Location via proxy:   [ UP ]  
[Report a bug]   [Manage cookies]                
Přeskočit na obsah

Margaret Cavendishová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Margaret Cavendishová
Narození1623 nebo 1617
Colchester
Úmrtí15. prosince 1673
Anglické království
Místo pohřbeníWestminsterské opatství
Povolánífilozofka, fyzička, básnířka, spisovatelka, esejistka, autorka sci-fi a dvorní dáma
Tématapoezie, esej a anglická literatura
Významná dílaThe Blazing World
Manžel(ka)William Cavendish, 1. vévoda z Newcastle (od 1645)
RodičeThomas Lucas[1][2] a Elizabeth Leighton[1][2]
PříbuzníJohn Lucas, 1st Baron Lucas of Shenfield[2], Charles Lucas[2] a Thomas Lucas[2] (sourozenci)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Margaret Cavendishová, vévodkyně z Newcastle (1623 Colchester – 15. prosince 1673) byla anglická aristokratka, spisovatelka, básnířka, dramatička, filozofka a autorka vědeckých pojednání, která publikovala pod vlastním jménem a která jako první žena navštívila zasedání Královské společnosti.

Původ a mládí

[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v roce 1623 do zámožné rodiny Lucasů, se sídlem v bývalém opatství St John's v Colchesteru, jako nejmladší z osmi dětí. Její otec Thomas zemřel, když jí byly dva roky a do čela rodiny se dostala matka Elizabeth, která se nikdy znovu nevdala.[3] Od dětství se toužila stát spisovatelkou, na rozdíl od bratrů se jí ale dostalo jen základního formálního vzdělání.[4] Celý život měla problémy s pravopisem a špatně čitelným písmem, což mohlo být zapříčiněno dyslexií.[5] Měla velmi bohatou fantazii, což se později promítlo také do jejího kreativního až výstředního stylu odívání.[6] Její Matka a nejstarší bratr John a s nimi celá rodina byli ve 30. letech obyvateli Colchesteru nenáviděni, kvůli sporům o půdu a rentu a podporu krále Karla. Na začátku občanské války proto jejich sídlo, kde byli naverbovaní roajalisté a zbraně, vyraboval a poničil dav několika tisíc místních lidí spolu s několika stovkami vojáků a přítomní členové rodiny byli odvedeni na několik nocí do vězení. Není jasné, zda byla přítomná i devatenáctiletá Margaret, tato událost však silně ovlivnila její budoucí tvorbu.[7]

Inspirovaná zprávami o královnině vylodění a vojenském tažení severní Anglií v roce 1643 se rozhodla stát její dvorní dámou v Oxfordu.[8] Život ve společnosti na královském dvoře, připadal ostýchavé Margaret v porovnání s domovem Lucasů ubíjející a vyvolal v ní celoživotní odpor k vysoké společnosti, který proměnila v jednu ze svých satirických her the Presence.[9] Kvůli sílícímu nebezpečí v Oxfordu se královna Henrietta s dvořany rozhodla v dubnu 1644 odejít přes Bath do Exeteru a v červnu nakonec do Paříže, kam dorazili v listopadu. Nebezpečné cesty odvážných princezen se po této zkušenosti staly častým námětem jejích děl.[10] Na dvoře v Paříži se cítila ještě osaměleji, protože neuměla francouzsky a málem zemřela na úplavici.[11]

Na královském dvoře se v dubnu 1645 poprvé setkala s o 30 let starším, ovdovělým Williamem Cavendishem, markýzem z Newcastle, který se jí začal dvořit.[12] Před válkou byl markýz Newcastle jedním z nejbohatších mužů v zemi, jeho anglický majetek byl ale kvůli jeho loajalitě králi, na jehož straně byl velitelem severní armády, zabaven parlamentaristy. To Margaret, která s Williamem sdílela romantický smysl pro hrdinství, nevadilo a na konci roku měli v Paříži skromnou svatbu.[13] Dům Cavendishů na předměstí Paříže navštěvovali učenci v exilu jako Thomas Hobbes, William Davenant, Kenelm Digby nebo Edmund Waller a místní filozofové jako René Descartes, Pierre Gassendi, Gilles de Roberval či Marin Mersenne.[14]

V roce 1648 rodina Cavendishů přesídlila do Antverp, kde se Margaret začala s pomocí Williama a švagra Charlese, kteří jí pomáhali porozumět latinským textům, věnovat přírodním vědám, filozofii a politologii.[15]

Tvůrčí činnost

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1650 začala psát o všem, co jí přišlo na mysl – nových poznatcích, literatuře, vztazích, vzdělávání, postavení žen nebo náboženství.[16] V pokračující finanční krizi se rozhodli na konci roku 1651 s Charlesem vydat do Londýna požádat parlamentaristy o pětinu z příjmu z jejich majetků, na kterou měli podle zákona právo. Žádost Margaret byla kvůli Williamově roajalismu rovnou zamítnuta, řízení s Charlesem se protáhlo, ale nakonec získal stálý příjem.[17] V roce 1652 začala psát poezii, protože ale považovala milostné a oslavné verše za překonané, a chtěla grandióznější námět, vycházela z filozofických básní řeckého atomismu, pro které vytvořila vlastní chápání fyzického světa.[18]

