Location via proxy:   [ UP ]  
[Report a bug]   [Manage cookies]                
Přeskočit na obsah

Ležáky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o vyhlazené osadě na Chrudimsku. O povrchovém dolu Ležáky na Mostecku pojednává článek Mostecké jezero.
Ležáky
Pomníky, tzv. hrobodomy, vybudované v místech domů osady Ležáky
Pomníky, tzv. hrobodomy, vybudované v místech domů osady Ležáky
Lokalita
Charakterzaniklé sídlo
ObecMiřetice
Vrbatův Kostelec
OkresChrudim
KrajPardubický kraj
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice49°49′57″ s. š., 15°54′1″ v. d.
Ležáky
Ležáky
Další údaje
Zaniklé obce.cz3191
Kód památky11307/6-898 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ležáky (německy Ležak, od roku 1939 Lezaky) byla osada[pozn 1] na Chrudimsku. Osadu tvořilo osm domů seskupených na pravém břehu říčky Ležák, patřících k Habrovči, tehdy části obce Louka (dnes sloučeno do obce Vrbatův Kostelec), a sousedící Švandův mlýn na levém břehu, patřící k Dachovu, části obce Miřetice.[1] Dne 24. června 1942, 14 dní po vyhlazení Lidic v důsledku heydrichiády, byla osada vypálena a její obyvatelé zavražděni nacisty jako odplata za to, že v ní byla ukrývána vysílačka Libuše parašutistické skupiny Silver A, která spolupracovala na atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Po válce nebyly Ležáky obnoveny, ale na jejich místě vznikl památník, který tvoří vyznačené půdorysy původních budov a pietní místo.

Vyhlazení Ležáků

[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1941 byly v Protektorátu Čechy a Morava vysazovány parašutistické skupiny, které měly za úkol navázat kontakt s odbojem, zlepšit spojení s exilovou vládou v Británii a vést diverzní akce proti německým okupantům. 27. května 1942 provedli parašutisté atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. To vedlo k masovým represím proti českému obyvatelstvu.

10. června byly demonstračně vyhlazeny Lidice na Kladensku, i když jejich obyvatelé neměli s atentátem nic společného. Parašutista Karel Čurda, oddělený od ostatních, se 16. června přihlásil na pražském gestapu a vypovídal i o odbojové síti na Pardubicku.

20. června byl zatčen její první člen, správce lomu Hluboká, v bezprostřední blízkosti Ležáků a 21. června ležácký mlynář Jindřich Švanda. Byli vyslýcháni a mučeni.

24. června časně odpoledne obklíčilo Ležáky 150 mužů pardubické roty 20. záložního policejního pluku „Böhmen“ pod vedením gestapa; na vnější kordón bylo povoláno 30 českých četníků z Chrudimi a Náchoda. Němci shromáždili obyvatele Ležáků i z okolí, kde se právě zdržovali (pro školní mládež si zajeli do skutečské školy), a odvezli je do pardubické vily Zámeček, kde policejní pluk sídlil a za heydrichiády popravoval. Následně domy vyrabovali a kolem páté zapálili; všech 33 obyvatel starších 15 let bylo po deváté hodině večer zastřeleno u Zámečku. 25., resp. 26. června byla zpráva o vyhlazení Ležáků zveřejněna.[2]

Na podzim 1943 byly trosky budov strženy.

Osud ležáckých dětí

[editovat | editovat zdroj]

Ležácké děti byly z Pardubic večer převezeny do dětského útulku v Praze a počátkem července do průchozího tábora v polské Lodži, kde prošly tříděním. Dvě z dětí byly vybrány jako vhodné k poněmčení a zbylých jedenáct 25. července předáno gestapu, které je usmrtilo patrně v plynové komoře v Chełmnu.

Vyhlazení Ležáků přežily sestry Jarmila a Marie Šťulíkovy, které byly odeslány na převýchovu do Třetí říše. Jarmila se dostala do rodiny zemědělského inženýra Rudolfa Paetla na území Polska. Po válce rodina sama nahlásila, že opatruje dítě určené k poněmčení. Marie byla umístěna do rodiny německého úředníka v Poznani.[3]

Další historie

[editovat | editovat zdroj]

Po válce nebyly Ležáky obnoveny, ale na jejich místě vznikl památník, který tvoří vyznačené půdorysy původních budov a pietní místo. Od 1. června 2008 památník spravuje státní příspěvková organizace Památník Lidice.[4]

Stát se v roce 2018 rozhodl pozemky, na kterých se nachází příjezdová cesta k muzeu a bývalé lomy, kde obyvatelé Ležáků čekali na popravu, koupit od soukromých vlastníků. Zaplatí za ně 5,5 milionu korun. Tím by se měla zjednodušit péče o celý památník.[5]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Statistický lexikon obcí v Čechách: Vydán ministerstvem vnitra a státním úřadem statistickým na základě výsledků sčítání lidu z 15. února 1921. [s.l.]: Státní úřad statistický QID: Q90483661. 
  2. ↑ Archivovaná kopie. www.ff.jcu.cz [online]. [cit. 2015-06-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-06-26. 
  3. ↑ ČTK. Žena, která přežila Ležáky, cítí stále vykořenění. Hospodářské noviny [online]. 21. června 2007 [cit. 2008-6-9]. Dostupné online. 
  4. ↑ KOPECKÝ, Josef. O Ležáky se bude starat ministerstvo kultury [online]. Pardubice: Český rozhlas, 2008-05-28 [cit. 2015-05-02]. Dostupné online. 
  5. ↑ Stát koupí za 5,5 milionu část pozemků v areálu Památníku Ležáky | ČeskéNoviny.cz. www.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2018-08-03]. Dostupné online. 

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ nešlo o osadu ve smyslu tehdejšího obecního zřízení, byly označovány jako skupina chalup

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ležáky&oldid=22670342“