Lazar z Betánie

Lazar z Betánie
Svatý; Lazar z Betánie; biskup
	Vzkříšení Lazara od Carla Heinricha Blocha
Osobní údaje
Země	Palestina
Místo narození	Betánie u Jeruzaléma,
Místo úmrtí	Betánie u Jeruzaléma; nebo Kition, Kypr
Místo pohřbení	Betánie u Jeruzaléma; nebo Kition, Kypr; translace Marseille
Blízká osoba	sestry Marie a Marta
Příbuzní	Svatá Marta a Marie z Betánie (sourozenci)
Známý díky	vzkříšení Ježíšem
Svatořečení
Svátek	Lazarova sobota, 17. března, 17. října (východní církve, pravoslaví); 17. prosince (západní církev); 29. července (Římské martyrologium)
Uctíván církvemi	římskokatolická církev, pravoslaví, východní katolické církve, Anglikánské společenství, luteránské církve
Atributy	zobrazován jako mumie, mrtvola, apoštol nebo biskup
Patron	nemocných, špitálů, diecéze Autun, arcidiecéze marseilleské
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatý Lazar z Betánie, bratr Marie a Marty, byl podle Jan 11, 1-44 (Kral, ČEP) Ježíšův přítel. Onemocněl a zemřel; když se čtyři dny po smrti k jeho hrobu dostavil Ježíš, zázračně ho vzkřísil z mrtvých. Lazar je spojován jako biskup s biskupstvím v Larnace na Kypru a Provensálským biskupstvím v Marseille. Pravoslavní (východní církve) i katolíci (západní církev) jej ctí jako svatého.

Vzkříšení

V kompozici Janova evangelia představuje scéna vzkříšení Lazara vrcholný bod Ježíšova pozemského působení těsně před jeho zatčením a popravou a má čtenáře připravit na vlastní Kristovo zmrtvýchvstání. Ježíš před zázrakem vysvětluje Lazarově sestře Martě: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky.“ Jan 11, 25 (Kral, ČEP)

Svatý Lazar je proto spojován s nemocí a uzdravením (byly po něm často pojmenovávány špitály). Z jeho jména je pro nemocnice etymologicky odvozen název lazaretu.

Vyobrazení

Ve výtvarném umění bývá zobrazována

scéna jeho Vzkříšení, kdy Lazar v otevřené rakvi proti Kristovi jako mumie nebo zčásti ovázán plátěnými pruhy sedí, probouzí se nebo vstává z hrobu, či (vzácně) již vychází z hrobové jeskyně; například:
- románský reliéf, Lapidárium Národního muzea Praha;
- malba v Tokali Kilise, Göreme, Turecko
- oltářní obraz v kostele Nejsvětější Trojice, Kuks
scéna Hostina v domě Lazarově, kde sourozenci Marta, Marie a Lazar sedí u stolu a hostí svého přítele Ježíše Krista.
scéna Poslední zaopatření postižených morem, kdy Lazar jako první biskup z Larnaky v oděvu biskupa s jeho úředními insigniemi navštěvuje špitál, například: Palermo, Capella palatina; Bari - Gravina, krypta San Vito Vecchio;
Lazar jako žebrák, například:
- románský tympanon kostela v Arles
- románský reliéf na portálu chrámu opatství ve Vézelay
Lazar jako biskup, středověkː Kostel sv. Lazara v Betánii; 18. stoletíː Kaple svatého Lazara, Nová Bystrica (Slovensko)

Patrocinium

nemocných morem, malomocných
žebráků
řezníků
zemřelých
měst Marseille, Autun, Avallon, Andlau - (Alsasko), Urbino
kostelů, například kaple sv. Lazara v Praze, zbořená roku 1900)
kapliček, například kaple sv. Lazara z Betanie, obnovena v roku 2015 v Novej Bystrici (hlavním celebrantem byl kardinál Dominik Duka, arcibiskup pražský)

Lazarova hrobka

Reportáž o Lazarově hrobě

První Lazarova hrobka, kde došlo ke vzkříšení, se nachází v al-Eizariya na Západním břehu Jordánu. Její existenci a úctu k ní dokládají dva spolehlivé prameny již ve 4. století, kdy při ní byl postaven kostel. Píší o něm Eusebios z Kaisareie ve svém onomastikonu (před 330) a Burgundský poutník v itineráři své cesty. V roce 390 se zmínil o Lazarově kostele zvaném Lazarium další očitý svědek, svatý Jeroným. Totéž potvrdil ještě poutník Egeria, asi v roce 410. Proto se předpokládá, že kostel byl postaven mezi léty 333–390.^[1] V dnešních zahradách byl zdokumentovány zbytky mozaikové podlahy z kostela ze 4. století. Lazarium bylo zničeno zemětřesením v 6. století a bylo nahrazeno větším kostelem.

Tento kostel přežil neporušený až do křižácké éry. K žádné jiné lokalitě se tak staré prameny nevztahují.^[2] Věřící několika církví tento prázdný hrob dosud uctívají a postupně při něm dali postavit tři kostely a klášter sv. Marty a Marie.

Druhá - domněle Lazarova - hrobka byla uctívána údajně^[zdroj?] v Larnace a kostel svatého Lazara nad ní postaven. Odtamtud byla údajně převezena do Konstantinopole. Po roce 1204 byla vypleněna křižáky a ostatky přeneseny do Marseille, kde se za neznámých okolností ztratily. Roku 1972 byly v kostele svatého Lazara v Larnace nalezeny zbytky ostatků, které nebyly přesunuty do Konstantinopole.

Dodnes je Lazarův hrob uctíván především v Betánii, také kostele sv. Lazara v Larnace.

Řád svatého Lazara

Vojenský a špitální řád sv. Lazara Jeruzalémského (lazariáni, lazarité) byl založen jako jedna z nejstarších charitativních organizací na světě. Trvání původního řádu po roce 1830 a tedy i kontinuita stávající organizace nejsou bezvýhradně akceptovány. Současný řád je ekumenicky zaměřený a sdružuje křesťany všech vyznání, nicméně existuje několik větví řádu.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lazarus of Bethany na anglické Wikipedii.

↑ Web christusrex.org
↑ Mariam Shahinː Palestine A Guide. Northampton Mass. : Interlink Books 2005, ISBN 1-56656-557-X

Literatura

Lexikon der christlichen Ikonographie, Wolfgang Braunfels (editor i autor hesla); Herder ː Basel-Freiburg-Rom-Wien 1994, sv. 7, s. 383-384.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Lazar na Wikimedia Commons

[1] Web christusrex.org

[2] Mariam Shahinː Palestine A Guide. Northampton Mass. : Interlink Books 2005, ISBN 1-56656-557-X

[1]

[2]