″ s. š., 23°8′11″ v. d. |
Nadmořská výška | 146 m n. m. |
Časové pásmo | UTC+2 |
Stát | Ukrajina |
Oblast | Zakarpatská |
Okres | Berehovo |
Korolevo | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 9,06 km² |
Počet obyvatel | 9 896 (2017[1]) |
Hustota zalidnění | 890 obyv./km² |
Správa | |
Vznik | 1262 |
Adresa obecního úřadu | вул. Злагоди 13 90332 смт. Королево |
Telefonní předvolba | 3143 |
PSČ | 90332 |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Korolevo (ukrajinsky Королево, též Королеве / Koroleve, maďarsky Királyháza, česky v období ČSR Kiralyhaza (2022),[2] později Královo nad Tisou[3]) je městys (ukrajinsky selyšče) ležící v okresu Berehovo Zakarpatské oblasti na Ukrajině. Rozkládá se mezi pravým břehem Tisy a hranicí s Rumunskem, v nadmořské výšce 146 m, zhruba 8 km východně od Vynohradivu. V roce 2017 měl městys necelých 10 000 obyvatel, z čehož zhruba pětinu tvoří Maďaři.
Korolevo je sídlo jednotného územního společenství Королівська селищна громада, do kterého patří Koroleva tyto další obce:
Přepis do latinky | Název obce v cyrilici |
Chyža | Хижа |
Horbky | Горбки |
Hudja | Гудя |
Novoselycja | Новоселиця |
Sasovo | Сасово |
Tekovo | Теково |
Černa | Черна |
Verjacja | Веряця |
Toto územní společenství má rozlohu 118 km2; v roce 2020 v něm žilo 22 802 obyvatel.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Na území Koroleva (Králova nad Tisou) je archeologická lokalita dokládající osídlení již ve středním paleolitu. Podle nejnovějších zjištění mezinárodního týmu archeologů se zde nacházejí nejstarší a zároveň nejsevernější stopy osídlení evropského kontinentu. Pozůstatky člověka vzpřímeného (Homo erectus) nalezené u Koroleva jsou staré až 1,4 milionu let a o 200 až 300 000 let starší než nálezy ve španělské Atapuerce, která byla do té doby považována za nejstarší evropskou lokalitu osídlenou tímto zástupcem rodu Homo.[4]
První písemná zmínka o městysu pochází z roku 1262. Král Štěpán V. Uherský zde tehdy vybudoval lovecký letohrádek – odtud název, který v maďarštině znamená „královský dům“. Na ostrohu v severní části města stál ve 14.–17. století hrad Ňalab, dnes je v ruinách. V minulosti městys patřil k uherské župě Ugocsa, po rozpadu [5] Rakouska-Uherska v roce 1918 až do roku 1938 byl součástí Československa. Za první československé republiky zde byl obecní notariát, četnická stanice a poštovní úřad.[2] V roce 1944 byl městys s okolím připojen k Ukrajinské SSR. Status městysu (zastarale sídla městského typu) má od roku 1947.
Doprava
[editovat | editovat zdroj]Korolevo je železniční uzel a tvoří triangl tratí:
- Železniční trať Debrecín – Sighetu Marmației ve východním směru na Chust
- Železniční trať Baťovo – Korolevo v severozápadním směru na Berehovo a Čop
- Železniční trať Debrecín – Sighetu Marmației v jihozápadním směru na rumunské Satu Mare
2. a 3. trať mají smíšený rozchod (standardní evropský 1435 mm a ruský 1520 mm) umožňující spojení Slovenska a Rumunska mimo Maďarsko bez překládky.
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Ruiny synagogy
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Королівська селищна громада na ukrajinské Wikipedii.
- ↑ Статистичний збірник «Чисельність наявного населення України» на 1 січня 2017 року (pdf/zip)
- ↑ a b Seznam obcí a úřadů na Podkarpatské Rusi. Užhorod: [s.n.], 1922. Dostupné online. S. 20.
- ↑ Rychlík, Jan; Rychlíková, Magdaléna: Podkarpatská Rus v dějinách Československa 1918–1946 (Praha: Vyšehrad 2016), kap. Železniční doprava.
- ↑ Lukáš Marek, Čeští vědci zjistili, kudy přišel člověk do Evropy. Objev přepisuje historii, Seznam.cz, 6.3.2024
- ↑ PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, s. 28 - 30, 48 - 51, 73 - 100, 108 - 121, 123 - 134, 136 - 144, 164 - 167
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Korolevo na Wikimedia Commons