Kuców
| Kuców | |
|---|---|
_location_map.png) | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 51°15′ s. š., 19°20′0″ v. d. |
| Stát |  Polsko |
  Kuców | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kuców (česky Kučov) ležel v Lodžském vojvodství 30 km jižně od Zelówa (Zelov), poblíž je Bełchatów (Belchatov) a Kleszczów (Kleščov). Kdysi česká osada Kučov, založená potomky exulantů doby pobělohorské, ustoupila povrchové těžbě hnědého uhlí. Kučov je černá jáma – obyvatelé byli přestěhováni do Kleščova a Belchatova.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Před rokem 1818 byl Alexandr Petrozelín, zchudlý a zadlužený český šlechtic, znovu pověřen Čermínskými a Táborskými k jednání o zprostředkování koupě pozemků. V prvním případě (v roce 1802) byl Petrozelín úspěšný při nákupu hospodářství Zelov, tentokrát se jednalo o část kleščovského velkostatku zvaného Kučov. V roce 1818 se na úspěšně zakoupené a rozparcelované půdě usadili potomci českých exulantů z Táborska, Čermína, Zelova a několik Němců ze Slezska. V roce 1852 zde založili evangelický reformovaný sbor a o dva roky později postavili sborový dům se školou. Protože v Kučově nebyl farář, byl za činnost sboru zodpovědný kantor. V kongresovém Polsku museli učitelé skládat zkoušku z ruského jazyka, jinak nemohli být (od počátků 70. let 19. století) potvrzeni jako stálí učitelé. V roce 1878 se zelovští bezzemci podíleli ve Volyni na založení dalších českých kolonií (Michalovka aj.[1]), brzy za nimi odešli i někteří lidé z přeplněného Kučova. Dne 23. 6. 1893 byl v Kučově položen základní kámen ke stavbě vlastního českého kostela a 17. 6. 1896 (dle juliánského kalendáře) byl kostel slavnostně otevřen. Před druhou světovou válkou bylo v evangelickém reformovaném sboru v Kučově evidováno asi 600 Čechů.[2][3]
Reemigrace
[editovat | editovat zdroj]Po skončení druhé světové války orgány Polské lidové republiky netolerovaly národnostní menšiny, následovalo okrádání, lynčování a vyhánění českých i německých obyvatel,[4] v poválečném Kučově došlo ke dvěma vraždám českých občanů.[2] Poté do československého pohraničí reemigrovaly dvě třetiny Čechů z kučovského sboru (Nové Město pod Smrkem, Liberec...[5]). Aby uhájili ostatky svých předků na evangelickém hřbitově, český evangelický kostel, svoje polnosti a usedlosti, ze zbývajících Čechů v Kučově se stali Poláci.
Zánik
[editovat | editovat zdroj]V 80. letech 20. století bylo rozhodnuto o likvidaci Kučova, pod jehož povrchem byly nalezeny velké zásoby hnědého uhlí. Obyvatelé vesnice byli postupně přemisťováni do Kleščova nebo Belchatova a každému byla nabídnuta práce. Český evangelický hřbitov v Kučově se stěhoval jako první. Ostatky zemřelých byly postupně exhumovány a přeneseny na nově zřízený evangelický hřbitov v Kleščově – vždy za přítomnosti příbuzných. Přeneseny byly všechny náhrobní kameny – tam se některá česká jména často opakují v různých tvarech (Nevečeřal, Nievieceral). Starý kostel v Kučově byl zbourán a do nově postaveného kostela v Kleščově bylo přeneseno jeho cennější vybavení (křtitelnice). Tyto plány byly realizovány do poloviny roku 1991.[6]
Kleščov a Belchatov
[editovat | editovat zdroj]Kleščov je od povrchového hnědouhelného dolu bývalého Kučova vzdálen asi dva kilometry. Poblíž Kleščova, v Belchatově, je největší tepelná elektrárna v Polsku, která je i jednou z největších v Evropě.[7] Z navezené hlušiny byla v Kleščově na umělém pohoří vybudována sjezdovka, dominatou vrchu jsou větrné elektrárny. Kleščov leží v industriální měsíční krajině a je nejbohatší vesnicí v Polsku.[8]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Michalovka. www.volynaci.cz [online]. [cit. 2024-08-20]. Dostupné online.
- ↑ a b ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Země otců : z historie a ze vzpomínek k 50. výročí reemigrace potomků českých exulantů. 1. vyd. Praha: Kalich 498 s. ISBN 80-7017-018-2. S. 107,127–133, 138, 246 aj..
- ↑ Historický přehled [online]. [cit. 2020-08-01]. S. 296. Dostupné online. (polsky)
- ↑ Archivovaná kopie. sgph.geo.uni.lodz.pl [online]. [cit. 2020-08-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-05-11.
- ↑ Farní archiv v Liberci, sig. III C 39
- ↑ Śladami Braci Czeskich « Ekumeniczny Uniwersytet Trzeciego Wieku. www.eutw.edu.pl [online]. [cit. 2020-08-01]. Dostupné online.
- ↑ S.A, PGE Systemy. O oddziale - Z kart historii. elbelchatow.pgegiek.pl [online]. [cit. 2020-08-01]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ Polski Kuwejt - Wybory w Onet.pl. web.archive.org [online]. 2010-10-31 [cit. 2020-08-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-10-31.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kuców na Wikimedia Commons - Kuców – historické pohledy a fotografie
- Kuców – Zeměpisný slovník polského království, svazek IV: Kęs - Kutno, Varšava 1883, s. 840
- Kuców – historie evangelické farnosti
