Machnín
| Machnín | |
|---|---|
.JPG) Letecký pohled na Machnín od východu | |
| Lokalita | |
| Charakter | místní část |
| Obec | Liberec |
| Okres | Liberec |
| Kraj | Liberecký kraj |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°47′ s. š., 14°59′ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 1 050 (2021)[1] |
| Katastrální území | Machnín (113,377 km²) |
| PSČ | 460 01 |
| Počet domů | 239 (2011)[2] |
 | |
  Machnín | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 408883 |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Machnín (německy Machendorf) je XXXIII. místní částí města Liberce. Katastrální území Machnín zahrnuje kromě ní ještě místní části XXXIV-Bedřichovka a XXXV-Karlov pod Ještědem a osadu Hamrštejn (německy Hammerstein). Severozápadní část Machnína (tj. na sever od řeky v okolí kostela a hřbitova) se označuje jako Nová čtvrť. Machnín sousedí s libereckými částmi Bedřichovka, Horní Suchá a Karlov pod Ještědem a s částmi Stráže nad Nisou, Kryštofova Údolí a Chrastavy. Machnínem protéká Lužická Nisa.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Obec byla patrně založena někdy ve 14. století pány z Donína. Nazvána pak byla podle manželky purkrabího Viléma z Donína, která se jmenovala Machna. Původní název vsi byl tak Machnadorf, uváděn je ale také jako Mochendorf, Machndorf a Mochendorff. Poprvé je zmíněna roku 1428[3] v záznamech o bitvě mezi Janem Kralovcem a Lužičany. Osud vsi je od počátku poznamenán její polohou na rozhraní grabštejnského a frýdlantského panství a blízkostí hradu Hamrštejna. Ves tak časem přecházela z vlastnictví jednoho panství na druhé a zpět, jak se měnily hraniční poměry okolí. Patrně kvůli tomu byla v okolí vystavěna další tzv. Haléřová tvrz.
V okolí obce, na Ovčí hoře, se těžily různé kovové rudy. Šlo olovnaté a měděné rudy – chalkopyrit – a také limonit. Později byla objevena ložiska stříbra u Panenské Hůrky. Těžba se sice přerušila za třicetileté války, definitivně se zastavila v polovině 18. století. Vykutané železo se zpracovávalo v hamru na břehu Nisy (ostatně hrad Hamrštejn byl podle něj pojmenován). I když tento hamr patrně existoval již před samotným hradem a je tak údajně jedním z nejstarších na českém území, písemně je doložen až v půli 16. století.
Obyvatelé Machnína se převážně živili jako zemědělci, pracující kolem panského dvora – pozdějšího statku. Vzhledem ke své poloze na hlavní trase směrem na Žitavu, nebyl Machnín ušetřen snad žádnému blízkému vojenskému tažení od bitvy pod Hamrštejnem roku 1428 do prusko-rakouské války 1866. Na druhou stranu tato poloha přinesla do Machnína v 19. století rozvoj dopravy – nejprve se ke Staré ulici přidala státní silnice do Chrastavy (1845), pak do Kryštofova Údolí (1858) a o rok později také železniční trať Liberec – Žitava, který překonává Nisu 700 m dlouhým mostem.
Roku 1850 byly k Machnínu přičleněny okolní obce Bedřichovka a Karlov. V roce 1885 byl založen obecní hřbitov s malou kaplí. Roku 1902 bylo v Machníně 28 zemědělských, 60 průmyslových podniků a 15 domácích živností. Od téhož roku byly zdejší prameny hlavním zdrojem vody pro liberecký vodovod, v obci samotné byl vodovod zřízen až roku 1934 po provedení nových vrtů. Do konce první světové války byl Machnín ryze německou obcí s bohatou spolkovou činností. V letech 1926–1931 byl Machnín rozšířen o Novou čtvrť postavením třiceti nových domů na pozemcích kolem hřbitova. Zároveň byl v této lokalitě postaven nový pseudogotický kostel Nejsvětějšího Srdce Ježíšova (Božského srdce Páně). V obci byly dvě školy – česká jednotřídka a německá trojtřídní obecná, jedenáct hostinců, prodejnu spotřebního družstva a spořitelní a záložní spolek.
