Lorenzo Piccolomini

Vavřinec Piccolomini
Vavřinec Piccolomini
	Rodový erb Piccolominiů
Narození	24. listopadu 1656
Úmrtí	22. září 1714 (ve věku 57 let); Ratibořice
Povolání	aristokrat
Choť	Anna Viktorie Ludmila Piccolominiová
Děti	Jan Václav Piccolomini; Oktavián II. Piccolomini
Rodiče	Francesco Piccolomini
Příbuzní	Eneáš Sylvius Piccolomini a Jan Norbert Piccolomini (sourozenci)
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lorenzo Piccolomini (česky též Vavřinec, kníže Piccolomini, 24. listopadu 1656 – 22. září 1714, Ratibořice ve východních Čechách) byl česko-italský šlechtic, vévoda z Amalfi, říšský kníže a majitel východočeského panství Náchod. Byl také převorem Řádu sv. Štěpána v Pise. Pocházel z italského rodu Piccolomini-Pieri.

Život

Jeho rodiči byli Francesco Piccolomini-Pieri z Amalfi a Emiliana Strozziová.

Lorenzo zdědil majetek v roce 1673 po smrti svého staršího bratra, vévody Eneáše Sylvia Piccolominiho, který zemřel svobodný a bez potomků. Vzhledem k tomu, že v té době Lorenzo ještě nebyl plnoletý, byl jeho poručníkem italský šlechtic Pietro Antonio Machio de Quadiani. Ani po dosažení plnoletosti v roce 1679 se však Lorenzo nemohl ujmout vlády, neboť správkyně panství Marie Benigna Saská, vdova po generálovi Octavio Piccolominim, nebyla ochotna zříci se regentství a Náchod opustila teprve po dlouhých sporech v roce 1685.

Vévoda Lorenzo se zdržoval hlavně na svém panství Náchod, kde podporoval řemesla a cechy. V roce 1689 potvrdil městu většinu předchozích privilegií, mj. právo vařit a podávat pivo. Nechal kompletně zrekonstruovat hrad Rýzmburg, který byl zničen za třicetileté války. Na místě staršího zámku nechal v roce 1708 postavil nový zámek Ratibořice v italském barokním stylu.^[1]

4. července 1694 při pouti do Boušína jel jeho kočár od Červené Hory přes dřevěný most, který se pod zátěží rozlomil uprostřed a vévoda a jeho společník s celým povozem spadl do Úpy. Při incidentu nebyl nikdo zraněn, proto nechal vévoda z vděčnosti postavit kapli (Piccolominská kaplička), vyzdobenou malbami zobrazujícími tuto událost.^[2]

8. září 1688 se v Praze oženil s Annou Viktorií Ludmilou Libštejnskou z Kolovrat (1667–1738). Z manželství se narodilo 7 dětí:^[3]

Jan Václav Piccolomini z Aragony (Giovanni Venceslao Piccolomini d'Aragona, 1693–1742)
Marie Emílie Piccolominiová z Aragony (Maria Emilia Piccolomini d'Aragona, 1694–1771), po smrti svého bratra Jana Václava v roce 1742 získala Řešetovu Lhotu (Studnice). Zemřela v Praze neprovdaná
Marie Markéta Piccolominiová z Aragony (Maria Margherita Piccolomini d'Aragona, 1696-1725),^[4] byla vdaná za hraběte z Frankenbergu a Ludwigsdorfu († před rokem 1742)
Antonín Piccolomini Aragonský ze Sieny (Antonio Piccolomini d'Aragona di Siena, 1698–1708), zemřel v dětství
Oktavián II. Eneáš Josef Piccolomini z Amalfi (Ottavio Aenea Giuseppe Piccolomini di Amalfi, 1698–1757)
Jan Norbert Václav Piccolomini z Aragony (Jan Norberto Venzeslao Piccolomini d'Aragona, 1700–1746), rytíř Maltézského řádu, císařský komorník a odhadce u českého odvolacího soudu v Praze
Ludmila Maxmiliana Piccolominiová z Aragony (Ludmila Maximiliane Piccolomini d'Aragona, 1703–1768), po smrti svého bratra Václava v roce 1742 zdědila Studnici. 30. června 1732 se provdala za hraběte Albrechta Maximiliána z Desfours (1708–1748). Jejich syn
1. Josef Vojtěch, hrabě z Desfours (Joseph Adalbert von Desfours, † 1791)

Literatura

Jan Karel Hraše: Dějiny Náchoda 1620 - 1740, Náchod 1994, ISBN 80-900041-8-0, s. 63–73
Lydia Baštecká, Ivana Ebelová: Náchod. Náchod 2004, ISBN 80-7106-674-5, s. 106, 108 a 111

Externí odkazy

Josef Myslimír Ludvík : Vavřinec, kníže Piccolomini, 1673–1712. In: Památky hradu, města a panství Náchoda, i vlastníkův jeho. Biogram (česky) online
Náchodské panství a jeho majitelé

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lorenzo Piccolomini na německé Wikipedii.

Reference

↑ Joachim Bahlcke, Winfried Eberhard, Miloslav Polívka (Hrsg.): Handbuch der historischen Stätten. Band: Böhmen und Mähren (= Kröners Taschenausgabe. Band 329). Kröner, Stuttgart 1998, ISBN 3-520-32901-8, S. 509–510.
↑ Jan Karel Hraše: Dějiny Náchoda. Bd. I, Náchod 1895; Bd. II, Náchod 1994, ISBN 80-900041-8-0, S. 73
↑ Genealogie Todeschini Piccolomini und Pieri Piccolomini
↑ podle Hraše (1994): Kateřina Markéta

[1] Joachim Bahlcke, Winfried Eberhard, Miloslav Polívka (Hrsg.): Handbuch der historischen Stätten. Band: Böhmen und Mähren (= Kröners Taschenausgabe. Band 329). Kröner, Stuttgart 1998, ISBN 3-520-32901-8, S. 509–510.

[2] Jan Karel Hraše: Dějiny Náchoda. Bd. I, Náchod 1895; Bd. II, Náchod 1994, ISBN 80-900041-8-0, S. 73

[3] Genealogie Todeschini Piccolomini und Pieri Piccolomini

[4] Hraše (1994): Kateřina Markéta

[1]

[2]

[3]

[4]