Leovigild
| Leovigild | |
|---|---|
 | |
| Narození | 525 nebo 519 |
| Úmrtí | 21. dubna 586 Toledo |
| Povolání | panovník |
| Nábož. vyznání | ariánství |
| Choť | Goiswintha |
| Děti | Hermenegild Rekkared I. |
| Příbuzní | Liuva I. (sourozenec) |
| Funkce | vizigótský král (568–586) svébský král (585–586) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Leovigild také Liuvigild (španělsky Leovigildo) (519/525? – 21. dubna 586 Toledo) byl vizigótským králem v Hispánii a Septimánii od roku 568 do 21. dubna 586. Od roku 585 byl také králem Galicie. Známý je především svým Kodexem Leovigilda (Codex Revisus), sjednocující zákon, který umožnil rovnoprávnost mezi vizigótskou a hispano-římskou populací.
Předchůdce Leovigilda jeho bratr Liuva I. ve svém druhém roce vlády prohlásil Leovigilda knížetem a budoucím dědicem trůnu. Pod správu mu přidělil provincii Hispania Citerior nebo východní část Hispánie.[1] Oba bratři byli ariánského vyznání. Leovigild byl dvakrát ženatý. První jeho ženou byla Theodosia, s níž měl dva syny Hermenegilda a Rekkareda. Po její smrti se jeho druhou ženou stala Goiswintha vdova po Athanagildovi.[2]
Tažení Hispánií a Septimánií
[editovat | editovat zdroj]Podle kroniky Jana z Biclara, kníže Leovigild zahájil několik tažení k rozšíření Vizigótské říše, které historik Peter Heather popisuje jako „seznam výrazných úspěchů.“[3] Jeho první tažení v roce 570 bylo do Bastetanie a města Málaga. Následující rok obsadil město Medina Sidonia. Po smrti krále Liuva I., již jako král pokračoval ve svých taženích. V roce 573 na území Sabarie terorizoval lid známý jako Sappi a pustošením získal provincii pod svou kontrolu. Následující rok vstoupil do Kantábrie, chytil Amaya a provincii připojil ke svému království. V roce 575 táhnul do Galicie, kde porazil místního válečníka s jménem Aspidius, kterého i s jeho rodinou vzal do zajetí a zároveň ukořistil jeho poklad. V roce 576 postupoval ke království Svébů v severozápadní Hispánii, ale králi Miro se podařilo s Leovigildem vyjednat mír. Ve svém posledním tažení v roce 577 do Orespeda, v oblasti jihovýchodního Španělska, po potlačení povstání přidal i tuto provincii ke svému království. Po skončení těchto tažení oslavil své vítězství založením města v Celtiberii, které nazval Reccopolis pro svého syna Rekkareda.[4]
I když byl stále ve válce s Byzantinci v jižním Hispánii, přesto se nechal od Byzantské říse jmenovat správcem svého království se všemi okázalostmi a ceremoniemi, titulem Flavius, trůnem, korunou, žezlem a fialový pláštěm.[5] Nechal si také razit zlaté mince se svým jménem.[6]
Vzpoura Hermenegilda
[editovat | editovat zdroj]Leovigildův syn Hermenegild, který byl starší než Rekkared, byl ženatý s Ingundou, dcerou franského krále Sigiberta I. Ingunda byla katolička, což se nelíbilo Goiswintě, druhé ženě Leovigilda a přemlouvala Ingundu k ariánskému vyznání. Leovigild, aby předešel problémům, jmenoval Hermenegilda správcem provincie (pravděpodobně Baetica) u hranic s územím, které v té době přináleželo Východořímské říši. Hermenegild odešel se svou ženou do Sevilly, která se měla stát jeho sídelním městem. V Seville se Ingunda a tamější biskup Leander ze Sevilly, starší bratr Isidora ze Sevilly snažili přesvědčit Hermenegilda, aby konvertoval ke katolictví. Hermenegild se zdráhal, ale nakonec víru přijal. Tuto konverzi Leovigild považoval za zradu a vytáhl v roce 583 proti synovi Hermenegildovi, ten mezi tím na svěřeném území vyvolal povstání proti svému otci. Když Byzantinci nedokázali zabránit povstání, rozhodl se Leovigild obsadit Sevillu a vyhnat svého syna do Valencie, kde byl zajat a odvlečen do Tarragony, zde byl vězněn a nakonec sťat Leovigildovými spojenci. Tyto události jsou popsány v živých detailech papežem Řehořem I.[7]
Obsazení království Svébů
[editovat | editovat zdroj]Leovigild pokračoval v podmaňování Basků. Na severu využil bratrovražedných hádek mezi svébskými frakcemi ve sporu o nástupnictví a v roce 584 porazil království Svébů ve velké bitvě u Bragy[8] a Svébské království přidal ke své koruně.
Isidor ze Sevilly zaznamenává, že vládl osmnáct let a zemřel přirozenou smrtí v Toledu („v éře 624 (586)“).[9] Novým vizigótským králem se stal jeho druhorozený syn Rekkared, který konvertoval ke katolickému křesťanství v roce 589.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ JOHN OF BICLARO. Chronicle 10 - překlad Kenneth Baxter Wolf Conquerors and Chroniclers of Early Medieval Spain 2. edice. [s.l.]: Liverpool University Press, 1999. 205 s. Dostupné online. ISBN 9780853235545. S. 60. (anglicky)
- ↑ ŘEHOŘ Z TOURS. Decem Libri Historiarum - překlad Lewise Thorpa, History of the Franks. [s.l.]: Penguin Books Limited, 1974. 720 s. ISBN 9780141903798. S. 301. (anglicky)
- ↑ HEATHER, Peter. The Goths. [s.l.]: Wiley, 1998. 378 s. Dostupné online. ISBN 9780631209324. S. 279.
- ↑ JOHN OF BICLARO. Chronicle, 27, 32, 36, 40, 47, 51 - překlad Kenneth Baxter Wolf - Conquerors and Chroniclers of Early Medieval Spain 2. edice. [s.l.]: Liverpool University Press, 1999. 205 s. Dostupné online. ISBN 9780853235545. S. 62–67. (anglicky)
- ↑ WILENTZ, Sean. Rites of power: symbolism, ritual, and politics since the Middle Ages. [s.l.]: University of Pennsylvania Press, 1999. 344 s. Dostupné online. ISBN 9780812216950. S. 111. (anglicky)
- ↑ DAVIS, Ralph Henry Carless. [s.l.]: Pearson Education, 2006. 476 s. Dostupné online. ISBN 9780582784628. S. 99. (anglicky)
- ↑ (Dialogi, III, 31) (latinsky)
- ↑ GREENE, George Washington. History and geography of the middle ages for colleges and schools. [online]. Britská knihovna, rev. 2013/06/26 [cit. 2016-10-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Historia de regibus Gothorum, Vandalorum et Suevorum p.51-52 (latinsky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- (anglicky) Encyclopædia Britannica 1911: Leovigild
Obrázky, zvuky či videa k tématu Leovigild na Wikimedia Commons
| Vizigótští králové | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Liuva I. |
568–586. V letech 568–573 společně s Liuvou Leovigild |
Nástupce: Rekkared I. |
.jpg)