I když od vzniku Československa tvořili obecní zastupitelstvo zástupci Svazu zemědělců, KSČ a Československé národně socialistické strany, nakonec se vývoj přiklonil k dominanci henleinovců. Koncem druhé světové války sloužila machnínská škola jako útočiště pro uprchlíky ze Slezska, v obci byl dočasně ubytován maďarský dobrovolnický sbor a jednotka Vlasovců. Počátkem roku 1945 měl Machnín ve 213 domech 1717 obyvatel (1566 Němců), po hlavní fázi odsunu zůstalo jen 230 Němců a roku 1948 žilo v obci jen 100 Němců a 1141 Čechů. Někdejší statek, který býval ještě v 19. století poplužním dvorem grabštejnského panství a v roce 1926 se stal majetkem města Liberce, a ostatní zemědělské usedlosti byly kolektivizovány a od roku 1953 spadaly pod Státní statek Liberec. Dne 1. 7. 1980 byl Machnín připojen k Liberci jako 33. čtvrť a téhož roku sem byla prodloužena linka č. 16 MHD, která sem jezdí dodnes. Roku 1991 měl Machnín 926 obyvatel.
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]| Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 709 | 865 | 957 | 1 325 | 1 671 | 1 331 | 1 434 | 939 | 965 | 1 104 | 1 044 | 926 | 976 | 1 080 | 1 050 |
| Počet domů | 78 | 93 | 97 | 126 | 161 | 164 | 197 | 205 | 236 | 176 | 179 | 195 | 210 | 239 | 239 |
Doprava
[editovat | editovat zdroj]Machnínem prochází železniční trať 089 z Liberce přes německou Žitavu do Rybniště. Nachází se zde dvě železniční zastávky – Machnín a Machnín hrad. V Machníně zastavují příměstské autobusové linky z Liberce do Chrastavy a Frýdlantu, dopravce ČSAD Liberec, i linka 16 liberecké městské dopravy jezdící z terminálu Fügnerova v centru města až na Novinu, kterou provozuje Dopravní podnik měst Liberce a Jablonce nad Nisou. Linka byla v bezpečnostním průzkumu mezi cestujícími vyhodnocena jako nejnebezpečnější městskou linkou v Liberci.[6] Problémová je zejména kvůli nepřizpůsobivým občanům z machnínské ubytovny, v autobusech údajně dochází i k fyzickým konfliktům,[7] dopravní podnik se rozhodl do vozů nainstalovat bezpečnostní kamery. První autobus s nainstalovanou kamerou do Machnína vyjel počátkem roku 2013.[8]
Přes Lužickou Nisu je mezi Machnínem a chrastavskou částí Andělská Hora místo mostu, zničeného při povodni v roce 2010, zprovozněn unikátní transbordér.
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]- Hrad Hamrštejn – zřícenina historického hradu ze 14. století
- Tzv. Haléřova tvrz - tvrziště v západní části vsi nedaleko hřiště a nádraží[9]
- Kostel Nejsvětějšího Srdce Ježíšova – novogotický kostel
- Hřbitov s centrálním křížem, márnicí a starými náhrobky z 19. a první poloviny 20. století
- Panský dvůr (tzv. Meierhof) jižně od vsi (u silnice do Karlova pod Ještědem)
- Stará školní budova v Heřmánkové ul. 95
- Několik drobnějších památek (podstavec kříže u školy v Heřmánkové ulici, pomník válečným obětem (?) u brány hřbitova)
- Pás bunkrů z konce 30. let, tzv. řopíků, na úbočí Ovčí hory mezi Machnínem, Chrastavou a Bedřichovkou
- Stáj Prašný dvůr s jezdeckým areálem v Heřmánkové ulici
- Památná Machnínská lípa u silnice do Chrastavy
- Památná alej od Meierhofu k osadě Hamrštejn
- Karlovské bučiny – národní přírodní rezervace na severních svazích vrchu Rozsocha
Další fotografie
[editovat | editovat zdroj]-
Zástavba v Rynoltické ulici -
Pošta a hasičská zbrojnice -
Machnínské nádraží -
Památná alej od Meierhofu k osadě Hamrštejn -
Trilex
.jpg)
.JPG)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Díl 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 440. Archivováno 16. 7. 2021 na Wayback Machine.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
- ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
- ↑ PLUHAŘ, Adam. Každého pátého řidiče liberecké MHD okradli, dopravce instaluje kamery. iDnes.cz [online]. 2012-03-07 [cit. 2013-05-04]. Dostupné online.
- ↑ ŠILER, Ivan. Teror na autobusové lince 16 pokračuje. Liberecký deník [online]. 2011-02-09 [cit. 2013-05-04]. Dostupné online.
- ↑ LUBAS, Miloslav. Autobus hrůzy hlídá kamera. Cestující v něm napadali řidiče i revizory. iDnes.cz [online]. 2013-02-13 [cit. 2013-05-04]. Dostupné online.
- ↑ http://www.hrady.cz/?OID=1881
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- KARPAŠ, Roman, a kol. Kniha o Liberci. Liberec: Dialog, 1996. S. 568–571.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Liberec XXXIII-Machnín na Wikimedia Commons