V 50. letech 17. století se stalo pro ženy mnohem přijatelnější vydávat tištěná díla, přesto se markýza z Newcastle obávala skandálu a svá díla opatřila předmluvou, kde oponovala předpokládané kritice.[19] Kniha poezie Poems and Fancies z roku 1653 vzbudila zájem mezi londýnskou vyšší společností, která byla obeznámena s osudem Cavendishů.[20] Na jaře 1653 se vrátila za Williamem do Antverp, který podporoval její další tvůrčí činnost a odeslal kopie Poems and Fancies několika učencům. Edward Hyde toto dílo chválil, silně ale pochyboval, že jej opravdu napsala žena, což byl ohlas podobný těm z Londýna.[21] Po návštěvě Kristiny Švédské do Antverp v roce 1655 začala Margaret Cavendishová psát příběhy o ambiciózních ženách.[22] Její Nature's Pictures z roku 1656 jsou sbírkou fikce obsahující bajky, komedie, satiry, alegorie a neobvykle také autobiografii.[23] V tomto období začala psát divadelní hry, protože ale byla divadla v Anglii zavřená, psala je s tím, že budou spíše čteny než předváděny, díky čemuž nemusela brát ohled na logistiku divadelního představení a vytvářela hry s několika paralelními dějovými liniemi.[24] Její hry obsahují části napsané Williamem, především prology a epilogy.[25]

V roce 1660 proběhla restaurace a William a po něm i Margaret se vrátili do Londýna na dvůr Karla II. a později na zpustlé panské sídlo Welbeck Abbey nedaleko Nottinghamu.[26] Její první dílo vydané po návratu do Welbecku byly v roce 1662 hry napsané v exilu.[27] Po nich následovala sbírka proslovů Orations of Divers Sorts. S větší dostupností anglicky psané vědecké literatury v 60. letech 17. století začala být nespokojená se svým The Philosophical and Physical opinions z roku 1655 a začala s přepisováním.[28] Druhá, mnohem delší edice vyšla v roce 1663.[29] O rok později vydala sbírku CCXI Sociable Letters, která obsahovala dopisy její fiktivní přítelkyni a několika skutečným lidem.[30] Její The Description of a New World, Called the Blazing World z roku 1666 je satirický román s prvky filozofie, fantastiky, science fiction a utopie o návštěvě jiného světa.[31]

Při jedné z návštěv Londýna v roce 1667 vyjádřila Margaret, nyní vévodkyně z Newcastle, zájem navštívit Královskou společnost, která do té doby zatím nehostila ženu. O kontroverzním návrhu se hlasovalo v její prospěch a 30. května 1667 navštívila zasedání společnosti, kde jí byla členy předvedena řada vědeckých experimentů.[32]

Zemřela bezdětná z neznámých příčin 15. prosince 1673, pochována byla ve Westminsterském opatství, kde se k ní o tři roky později připojil William.[33]

Bibliografie

[editovat | editovat zdroj]
  • Poems and Fancies, 1653
  • Philosophical Fancies, 1653
  • The Philosophical and Physical opinions, 1655
  • Nature's pictures, 1656
  • Playes written by the thrice noble, illustrious and excellent princess, the Lady Marchioness of Newcastle, 1662
  • Orations of Divers Sorts, 1662
  • CCXI Sociable Letters, 1664
  • Observations upon Experimental Philosophy, 1666
  • The Description of a New World, Called the Blazing World, 1666
  • Grounds of Natural Philosophy, 1668
  • Plays Never Before Printed, 1668

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. ↑ a b c d e Kindred Britain.
  3. ↑ WHITAKER, Katie. Mad Madge: the extraordinary life of Margaret Cavendish, Duchess of Newcastle, the first woman to live by her pen. New York: Basic Books, 2002. Dostupné online. ISBN 0-465-09161-X. S. 11–12, 23. (anglicky) 
  4. ↑ Whitaker 2002, s. 15–16.
  5. ↑ Whitaker 2002, s. 165–166.
  6. ↑ Whitaker 2002, s. 28.
  7. ↑ Whitaker 2002, s. 37–41.
  8. ↑ Whitaker 2002, s. 43.
  9. ↑ Whitaker 2002, s. 51–53.
  10. ↑ Whitaker 2002, s. 56–57.
  11. ↑ Whitaker 2002, s. 60.
  12. ↑ Whitaker 2002, s. 61, 71.
  13. ↑ Whitaker 2002, s. 61, 78–80.
  14. ↑ Whitaker 2002, 91–92.
  15. ↑ Whitaker 2002, s. 114–116.
  16. ↑ Whitaker 2002, s. 121.
  17. ↑ Whitaker 2002, s. 137.
  18. ↑ Whitaker 2002, s. 139–140.
  19. ↑ Whitaker 2002, s. 151–153.
  20. ↑ Whitaker 202, s. 155.
  21. ↑ Whitaker 2002, s. 161–163.
  22. ↑ Whitaker 2002, s. 177.
  23. ↑ Whitaker 2002, s. 188, 197.
  24. ↑ Whitaker 2002, s. 204.
  25. ↑ Whitaker 2002, s. 208.
  26. ↑ Whitaker 2002, s. 229–230, 234.
  27. ↑ Whitaker 2002, s. 243.
  28. ↑ Whitaker 2002, s. 251.
  29. ↑ Whitaker 2002, s. 254–255.
  30. ↑ Whitaker 2002, s. 256.
  31. ↑ Whitaker 2002, s. 282.
  32. ↑ Whitaker 2002, s. 298–300.
  33. ↑ William & Margaret Cavendish. www.westminster-abbey.org [online]. [cit. 2021-08-19]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Margaret_Cavendishová&oldid=23461216“